Sociolog Jan Keller a zábavní parky

Mises.cz: 16. listopadu 2015, HynekRk, komentářů: 0

Další položkou, která to od profesora Kellera schytala, jsou zábavní parky: "...jsou vyhledávaným tržištěm, kde se obchoduje s neobyčejnými zážitky. Uplatňuje se ve společnostech, kde spotřeba běžného zboží je natolik nasycena, že příležitosti zisku v této oblasti rostou již jen zdráhavě." [1] Člověk by řekl, že výrobci se můžou také pořád uchýlit k výrobě méně běžného zboží, nebo představit nové varianty běžného zboží. Dále, považujeme-li poutě a kolotoče za předchůdce dnešních zábavních parků (jak to činí i Jan Keller [2]), tak je zřejmé, že Kellerova věta není platná. Poutě a kolotoče zde byly už v 18. století či 19. století, tedy v době, kdy není dost dobře možné hovořit, že by spotřeba běžného zboží byla natolik nasycena (nasycena není ani dnes). Moderní zábavní parky (jako třeba ten v anglickém Blackpoolu) se datují také hluboko do 19. století [3]. Tento Kellerův poznatek tedy obecně neplatí a patří do oblasti lidově tvořivosti.

Profesor Keller patří k předním kritikům konzumní společnosti. Jak je patrné z hesla "Zábavní parky", patří i mezi kritiky "konzumace" duševních statků: "Zábavní parky představují vyšší fázi, kde úlovek se odpoutává od svého materiálního nositele a člověk se stává lovcem neobvyklých prožitků a zážitků. Vjíždí do zábavního parku s nákupním košíkem svých očekávání a své znuděnosti a pořadatelé mu ho postupně naplňují nevídanými atrakcemi." [4] "Konzumace" materiálních statků je tedy špatná, ale špatná je i konzumace duševních statků. Co však pak člověkovi vlastně zbývá? Hlad a duševní pustina? Nebo duševní "strava" v podobě Kellerova psaní?

Dále Keller tvrdí: "Z důvodu rentability musí být prohlížení pochopitelně organizováno masově, což ovšem jen podtrhuje vulgaritu celého představení: historická památka i přírodní úkaz získávají definitivně punc pouťovosti. Jelikož se solventnímu pohledu nabízí něco, co nebylo vytvořeno na prodej, stávají se atraktivní kousky přírody i historie předmětem v principu stejné prostituce jako v případě klasickém atraktivní lidská těla. Je třeba znásilnit jejich podstatu, aby bylo možno okukovat krápník či barokní věž uvnitř organizovaného davu, jako kdyby se jednalo o mořskou pannu. Zážitek, který je v tomto kontextu nabízen na prodej, člověka vnitřně neobohatí, spíše ho jen utvrdí v představě, že vzhledem k tomu, jak vysoké vstupné zaplatil, mohla se bílá paní klidně ukazovat nahoře bez." [5] K tomu můžeme dodat, že ne vždy je z hlediska rentability vhodné organizované masové prohlížení. Poptávka boháčů a vážných zájemců může být natolik vysoká, že majitel jeskyně či hradu nebude již akceptovat poptávku chudších anebo vlažnějších zájemců. Důvodem mohou být třeba jeho vysoké preference klidu anebo snaha neodradit masovostí lukrativnější vysokou poptávku boháčů a vážných zájemců. Zajímavé je přirovnání k prostituci. Keller si všiml, že se zde nabízejí služby nějakého objektu a nikoliv jeho majetková podstata a přirovnal tuto skutečnost k prostituci. Přestože obecně je toto slovo spojeno s prodejem erotických služeb lidmi či v přeneseném významu k prodeji některých služeb lidmi, kteří nejsou považování za příliš čestné. Aplikace tohoto pojmu v tak širokém smyslu, jak ho používá Keller, se běžně nepoužívá. Za prostituci lze pak totiž označit opravdu velké množství věcí. Služby kina, divadla, maséra, finančního poradce, lékaře, ale například i placené přednášky profesora sociologie a služby europoslance. Konečně, jak Keller přišel na to, že zážitek, který je v tomto kontextu nabízen na prodej, člověka vnitřně neobohatí? Co když některé lidi návštěva zábavního parku či hradu naopak obohatí anebo jim pomůže si odpočinout? Je to jisté v těch případech, kdy lidé navštěvují zábavní parky, hrady, zámky, jeskyně a tak dále opakovaně. Mnohdy váží i dlouhé cesty, a to včetně pěších, jen aby něco takového viděli. Ale je jasné, že v lidově tvořivé ekonomii jsou spotřebitelé determinovaní primitivové, samozřejmě vyjma nadlidí typu profesora Kellera, kteří nejlépe vědí, co druhé obohatí anebo neobohatí.

[1] Keller, s. 175.
[2] Ibid, s. 176.
[3] Anglická wikipedie, heslo "Amusement park".
[4] Keller, s. 176.
[5] Ibid, s. 176.

Literatura:
1. KELLER, J. Abeceda prosperity. 4. rozš. vyd. Brno: Doplněk 2010, ISBN 978-80-7239-249-0.
2. Anglická wikipedie.