Socialista Ferdinand Lassalle

Mises.cz: 19. ledna 2016, Ludwig von Mises (přidal HynekRk), komentářů: 0

Bylo by pravděpodobně možné se zabývat pruským ústavním konfliktem [konflikt mezi pruským panovníkem Vilémem I. a poslaneckou sněmovnou, která zamítla reformu armády, nakonec byla reforma prosazena díky dosazení Otty von Bismarcka do funkce pruského ministerského předsedy, pozn. překladatele] bez jakékoliv zmínky o jméně Ferdinand Lassalle. Lassallova intervence neměla vliv na průběh událostí. Ale věštila něco nového; byl to úsvit sil, které předurčily formu osudu Německa a západní civilizace.

Když pruští progresivisté [tehdy šlo o liberály, pozn. překladatele] byli zaměstnáni ve svém zápase za svobodu, Lassalle je napadl hořce a vášnivě. Snažil se podněcovat pracující, aby ustoupili od svých sympatií k progresivistům. Hlásal evangelium třídní války. Progresivisté, jakožto reprezentanti buržoazie, tvrdil, jsou smrtelnými nepřáteli práce. Neměli byste bojovat se státem, ale s třídou vykořisťovatelů. Stát je váš přítel; samozřejmě, ne stát ovládaný panem Bismarckem, ale stát kontrolovaný mnou, Lassallem.

Lassalle nebyl na výplatní pásce Bismarcka, jak ho někteří podezřívali. Nikdo nemohl uplatit Lassalla. Jen po jeho smrti, někteří z jeho bývalých přátel brali vládní peníze. Ale vzhledem k tomu, že oba, Bismarck a Lassalle, napadali progresivisty, stali se skutečnými spojenci. Lassalle se velmi brzy přibližoval Bismarckovi. Ti dva se zvykli setkávat tajně. Až o mnoho let později bylo tajemství těchto vztahů odhaleno. Je zbytečné diskutovat, zda započetí a trvání kooperace mezi těmito dvěma ambiciózními muži by v něco vyústilo, kdyby Lassalle nezemřel krátce po těchto setkáních na zranění v souboji (31. srpna 1864). Oba se zaměřovali na nejvyšší moc v Německu. Ani Bismarck ani Lassalle nebyl připraven se zříci svého nároku na první místo.

Bismarck a jeho vojenští a aristokratičtí přátelé nenáviděli liberály tak důkladně, že by bývali byli připraveni pomoci získat socialistům moc v zemi, jestliže by se sami ukázali být příliš slabými udržet svoji vlastní vládu. Ale oni byli - pro tentokrát - dosti silní udržet na těsné uzdě progresivisty. Nepotřebovali Lassallovu podporu.

Není pravdou, že Lassalle poskytl Bismarckovi ideji, že revoluční socialismus je mocným spojencem v boji proti liberalismu. Bismarck již dlouho věřil, že nižší vrstvy jsou lepšími roajalisty než střední vrstvy. Kromě toho, jako pruský vyslanec v Paříži měl příležitost pozorovat práci césarismu. Pravděpodobně byla jeho záliba v univerzálním a rovném volebním právu zesílena jeho rozhovory s Lassallem. Lassallova strana byla ještě příliš malá, aby byla považována za důležitou. V době Lassallovy smrti "Allgemeine Deutsche Arbeitverein" [přeloženo jako Všeobecný německý dělnický spolek, pozn. překladatele] neměl více než 4 000 členů.

Lassallova agitace nebránila aktivitám progresivistů. Byla to pro ně obtíž, ne překážka. Ani se nemohli nic přiučit z jeho doktrín. Že pruský parlament byl jen podvod, a že armáda byla pevností pruského absolutismu, nebyly pro ně novinky. Bylo to přesně tak, že věděli, že bojují ve velkém konfliktu.

Lassallova krátká demagogická kariéra je pozoruhodná, protože po prvýkrát se v Německu ideje socialismu a etatismu jevily na politické scéně jako opozice k liberalismu a svobodě. Lassalle nebyl sám nacionální socialista; ale byl nejvýznačnějším předchůdcem nacionálního socialismu, a prvním Němcem, který usiloval o pozici fýrera. Odmítl všechny hodnoty osvícenství a liberální filosofie, ale ne jak to dělali romantičtí velebitelé středověku a královského legitimismu. Popíral je; ale sliboval zároveň jejich realizaci v plnějším a širším smyslu. Liberalismus, tvrdil, usiluje o falešnou svobodu, ale já vám přinesu pravou svobodu. A pravá svoboda znamená všemocnost vlády. Není to policie, kdo je nepřítelem svobody, ale je to buržoasie.

A byl to Lassalle, kdo vyslovil slova, která charakterizují nejlépe duch nadcházejícího věku: "Stát je bůh".

Převzato z on-line knihy Ludwiga von Misese "Omnipotent Government: The rise of the total state and total war" (Auburn: Ludwig von Mises Institute 2010), str. 31-32.

Původně vyšlo na www.bawerk.eu.