Proč jsem anarchokapitalistou?

Mises.cz: 24. května 2017, Urza, komentářů: 15

Před pár dny Poslanecká sněmovna odmítla změnit zákon, jenž neprovdaným ženám odpírá možnost podstoupit umělé oplodnění. Několik měsíců předtím poslanci donutili majitele hospod měnit své podniky na nekuřácké. Loni stát uvalil na rodiče povinnost posílat své děti do školky. A ještě dříve vláda schválila legislativu nutící podnikatele elektronicky evidovat své tržby.

Stát rozhoduje, jak máme vzdělávat své děti, jaké zboží či služby smíme nakupovat a prodávat, koho nemůžeme zaměstnat, komu a proč naopak nesmíme zaměstnání odepřít, za jakých podmínek mají lidé pracovat, co nemohou veřejně říkat, jak si platit lékařkou péči, jaké látky můžeme vpravovat do našich těl, od kolika let smíme mít sex, čím můžeme topit, jezdit, za jakých podmínek řídit či přepravovat ostatní, které zbraně vlastnit a nosit, jak postavit svůj vlastní dům, která domácí zvířata nesmíme chovat. A tak bych mohl pokračovat snad celou věčnost…

Názory většiny lidí na tyto zákazy, příkazy, omezení a regulace typicky závisejí na tom, co dotyční soudí o dané problematice. I já mám pochopitelně v souvislosti s nimi své osobní názory a preference, avšak nutit je ostatním skrze stát považuji za neetické a zvrácené. Ač jsem striktní nekuřák, připadá mi ohavné někoho nutit, aby svou hospodu přizpůsobil mému gustu. Nechci ani žádné ženě bránit podstoupit potrat, ačkoliv já sám tyto zákroky vnímám ostře negativně.

Za nemorální považuji i financování státu. Kdo nezaplatí daně (dříve správněji zvané berně), od toho si je finančák vezme. Odmítne-li dotyčný spolupracovat, bude vůči němu či jeho majetku užito násilí. Z etického hlediska nejde o nic než legalizované výpalné. Můžete namítnout, že mezi daněmi a výpalným existuje řada rozdílů; a budete mít pravdu. Jedná se však o rozdíly technické, nikoliv morální.

Stát nám za daně nabízí protislužby, jenže lupič nepřestává být lupičem jen proto, že oběti za část toho, co jí uzmul, něco dá. A poskytne-li někomu nevyžádanou službu, nedává mu to žádné právo nutit jej k platbě, jejíž výši sám určí. Dále se výpalné od daní liší tím, že vůdce mafií nemůžeme volit; loupení demokratických vlád ale nelze ospravedlnit vůlí většiny. Kdyby totiž platilo, že většina určuje, co je správné, museli bychom akceptovat všechna zvěrstva – například kamenování znásilněných – v zemích, kde takové praktiky lid schvaluje.

Je-li tento text první kritikou existence státu, se kterou jste se setkali, možná si během čtení ťukáte na čelo. Každý přece „ví“, že stát potřebujeme. Totéž však lidé před časem „věděli“ i o otrokářství; to jsme také „potřebovali“, bylo prověřené tisíci let tradice, každý „věděl“, že „negr by se o sebe bez pána nepostaral“ a jiné názory byly utopií. Představa, že by o sobě otroci rozhodovali bez pánů, byla tehdy stejně absurdní jako dnes myšlenka, že lidé nepotřebují ke svým životům státy.

Anarchokapitalismus je myšlenkový směr založený na soukromém vlastnictví, svobodě, dobrovolných směnách a volném trhu, v důsledku čehož odmítá stát coby agresora. Právě respekt k vlastnickým právům nás odlišuje od levicových anarchistů. Odmítáme krvavé revoluce a usilujeme o postupnou změnu. Bojujeme slovem, ne zápalnými lahvemi. Jsme přesvědčeni, že kapitalismus je vrcholné vyjádření anarchie a anarchie je vrcholné vyjádření kapitalismu. Nejen, že jsou kompatibilní, ale jedno bez druhého ani nemůže plně existovat.

Proč jsem anarchokapitalistou? Protože odmítám útočné násilí; a považuji za nepřijatelné užití síly proti někomu jen proto, že nezaplatil výpalné – ať tak činí mafie či stát.

(Napsáno pro časopis Faktor S.)