Rozhovor s Hansem-Hermannem Hoppem

Mises.cz: 04. dubna 2012, Lukáš Kovanda, komentářů: 48

„Čeká nás drastická inflace. Je to prostě základní abeceda ekonomie: když se množství statků a služeb v ekonomice příliš nezmění, zatímco se zdvojnásobí množství peněz, odrazí se to ve vyšších cenách,“ říká Hans-Hermann Hoppe, profesor ekonomie, jenž do loňského roku působil na Nevadské univerzitě v Las Vegas.

Před několika lety jste v rozhovoru uvedl, že „vlády milují krize - vlastně je často zapříčiňují nebo k nim alespoň přispívají, a to za účelem posílení své moci“. Platí to i pro nynější ekonomickou krizi?

Jistě. Toto není krize kapitalismu, ale států a jejich centrálních bank. Příčinou je - a na tom se shodnou všichni - především snadná dostupnost úvěru. Jak to bylo možné? Když mám své vlastní úspory a půjčím je někomu, velmi pečlivě posuzuji, zda je dotyčný schopen úvěr splatit. Pokud ale můžu úvěr vytvořit „z ničeho", protože si jednoduše peníze natisknu, a pokud vím, že v případě masové neschopnosti splácet mě tak jako tak sanuje centrální banka, rozpůjčuji kdekomu. Nyní státy používají krize jako záminky ke zvýšení regulace finančních trhů. Je to názorná ukázka toho, že vlády vyvolávají krize, lidé pak po nich požadují více intervencí, aby krizi zmírnily, a ony provádějí další a další zásahy.

Milují tuto krizi i některé soukromé společnosti? Mám na mysli hlavně velké banky à la Goldman Sachs. Mluví se dokonce o „konspiraci Goldman“.

Ano. Žádné jiné odvětví není tak úzce propojené se státem jako právě bankovní, a zvláště ústavy typu Goldman Sachs. Existence centrálních bank zaručuje, že klíčové komerční banky mohou provádět úvěrovou expanzi. Komerční banky vlastně byly mezi nejvýznamnějšími zájmovými skupinami, které za založení centrální banky lobbovaly.

Zajímavé, v tomto ohledu byste se snad shodl i s Josephem Stiglitzem. On také kritizuje propojení Wall Streetu a vlády.

Stiglitz ale není proti instituci centrální banky. Není proti instituci papírových, ničím nekrytých peněz. A tyto jsou za krize samozřejmě odpovědné též. Dokud jsou peníze navázány na určitou komoditu, například zlato, nelze záměrně zvyšovat množství peněz a množství úvěru, protože je nemožné navýšit fyzické množství existujícího zlata. Naproti tomu fyzické množství ničím nekrytých peněz lze navýšit kdykoli. Stiglitz ani náhodou neprotestuje proti tomu, že vláda je monopolním emitentem peněz. A to je přitom fundamentální chyba.

Proč se banky a politici tak děsí deflace? Sdílíte tuto jejich obavu?

Ne. Deflační období, pokud vůbec nastane, je jen krátkodobé. Důvodem pro něj je, že během krize chtějí lidé držet více hotovosti. Když stoupne poptávka po hotovosti, peněžní nabídka se snižuje násobně s penězi staženými ze systému. Nynější lití peněz do systému je jen pokus „dorovnat“ to, co bylo lidmi staženo ve formě hotovosti. Jakmile tato fáze odezní, nastane opačný efekt: s návratem důvěry v bankovní systém se navýší bankovní rezervy a vzroste, násobně v poměru k rezervám, peněžní nabídka, což vyústí v opravdu masivní inflaci. To, co nyní pozorujeme, není deflace, jen nízká inflace - výsledek toho, že lidé jsou vylekaní a chtějí být enormně likvidní.

Je masivní inflace nevyhnutelná?

Pokud centrální banky neučiní něco, k čemu se v minulosti nikdy neuchýlily, tedy pokud nestáhnou ty peníze zpět z trhu, pak ano. Ale nevím, proč by něco takového dělaly. Očekávám drastickou inflaci. Je to prostě základní abeceda ekonomie: když se množství statků a služeb v ekonomici příliš nezmění, zatímco se zdvojnásobí množství peněz, odrazí se to ve vyšších cenách.

Myslíte, že to politici a bankéři nevědí?

Mají o tom jisté ponětí. Vědí, že za krizi mohou snadné úvěry, ale nedovtípí se, co vlastně způsobilo, že snadné úvěry mohly být poskytovány. V USA před lety zjistili, že některé skupiny obyvatelstva mají méně domů v osobním vlastnictví, ve více případech se ocitají v neschopnosti splácet půjčku atd. Řekli, že to je vše diskriminace, jež by se neměla dít. Každý by měl dostat půjčku, a to za stejných podmínek. Ale úvěr nemůže být poskytován za stejných podmínek, jelikož musíte hledět na bonitu, na to, jakou jednotliví žadatelé mají pravděpodobnost, že budou moci půjčku splácet.

Například?

Třeba černoši nemají zpravidla nárok získat tak vysokou půjčku jako bílí, mají větší pravděpodobnost platební neschopnosti. Asiaté mohou dostat větší úvěr než černoši. Pokud budete dávat úvěr všem za stejných podmínek, v mnohem více případech jej dostanou lidé nebonitní, kteří si ho vlastně nemohou dovolit.

Je inflace pro jisté skupiny lidí - například právě pro politiky nebo bankéře - výhodná? Tyto skupiny mohou s novými penězi kupovat za staré ceny jako první.

Tak je tomu vždy. To je právě ten důvod, proč banky mají k vládám tak blízko. Centrální banka vytváří peníze a první, kdo je dostane, jsou velké komerční banky. Další na řadě jsou největší klienti těchto velkých bank a tak dále. Samozřejmě, všichni ti, kteří nejsou velkými hráči, kteří mají své příjmy fixovány, ve výsledku chudnou. A ti, kdo jsou u peněz mezi prvními, se obohacují na jejich úkor.

Možná je to také důvod, proč se tak obávají deflace. V takovém případě není takové přerozdělování možné.

Přesněji, je mnohem obtížnější tak přerozdělovat. Deflace není nebezpečí z teoretického úhlu pohledu. Když všechny ceny klesnou, klesne nejen suma, již výrobce za zboží získá, ale klesne i cena surovin či meziproduktů potřebných na jeho výrobu. Navíc existují sektory, například spotřební elektroniky, kde ceny setrvale klesají celá desetiletí. Přestože všichni vědí, že notebook, který kupují, bude za rok významně levnější, sektor jako takový se stále rozvíjí, nekolabuje. Setrvalý pokles ceny tedy neznamená nutně, že odvětví je ve špatné hospodářské kondici. V jistém smyslu je dokonce nutné mít deflaci.

Jak to?

Vidíme to nyní. Vlády umělým navyšováním peněžní nabídky brání poklesu cen, brání deflaci: oddalují bod, kdy si lidé řeknou, že už mají v rukou dostatek hotovosti a ekonomika tak oživí.

Deflace také není výhodná pro dlužníky, jimiž vlády bývají. Inflace přitom ano: snižuje reálný dluh.

Ano, ale jen když jde o inflaci neočekávanou. Pokud bude očekávaná, odrazí se to ve vyšších úrokových mírách a výsledkem nebude přerozdělování důchodu. Ale navíc, inflace je vlastně formou zdanění.

Myslíte inflační zdanění?

Inflací, snižováním kupní síly peněz, dochází ke snižování reálných příjmů. Mám-li fixní příjem a je-li míra inflace třeba deset procent, je to stejné, jakoby mi příjem zdanili dodatečnými deseti procenty. S tím rozdílem, že na to zpravidla nepřijdete tak rychle a ani vlastně pořádně nezjistíte, jak k tomu došlo: když vám řeknou, že příští rok platíte vyšší daně, víte, kdo je za to zodpovědný, když přijdete o peníze inflačně, mnoho lidí to ani nepostřehne. Proto politici tak preferují inflaci před zvyšováním daní. Inflaci lze svést na zahraniční spekulanty, hrabivé burziány - vyšší daně ne.

Říkáte, že vlády krize nejen milují, ale dokonce je fabrikují, a že Roosevelt dopředu věděl o útoku na Pearl Harbor a že Bush mohl vědět o chystaných útocích na „Dvojčata“.       

Vezměme to popořadě: v případě Roosevelta víme, že věděl. V případě Bushe mám podezření, že věděl. Není to však prokázáno - vždy nějaký čas trvá, než se takové dokumenty dostanou na veřejnost. Oběma by se to hodilo do karet: Rooseveltovi umožnil atak vstoupit do druhé světové války, což chtěl udělat tak jako tak, ač neměl dostatečnou podporu veřejnosti a médií. Atak typu toho na Pearl Harbor dokáže okamžitě zcela otočit veřejné mínění. Stejně tak po útocích z 11. září byla veřejnost okamžitě na straně Bushe.

Myslíte, že vlády jsou sváděny představou vytvářet u veřejnosti pocit ohrožení, aby tak získaly nad veřejností lepší kontrolu, aby mohly více intervenovat?

Myslím, že je tomu tak téměř ve všech zemích. Vlády rovněž velmi frekventovaně zakládají takzvané nevládní organizace (NGO's), přičemž tyto zdánlivě nezávislé organizace následně lobbují, aby vlády dělaly ještě více. Přitom jediným zdrojem financí pro mnohé tyto nevládní organizace jsou vládní peníze. Vlády tedy podporují tyto organizace, které „na oplátku“ lobují za vyšší vládní pravomoci, například v boji s takzvaným globálním oteplováním: žádají, aby vlády zachránily nebohé lední medvědy, aby zabránily tání ledovců a tak dále.

Zajímavé, vaše pohledy jsou v některých případech podobné těm, které hlásá levice nebo dokonce ultralevice.

Ale levičáci se ne vždy mýlí. Také levice občas ví, že stát páchá zlo. Levice je někdy více realistická než mainstream. Levice také vnímá, že existuje úzká spolupráce mezi státy a velkým byznysem.

Jste tedy více proti mainstreamovým, konformistickým idejím než proti některým tezím levice?

Levice umí dobře popsat některé problémy, ale řešení, která navrhuje, jsou většinou směšná. Napadá správně konspirace. Napadá stavy, kdy jsou jistí lidé zvýhodňováni na úkor jiných, kdy existují koalice mezi státy a bankami například. V tomto ohledu je popis stavu velmi často správný. Ale řešení, která navrhují, jsou téměř vždy špatná.

Takže vy věříte v konspirační teorie? To je také typický prvek levicového smýšlení.

Ano, nemusíte však věřit nutně v jednu velkou konspiraci. Prostě skutečnost je taková, že mnoho lidí tak či onak konspiruje - aby někdo jiný udělal to či ono. Dokonce lidé, kteří nejsou vlivní, jako vy nebo já, se někdy snaží dosáhnout určitého cíle ovlivňováním někoho jiného, využíváním konexí a tak podobně. Proč si myslet, že velmi mocní a vlivní lidé toto nedělají? Samozřejmě, že tak činí. Ale existují i konspirace, které jdou proti sobě a do jisté míry se ruší. Většina věcí, které se na světě ději, se děje, jelikož někdo chtěl, aby se děly. Dějiny nejsou sledem náhod. 

Hans-Hermann Hoppe (62) je profesorem ekonomie německého původu a takzvaným anarchokapitalistou. Do nedávné doby působil na Nevadské univerzitě v Las Vegas. Nyní žije s manželkou Gulchin v Turecku. Kromě ekonomie studoval i historii, filozofii a sociologii - vedoucím jeho diplomové práce byl Jürgen Habermas, významný německý filozof a sociolog. V USA úzce spolupracoval s Murrayem Rothbardem, kultovním libertariánským myslitelem. Hoppe míní, že „demokracie činí lidi dětinskými“ a v mnoha ohledech tak preferuje monarchistické zřízení. Je odpůrcem velkých státních celků („Lepší 200 Lichtenštejnsk než jedna Evropská unie.") a jezdí ve voze značky Mercedes.

Převzato z blogu autora.