Případ Algera Hisse (4. díl - Hissovo popření)

Mises.cz: 10. března 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 0

Šestého srpna před komisi vystoupil Alger Hiss, pečlivě upravený jako samo ztělesnění důstojnosti vysokého státního úředníka a přečetl své úvodní prohlášení.

„Jsem tu na svou vlastní žádost, abych kategoricky popřel různá tvrzení, která před několika dny před tímto výborem učinil jistý Whittaker Chambers. Vítám tuto možnost zodpovědět podle svých nejlepších schopností jakoukoliv otázku, kterou by mi chtěli členové výboru položit. Nejsem a nikdy jsem nebyl člen komunistické strany. Nikdy jsem se nedržel zásad komunistické strany. Nejsem a nikdy jsem nebyl členem jakékoliv organizace spojené s komunistickou stranou. Nikdy jsem nesledoval linii komunistické strany – přímo či nepřímo. Podle mých nejlepších znalostí nikdo z mých přátel není komunistou. Nakolik je mi známo, tak jedinou příležitostí mluvit s komunisty byla moje oficiální jednání s diplomaty z komunistických zemí. Nakolik je mi známo, tak jsem nikdy v životě neviděl Whittakera Chamberse a přivítal bych možnost ho osobně poznat. Tvrzení o mojí osobě, která vyslovil pan Chambers, jsou naprostou fabrikací.“

HUAC byl ohromen. Obvykle lidé, kteří byli na slyšeních jmenováni jako členové komunistické strany, neudělali nic. Komu záleží na tom, co si myslí nějaká parta bláznivých kongresmanů? Když byli předvoláni, odmítli vypovídat s odvoláním na pátý dodatek, nebo – jako komunisté z Hollywoodu – se začali s komisí překřikovat a udělali ze slyšení cirkus. Hiss neudělal nic z toho. A ani neudělal to, co mohl v této fázi udělat velmi jednoduše – ano, byl jsem před patnácti lety příznivcem komunismu. Byla to jen mladická hloupost a stranu jsem pak opustil. Nešlo o nic velkého. Něco na způsob dnešního „dal jsem si jointa na vysokoškolské koleji.“ HUAC nikdy neslyšel popření, které by bylo zdánlivě tak jasné, klidné a jednoznačné.

Kongresman Mundt jako zastupující předseda řekl zaraženě: „Tohle je velmi matoucí situace. Ten člověk, který je seniorní redaktor časopisu Time, Whittaker Chambers, kterého jste nikdy neviděl…

Hiss: „Nakolik je mi známo, tak jsem ho nikdy neviděl.“

Mundt: „… předstoupil před náš výbor a popisoval nám komunistický aparát pracující ve Washingtonu…“

Stripling (k Hissovi): „Říkáte, že jste pana Chamberse nikdy neviděl?“

Hiss: „To jméno mi absolutně nic neříká.“

Komise našla noviny, ve kterých byla fotografie Chamberse a Stripling zašel k Hissovi a ukázal na ní.

Stripling: „Podívejte se na tuto fotografii a řekněte nám, jestli jste někdy viděl člověka, který je na ní zachycený.“

Hiss: „Raději bych toho pána viděl naživo. Díval jsem se již včera na všechny fotografie v novinách, které jsem dostal do rukou. Jestli je toto fotografie pana Chamberse, tak se na ní podobá spoustě lidem. Mohl bych si ho splést třeba tady s panem předsedou.“

Sálem se rozlehl smích.

Mundt (zastupující předseda): „Doufám, že v tom se mýlíte.“

Hiss: „Neměl jsem tu v úmyslu vtipkovat. Ale vážně – nechtěl bych teď přísahat, že jsem ho nikdy neviděl. Rád bych ho viděl a potom vám budu schopen odpovědět, jestli jsem ho někdy viděl.“

Mundt: „Uvědomujete si, že člověk, na jehož fotografii jste se právě díval, ve výpovědi pod přísahou, kdy se uplatňují všechny tresty za křivou výpověď, popisoval, že byl u vás doma, rozmlouval s vámi, snažil se vás odvrátit od komunistických aktivit a opustil vás se slzami v očích?“

Hiss: „Uvědomuji si, že to řekl. Také si uvědomuji, že pod těmi samými zákony o křivé výpovědi já svědčím o přímém opaku.“

Komise se pak ptala, jestli Hiss znal jiné lidi, u nichž byla v roce 1948 známá jejich komunistická minulost. Hiss odpovídal velmi obecně – toho jsem viděl na Harvardu, s tím jsem chvíli pracoval v AAA. Pak se HUAC rozhodl svoje ponížení ukončit.

McDowell: „Pane Hissi, řekl byste, že se vám dostalo dnes dopoledne poctivého a nezaujatého slyšení?“

Hiss: „Pane McDowelle, tento výbor se mnou jednal s velkou ohleduplností.“

Mundt: „Jako předseda bych vám chtěl vyjádřit uznání za váš přístup, za přímé odpovědi a za to, že jste byl prvním z těch, jejichž jména byla zmíněna ve svědeckých výpovědích, kdo s námi komunikoval a požádal o možnost popřít vznesená obvinění.“

Jako třešnička na dortu ještě povstal kongresman John E. Rankin (D-Mississippi), potřásl Hissovi rukou a prohlásil: „Chtěl bych ještě svědkovi pogratulovat k tomu, že se neodvolal na pátý dodatek a ani nepřišel s právníkem, co by mu říkal, jak má odpovídat.“

Jak Hiss opouštěl místnost výboru a šel po chodbách Kapitolu, tak lidé kolem něho vytvořili špalír a tleskali mu. Výbor vyhlásil přestávku a odešel na oběd.

Během slyšení došlo ještě k jedné výměně, která se nedostala do oficiálního záznamu, ale popisuje jí několik pamětníků. Došlo k ní údajně, když se Hisse dotazoval tehdy nejmladší a nejnovější člen výboru, poprvé zvolený kongresman z Kalifornie Richard Nixon. Nixon požádal Hisse o jména vládních představitelů, kteří ho pozvali do Washingtonu, aby pracoval pro AAA.

Hiss poněkud opovržlivě řekl - na to bych raději neodpovídal. Jména jsou před HUACem zmíněná v nějakém nevinném kontextu a příští den vyjde v novinách titulek: ten a ten je komunistou. Nixon ale trval na odpovědi, a tak Hiss nakonec řekl: Felix Frankfurter, který mi také zařídil stáž u soudce Olivera Wendela Holmese.

Nixon – to bylo před tím, než se Frankfurter stal Nejvyšším soudcem, že? Tehdy byl vaším profesorem na Harvardu.

Hiss – ano pane Nixone, já jsem chodil na Harvard. Věřím, že vaše škola byla prestižnější. 

Pokud jste znali Nixonův mindrák z toho, že nepatří k vybrané smetánce, tak toto byla nejbolestivější urážka, jakou jste ho mohli počastovat. Podle Striplingových vzpomínek Nixon v tom okamžiku zcela zrudnul a zježily se mu vlasy na zátylku.

Členové výboru tedy šli na oběd, kde na ně čekali novináři, co jim výsměšně říkali – tak jste to podělali, co. A můžete si za to sami. Teď se potvrdilo všechno špatné, co se o vás říkalo. Nechali jste toho chlapa Chamberse svědčit, aniž byste si ověřili jeho příběh. Očividně si to buď vymyslel, nebo je blázen, nebo tu došlo k nějaké nepravděpodobné záměně identity. Ale ať už je to cokoliv, tak jste si kompletně zničili svoji pověst. Také se dozvěděli, že toho rána na tiskové konferenci prezident Truman kritizoval slyšení HUACu jako falešné divadlo.

Po obědě se HUAC sešel na neveřejném zasedání a jeho členové se začali chytat za hlavu. Jak mohli tak hloupě naletět? Vymýšleli nějaký úhybný manévr, jako poslat obě výpovědi na ministerstvo spravedlnosti, ať tam zkusí rozhodnout, kdo tu lže a co s ním udělat. Když tu promluvil Nixon a podpořil ho Stripling – v pozdějších memoárech se oba přetahovali o to, kdo přišel s jakým nápadem a kdo mluvil víc.

Nixon řekl: já celý tenhle případ vezmu na sebe, když vy si nad ním chcete umýt ruce. Vytvoříme podvýbor, kterému budu předsedat, odvedu všechnu práci a ponesu veškerou odpovědnost.

HUAC mu okamžitě jeho přání splnil. Vznikl podvýbor, kterému předsedal Nixon a měl dva další členy – McDovela za Republikány a Felixe Edwarda Héberta za Demokraty. Ti se samozřejmě hned ptali Nixona a Striplinga – myslíte si, že tohle je skutečně dobrý nápad? Proč to děláte?

Máme pocit, že tu je něco, po čem stojí za to jít. Pokud jste si všimli, tak v Hissově svědectví byla určitá dvousmyslná linka. Nikdy absolutně nepopřel, že by se s Chambersem znali. Vždy tam bylo „nakolik je mi známo,“ nebo „to jméno mi nic neříká“. A všichni víme, že lidé v komunistickém podzemí používali falešná jména. Nechal si tedy otevřenou možnost, že znal Chamberse pod jiným jménem.

A druhý důvod je, že Chambers nám dal možnost prokázat, jestli lže nebo ne. Tvrdil, že si byli s Hissem před patnácti lety blízcí. Mezi jejich výpověďmi jsou tedy dva rozpory. První rozpor je, jestli byl Hiss tajný komunista – a to bude vždy slovo proti slovu. Ale je tu druhý rozpor – jestli byli před patnácti lety přáteli. Tam budeme schopní ověřit, kdo z nich nám lže. A kdo lže v tomhle, ten velmi pravděpodobně lže proto, že lže i ohledně členství ve straně. Proč by jinak Hiss lhal o přátelství a předstíral, že Chamberse vůbec nezná, kdyby nechtěl zakrýt své komunistické aktivity?

Plán tedy je dostat Chamberse co nejdřív k neveřejné výpovědi pod přísahou a bombardovat ho otázkami ohledně rodinného života Hissových ve třicátých letech. Pokud při tom vybuchne, tak jsme v háji, ale v háji jsme stejně. Pokud nám dá věrohodný příběh, tak co nejrychleji pozveme Hisse, aby on vypovídal pod přísahou a položíme mu tytéž otázky. A když budeme mít shodu, budeme vědět, že je to Chambers, kdo nám říká pravdu o přátelství. Můžeme tak zachránit HUAC a možná i rozkrýt komunistickou síť.

Navzdory tomuto vysvětlení a plánu si všichni ostatní v místnosti mysleli, že Nixon a Stripling jsou blázni a Nixon si právě pohřbívá kariéru, která sotva začala.

Seriál od Vladimíra Krupy.

Na další díl se můžete těšit již za týden.