Sen či noční můra: Rovné příležitosti

Mises.cz: 30. listopadu 2013, Miroslav Polách, komentářů: 0

Jednoho krásného dne na mě Facebook vyplivl post od skupiny Mladí sociální demokraté. Nevím, na základě čeho si mě vybral jako fajn cílovku, asi chtěl, ať mi hrůzou zešedne pár vlasů na hlavě. Každopádně jsem si se zájmem přečetl, co tam mladí sociální inženýři vymýšlí. V jednom příspěvku se objevila fráze – „ČSSD není stranou sociálních dávek, ale stranou rovných příležitostí“.

Mladý levicový intelektuál asi byl při psaní daných slov v extázi. Rovné příležitosti pro všechny? To musí být ráj na zemi! Nebo snad ne?

Jelikož myšlení bolí, tak se moc lidí nevydává ve šlépějích Frédérica Bastiata a neuvažuje nad tím, co nelze vidět. Spokojí se s tím, co vidět lze. Proto spousta lidí nadšeně zatleská představě, že všichni budeme mít stejné příležitosti. Představí si, jak by bylo fajn, kdyby nemuseli nikomu nic závidět, a pak asi mozek vypnou nebo já nevím co. Rád bych se jim někdy koukl do kebule na funkční magnetické rezonanci a zjistil, co jim tam ty kolečka poté dělají. Podstatný je nicméně výsledek = neřeší už dál, jak by taková společnost musela ve skutečnosti vypadat.

Rozhodl jsem se, že si tu práci dám a zkusím ze své hlavy něco dostat – mohl bych spoustě lidem ušetřit práci s přemýšlením, a to je velmi záslužná a nedoceněná činnost.

Žijeme v nerovném světě. Již v samotných základech naší osobnosti je zakódována odlišnost a různorodost – od naší DNA po naše vzpomínky, zkušenosti, vzdělání, talent, reálné možnosti, náhody atd. Na tom, kým jsme, se podílelo skoro nekonečně velké množství různých faktorů. Ba co víc, různorodost je alfou a omegou našeho vesmíru. Chudáci fyzici si neví rady, co si počít s kvantovou mechanikou, která umožňuje v každou milisekundu života vesmíru neskutečně velké množství možností jeho vývoje. Dokonce dokud se neprovede pozorování, tak nevíme, v jakém stavu vesmír je[1]. Zachraňují to koncepcemi alternativních realit. Takže to, že zde sedím přesně takový, jaký jsem, je souhrou nepředstavitelného množství náhod. Už jen to, že jsem pohlednější než můj otec, mohla způsobit kvantová fluktuace, v jejímž důsledku zmutovala daná sekvence mé DNA a nejsem díky tomu po něm – zdravím, otče :)). Pokud tomu tak je, tak existuje na druhou stranu nespočet vesmírů, ve kterých nemám v koupelně zrcadlo, protože bych nerozdýchal se do něj ráno podívat (zcela upřímně - ani teď to není moc výhra).

Hlásá-li někdo, že ČSSD je strana rovných příležitostí, musela by tvrdě zatočit se vším, co nerovnost způsobuje. Způsobuje nerovnost DNA? Regulovat! Způsobují nerovnost odlišné vzpomínky, vzdělání a zkušenosti? Vymazat! Pokud by se mladí sociální inženýři nechtěli dostat do nekonečné smyčky mazání a regulování, museli by různorodost potlačit v samém zárodku. Nikdo na světě by nesměl mít svobodnou vůli – mohu-li se svobodně rozhodnout, volím jiné cíle a cesty, jak jich dosáhnout, než zbytek populace. Mohu skončit jako úspěšnější či méně úspěšný než ostatní. Tohle by tedy opět způsobilo nerovnost a nerovné příležitosti.

I kdyby se ČSSD povedlo udělat z lidstva stejnorodý maglajz nesvéprávných klonů s naprosto totožnou historií a žijící v naprosto totožných podmínkách, bude mít proti sobě mocného nepřítele – fyzikální zákony. I kdyby vše ostatní dovedla ČSSD regulovat a řídit, potvora kvantová mechanika jí bude do jejího systému neustále zanášet chaos a vytvářet odlišnosti a nerovnosti.

Nepochybuji, že strany typu ČSSD mohou z demokratických voleb vyjít dostatečně silné na to, aby dokázaly porušit ještě více ekonomických zákonů a dostat celou společnost do ještě větších problémů. Pochybuji, že z voleb někdy vyjdou dost silné na to, aby mohly porušit i zákony fyzikální.

Rovnost příležitostí je nereálný stav světa. A i kdyby neexistovala kvantová mechanika, společnost doopravdy rovných příležitostí je neslučitelná s tím, co nás v prvé řadě dělá lidmi. Šokuje mě, že ji propaguje někdo, kdo sám sebe nazývá „sociálním“.

Až tedy zase uvidíte někoho s intelektuálním pnutím zavádět rovné příležitosti mezi různé lidi, vmeťte mu do tváře aspoň toho Aristotela nebo Hayeka:

„Nejhorší formou nerovnosti je snaha dělat různé věci stejnými.“

„The worst form of inequality is to try to make unequal things equal.“ Aristotle

„Nemůže být nic rozdílnějšího, než chovat se k lidem stejně a snažit se je učinit stejnými.“

„There is all the difference in the world between treating people equally and attempting to make them equal.“ F. A. Hayek