Recenze: Ludwig von Mises - Byrokracie

Mises.cz: 18. února 2013, HynekRk, komentářů: 0

[Kniha je k zakoupení v našem eshopu nebo ke stažení v sekci Litaratura.]

Misesova kniha „Byrokracie“ vyšla poprvé v roce 1944, tedy v době druhé světové války. České vydání se objevilo díky péči „Liberálního institutu“ v roce 2002. Tato Misesova kniha zůstává poněkud ve stínu takových děl jako je „Lidské jednání“ anebo „Liberalismus“, přesto si i ona zaslouží pozornost a navíc je i po desítkách let stále aktuální. Kniha se zabývá metodami „řízení“ na svobodném trhu (tzv. ziskový management) a metodami řízení v centrálně řízené ekonomice nebo smíšené a regulované ekonomice (tzv. byrokratický management, krátce byrokracie) a jejich vzájemným srovnáním.

Ziskový management

Nejprve se podíváme na ziskový management svobodného trhu. Svobodný trh neboli kapitalismus je založen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. Vlastníci těchto prostředků s nimi podnikají s cílem vytvořit zisk. Dle Misese tito vlastníci hrají klíčovou roli a: „Stojí u kormidla a řídí loď. Nejsou ale svobodní při určování kurzu. Nevelí, jsou pouze kormidelníky povinnými bezvýhradně uposlechnout kapitánových rozkazů. Kapitánem je spotřebitel.“ [1]. Spotřebitelská poptávka slouží v tomto systému jako nástroj k alokaci výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálových statků) mezi různá odvětví, která vyrábějí různé spotřební statky. Motiv zisku pak nutí podnikatele dodávat spotřebitelům to zboží, které tito nejnaléhavěji požadují [2] – blíže viz níže. Zisk (nebo případná ztráta) představuje v tomto systému signál, podle kterého spotřebitelé skrze podnikatele řídí všechny ekonomické aktivity. 

V současné vysoce komplexní ekonomice, kdy existuje nespočet druhů materiálních výrobních faktorů (půda a kapitálové statky) s různou lokací, miliardy pracujících s různými schopnostmi a lokací a obrovské množství technologických postupů, je nezbytné rozhodnout jak s těmito pořád vzácnými prostředky naložit, kterou technologii a plán zvolit [3]. Výše uvedený systém ziskového managementu vede k tomu, že veškeré plánování a projektování je založeno na tržních cenách. Díky tomu pak: „Tržní ceny samotné mohou odpovědět na otázku, zda realizace projektu P vynese více, než on sám stojí, tj. zda bude užitečnější než realizace jiných možných plánů, které nemohou být uskutečněny, protože požadované výrobní faktory jsou použity na provedení projektu P.“ [4].

V reálném světě navíc dochází k neustálým změnám (jako jsou změny populace, potřeb, technologií, nabídky a umístění výrobních faktorů, počasí atd.), a proto je nutné, aby podnikatelé přizpůsobovali výrobu neustálým změnám podmínek. Již dynamické působení podnikatelů brání hospodařícím subjektům, aby propadly těžkopádné byrokratické rutině [5]. Díky změnám vzniká v systému ziskového managementu prostor pro výše zmíněné kormidelníky-podnikatele, kteří usilují o dosažení zisku. Funkce podnikatele je velmi významná, a proto jí zde věnujeme určitý prostor (pro detailnější informace o funkci podnikatele lze doporučit knihu profesora I. Kirznera: „Jak fungují trhy“). Podnikatelé tedy hledají ziskové příležitosti a: „Jakmile objeví, že poměr mezi cenami výrobních faktorů a očekávanými cenami výrobku takovou [tj. ziskovou, pozn. autora] příležitost nabízí, pustí se do díla.“ [6]. Pokud se podnikatelé nemýlí, dosáhnou zisku (a pokud se mýlí tak utrpí ztrátu). Tím však zvýší produkci daného produktu. To má pak za následek pokles ceny tohoto produktu. Na druhou stranu zvyšování produkce nutí podnikatele k poptávání většího množství výrobních faktorů. Rostoucí poptávka pak vede k růstu cen těchto výrobních faktorů. Vše se prohlubuje vstupem dalších - ziskem přilákaných - podnikatelů a jejich kapitálu do ziskového podnikání. Výsledkem pak je: „…tendence směřující k zmizení takových zisků.“ [7]. Velké zisky tedy není potřeba závidět. Pokud podnikatelé utrpí ztráty při produkci nějakého produktu (díky tomu, že velikost potávky nadhodnotili), omezí jeho výrobu anebo ji úplně opustí. Shrneme-li výše uvedené, dojdeme k závěru, že při hledání ziskových příležitostí podnikatelé přizpůsobují výrobu poptávce společnosti [8]. O alokaci výrobních faktorů a volbě nejvhodnějších technologií je tak rozhodnuto, jak bylo výše zmíněno, na základě spotřebitelské poptávky – tj. na základě nejnaléhavějších potřeb občanů. Můžeme nyní připojit definici ziskového managementu: Ziskový management je jediný způsob, který nám umožňuje racionalitu a kalkulaci při výrobě nutných zboží a služeb [9] a sám směřuje k sebezdokonalování [10].
Než přejdeme dále, je nutné uvést jednu poznámku. Čím lépe se nějaký podnikatel na svobodném trhu postará o potřeby spotřebitelů, tím větší budou jeho příjmy. Pokud zákon omezí možnost podnikatele zbohatnout, utrpí spotřebitelé ztrátu [11].

Ziskový management ve velké firmě

Ještě než přejdeme k byrokratickému managementu, tak se zastavíme u řízení velkých firem. Velké firmy jsou rozděleny na různé divize, sekce, oddělení, dceřiné společnosti, pobočky atp. Rozsáhlost takovýchto firem však není důvodem pro to, aby bylo řízení nějak zvlášť byrokratické. Řízení je zde založeno na principu odpovědnosti podřízeného manažera [12]. Činnost takového manažera je pak: '...předmětem nezkorumpovatelného úsudku neúplatného tribunálu: výkazu zisků a ztrát.' [13]. Pokud si bude podřízený manažer počínat často nehospodárně, bude se mýlit nebo se ukáže nečestným, ohrozí nejen zisky té části firmy, kterou spravuje, a tak i zisk celé firmy, ale i svou pozici. Chyby a špatné jednání manažera jsou tak automaticky omezovány. To je také důvod proč není příliš nebezpečné ponechat důležitá rozhodnutí v pravomoci manažera - tj. proč není nutné příliš spoutávat jeho iniciativu [14]. Ziskový motiv je dle Misese prvořadým principem vnitřní organizace jakéhokoliv komerčního nebo průmyslového celku [15]. Tentýž princip také omezuje svévolné jednání se zaměstnanci, protože ocenění úsilí jednotlivce je odděleno od jakýchkoliv osobních úvah: 'Trh poskytuje soudy o produktech, nikoli o producentech.' [16]. Ovšem Mises přiznává, že osobní úvahy mohou hrát větší roli v činnostech blíže ke spotřebitelům [17]. Můžeme doplnit, že pokud má nějaký manažer stovky podřízených, může si zřejmě dovolit pár méně důležitých zaměstnanců vyhodit kvůli své antipatii a předsudkům (zisk jeho oddělení to nemusí tolik ovlivnit) a nezvažovat přitom diskontovanou hodnotu jejich produkce. Pokud to však přežene, uškodí sám sobě - jeho skutek mu přinese odplatu [18]. Vidíme tedy, že i v prostředí velkých firem se může byrokracie prosadit jen velmi málo.

Byrokratický management

Mises rozumí v představované knize pod pojmem byrokratický management (byrokracie) následující: „Byrokratický management je řízením, které spočívá v podřízení se podrobným pravidlům a regulacím, jež stanovuje nadřízený orgán.“ [19]. Jinými slovy iniciativa podřízeného se musí na rozdíl od ziskového managementu více spoutat. Mises sám nepovažuje byrokracii samu o sobě za špatnou, ani dobrou. Říká, že v některých oblastech jsou byrokratické metody nezbytně nutné (např. policie, výběr daní - jak známo Mises byl spíše minarchista) [20]. Upozorňuje však na expanzi byrokratického managementu do dalších sfér lidských činností (podnikání, soukromé a občanské sféry). Na nahrazování ziskového managementu byrokratickým managementem [21]. Fungování byrokratického managementu, spojeného nedíleně se státem případně obcemi, je od ziskového managementu zásadně odlišné. Není zde žádný výkaz zisků a ztrát. Pokud někdo plýtvá s penězi firmy, ohrožuje dosažení zisku té části firmy, kterou spravuje, snižuje zisk firmy jako celku a ohrožuje své vlastní zájmy (svoji pozici, příjmy atd.). V případě vládní organizace je tomu jinak: 'Ve veřejné správě neexistuje pojítko mezi příjmy a výdaji. Veřejné služby pouze utrácejí peníze.' [22]. Příjem není získáván prodejem zboží a služeb na trhu, je získáván díky vynucování zákonů (Pozn.: Samotné náklady samozřejmě o možné ceně nic neříkají - cena je dána poptávkou a nabídkou.). Příjem tak nesouvisí přímo s poskytovaným produktem. Pokud se však nezískávají příjmy za zboží a služby jejich prodejem, znamená to následující: 'Byrokratický management je metoda řízení uplatňovaná v oblasti správních vztahů, jejíž výsledek nemá na trhu peněžní hodnotu [to neznamená, že nemá vůbec žádnou hodnotu, pozn. autora].' [23]. Pro daný produkt neexistuje skutečná cena. A nemění na tom nic ani skutečnost, že některé zboží a služby jsou vládou prodávány za nějakou úředně stanovenou (zpravidla asi za nízkou) arbitrární cenu. Mises proto mohl svoji definici byrokratického managementu doplnit o velmi důležitý dodatek: 'Byrokratický management je řízení vztahů, které nemůže být ověřeno ekonomickou kalkulací.' [24]. Dokáže si s tím byrokratický management nějak poradit?

Byrokratický management však musí řešit podobně jako ziskový management problémy, které plynou ze vzácnosti výrobních faktorů: '...každá služba může být zlepšena pomocí zvýšení výdajů. Bez ohledu na možný skvělý stav nemocnic, podzemní dráhy či vodovodních služeb by manžer vždy dokázal tyto služby zdokonalit, jen kdyby měl k dispozici potřebné prostředky.' [25]. Je nasnadě, že kdyby měl manažer-byrokrat volnou ruku, staly by se náklady pro veřejné rozpočty neúnosné, a proto: '...jediným prostředkem, jak učinit manažera odpovědným jeho nadřízenému - státní pokladně - je omezit jeho svévoli pomocí pravidel a předpisů.' [26]. Krátce řečeno je nutné zavést byrokracii.

Problém vzácnosti je tedy tímto více či méně vyřešen. Naneštěstí zavedení byrokracie však neřeší problém toho, co se vzácnými výrobními faktory přednostně produkovat, tak aby byly nejnaléhavější potřeby občanů uspokojeny. Problém s nemožností provádět ekonomickou kalkulaci je pro byrokracii neřešitelný, protože: 'Tam kde nejsou trhy a následkem toho ani tržní ceny výrobních faktorů, nemáme žádné prvky kalkulace.' [27]. Nemáme-li možnost použít kalkulace, nejsme schopni říci, zda naplánovaný a provedený projekt (z nespočetně jiných projektů), se nejlépe hodil k uspokojení nejnaléhavějších potřeb občanů. 'Úspěch a nezdar zůstávají nerozeznány ve tmě.' [28]. Srozumitelněji řečeno: 'V případě hodnocení užitečnosti služeb úřadu však žádný způsob zjištění úspěšnosti či nezdaru pomocí kalkulace nemáme.' [29]. Podobné je to i se státním podnikem a rozdílným vnímáním ztráty u něj a u čistě soukromého podniku [30].

Rysy byrokracie

Mises uvádí vedle nemožnosti provádět ekonomickou kalkulaci i některé další rysy byrokracie. Zde se o některých zmíníme. V byrokratických strukturách platí stejně jako v nebyrokratických strukturách, že existuje omezený počet žádaných pracovních pozic. Tudíž i zde existuje při obsazování těchto pozic konkurence - soutěž. Tato má však modifikovanou podobu oproti soutěži na volném trhu: 'V případě kapitalistické varianty soutěže se budou lidé na trhu předhánět, kdo nabídne lepší a levnější zboží. Byrokratická varianta spočívá v intrikách na 'dvoře' těch, kteří jsou u moci.' [31]. To platí nejen pro vysokou politiku, ale i pro obyčejné úřady. Dalším rysem je zaměření byrokracie proti soukromému podnikání a tržní ekonomice. Zastánci byrokracie usilují o plnou kontrolu podnikání a vidí v podnikatelích veřejné nepřítele [32]. Tím však zužují oblast, v které je možné provádět ekonomickou kalkulaci a uspokojovat tak nejnaléhavější potřeby občanů. Typickým rysem je i problém s kvalifikací. Navštěvování škol, absolvované zkoušky, roky strávené v nižších pozicích nekvalifikují nutně člověka k lepší práci. Horší však je, že hlavním zájmem úředníků je vyhovět těmto formalitám na místo splnění stanoveného úkolu, co nejlépe [33]. Také striktně podřízená pozice, která je v byrokracii nezbytná - jinak by si manažer-byrokrat mohl dělat, co chtěl - zabíjí ambice a iniciativu, vede k vyhýbání se inovacím a zdokonalování [34]. 'Zaměstnání ve státní správě nenabízí příležitost pro uplatnění osobního talentu a nadání.' [35]. Zato vede ke slepému dodržování dekretů, nařízení a instrukcí [36] – viz i níže.

Lze něco dělat s výše uvedenými rysy byrokratického managementu? Mises jasně odpovídá: 'Žádná reforma nemůže odstranit byrokratické rysy vládních úřadů.' [37]. To zda je vláda zvolena demokraticky, nebo se jedná o vládu intelektuálů anebo diktaturu nějakého fýrera nebo velkého kormidelníka, na tomto faktu nic nemění. A protože není možné v byrokratickém managementu provádět ani ekonomickou kalkulaci, docházíme k následujícímu závěru: Vyjma některých oblastí, kde se nelze obejít dle Misese bez byrokratického managementu (například policie, výběr daní), platí, že byrokratický management je ve srovnání se soukromým podnikáním (ziskovým managementem) podřadný [38]. Ochromuje podnikání, snižuje produktivitu práce, mrhá bohatstvím, je neefektivní a vede k plýtvání. Postrádá ucelenost a konzistenci - je protichůdný (chaotický) [39]. A jeho konečným důsledkem je chudoba a rozvrat. Ostatně zásahy byrokracie jsou často i z pohledu vlády v dlouhém období méně uspokojivé než původní stav [40].

Některé další problémy byrokratického managementu

Stojí za to zmínit některé další problémy (vedle výše uvedených) s nimiž se byrokratický management potýká. Jako zvlášť závažný problém se autorovi jeví to, že byrokrat je zároveň voličem. Je tak současně zaměstnavatelem i zaměstnancem. Avšak jeho zájem jako zaměstnance převyšuje jeho zájem jako zaměstnavatele. 'Byrokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení platu než o udržení vyrovnaného státního rozpočtu. Jeho hlavní snahou je co možná nejvíce nafouknout objem výplat.' [41]. Čím více lidí je na výplatní pásce státu, tím hůře. Profesor Šíma zcela oprávněně upozorňuje ve své předmluvě k Misesově knize, že tímto argumentem předešel Mises o mnoho let 'školu veřejné volby' [42].

Dalším problémem je vliv byrokratického managementu na soukromý sektor, a tím i omezování ziskového managementu. Jmenovitě je to vliv na podnikatele a firmy, který jim znemožňuje správně provádět roli kormidelníků. Příkladem může být daň z příjmu: “Daň z příjmu jim [tj. podnikatelům, pozn. autora] zabraňuje nahromadit vice kapitálu, zatímco začátečníkovi brání nahromadit vůbec nějaký kapitál.” [43]. Daň z příjmu omezuje motivaci podnikatelů podstupovat rizikové aktivity, což má za následek omezení pokroku [44]. Mises prorocky upozorňoval, že pokud budou mít úřady pravomoc stanovit, zda jisté náklady, srážky či ztráty jsou oprávněné nebo nejsou, dostaneme se do situace, kdy budou výběrčí daní mít hlavní slovo ve věcech výroby [45]. Podnikatelé tak už nebudou moci přesně plnit nejnaléhavější přání spotřebitelů. Pokračujeme však dále. Dalším bodem je vliv státu na personální složení firem, kdy je nutné zaměstnat lidi, kteří budou urovnávat problém s úřady (někteří z těchto lidí mohou být pro firmu působící v prostředí s byrokratickým managementem užiteční). Dále snaha podnikatelů, místo uvádění lepších a levnějších produktů na trh, hledat podporu ze strany vlády, zajímat se o státní zakázky, uvalení celní ochrany, rozdávání úplatků atd. [46]. Podnikatelé pak musí být pokud možno za dobře, jak s vládou, tak i opozicí, která se může jednoho dne chopit moci [47]. Ne nepodstatným problémem je skutečnost, že: 'Pokrok jakéhokoliv druhu je vždy v rozporu se starými a zaběhlými postupy, a proto také s předpisy, které na jejich základě vznikly. ... Pokrok je přesně to, s čím předpisy a nařízení nepočítají. Nevyhnutelně tedy stojí mimo okruh byrokratických aktivit.' [48]. Zatímco na svobodném trhu stačí přesvědčit někoho, aby vám půjčil, v byrokratickém systému musíte přesvědčit nadřízené, kteří jsou většinou staří a léty navyklí dělat věci předepsanými způsoby [49]. Výsledkem je strnulost: 'Avšak ve společenském životě vede strnulost ke zkostnatění a smrti.' [50].

Byrokracie, despocie a svoboda

Nadměrné užívání byrokratického managementu vede vedle omezeného uspokojení potřeb občanů, snižování produktivity práce, neefektivnosti, plýtvání, chaosu atd. i k omezování svobody. Byrokracie je nepřátelská vůči svobodnému podnikání a soukromému majetku [51]. Je tak nepřátelská vůči svým živitelům. Mises přirovnává byrokratizaci společnosti k návratu kastovního systému, kdy jsou zejména mladí lidé podřízeni diktátu starších [52]. Stoupenci byrokracie mají snahu chovat své spoluobčany, tak jako sedlák chová svůj dobytek. Zde pak není cílem udělat šťastné své spoluobčany, ale udělat šťastným stoupence byrokracie [53]. Mises také upozorňuje, že lidé, kteří jsou si vědomi své vlastní méněcennosti a neefektivnosti, se snaží o následující: 'Kdo není schopen svým spoluobčanům sloužit, ten se jim snaží vládnout.' [54]. Snaží si tak obstarat prostředky pro svoje potřeby na účet spoluobčanů loupeží na místo práce. Často jsou to však i dobré úmysly, které nás vedou směrem k despocii. Proč tomu tak je? 'Prostí občané se mýlí, když si stěžují, že si byrokraté uzurpují moc. Oni sami a jejich zástupci se vzdali své nezávislosti. Jejich neznalost základních ekonomických problémů umožnila nadvládu profesionálních [myšleno byrokratických, pozn. autora] specialistů.' [55]. Není divu, že pak má despocie bez ohledu na ústavu volné ruce.

Vzdělávání jako lék

Řídit činnost lidí v systému dělby práce lze pouze pomocí buď ziskového managementu (ziskový motiv, trh, soukromé vlastnictví) anebo byrokratického managementu (disciplína, stát, veřejné vlastnictví nebo regulace soukromého vlastnictví). Neexistuje žádná třetí cesta (pokud tedy čtenář nepovažuje smíšený systém, kdy jsou některé lidské činnosti ve sféře ziskového managementu a jiné činnosti ve sféře byrokratického managementu, za třetí cestu) [56]. Jak již také víme, negativní rysy a dopady byrokratického managementu nejsou žádnou reformou odstranitelné.  

Prakticky jedinou cestou, jak vykázat byrokratický management tam kam patří, je vzdělávání (to ovšem neznamená, že v oblastech, v kterých existují služby, které nejsou předmětem směny a nemají žádnou peněžní hodnotu a nelze zde tudíž použít ekonomickou kalkulaci, musí nutně působit veřejný byrokratický management – viz třeba dobročinnost, domácí práce atd.). Je nutné získávat především ekonomické vzdělání (přesněji vzdělání, které nás informuje o fungování společnosti), protože problém byrokratického managementu je především ekonomickým problémem. Jako ilustraci uvádí Mises příklad s nezaměstnaností. Tato je vysvětlována jako zlo vlastní kapitalismu. Díky znalostem ekonomie lze však nezaměstnanost v její masové formě, považovat za výsledek vládních „politik zaměstnanosti“ a nátlaku a donucení ze strany odborových svazů [57].

Vzdělávání je prioritou i proto, že konflikt mezi svobodou a totalitarismem (a mezi prosperitou a úpadkem) je koneckonců rozhodnut vždy především bojem myšlenek: 'Veřejný názor určí vítězství, nebo porážku.' [58]. A také proto, že: 'Pouhý zdravý rozum stačí k tomu, aby zabránil člověku propadnout klamným představám a prázdným frázím.' [59]. Člověk však musí být ochoten zdravý rozum používat, mýty a pověrčivost mají i dnes v lidské společnosti poměrně pevné místo. Klasická náboženství v západní civilizaci významně upadla a byrokracie je tak pro lid z velké části jejich náhradou - je to moderní náboženství [60]. V hledání pravdy klade Mises důraz i na uchování svobody projevu. Nemá smysl přistupovat na praktiky odpůrců a snažit se odpůrce umlčovat. Pravda se nemusí lhářů bát a dokáže obstát v jejich konkurenci [61]. Tak jednoduché to ovšem není. Byrokratičtí profesionálové nebo profesionálové placení byrokracií (nebo získávající své příjmy z konání byrokracie) mají proti laikům výhodu. Věnují se jednomu či pár problémům, a to často na plný úvazek. Zatímco jejich odpůrci se problémy začínají zabývat až po svém příchodu z práce [62]. Z práce v které pracují i na prvně jmenované. Navíc stát si podřídil školy včetně univerzit. Učitelé a profesoři, vyučující mladé lidi, jsou tak buď přímo zaměstnanci státu, nebo jsou jím placeni anebo přinejmenším kontrolováni [63]. Naštěstí zůstává pro vzdělání i tak v současném liberálně (tj. sociálně) demokratickém státě nějaký svobodný prostor.

Misesovu knihu „Byrokracie“ lze doporučit každému, kdo se chce něco dozvědět o byrokracii, jejím fungování, problémech a dopadech. Kniha mu pomůže pochopit, proč naše společnost v některých oblastech funguje, tak jak funguje. Zároveň ho zbaví iluzí, že lze byrokracii nějak podstatněji reformovat. Kniha není ve své většině politickým dílem, ale především obsahuje logické argumenty z oblasti ekonomické vědy.

Reference:

[1] Mises, s. 52
[2] Ibid, s. 53, podobně i s. 59
[3] Ibid, s. 54
[4] Ibid, s. 55
[5] Ibid, s. 44-5
[6] Ibid, s. 60
[7] Ibid, s. 60
[8] Ibid, s. 60
[9] Ibid, s. 152-3
[10] Ibid, s. 67
[11] Ibid, s. 119
[12] Ibid, s. 66, podobně i s. 68
[13] Ibid, s. 67
[14] Ibid, s. 66-7, podobně i s. 77
[15] Ibid, s. 67
[16] Ibid, s. 69
[17] Ibid, s. 70
[18] Ibid, s. 69
[19] Ibid, s. 76
[20] Ibid, s. 75, podobně i s. 49
[21] Ibid, s. 75
[22] Ibid, s. 77
[23] Ibid, s. 78
[24] Ibid, s. 79
[25] Ibid, s. 92-3
[26] Ibid, s. 93
[27] Ibid, s. 59
[28] Ibid, s. 61, podobně i s. 151
[29] Ibid, s. 153
[30] Ibid, s. 91-2
[31] Ibid, s. 135
[32] Ibid, s. 41
[33] Ibid, s. 85-6
[34] Ibid, s. 86-7, podobně i s. 124 a 130
[35] Ibid, s. 124
[36] Ibid, s. 72
[37] Ibid, s. 151
[38] Ibid, s. 152-3
[39] Ibid, s. 35
[40] Ibid, s. 115
[41] Ibid, s. 111
[42] Šíma, s. 18
[43] Ibid, s. 46
[44] Ibid, s. 99-100
[45] Ibid, s. 100
[46] Ibid, s. 101-3
[47] Ibid, s. 103
[48] Ibid, s. 98
[49] Ibid, s. 98
[50] Ibid, s. 133
[51] Ibid, s. 35
[52] Ibid, s. 127
[53] Ibid, s. 121-2
[54] Ibid, s. 122
[55] Ibid, s. 150
[56] Ibid, s. 118
[57] Ibid, s. 141-3
[58] Ibid, s. 145
[59] Ibid, s. 154
[60] Ibid, s. 105-6
[61] Ibid, s. 143
[62] Ibid, s. 146
[63] Ibid, s. 113

Použitá literatura:

1) Mises, v. L. Byrokracie. Praha: Liberální institut 2002, ISBN 80-86389-22-7.
2) Šíma, J. Moc argumentů proti argumentu moci. In: Mises, v. L. Byrokracie. Praha: Liberální institut 2002, ISBN 80-86389-22-7.