Recenze: Misesova Hospodářská politika: Myšlenky pro dnešek a zítřek

Mises.cz: 10. prosince 2014, HynekRk, komentářů: 2

Úvod

Nedávno vydal česko-slovenský Ludwig von Mises Institut knihu "Hospodářská politika: Myšlenky pro dnešek a zítřek". Jde již o pátou Misesovu knihu vydanou v češtině! I když je pravda, že Mises tuto knihu nikdy nenapsal, ale jde vlastně o záznam přednášek z konce roku 1958, které Mises přednesl v Argentině studentům, tedy nedlouho po svržení fašistického režimu generála Juana Peróna. Do podoby knihy konvertovala přednášky Misesova žena Margit [1]. O co jde v této poměrně útlé knížce, kterou přečtete za pár večerů? Jde především o jakési zhuštěné a (nutně) zjednodušené podání ekonomické teorie a Misesových hospodářských doporučení ohledně úspěšné hospodářské politiky, které by měla přispět k hospodářskému rozvoji společnosti. To činí knihu zajímavou pro ty, kteří se zatím moc v těchto oblastech neorientují. Jde tedy o knihu vhodnou především pro začátečníky či mírněji pokročilé.

Kapitalismus, socialismus a intervencionismus

Kniha je rozdělena do šesti kapitol. První z těchto kapitol "Kapitalismus" pojednává o kapitalismu a sice upozorňuje na to, že to byl právě kapitalismus, za něhož se začalo vyrábět zboží pro široké vrstvy obyvatel: "Zatímco starý zpracovatelský průmysl ve městech, který sloužil jenom bohatým lidem, existoval výhradně pro potřeby horní třídy, nové kapitalistické podniky začaly vyrábět věci, které si mohli koupit všichni. Byla to masová produkce, která měla uspokojit masové potřeby prostého lidu." Mises upozorňuje na to, že jsou to dnes právě lidé pracující ve velkých továrnách, kteří jsou sami hlavními spotřebiteli zboží vyráběného v těchto továrnách [2]. Rozvoj kapitalismu je dle Misese založen: "... na právu každého podnikatele sloužit svým zákazníkům lépe a/nebo levněji. A tato metoda během poměrně krátké doby přetvořila celý svět a umožnila nebývalý nárůst světové populace." [3]. Čili během kapitalismu konce 18. století, 19. století a začátků 20. století nebývale narostl blahobyt států, kde se konala "kapitalistická revoluce" a narostl zde značně i počet obyvatel. Mises v této kapitole upozorňuje i na to, že ač se nám může jevit životní úroveň dělnictva v raném kapitalismu jako extrémně nízká a pracovní podmínky jako šokující, tak to není díky tomu, že by nově se vyvíjející kapitalistický průmysl dělníky vykořisťoval, ale je to dáno tím, že lidé najímaní na práci už dávno předtím žili v bídných, doslova nelidských podmínkách [4]. Mises v této kapitole také upozorňuje, že: "Jestli podnikatel bude mít z nového projektu nějaký užitek, záleží na budoucí situaci na trhu a na schopnostech podnikatele tuto situaci správně odhadnout. Zaměstnanci a výrobci surovin ovšem mají své zisky okamžitě." [5]. Jsou to tedy spíše podnikatelé-kapitalisté, kteří si zaslouží označení prekariát, než zaměstnanci. Samozřejmě musíme mezi podnikatele pro účely tohoto označení zahrnout i ty, kteří při svém podnikání nesupěli a utrpěli ztrátu anebo uspěli jen málo. Věnování pozornosti pouze pár úspěšným podnikatelům nás může podstatně zmýlit.

V další kapitole nazvané "Socialismus" se Mises věnuje socialismu, ale opět i kapitalismu.  Upozorňuje na to, že ekonomická svoboda souvisí s ostatními svobodami. Platí, že: "Ti, kteří si dnes v Americe říkají liberálové, zastávají politiku přesně opačnou od té, kterou ve svých programech hlásali klasičtí liberálové devatenáctého století. Ti dnešní tzv. liberálové hájí všechny ty populární občanské svobody - jako svobodu slova, myšlení, vyjádření, vyznání atd. - a domnívají se, že všechny tyto svobody mohou být zachovány i při absenci svobody ekonomické. Neuvědomují si ovšem, že v systému, v němž neexistuje žádný trh, kde všechno je řízeno vládou, jsou všechny občanské svobody jen iluzí, i když mohou být nakrásně sepsány do zákonů a zakotveny v ústavě." [6]. Důležitý je zde také Misesův poznatek, že svoboda znamená svobodu dělat (i) chybná rozhodnutí, a že například: "Jakmile jednou připustíte, že úkolem vlády je kontrolovat konzumaci alkoholu, co potom odpovíte těm, kteří budou tvrdit, že kontrola knih a myšlení je mnohem důležitější." [7]. Mises to sice na daném místě neříká, ale nelze opominout ten fakt, že chybami se člověk často učí, dokonce při podnikání se časro postupuje metodou pokusu a omylu. A to, že se něco může pozorovateli sice jevit jako chyba, ale člověk, který tuto chybu dělá, ji jako chybu vůbec nevnímá. Autor se zde také dotýká problému plánování, kdy volba mezi socialismem a kapitalismem není alternativní volbou mezi centrálním plánem nebo žádným plánem, ale o volbu mezi absolutním plánem ústřední vládní autority a svobodnou možností každého člověka činit své vlastní individuální rozhodnutí, své vlastní osobní plány (!) podle své momentální a každodenní potřeby [8]. Jde tedy v realitě o alternativu mezi těžkopádným centrálním plánem, který stěží kryje požadavky spotřebitelů a mezi decentralizovaným, pružným a každodenně aktualizovaným plánem jednotlivců a jejich skupinek, který plní potřeby spotřebitelů mnohem lépe (tím neříkáme, že dokonale). Mises se v této kapitole zmiňuje i o významu podnikatelského jednání, když říká, že: "Pokud má člověk nějaký nový nápad, dokáže najít pár lidí dostatečně chytrých a nadaných k tomu, aby mu jeho myšlenku pomohli uskutečnit. Kapitalisté, kteří se nebojí nahlédnout do budoucnosti a uvědomují si možné pozitivní důsledky svých vizí, začnou na jejich realizaci okamžitě pracovat." [9].

A samozřejmě zde nesmí chybět zmínka o ekonomické kalkulaci: "Socialističtí autoři si neuvědomují, že moderní průmysl a veškeré obchodní operace jsou založeny na přesných propočtech. Nejsou to jen inženýři, kteří vytvářejí své návrhy na základě přesných kalkulací. Byznysmen musí počítat zrovna tak. Jeho propočty jsou založeny na faktu, že cenový systém v tržní ekonomice informuje nejen spotřebitele, ale zároveň taky slouží jako hlavní indikátor podnikatelům, jimž poskytuje nezbytné infromace o jednotlivých faktorech výroby." Dále: "Ekonomické plánování a technologické propočty jsou možné jedině za předpokladu existence systému tržních cen nejen pro finální výrobky, ale hlavně pro všechny ostatní faktory produkce. To znamená, že musí existovat trh pro surovinové zdroje, polotovary, stroje a ostatní výrobní prostředky a pro nejrůznější druhy lidské práce a služeb." [10].

V kapitole o intervencionismu autor nejprve vymezuje svoji představu o vládě. Vidí ji v obraně proti násilným a podvodným útokům gangsterů a v obraně země proti zahraničním nepřátelům [11]. Dále se pak věnuje analýze intervencionismu. Dle něj: "Vláda intervenuje za účelem ovlivnění chování podnikatelů, kteří by jednali úplně jinak, kdyby se jejich motivy řídily pouze potřebami jejich zákazníků. Z toho vyplývá, že jsou všechna intervenční opatření vlády směřována k omezení nadvlády zákazníků." [12]. To je důležitý poznatek, z něhož plyne, že ve finále je tím regulovaným především spotřebitel čili obyčejný člověk. Dále se autor zabývá především tím, že intervencionismus plodí potřebu dalších a dalších intervencí. To ukazuje na příkladu regulace "příliš" vysokých cen mléka. Regulace vysokých cen mléka vede k jeho zmizení z trhu a vzniku přídělového systému na mléko. Následně se intervence rozšiřují na regulaci cen krmiva a v dalším kole se reguluje vše, co se používá k výrobě krmiv, až se konečně reguluje i cena práce. A dále se začně regulovat i cena luxusního zboží, do jehož výroby by uprchli regulacemi postižení podnikatelé a pracující. Co je důležité, je ten fakt, že nakonec: "... sporadická kontrola cen několika málo výrobků s sebou vždy přináší vedlejší efekty - a toto je důležité si uvědomit - které jsou mnohem horší než podmínky, které by panovaly před zavedením těchto kontrol." [13]. Autor navíc k témuž uvádí i několik historických příkladů [14]. Konečně autor zde dochází k závěru, že: "Myšlenka jakéhosi třetího systému, nějaké zlaté střední cesty mezi kapitalismem a socialismem, systému, který - jak říkají jeho přívrženci - je vzdálen socialismu stejně jako kapitalismu, systému, v němž jsou zachovány výhody jednoho a zároveň eliminovány nevýhody druhého, je naprosto nesmyslná." [15].

Inflace, kapitál a zahraniční investice

Co lze najít v kapitole o inflaci? Například to, že inflace nejen zvyšuje ceny, ale tato tendence růstu cen se projevuje postupně. Tím inflace ovlivňuje různé skupiny obyvatel různým způsobem: "Když tedy inflace začíná, ovlivní to různé skupiny obyvatel jiným způsobem. Ty skupiny, jež jako první obdrží nové peníze, získávají dočasné výhody.". Zatímco jiné skupiny, ke kterým nové peníze dorazí až časem, sklidí dočasné nevýhody [16]. Jde zde tedy o klasický Cantillonův efekt. Zajímavý je i výklad hyperinflace v Německu po první světové válce [17]. Rovněž zde na příkladu Velké deprese autor poznamenal, že bojovat (dodejme po Keynesovsku) s nezaměstnaností vyvolanou odborářskými privilegii pomocí inflace (devalvace měny) není moc účinné. "Po pár letech začali lidé, zaměstnanci i odbory postupně chápat, co se dělo. Uvědomili si, že devalvace měny snížila reálnou hodnotu jejich mezd. Odbory měly moc proti tomu protestovat. V mnoha zemích se jim podařilo potlačit do pracovních smluv větu o tom, že se růst mezd musí automaticky upravovat úměrně k růstu cen. Říká se tomu indexace. Takže tato metoda boje s nezaměstnaností, kterou začala vláda Velké Británie v roce 1931, a kterou později přijaly téměř všechny evropské vlády, už dnes nefunguje." [18]. Lidé jsou schopni se učit z vývoje událostí. Co fungovalo včera, nemusí fungovat  dnes. Nabízí se při této příležitosti také otázka, zde je vůbec současná monterání protikrizová politika vlastně schopna dostát tomu, co od ní žádají její stoupenci? Nicméně tím se zde zabývat nebudeme.

Další kapitola se zabývá zahraničními investicemi. Zde je zajímavý poukaz na ten fakt, že o produktivitě práce a blahobytu společnosti rozhoduje především vybavenost dané ekonomiky kapitálovými statky a svoboda tyto statky užívat. Mezi zeměmi: "...rozdíly nejsou dány osobní neznalostí či méněcenností. Rozdíl je v dostupnosti a množství kapitálových statků. Jinými slovy, množství investovaného kapitálu je v přepočtu na jednoho obyvatele ve vyspělých zemích vyšší než v zemích rozvojových." [19]. Sto průměrných Američanů tedy především díky vyšší vybavenosti jejich práce kapitálem vyprodukuje mnohem více než sto stejně průměrných Indů či Afričanů. Netřeba dodávat, že kapitálové statky se získávají především tím, že lidé (a především kapitalisté) spoří [20]. Historickou zajímavostí je, že v době 19. století to byl především britský kapitál, který umožnil industrializaci a vzestup jiných zemí, jako byly třeba USA či Německo [21]. Pokud tedy chceme zajistit zvýšení životní úrovně, je nutné navýšit množství investovaného kapitálu na obyvatele. Pro chudé země to mimo jiné znamená umožnit příliv zahraničních investic, což znamená, že zahraniční kapitalisté musí mít jistotu, že si budou moci vydělané prostředky a investovaný kapitál ponechat, co nejvíce ve svém vlastnictví. Jinak stěží přijdou. To je také odpověď na začarovaný kruh nerozvinutosti. Poslední kapitolou knihy je Politika a myšlení. S jejím obsahem už se bude muset čtenář seznámit sám.

Závěr

Celkově lze říci o této nové v češtině vydané Misesově knize, že jde o jakési zhuštěné a nutně tedy i zjednodušené podání ekonomické teorie a Misesových hospodářských doporučení ohledně úspěšné hospodářské politiky, které by měla přispět k hospodářskému rozvoji společnosti a růstu blahobytu. Tato kniha je zajímavá pro ty, kteří se zatím moc v těchto oblastech neorientují.  Jde tedy o knihu vhodnou pro začátečníky či mírně pokročilé. Avšak i pokročilejší čtenář se dozví něco nového a zajímavého a zcela jistě si mnoho věcí v osvěžující a pomrně jednoduché formě zopakuje.

Původně vyšlo na www.bawerk.eu.

[1] Mises, s. 9-11.
[2] Ibid, s. 15. Podobně viz i s. 19.
[3] Ibid, s. 17.
[4] Ibid, s. 18. Z pohledu doby ranného kapitalismu a doby předcházející šlo v podstatě o běžný životní standart nižších vrstev.
[5] Ibid, s. 23.
[6] Ibid, s. 28.
[7] Ibid, s. 32.
[8] Ibid, s. 37.
[9] Ibid, s. 38-39.
[10] Ibid, s. 41-42.
[11] Ibid, s. 47.
[12] Ibid, s. 50.
[13] Ibid, s. 51-54.
[14] Ibid, s. 55.
[15] Ibid, s. 60.
[16] Ibid, s. 66-68.
[17] Ibid, s. 71.
[18] Ibid, s. 75. Viz i článek Dvě důvěry v centrální banku .
[19] Mises, s. 83. Podobně s. 90.
[20] Srovnej s Ibid, s. 83-84.
[21] Ibid, s. 84-85.

Literatura:
1. MISES, L. v. Hospodářská politika: myšlenky pro dnešek a zítřek. Praha: Ludwig von Mises Institut 2014, ISBN 978-80-87733-11-0.
2. Dvě důvěry v centrální banku [online, 2014]. Dostupný z (přístup XII/2014): http://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/dve-duvery-v-centralni-banku.html.