Socialismus - intelektuální omyl

Mises.cz: 27. května 2017, František Kšír, komentářů: 2

Když hovořím o socialismu, nedefinuji ho na základě toho, zda je vlastnictví výrobních prostředků v soukromých, nebo veřejných rukou. Tato definice je zastaralá. Nová definice socialismu vychází z teorie podnikání a při jejím pochopení docházíme k nové dynamické definici socialismu, která tvrdí, že: Socialismus je institucionalizovaná agrese vůči svobodnému přivlastňování.

Ve dvacátém století formulovali Mises a Hayek čtyři základní argumenty při zdůvodňování, o nemožnosti fungování socialismu.

První argument tvrdí, že vládnoucí orgán není schopen získat informace nutné k tomu, aby jeho příkazy umožňovaly koordinaci.

Druhý argument spočívá v tom, že informace, které by vládní orgán potřeboval, jsou ty, které jsou k dispozici jen těm co je vlastní, protože jsou subjektivní a vycházejí z praktického jednání.

Třetí argument se skrývá v podstatě těchto subjektivních informací. Aby mohl vládnoucí orgán rozhodovat, potřebuje vědět, co se stane zítra. Jenže to co se stane zítra, bude záviset na podnikatelské informaci, která dnes ještě není vytvořena a proto není vládnoucímu orgánu dostupná.

Čtvrtý argument spočívá v nátlaku na občanskou společnost jako celek, protože blokuje, ztěžuje nebo znemožňuje vytváření informací podnikateli, a to právě v té oblasti a v té míře, v níž danou společnost ovlivňuje. Jenže tyto informace jsou právě stěžejní, které by vládnoucí orgán potřeboval znát, aby mohl vydávat správné koordinující příkazy.

Všechny tyto argumenty mají dopady, s nimiž se setkáváme v každodenním životě. Socialismus má ještě svoji emoční stránku, je přitažlivý, protože jeho ideály nás svádějí. Život v nejisté budoucnosti nás znepokojuje a možnost mít vládu nad budoucností nás přitahuje. Jenže v konečném důsledku je právě socialismus nejistou budoucností, která vede k opačným důsledkům, než bylo původně deklarováno a my dnes už víme proč.

Zdroj: http://frantisekksir.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=584999