Selhání tržního selhání

Mises.cz: 04. ledna 2012, Steven Horwitz (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 37

Tržní selhání je jedním z nejčastějších argumentů proti volnému trhu. Kritici poukazují na konkrétní případy, u kterých nastaly některé problematické výsledky, a následně tvrdí, že trhy buď neměly, nebo nemohly tyto situace řešit.

Kritika založená na tržním selhání má dva problémy, které souvisí s tím, že kritici nepochopili význam tohoto ekonomického pojmu. Za prvé, pojem sám o sobě je problematický z rakouského pohledu na tržní proces. Za druhé, to, že trhy selhaly, neznamená, že vládní zásahy mohou výsledek zlepšit.

V technické literatuře selhání trhu odkazuje na situaci, kdy trh nedosahuje „všeobecné pareto-optimální rovnováhy“. Standardní neoklasická teorie tvrdí, že na „dokonale konkurenčním“ trhu jsou zdroje přidělovány jejich nejvyšší užitné hodnotě a nikdo si nemůže polepšit, aniž by si jiný člověk pohoršil. Ve všeobecné rovnováze se ceny veškerého zboží přesně rovnají mezním nákladům na jejich výrobu a všechny domácnosti maximalizují svůj užitek. Vedle toho všechny firmy maximalizují zisk, ale úroveň reálných zisků je nulová, protože žádné přerozdělení zdrojů nemůže z definice vylepšit stávající rozdělení.

Nerealistické podmínky

Dovedeno do důsledků, každý výsledek trhu je ve skutečnosti „tržním selhání“, protože trh nepřinesl ideální výsledek, který teorie předpovídá. Nicméně, v reálném světě nejsou podmínky nezbytné k dosažení všeobecné rovnováhy ani vzdáleně dosažitelné: dokonalé informace, homogenní výrobky a na každém trhu velké množství malých podniků, které nejsou schopny ovlivnit cenu. Vzhledem k tomu, že tento svět není možný, obvinění ze selhání trhu je srovnatelné s tvrzením, že trhy neprodukují „dokonalost“, která je s ohledem na realistické podmínky nedosažitelná.

V tomto slova smyslu, trhy „selhávají“ neustále. Uvědomění, že tyto nedokonalosti (lepší termín než „selhání“) jsou nejen nedílnou součástí reálného trhu, ale také jsou tím, co vede podnikání a konkurenci k nacházení způsobů, jak zlepšovat život, vyžaduje rakouskou perspektivu. Jinými slovy, trhy jsou nejlepší v poukazování na nedokonalosti a ve vedení lidí ke snaze o jejich vylepšení, a to i když tyto pokusy (ať už úspěšné nebo ne) mohou vést k novým nedokonalostem. Jakmile si uvědomíme, že lidé nejsou plně informováni, že nevíme, co je ideální produkt a jak by měl vypadat, a že nevíme, jaká je optimální velikosti firmy, pochopíme, že tyto odchylky od ideálu nejsou chyby ale příležitosti. Snaha o zlepšení je podnikáním, které je srdcem konkurenčního trhu.

Hodnou trhů není dosažení dokonalosti, ale vnitřní proces objevování, který lidem umožňuje tržní nedokonalosti napravovat. Stejně jako tření podrážek o podlahu nám umožňuje chodit, tak nás nedokonalosti trhu podporují v hledání nových a lepších způsobů, jak dělat věci.

Vládní selhání

Nicméně, i kdyby všechno výše uvedené nebyla pravda nebo by tomu kritici nevěřili, je tu druhá polovina argumentu, se kterou se musí vypořádat. Tvrzení, že existuje tržní selhání, samo o sobě neznamená, že vládní zásahy cokoliv zlepší.

Všimněte si, že kritici poukazující na tržní selhání nedokážou použít stejnou logiku směrem k vládě - stejně jako trhy postrádají nereálné vlastnosti, které by jim umožnily dosáhnout dokonalosti, taktéž je postrádají vlády. Ve skutečnosti je selhání vlády přinejmenším stejně časté jako selhání trhu.

Tak proč si vlastně myslíme, že trhy jsou lepší? Chceme-li odpovědět na tuto otázku, musíme se ptát: jaký proces má lepší vestavěný mechanismus poskytování znalostí a podnětů nezbytných k nalezení nedostatků a jejich zlepšení? A právě tady se dostává rakouský argument ve prospěch trhů do popředí. Trhy jsou žádoucí, ne proto, že neselhávají, ale proto, že jsou schopnější než vláda na selhání reagovat. Proto obvinění z „tržního selhání“ samo o sobě neřeší hlavní problém. Spíše než se bát kdy a proč trhy pravděpodobně selžou, měli bychom se soustředit na to, jak dobře trhy - a politický proces – na nedokonalosti reagují. 

Článek původně vyšel v časopise The Freeman.