Racionální rozhodování a směna
Mises.cz: 14. října 2010, Jakub Skala, komentářů: 0
Okolní svět se mění každou vteřinou, stejně tak jako preference lidí, kteří v něm žijí. Přesto každý člověk dělá denně desítky rozhodnutí, která jsou pro něj v daný okamžik nejlepší možná.
Tento text původně vznikl jako poznámka k článku Ludwiga von Misese - Hlavní zdroj zisků a ztrát na trhu, ale jelikož přesáhl své původně plánované rozměry, rozhodl jsem se ho uveřejnit jako samostatný článek. Podle mého nejdůležitější skutečností, kterou Mises v tomto svém článku zmiňuje, je výhodnost jakékoliv dobrovolné směny pro obě strany.
Racionální rozhodování
Každý člověk vždy jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zda svého rozhodnutí lituje za rok, den, jednu jedinou vteřinu, nebo nikdy, nemění nic na tom, že rozhodnutí, které v daný moment učinil, pro něj bylo nejlepší možné. Člověk tedy vždy dělá rozhodnutí, která mu přinášejí v danou chvíli nejvyšší užitek.
Pokud si koupíte Mercedes, a díky tomu nebudete mít tři roky peníze na dovolenou, pak vám jednoduše přináší vyšší užitek Mercedes a uplakané ratolesti než Škodovka a spokojená rodina. Pokud vás kamarádi přesvědčí, abyste vyexovali tři panáky Starku, můžete ráno dávat vinu jen a pouze sobě. Udržení si pověsti vám (v danou chvíli – krásný příklad, že je třeba nezapomínat na čas, kdy rozhodnutí děláme) přineslo větší užitek než zdrženlivost.
Pokud se rozhodnete pracovat 70 hodin týdně a nemít rodinu, pak je to vaše nejlepší rozhodnutí. Pokud se rozhodnete pracovat 20 hodin týdně a zbytek volného času strávit sledováním televize, je to opět rozhodnutí, které vám přináší nejvyšší užitek. Objektivně neexistuje nejlepší varianta, ačkoliv každý z nás asi podvědomě cítí, že je někde mezi těmito dvěma extrémy. Pro někoho je to více práce a méně rodiny, pro druhého naopak. Ani jedno není a priori správně nebo špatně. Povaha každého člověka je jiná, a proto jen on sám ví nejlépe (a jako jediný), co je pro něj dobré a co pro něj dobré není. Někdo studuje vysokou školu a někdo jiný ne. Někdo jí zdravě a ve čtyřiceti ho přejede autobus, někdo jí ve fast foodech a umře v devadesáti. Kouření škodí zdraví, ví to každé malé dítě, a přesto se najdou miliony lidí, kteří kouří. Jsou všichni hlupáci? Nejsou, prostě jim chuť, pocit klidu či cokoliv jiného přináší větší užitek než zdravý životní styl.
Zde bych rád dodal, že při rozhodování nemusí jít vždy jen o materiální statky na obou stranách nerovnice (lepší > horší). Když koupíte bezdomovci oběd, finančně tratíte, přesto vám dobrý pocit přinese větší užitek než stokoruna, kterou byste v opačném případě ušetřili. Pokud by tomu tak nebylo, pokud by vám vaše akce nepřinesla maximální užitek, proč byste ji tedy provedli? Také platí, že i když je „to pivo dneska nějaký drahý, mámo,“ a vy si ho stejně koupíte a budete zbytek dne nadávat na poměry, přinesl vám nákup piva větší užitek, než kdybyste ho nekoupili a zbylo vám více peněz. Převedeno do extrému, pokud nebudete mít peníze na jídlo či střechu nad hlavou a nebudete dělat nic pro změnu své situace, pak vám hlad a spaní na nádraží opět přináší vyšší užitek než třeba práce ve sběrně odpadu.
Pro lepší pochopení (racionálního) rozhodování viz Mises: Human Action či Murray N. Rothbard: The Man, Economy and State.
Jestliže se tedy každý člověk chová tak, aby maximalizoval svůj užitek (i.e. dělá vždy to, co je pro něj v daný okamžik nejlepší), pak je zřejmé, že to platí i pro jakékoliv dva účastníky dobrovolné směny.
Pokud se rozhodnete pracovat 70 hodin týdně a nemít rodinu, pak je to vaše nejlepší rozhodnutí. Pokud se rozhodnete pracovat 20 hodin týdně a zbytek volného času strávit sledováním televize, je to opět rozhodnutí, které vám přináší nejvyšší užitek. Objektivně neexistuje nejlepší varianta, ačkoliv každý z nás asi podvědomě cítí, že je někde mezi těmito dvěma extrémy. Pro někoho je to více práce a méně rodiny, pro druhého naopak. Ani jedno není a priori správně nebo špatně. Povaha každého člověka je jiná, a proto jen on sám ví nejlépe (a jako jediný), co je pro něj dobré a co pro něj dobré není. Někdo studuje vysokou školu a někdo jiný ne. Někdo jí zdravě a ve čtyřiceti ho přejede autobus, někdo jí ve fast foodech a umře v devadesáti. Kouření škodí zdraví, ví to každé malé dítě, a přesto se najdou miliony lidí, kteří kouří. Jsou všichni hlupáci? Nejsou, prostě jim chuť, pocit klidu či cokoliv jiného přináší větší užitek než zdravý životní styl.
Zde bych rád dodal, že při rozhodování nemusí jít vždy jen o materiální statky na obou stranách nerovnice (lepší > horší). Když koupíte bezdomovci oběd, finančně tratíte, přesto vám dobrý pocit přinese větší užitek než stokoruna, kterou byste v opačném případě ušetřili. Pokud by tomu tak nebylo, pokud by vám vaše akce nepřinesla maximální užitek, proč byste ji tedy provedli? Také platí, že i když je „to pivo dneska nějaký drahý, mámo,“ a vy si ho stejně koupíte a budete zbytek dne nadávat na poměry, přinesl vám nákup piva větší užitek, než kdybyste ho nekoupili a zbylo vám více peněz. Převedeno do extrému, pokud nebudete mít peníze na jídlo či střechu nad hlavou a nebudete dělat nic pro změnu své situace, pak vám hlad a spaní na nádraží opět přináší vyšší užitek než třeba práce ve sběrně odpadu.
Pro lepší pochopení (racionálního) rozhodování viz Mises: Human Action či Murray N. Rothbard: The Man, Economy and State.
Jestliže se tedy každý člověk chová tak, aby maximalizoval svůj užitek (i.e. dělá vždy to, co je pro něj v daný okamžik nejlepší), pak je zřejmé, že to platí i pro jakékoliv dva účastníky dobrovolné směny.
Směna
Pokud smění pekař s rybářem bochník chleba za jednu rybu, znamená to, že pekař chtěl rybu o něco více než chléb (a tedy mu ryba přinesla větší užitek) a rybář chtěl chléb o něco více než rybu (a naopak jemu přinesl vyšší užitek chléb). Výměna ryby za chléb tak přinesla oběma účastníkům směny vyšší užitek než setrvání ve stavu před výměnou. Oba na směně „vydělají“. I zde platí, že se nemusí jednat vždy o materiální věci, důkazem toho jsou například akce typu Bílá pastelka, kdy si za určitou sumu kupujete bílou pastelku, pro kterou nenajdete příliš velké využití. Směňujete tedy peníze za dobrý pocit z pomoci cizím lidem.
Stejně tak platí, že pokud budete viset nad propastí a kolemjdoucí vám nabídne, že vás za tisíc korun vytáhne, bude rozhodnutí na vás. A opět si vyberete tu v daný okamžik nejlepší dostupnou možnost. Pokud vám větší užitek přinese tisíc korun na účtu, pak směnu peněz za službu neuskutečníte. Pokud se rozhodnete využít jeho nabídky, pak pro vás má jasně větší užitek jistota záchrany než tisícovka a stometrová propast pod sebou. Stejně tak kolemjdoucímu v tom případě přinesl větší užitek risk při vaši záchraně a peněžní zisk než pouhé zavolání pomoci. Pokud tedy uskutečníte transakci, máte z ní užitek oba, ačkoliv ještě minutu před jeho příchodem nebo minutu před vaším uvíznutím na okraji propasti by si to ani jeden z vás dvou nemyslel.
Je dobré si uvědomit, že na trhu práce směňují lidé svoje dovednosti a znalosti (resp. volný čas, kdy tyto dovednosti a znalosti mohou pro danou firmu uplatňovat) za peníze. Tedy mají pro firmu větší přínos, než jaký je jejich plat. A naopak tento plat za uplatnění jejich znalostí a dovedností má pro ně větší užitek než volný čas nebo jiné zaměstnání. Logicky tedy člověk s vyšším platem má pro firmu větší užitek než člověk s nižším platem.
Jak ve svém článku Mises píše, platí, že „v tržní ekonomice neexistuje konflikt zájmů kupujícího a prodávajícího,“ i.e. firmy se snaží uspokojit touhy svých zákazníku. A tedy člověk s vyšším platem nemá jen vyšší užitek pro firmu, ve které pracuje, ale i pro její zákazníky. Vzhledem k propojenosti jednotlivých sektorů ekonomiky a jednotlivých ekonomik můžeme tvrdit, že takovýto člověk přináší i vyšší užitek celé společnosti.
Snažil jsem se na několika rozdílných případech nastínit, že pravidlo o výhodnosti dobrovolné směny pro obě směňující strany platí vždy, a to i tam, kde bychom si to na první pohled nemysleli. Okolní svět se mění každou vteřinou, stejně tak jako preference lidí, kteří v něm žijí. Přesto každý člověk dělá denně desítky rozhodnutí, která jsou pro něj v daný okamžik nejlepší možná. Správná předpověď budoucnosti způsobuje zisky a neprozřetelnost ztráty. Často v této rovnici hraje roli i náhoda, to však není ani v nejmenším důvodem pro to, aby se do dobrovolné směny dvou lidí kdokoliv vměšoval.
Neexistuje objektivně výhodná nebo nevýhodná směna. Každý člověk má jiné preference a právě on sám se musí rozhodnout, jestli je pro něj směna výhodná nebo není, zda směnu uskuteční nebo nikoliv. Pokud tak učiní a směna je oboustranně dobrovolná, pak na ni oba účastníci získávají. Neexistuje jeden jediný správný způsob života, jak se nám v minulosti snažila tvrdil především církev a v současnosti ji nahradil všudypřítomný stát. Každý člověk má jiné preference a právě on sám se musí rozhodnout, co bude dělat a co dělat nebude. Unifikace je cestou k bezbřehé nudné skomírající šedi a naopak diverzita a konkurence jsou cestou k prosperitě, ostatně budete se raději procházet po pusté Sahaře, kde je jedno zrnko písku stejné jako miliony dalších, nebo v tropickém pralese se všemi svými rozmanitostmi, krásami, ale i nástrahami? A pokud si vyberete Saharu, myslíte, že máte právo nutit ostatní, aby šli s vámi?
Stejně tak platí, že pokud budete viset nad propastí a kolemjdoucí vám nabídne, že vás za tisíc korun vytáhne, bude rozhodnutí na vás. A opět si vyberete tu v daný okamžik nejlepší dostupnou možnost. Pokud vám větší užitek přinese tisíc korun na účtu, pak směnu peněz za službu neuskutečníte. Pokud se rozhodnete využít jeho nabídky, pak pro vás má jasně větší užitek jistota záchrany než tisícovka a stometrová propast pod sebou. Stejně tak kolemjdoucímu v tom případě přinesl větší užitek risk při vaši záchraně a peněžní zisk než pouhé zavolání pomoci. Pokud tedy uskutečníte transakci, máte z ní užitek oba, ačkoliv ještě minutu před jeho příchodem nebo minutu před vaším uvíznutím na okraji propasti by si to ani jeden z vás dvou nemyslel.
Je dobré si uvědomit, že na trhu práce směňují lidé svoje dovednosti a znalosti (resp. volný čas, kdy tyto dovednosti a znalosti mohou pro danou firmu uplatňovat) za peníze. Tedy mají pro firmu větší přínos, než jaký je jejich plat. A naopak tento plat za uplatnění jejich znalostí a dovedností má pro ně větší užitek než volný čas nebo jiné zaměstnání. Logicky tedy člověk s vyšším platem má pro firmu větší užitek než člověk s nižším platem.
Jak ve svém článku Mises píše, platí, že „v tržní ekonomice neexistuje konflikt zájmů kupujícího a prodávajícího,“ i.e. firmy se snaží uspokojit touhy svých zákazníku. A tedy člověk s vyšším platem nemá jen vyšší užitek pro firmu, ve které pracuje, ale i pro její zákazníky. Vzhledem k propojenosti jednotlivých sektorů ekonomiky a jednotlivých ekonomik můžeme tvrdit, že takovýto člověk přináší i vyšší užitek celé společnosti.
Snažil jsem se na několika rozdílných případech nastínit, že pravidlo o výhodnosti dobrovolné směny pro obě směňující strany platí vždy, a to i tam, kde bychom si to na první pohled nemysleli. Okolní svět se mění každou vteřinou, stejně tak jako preference lidí, kteří v něm žijí. Přesto každý člověk dělá denně desítky rozhodnutí, která jsou pro něj v daný okamžik nejlepší možná. Správná předpověď budoucnosti způsobuje zisky a neprozřetelnost ztráty. Často v této rovnici hraje roli i náhoda, to však není ani v nejmenším důvodem pro to, aby se do dobrovolné směny dvou lidí kdokoliv vměšoval.
Neexistuje objektivně výhodná nebo nevýhodná směna. Každý člověk má jiné preference a právě on sám se musí rozhodnout, jestli je pro něj směna výhodná nebo není, zda směnu uskuteční nebo nikoliv. Pokud tak učiní a směna je oboustranně dobrovolná, pak na ni oba účastníci získávají. Neexistuje jeden jediný správný způsob života, jak se nám v minulosti snažila tvrdil především církev a v současnosti ji nahradil všudypřítomný stát. Každý člověk má jiné preference a právě on sám se musí rozhodnout, co bude dělat a co dělat nebude. Unifikace je cestou k bezbřehé nudné skomírající šedi a naopak diverzita a konkurence jsou cestou k prosperitě, ostatně budete se raději procházet po pusté Sahaře, kde je jedno zrnko písku stejné jako miliony dalších, nebo v tropickém pralese se všemi svými rozmanitostmi, krásami, ale i nástrahami? A pokud si vyberete Saharu, myslíte, že máte právo nutit ostatní, aby šli s vámi?