Socialistický destrukcionismus IV - Prostředky destrukcionismu

Mises.cz: 03. června 2015, Ludwig von Mises (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

SOCIALISTICKÁ politika používá dvě metody pro dosažení svých cílů: zaprvé se zaměřuje na přímou konverzi lidí k socialistickému přesvědčení; zadruhé se zaměřuje na ničení společenského řádu založeného na soukromém vlastnictví. Sociálně reformní strany a evoluční křídlo socialistických stran preferují první metodu. Druhá metoda je zbraní revolučního socialismu, který se snaží vyčistit půdu, na níž má vyrůst nový společenský řád, zničením starého. Do první kategorie patří postátňování a regulace podnikání, do druhé sabotáže, stávky a revoluce.

Význam tohoto rozdělení postupem času klesá v důsledku faktu, že výsledky obou skupin se od sebe nijak zásadně neliší. Jak jsme ukázali, každá přímá metoda vytváření socialistické společnosti může jen ničit. Nemůže tvořit. Destrukce je začátkem a koncem socialistické politiky. U bolševiků je vůle ničit tak jasná, že jí nikdo nemůže přehlédnout. Přítomná je však také u ostatních stran socialistického hnutí. Státní zásahy do ekonomického života, kterým se říká „hospodářská politika“, nedělají nic jiného, než že ničí ekonomický život. Zákazy a regulace posilují, kvůli své obecné tendenci ke zmaru, ducha plýtvání. Za války tato politika nabyla takových rozměrů, že prakticky jakékoliv nezávislé jednání podnikatele bylo označeno za porušení vyhlášek. To, že výroba probíhala také za takových podmínek, lze připsat pouze faktu, že destrukcionistické zákony a vyhlášky nebyly zavedeny do praxe kompletně a účinně. Kdyby je úřady dokázaly vynucovat účinněji, tak by byl osudem civilizovaných národů hlad a masové vymírání.

Celý náš život je natolik poznamenán destrukcionismem, že stěží najdeme nějakou oblast, kam by ještě nepronikl. „Sociální“ umění ho chválí, školy ho vyučují, církve ho rozšiřují. V posledních dekádách se v legislativě civilizovaných států objevil stěží jediný důležitý zákon, který by neučinil nějaké ústupky destrukcionismu. V některých zákonech je pak destrukcionismus přímo dominantním prvkem. Podat detailní výčet destrukcionismu by znamenalo sepsat dějiny období, kdy se katastrofální Světová válka a bolševická revoluce připravovaly, a kdy byly uskutečněny. Na to zde není prostor. Musíme se tedy spokojit s několika poznámkami, které mohou přispět k pochopení destrukcionistického vývoje.