Rovnost a kapitalismus

Mises.cz: 06. června 2011, The Freeman (přidal Petr Málek), komentářů: 47

Kapitalismus neustále přináší lidem lepší život

Asi nejobvyklejší námitkou proti kapitalismu je skutečnost, že vytváří mezi lidmi nerovnosti v bohatství a příjmech. Četnost těchto obvinění svědčí o tom, že leží v žaludku mnoha lidem. Je to totiž tak uvěřitelné! Nakonec kdo by chtěl popřít, že Bill Gates, Warren Buffett a obchodníci s dluhopisy mají nesrovnatelně více peněz než běžní lidé?

Přátelé kapitalismu typicky uznávají, že skutečně vytváří velké majetkové nerovnosti. Dokonce i Ludwig von Mises napsal, že „nerovnost v bohatství a příjmech je nevyhnutelnou vlastností  tržní ekonomiky.“ Nicméně protržní teoretici, stejně tak jako Mises, dodávají, že nerovnost je pouze cenou za všudypřítomnou neskutečnou prosperitu, které jsme bezesporu dosáhli jen díky volnému trhu. „Ano, existuje více majetkové nerovnosti, ale dokonce i ti nejchudší lidé se mají mnohem lépe s kapitalismem než bez něj.“

Ale nespěchejme s přiznáním, že kapitalismus způsobuje majetkovou nerovnost.

Zkuste si udělat takové mentální cvičení. Představte si, že oživíte našeho předka z roku 1700 a ukážete mu běžný den Billa Gatese. Byl by jistě ohromen vším tím bohatstvím. Zdá se ale pravděpodobné, že největší dojem by na něj udělaly skutečnosti jako např.: že se Gates se svojí rodinou nemusí bát, že umřou hlady, že se každý den mohou umýt, že mají několik kusů čistého oblečení, že mají zdravé zuby, že jim nehrozí nemoci jako pravé neštovice, obrna, záškrt, tuberkulóza, tetanus nebo černý kašel, že riziko úmrtí Melindy Gatesové při porodu je asi šedesátinásobně nižší oproti roku 1700, že každé dítě narozené Gatesovým má asi 40krát větší naději na přežití, že Gatesovi mají domácnost s lednicí a mrazákem (o mikrovlnné troubě, myčce nádobí, rádiích a televizích ani nemluvě), že pracují jen pět dní v týdnu, že mají několik týdnů ročně dovolenou, že každé z Gatesových dětí bude po více než jedno desetiletí chodit do školy, že Gatesovi pravidelně cestují vzduchem na vzdálené kontinenty během několika hodin, že si mohou pohodlně povídat s lidmi za oceánem, že si každou chvíli užívají pohled na úchvatná představení těch nejlepších světových herců a hereček, že Gatestovi mohou poslouchat Beethovenovu sonátu, Pucciniho operu nebo baladu Franka Sinatry kdekoliv a kdykoliv se jim zamane.

Zkrátka a dobře, to, co by nejspíš nejvíce ohromilo návštěvníka z minulosti na životě Billa Gatese, jsou přesně ty moderní výdobytky, které si neužívá jen Bill Gates, ale které si dnes užívají skoro všichni Američané (a Evropané, pozn. překl.).

A zatímco se my, moderní lidé, soustředíme na to, o kolik více peněz oproti nám Bill Gates má, našemu cestovateli časem by se nejspíš tyto rozdíly mezi Gatesem a průměrem jevily jako mnohem menší než ty ohromné rozdíly mezi jeho preindustriálním životem a životem nás, dnešních průměrných lidí.

Také by asi považoval rozdíly v bohatství mezi běžnými lidmi a bohatými za o hodně menší než rozdíly mezi běžným preindustriálním lidem a smetánkou, která mu vládla.

Před počátkem kapitalismu měla tehdejší smetánka exkluzivní přístup ke službám sluhů a k vybavení, které dělaly jejich životy mnohem příjemnější než životy běžných lidí. Králové například netrávili žádný čas praním prádla, dělali to za ně jejich sluhové. Když se setmělo a bylo potřeba vnitřního osvětlení, bohatí jen luskli prsty a sluhové zapálili svícny a svíce v celém velkém domě, zatímco další skupina sluhů vyprazdňovala nočníky svých pánů, když bylo potřeba. Kdykoliv se králi zamanulo poslechnout si strunný kvartet, jeho dvorní hudebníci a herci mu udělali představení. Když on nebo nějaký jeho vlivný známý potřeboval poslat někomu vzdálenému zprávu, poslíček s ní hned běžel a doručil ji. Členové královské rodiny také spoléhali na sluhy při koupání, když si od nich nechávali přinášet a ohřívat vodu do své koupele. A jen bohatí si mohli dovolit knihy.

Pokyn rukou

V moderním světě již tyto věci neoddělují bohaté od ostatních. Máme automatické pračky a sušičky (případně levné prádelny), které nás osvobozují od zdlouhavého, namáhavého a nebezpečného praní prádla preindustriálním způsobem. Když potřebujeme světlo, chceme poslouchat muziku nebo se podívat na film, pokynutí rukou nám vmžiku přinese světlo a dotyk prstem přinese ta nejlepší umělecká představení přímo do našeho teplého domova. Když chceme drbat s kamarádem vzdáleným třeba 5 000 kilometrů, děláme to bez námahy. Každý z nás se koupe nebo sprchuje, kdykoliv chce, prostým otočením kohoutku se studenou nebo teplou vodou. Naše modernější verze nočníků se sama vyprazdňuje na požádání díky domácímu kanalizačnímu potrubí. Naše domovy jsou plné knih.

Je nepopiratelné, že hmotné bohatství, které si v minulosti užívali jen superbohatí lidé, je v dnešní kapitalistické společnosti k dispozici téměř každému. Tento fakt vyvrací obvinění, že kapitalismus vytváří nerovnost.

Nedávno jsem na to poukázal v emailu pro jednu známou. Obviňovala mě z bagatelizování útrap chudých a středně bohatých lidí. Její argumentování vždy skončilo prohlášením, že materiální bohatství jako domácí spotřebiče, kanalizace nebo telefonní linka nejsou to podstatné. „Život je víc než materialismus,“ hlasitě naléhala.

Odpověděl jsem slovy: „Tomu nerozumím. Říkáš, že velké selhání trhu je to, že bohatství přiděluje příliš nerovnoměrně. Já říkám, že přiděluje bohatství (skutečné hmotné věci) mnohem rovnoměrněji, než si lidé myslí, když se dívají jen na jejich peněžní hodnotu. Máš pravdu, že život zdaleka, zdaleka není jen o hmotném bohatství. Když ale toto tvrdíš, proč si najednou děláš starosti o peníze, které lidé mají? Je asi jasné, že peníze jsou ještě méně důležité než to, co si za ně může člověk koupit. Ale pokud trváš na svém přesvědčení, že nejdůležitější je rozdělení peněz, rád se hlásím k tomu, abych byl nazýván materialistou – protože pak zase já tebe budu nazývat 'penězistou'. Je pořád lepší být materialista než penězista.“

Až příště uslyšíte někoho, jak nadává na nerovné rozdělení peněz v tržní ekonomice, vyzvěte ho k tomu, ať dokáže, proč by mělo být důležité se tím vůbec zabývat – když si uvědomíme tu mnohem důležitější věc, že kapitalismus neustále zpřístupňuje větší a větší množství zboží a služeb čím dál většímu okruhu lidí.

Článek původně vyšel zde.