Případ Algera Hisse (8. díl - Tajná konfrontace)

Mises.cz: 07. dubna 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 2

Stripling zorganizoval jednání podvýboru HUACu v New Yorku v hotelu Komodor na rohu 42. a Lexingtonské ulice. Podvýbor si pronajal apartmá 400. Na Chamberse narazili ve Washingtonu, vzali ho s sebou a usadili v ložnici, zatímco všichni ostatní čekali na příchod Hisse v obývacím pokoji. Chambers neměl tušení, co se chystá. Nevěděl ještě o tom, že mu výbor začal věřit nebo že Hiss přišel s historkou o Crosleym. Co se odehrálo dále bylo pro přítomné surrealistickým zážitkem. Šlo ovšem o formální slyšení podvýboru, ačkoliv uspořádané v tajnosti v hotelovém pokoji, takže existuje oficiální doslovný záznam všeho, co bylo řečeno.

Nixon seděl v křesle čelem ke dveřím. Stripling stál vedle něho. Naproti sobě měli další křeslo a po levé straně pohovku. Místnost byla vyzdobená obrazy ptáků. Hisse pozvali telefonicky, aby se po práci zastavil v hotelu Komodor.

Hiss byl po příchodu viditelně rozzlobený a usadil se v křesle naproti Nixonovi.

Nixon: „Je zřejmé, že v téhle fázi šetření případ závisí na otázce identity. Požádali jsme pana Chamberse, aby tu s námi dnes byl a vy jste ho měl možnost vidět a vyjasnit si svou pozici v této otázce.“

Hiss: „Mohu vás na okamžik přerušit. Toto setkání bude pravděpodobně delší než deset či patnáct minut. Mohl by někdo z vás zatelefonovat do Harvard klubu a sdělit jim, že nestihnu schůzi v šest hodin?“

Nixon: „Zde je telefon. Můžete ho použít kdykoliv budete chtít. Pane Striplingu, pozvěte prosím pana Chamberse k nám.“

Vešel Chambers a na výzvu Nixona se posadil na pohovku po Hissově pravé ruce. Hiss se díval přímo před sebe a na Chamberse vůbec nepohlédl.

Nixon: „Pane Hissi, tento pán zde je Whittaker Chambers. Ptám se vás nyní, jestli jste ho někdy dříve viděl.“

Hiss: „Mohu požádat, aby promluvil? Požádejte ho, aby něco řekl.“

Chambers: „Jmenuji se Whittaker Chambers.“

Hiss vstal, přešel blíže k Chambersovi a pak ho obešel dokola.

Hiss: „Otevřel byste laskavě ústa.“

Chambers (otevírá více ústa): „Jmenuji se Whittaker Chambers.“

Hiss (šermuje rukou a rozevírá prsty): „Otevřete více ústa. Víte, o čem mluvím. Pane Nixone, řekněte mu, ať mluví dále.“

Chambers: „Jsem seniorním redaktorem v magazínu Time.“

Hiss: „Mohu se zeptat, jestli byl jeho hlas při jeho předchozích výpovědích srovnatelný?“

Nixon: „Zní přibližně stejně jako dříve.“

Hiss: „Mohu požádat, aby mluvil delší dobu?“

Člen štábu podal Chambersovi výtisk Newsweeku a Chambers z něho četl.

Hiss: „Mám dojem, že je to George Crosley. Ale rád bych ho slyšel mluvit déle. Jste George Crosley?“

Chambers (s úsměvem): „To nejsem. Vy jste Alger Hiss.“

Hiss: „To jistě jsem.“

Chambers: „To jsem si myslel.“ Poté znovu četl z Newsweeku.

Nixon: „Jen okamžik. Myslím, že by bylo dobré pana Chamberse vzít pod přísahu.“

Hiss: „To je dobrý nápad.“

Nixon: „Když říkám, že by někdo měl být vzat pod přísahu, tak si od vás pane Hissi nepřeji žádné přerušování.“

Hiss: „Pane Nixone, myslím že byste se mnou neměl mluvit takovým tónem. Doufám, že toto bude v záznamu.“

Nixon: „Všechno bude v záznamu.“

Poté Chambers přísahal a pokračoval ve čtení Newsweeku.

Hiss: „Ten hlas zní poněkud zastřeněji, než jak si pamatuji u člověka, kterého jsem znal jako George Crosleyho. Jeho zuby vypadají, jako by prošly podstatnou zubařskou úpravou. Bez dalšího nejsem připraven svědčit s naprostou jistotou, že toto je George Crosley.“

Nixon (k Chambersovi): „Měl jste nějaký podstatný zubařský zákrok od konce třicátých let?“

Chambers: „Ano, to jsem měl.“

Hiss: „Zeptal byste se ho, u kterého zubaře tento zákrok prodělal?“

Chambers: „Dr. Hitchcock, Westminster v Marylandu.“ 

Nixon: „Jak byste popsal stav svých zubů v roce 1934?“

Chambers: „Ano, byly ve velmi špatném stavu.“

Nixon: „Než opustíme tuto záležitost chrupu, skutečně pane Hissi potřebujete slyšet od zubaře jaké zákroky provedl na zubech pana Chamberse, než nám o něm cokoliv řeknete?“

Stripling: „Z toho, jak jste si ho prohlížel jsem získal dojem, že svou identifikaci chcete založit čistě na tom, jak vypadaly jeho zuby. Tady je člověk, kterého jste podle vlastní výpovědi vídal přinejmenším několik měsíců, byl hostem ve vašem domě, daroval jste mu automobil, pronajal jste mu byt, a v této konfrontaci jediná věc, o kterou se zajímáte, jsou jeho zuby? Rozumím tomu správně? Nic jiného ohledně rysů tohoto muže, podle čeho byste mohl říct – znal jsem ho jako George Crosleyho? Spoléháte se výlučně na stav jeho zubů? To je vaše pozice?“

Hiss (po dlouhém tichu): „Má odpověď na vaši otázku je tato. Od středy 4. srpna 1948, kdy se ke mě dostaly noviny s fotografiemi jistého Whittakera Chamberse, jsem měl pocit jisté povědomosti jeho rysů. Když jsem vypovídal ve čtvrtek pátého a vy pane Striplingu jste mi ukazoval jeho fotografii, tak zde byla také jistá povědomost. V důležitých věcech se nechci spoléhat na okamžitý úsudek a vyslovovat unáhlené výroky. Jsem si jistý, že George Crosley měl výrazně zkažené zuby. (k Chambersovi) Vystupoval jste někdy pod jménem George Crosley?“

Chambers: „Pokud si pamatuji, tak nikdy.“

Hiss: „Pronajal jste si někdy ode mě byt na 28. ulici?“

Chambers: „Ne.“

Hiss: „Vážně ne?“

Chambers: „Vážně ne.“

Hiss: „Strávil jste někdy se svou rodinou čas v bytě na 28. ulici ve Washingtonu, když jsem tam nebyl?“

Chambers: „To jsem strávil.“

Hiss: „Ano nebo ne?“

Chambers: „Ano.“

Hiss: „Jak jde dohromady vaše předchozí negativní odpověď s touto pozitivní odpovědí?“

Chambers: „Snadno Algere. Já jsem byl komunista a ty jsi byl komunista.“

Hiss: „Budete spolupracovat a odpovíte na otázku?“

Chambers: „Myslím, že můžeme přestat s divadlem. Jak jsem vypovídal dříve, přišel jsem do Washingtonu jako komunistický funkcionář. Funkcionář americké komunistické strany. Byl jsem ve spojení s americkou podzemní skupinou, jejímž byl pan Hiss členem. Pan Hiss a já jsme se spřátelili. Pan Hiss mi nabídl ubytování a já ho s vděčností přijal. Mohl bych dodat, že jsem si nepřivezl žádný vlastní nábytek.“

V ten okamžik Hiss vyskočil a třásl se vztekem.

Hiss: „Pane předsedo, nepotřebuji se ptát pana Chamberse na nic dalšího. Nyní jsem zcela připraven ho pozitivně identifikovat jako George Crosleyho.“

Stripling: „Teď ho pozitivně identifikujete?“

Hiss: „Ano, na základě toho, co právě řekl. Bez dalšího dotazování ho identifikuji jako George Crosleyho.“

Stripling: „Budete schopen dát nám informace o třech dalších lidech, kteří by mohli vypovědět, že ho znali jako George Crosleyho?“

Hiss: „Pokud to bude možné. Proč je tato otázka směřována na mě? Uvidíme, co bude možné.“

Nixon: „Řekl byste mi, jestli za dobu, co jste se znali, kdy strávil několik nocí pod vaší střechou, mluvili jste spolu, vezl jste ho do New Yorku, jste nikdy neměl nejmenší tušení, že by mohl být komunistou?“

Hiss: „To jsem neměl.“

Nixon: „Nemluvili jste spolu o politice?“

Hiss: „Nakolik si ty rozhovory pamatuji. A možná si je pletu s mnoha jinými rozhovory, co jsem měl v letech 1934 a 1935, politika byla tématem docela často. Mohu pouze říci, že tehdy nebylo zvykem ve Washingtonu se vyptávat na to, jestli někdo je nebo není komunista. Tehdejší atmosféra byla docela jiná. Neměl jsem žádný důvod ho podezřívat z toho, že je komunista. Nikdy mě nenapadlo, že by jím mohl být nebo že by pro mě mělo nějaký význam, kdyby jím byl. Byl představitel tisku a mou prací bylo dávat mu informace. Rád bych řekl, že přijít sem a zjistit, že ten osel ve lví kůži je Crosley… Nechápu, proč váš výbor neprovedl tuto pečlivější metodu šetření dříve, než se to stalo předmětem takové publicity.“

Nixon: „Nyní jste ho tedy pozitivně identifikoval.“

Hiss: „Pozitivně jsem ho identifikoval na základě jeho tvrzení, že byl v mém bytě v době, kdy jsem říkal, že tam byl. Nemám žádné další otázky. Kdyby přišel o obě oči a nos tak bych si byl stejně jistý.“

V ten okamžik Hiss se zaťatou pěstí vyrazil směrem k Chambersovi, který poklidně seděl na pohovce a bavil se Hissovým hereckým vystoupením.

Hiss (rozčíleně): „Do záznamu bych řekl, že vyzývám pana Chamberse, aby své výroky zopakoval veřejně a mimo tuto komisi, kde nebude chráněn před obžalobou pro pomluvu. Vyzývám vás, abyste to udělal a doufám, že to bude zatraceně brzo!“

Stripling v tuto chvíli položil Hissovi ruku na rameno.

Hiss: „Já se ho nedotýkám. Vy se dotýkáte mě.“

Stripling: „Prosím, posaďte se, pane Hissi.“

Hiss: „Posadím se až mě požádá předseda.“

Nixon: „Posaďte se prosím.“

Stripling: „Trápí mě, co jste veřejně řekl při slyšení před výborem. Vyznělo to tak, že tohoto muže vůbec neznáte. Veřejnost i tisk si tento dojem z vaší výpovědi dozajista odnesly.“

Hiss: „Neřekl jsem, že jsem ho nikdy neviděl. Řekl jsem, že nakolik je mi známo, tak jsem neviděl Whittakera Chamberse.“

Stripling: „Nikdy v životě jste ho neviděl.“

Hiss: „Nedokázal bych ho s jistotou identifikovat ani dnes bez jeho asistence.“

Stripling: „Jste ochoten vypustit zkoumání chrupu?“

Hiss: „Jsem. Jeho vlastní slova jsou pro mě dostatečná.“

Stripling: „Jste si vědom toho, že veřejnost je přesvědčená, že jste tohoto muže nikdy v životě neviděl ani neslyšel a teď najednou ho znáte.“

Hiss: „To je jen váš dojem z veřejného dojmu.“

Nixon: „Nikdy jste neznal tohoto muže pod jménem Carl?“

Hiss: „Neznal.“

Nixon: „Nikdy jste mu nedával peníze jako příspěvky komunistické straně?“

Hiss: „To určitě nedával.“

Nixon: „Diskutoval jste s ním někdy o vašem koníčku – ornitologii?“

Hiss: „Pravděpodobně ano. V mém domě jsou podobné obrázky jako tady. Tohle je příhodně zvolené místo jednání. Kdokoliv, kdo u mě kdy byl na návštěvě, si mohl všimnout mého zájmu o ptactvo.“

Nixon: „Vypadá to, že ze všech novinářů, se kterými jste byl v kontaktu při své práci pro Nyeův výbor, jste právě s tímhle musel mít speciální vztah, podle všech věcí, co jste pro něj udělal. Bydlel ve vašem domě, pronajal jste mu byt, daroval automobil…“

Hiss: „Mohu se zeptat, jak dlouho toto ještě bude trvat? Mám jiné povinnosti.“

Nixon: „Výbor bude končit. Můžete si udělat pohodlí, pánové. V důsledku tohoto svědectví se výbor rozhodl svolat úplné veřejné slyšení na 25. srpna. Oba pánové, jak pan Hiss tak pan Chambers, kterého pan Hiss identifikoval jako pana Crosleyho, předstoupí jako svědkové.“

Hiss: „Děkuji. Mohu jít? Je toto slyšení ukončeno?“

Nixon: „To bude všechno. Velice vám děkuji.“

Hiss: „Já vám nikoliv.“

Nixon: „Poznamenejte to do záznamu.“

Hiss: „Jen ať to tam je.“

Na to Hiss odešel. Po několika vteřinách ticha se Stripling otočil k Chambersovi a řekl: „To bychom měli, pane Crosley.“

Na cestě z hotelu Komodor se Hiss dozvěděl, že další z vysokých úředníků, který byl Chambersem a Bentleyovou jmenován jako tajný komunista, náměstek z ministerstva financí a další student z Harvardu Harry Dexter White, právě zemřel na srdeční zástavu.

Chambers ve svých pamětech napsal, že když říkal Hissovi o „americké“ komunistické straně, tak se mu tím snažil signalizovat, že zatím nepromluvil o žádné špionážní činnosti. Pouze o domácích politických aktivitách.

Nikdy se nenašel žádný svědek mimo Hissovu rodinu (jeho manželka a syn), který by Chamberse znal jako novináře na volné noze George Crosleyho, který se měl v polovině třicátých let potulovat kolem Kapitolu.

Celá tato scéna byla pro Hisse zničující. Potvrdila dojem HUACu, že lže. Je obtížné číst si přepis a nenabýt při tom dojmu, že Hiss od začátku až do konce hraje. Žalobce Murphy později prohlásil, že když se poprvé seznamoval se spisy k případu, tak právě při četbě tohoto přepisu nabyl jistoty, že Hiss je vinen. Odvolací soud o několik let později, když potvrdil rozsudky nad Hissem, ve svém rozhodnutí přetiskl několik stran tohoto záznamu a dodal: „Porota měla všechny důvody věřit, že pan Hiss nebyl upřímný ve svém váhání při identifikaci pana Chamberse.“

Seriál od Vladimíra Krupy.

Na další díl se můžete těšit již za týden.