Rozpočtová bitva

Mises.cz: 24. dubna 2011, Llewellyn H. Rockwell, Jr. (přidal Josef Pohorský), komentářů: 2

Sledování veřejné debaty ohledně rozpočtu připomíná dva chlapce hrající si s hračkami na podlaze. Jeden má medvěda a druhý dinosaura. Oba si neustále vyhrožují tím, že jeden druhému jeho hračku sebere. První varuje druhého, že mu vezme dinosaura (výdaje na zbrojení) a druhý prvnímu hrozí, že mu sebere medvěda (domácí výdaje). Stále se přetahují a nakonec urovnají spory na tak dlouho, dokud si každý bude moci ponechat svého favorita.

A ještě jedna věc: obě hračky patří ostatním dětem.

Taková je veřejná debata, která přijde každému již na pohled absurdní. Jestliže je v krizi cílem vyrovnat rozpočet bez zvyšování daní, potom všechny výdaje musí být sníženy bez ohledu na politickou ideologii. Samozřejmě, to je to, co politické strany nedělají. Cílem politické strany je naházet velkorysost směrem ke svým voličským přívržencům a přitom trestat stoupence druhé strany, která se snaží udělat to samé.

Princip něco za něco je vždy vyřešen stejně: více pro obě strany – od ostatních.

Jinými slovy, to vše je jen politická hra, která je zřejmá z čísel a norem. V prvé řadě, nikdo nemluví o skutečných škrtech, dokonce ani údajně radikální republikáni. Jde o škrty v předpokládaných výdajích, což znamená, že každý operuje se symbolickými změnami do budoucnosti, která je stejně tak symbolická. Dokonce i na papíře jediným způsobem, jak nahlížet na tyto výdaje, je porovnat je s HDP a národním dluhem – u nichž obou je očekáván růst. Pokud zapomeneme na tato dvě měřítka a budeme se dívat jen na reálná čísla, neexistuje vůbec žádné snižování, jen nárůst.

Dokonce i načasování republikánského vyrovnaného rozpočtu je směšné. Že bude rozpočet úplně vyrovnaný v roce 2040? To je až za tři dekády. Je jen málo dnes úřadujících lidí, kteří v té době budou svůj úřad ještě zastávat a mnozí z nich už budou mrtví. Abychom si uvědomili, jak životaschopný to je plán, přemýšlejte, kolik politických plánů z roku 1982 přežilo do dnešního dne.

Plán Republikánů navrhuje škrty v ohromných domácích programech jako sociální zabezpečení (Social Security) a systém zdravotního pojištění (Medicare) a neobsahuje nic zvláštního kromě starých řečiček ohledně ustavení komisí zastupujících obě strany a poskytování dotací státům. Vysněný potrubní systém, jímž potečou peníze státům, je přetížen čísly a nepřináší nic specifického. Nejsou zrušeny žádné programy, žádné benefity nejsou ořezány nebo jen přistřiženy, a ačkoli propagandisté tvrdí, že útočí na kulturu utrácení ve Washingtonu, nepadlo ani slovo o tom, že se někdo chopí stroje na tisk peněz, který vyrobil především 14 bilionů dolarů dluhu.

Skutečná legislativní bitva probíhá kvůli letošním výdajům a republikáni při ní vypadají, že zaujímají trochu méně marnotratný postoj, než by se dalo čekat. A to kvůli tlakům ze strany celků typu Tea Party. K "zavření" federální vlády by mohlo dojít, pokud nebude dosaženo shody, a já doufám, že přesně to se stane. Neznamená to samozřejmě konec vlády, jak ji známe, ale mohlo by to vést k pár zábavným dnům.

Republikáni se přinejmenším nemýlí v tomto bodě: vládní finance jsou ve stavu totální katastrofy díky nim samotným a díky demokratům. S každou změnou v hospodářském cyklu procházíme stejnými stádii, jen je to pokaždé horší a horší. Během boomu výnosy z daní rostou a prezident s Kongresem zahajují rozsáhlé výdajové plány ve prospěch svých zájmových skupin. Poté udeří recese a daňové výnosy klesají, což zvyšuje deficit. Ale raději než snížení výdajů, radí ekonomové Kongresu, ať dělají to, co stejně dělají – utrácet ještě více. A tak to půjde dál, než se po spirále svezeme k úplnému dnu. 

Jediný důvod, proč je tento nesmysl udržitelný, je díky slibu Federálního rezervního systému postavit se za všechno to utrácení svým tiskem peněz. Fed je tedy tím, kdo dělá všechen ten rámus okolo "příliš velký na to, aby padl". To je důvod, proč jsou pro budoucí schémata vládních výdajů rozpočtové hádky bezvýznamné. Kdyby se republikáni doopravdy chtěli ujmout řešení fiskálního nepořádku, museli by převzít otěže ve Federálním rezervním systému. Bez takových reforem jsou však rozpočtové bitvy pouhým divadlem.

Čas začít dávat pozor nadejde tehdy, když demokraté začnou pracovat na programech poskytujících příspěvky specifickým skupinám, Republikáni navrhnou seriózní škrty ve výdajích na obranu a obě strany se dohodnou na fundamentální monetární reformě. Do té doby jsou tyto bitvy významné asi tak jako ty mezi dvěma dětmi. Obě strany musí vrátit hračky náležitým vlastníkům.

Podobné domnělé přetahování o to, kdo více utratí a více seškrtá, můžeme semozřejmě vidět i v naší domovině. A s podobnými výsledky. - pozn. redakce. 

Původní článek naleznete zde.