Proč nelze dosáhnout svobody prostřednictvím politického procesu

Mises.cz: 30. srpna 2015, Přemysl Holub, komentářů: 19

Pokud politické, demokratické volby nejsou cestou ke svobodě, jak jí tedy dosáhnout? Jedinou autentickou cestou k ní je změna lidského myšlení. To, co nakonec zapříčiní takovou změnu, je těžké jednoznačně určit. Pravděpodobně půjde o souhru mnoha faktorů a bude vyžadovat čas. Otázkou je "kdy", nikoliv "zda-li vůbec". Jednoznačně lze konstatovat, že jestliže o nastolení svobody uvažujeme v rámci stávajícího poltitického systému, je to důkazem toho, že ke změně myšlení dosud nedošlo.

Názor, že je možné nějakým způsobem odstranit současný autoritářský systém jeho vlastním použitím, je důkazem toho, že jsme ještě plně nepochopili to, co svoboda skutečně znamená. Z takových prohlášení promlouvají pozůstatky autoritářské indoktrinace, které jsme byli dlouhodobě podrobeni. Teze, že skrze současný násilný systém založený na dominanci jedněch nad druhými “nastolíme” svobodnou společnost, např. použitím politicko-demokratických voleb, je do očí bijící kontradikcí.

Samotná myšlenka, že svoboda je jakýmsi “systémem uspořádání společnosti”, který by měl být někým nebo něčím “nastolen”, ukazuje, jak daleko od pochopení svobody stále jsme. Není se čemu divit. Ačkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé, zásadní roli zde sehrává několik základních principů, které nám byly po dlouhá léta, navíc v době naší největší mentální plastičnosti, vtloukány do hlav. Obecně jde o tyto myšlenky: “Nejsi to ty sám, kdo řídí tvůj život a kdo ví nejlíp, co je pro tvé vlastní dobro nejlepší. Tvá vlastní mysl není dostatečně spolehlivá, aby samostatně činila důležitá rozhodnutí. Ta musí přijít shora.” A také: “Ty nejsi středem vesmíru, jsi pouze jedna z jeho mnoha částí”. Na těchto abstraktních a zároveň nesmyslných a nelogických idejích jsou položeny základy současné autoritářské společnosti, na nichž stojí výchova dětí, školství, církev i stát.

Teprve když tyto ideje rozpoznáme jako pouhé iluze a akceptujeme individuální zodpovědnost, která z jejich odstranění plyne, budeme svobodní. Zásadní je si uvědomit, že tímto procesem musí každý vědomě projít sám. Jako jednotlivci můžeme být na takovou cestu navedeni jinými, nikdo ji ovšem za nás nemůže dokončit.

Současný autoritářský systém je v určitém smyslu pouze parazitem v naších myslích, který nám brání spatřit skutečnou lidskou podstatu a realitu – a to, že jedinou existující politickou autoritou je výhradně každý člověk sám sobě. Cesta k tomuto poznání není snadná, ale pokud jí člověk projde, není návratu, protože zjistí, že nic jiného není přirozenější.

Ve světle těchto úvah je zřejmé, jak nesmyslná a marná je představa nastolení svobody politickým procesem. A to na několika úrovních. Politický proces je v podstatě autoritářským násilím. Jak může jakékoliv použití takového systému “nastolit” svobodu? Zaprvé, tato otázka je sama o sobě důkazem nepochopení obsahu individuální svobody. Zadruhé, i kdyby tento proces vedl k nějakému výsledku nebo přiblížení se nějakému výsledku (jakkoliv definováno kýmkoliv, předstírajícím, že ví, co je svoboda, a snaží se jí tímto způsobem docílit), byl by neudržitelný a bez průběžné „údržby“ jen dočasný. Proč? Protože k němu došlo „zvnějšku“, nikoliv “zevnitř” jednotlivce. V čem se tento stav liší od diktatury?

Takový pokus o dosažení svobody předpokládá, že do myslí většiny lidí mohou být snadno vštěpeny různé ideologie, aniž by oni sami na tomto procesu aktivně participovali. Pak je ovšem jen otázkou času, kdy o takto „nastolenou“ svobodu přijdeme, neboť kdokoli jiný bude vždy schopen stejným způsobem "nastolit" nesvobodu. Takto nabytá svoboda nemá z pohledu jednotlivce jinou hodnotu než např. otroctví. Jde vlastně jen o jinou formu lidské existence, ale bez jakékoli přidané hodnoty ve smyslu vlastního úsudku a hodnot vycházejících z vlastního přesvědčení jednotlivce. Splňuje to naši představu o svobodné lidské civilizaci? Kladná odpověď na tuto otázku svědčí o nepochopení významu slova svoboda a o víře v něco, co nemůže reálně existovat – v iluzi mírně odlišnou od té, ve které žijeme.

Svobodu nelze nikým ani ničím “nastolit”. Lze ji pouze “odkrýt” odstraněním iluze jménem externí autorita. Stav svobodné – ve srovnání se současným stavem mírové a prosperující – společnosti nastane tehdy, až se oprostíme od myšlenky, že existuje externí politická autorita, která má morální právo vládnout jiným. V tomto smyslu je předpokladem k dosažení svobody dostatečné množství lidí, kteří se zbaví iluze externí autority a budou ji ignorovat. Jde spíše o formu pasivního postoje než o jakýkoliv politický aktivismus. Jinak řečeno – o ukončení aktivní podpory uměle vytvořené iluze, čímž dojde k samovolnému návratu do přirozeného stavu. Tímto způsobem “odkrytá” svoboda je tou opravdovou, stálou svobodou, která je normou z podstaty lidské existence. Takto nabytá svoboda je zároveň jedinou zárukou toho, že autoritářství bude jednou provždy pohřbeno v historii lidské civilizace.