Sonda do (nejen) zásobování východomoravské vesnice v době normalizace (III/III)

Mises.cz: 20. prosince 2015, HynekRk, komentářů: 0

Diskoordinace ve výrobě

V kronice jsou zaznamenány i diskoordinace ve zdejší výrobě (nedostatek komplementárních výrobních statků nutných k dokončení výroby nějakého produktu nebo mezistatku). K roku 1980 se píše, že: "Zásobování oprav hydraulických zvedáků náhradními díly je stále složitější, vzhledem ke zrušení jejich výroby v ČSSR. Do r. 1985 se zde musí vytvářet takové podmínky pro opravárenství, aby hlavní pozornost byla zaměřena nikoliv na opravy, případně samotné montáže, ale především na získávání náhradních dílů pro tyto opravy. Hlavním problémem bude tedy buď renovovat nebo vyrobit potřebné díly... S dodávkou náhradních dílů z Bulharska není možné počítat, protože i nadále bulharská strana odmítá dodávat ND na hydr. zvedáky, které byly vyrobeny v ČSSR." [39] K roku 1981 se uvádí pro živočišnou výrobu, že: "Ve vývoji nákladů na živočišnou výrobu však nastal nežádoucí vývoj, který je neúnosný. Zde pracovníci budou muset věnovat velkou pozornost podstatnému snížení nákladů na nákup krmiv a řešit tuto situaci z vlastních zdrojů, jak se jeví tento úkol i v celostátním měřítku. Není peněz na drahý dovoz ze zahraničí (problém zadluženosti)." [40] Socialistické Československo bylo státem, který měl poměrně značné dluhy: "Zadlužení ČSSR činilo roku 1989 7.9 mld. dolarů a na hlavu 757 dolarů. V roce 1990 byl kurz československé koruny devalvován na 28 korun, když předtím byl asi 14 korun. Čili šlo o částku cca 220 miliard korun pro kurz 28 korun a případně 110 miliard korun pro kurz 14 korun. V roce 1990 však nebyla koruna ještě konvertibilní (směnitelná). Násobte zhruba šesti - o inflaci - pak dostanete 1.32 případně 0.66 bilionu dnešních korun. Československý ekonom Miloš Pick uváděl výši dluhu pro Československo v roce 1989 asi 114 miliard korun. Mělo jít asi o 11 % HDP. Opět násob zhruba šesti pro získání částky v dnešních cenách, tj. jde asi o 680 miliard dnešních korun." [41] Problém byl i se zásobováním stavebním materiálem. K roku 1987 se uvádí, že vyvstaly značné potíže pro stavebníky zejména v nákupu cementu a bílých cihel. Pro tento problém nemohli ani pracovníci JZD dokončit novou silnici od učitelských bytovek u školy dolů do Močidného. V betonárce JZD neměli z čeho míchat beton, protože bylo málo cementu [42]. V roce 1988 se uvádí pro stavbu objektu požární zbrojnice a pošty: "Práce na této stavbě brzdil nedostatek stavebního materiálu, hlavně cihly, která je, světe div se, 40 roků po válce, limitována." Dokonce Národní výbor si musel pro nedostatek zdícího materiálu vypůjčit 900 kusů cihlových bloků od občana Janků z Vysokého Pole, a tak bylo možno pokračovat ve vyzdívce schodiště, jak pro požární zbrojnici, tak pro poštu [43]. V roce 1988 je zaznamenána i diskoordinace ve výrobě opasků v místním JZD (tzv. přidružená výroba) a největší potíže byly s obstaráváním pouhých nýtů ze závodu Kohinoor Bílovec. Těmito nýty nestačil závod pokrýt potřeby v celé republice a na dovoz nebyla šance, nebylo totiž devizových prostředků [44].

Ostatní

Dnes jsou hojně dikutovány exekuce, i za minulého režimu existovaly. K roku 1987 je v kronice zaznamenáno provedení jedné exekuce z příjmu pro neplacení domovní daně [45]. Dřívější metody nakládání s prací uvádí tato citace: "Sociální podmínky pracovníků na farmě jsou takové, že se v současnosti zde na práci zájemci již hlásí sami, ne jak v minulosti, při přeřazení na kravín byly i slzy. Dnes je zde o tuto práci zájem." [46] V námi popisované době už bylo takové jednání zřejmě nepřijatelné. Ještě v roce 1987 prý neměla většina lidí v obci telefon [47]. V roce 1989 se uvádí, že je potřebná nová telefonní ústředna, protože dovolat se telefonem do okresního města bylo tehdy kolikrát pro přetíženost telefonní sítě nemožné [48].

Na druhou stranu je nutné uvést, co se v obci od konce 2. světové války v obci udělalo: elektrifikace obce, zdravotní středisko, učitelské byty, výbojkové pouliční osvětlení, mateřská dvoutřídní škola, nová budova školy, pekárna, vodovod, kanalizace, rekonstrukce kinosálu, moderní nákupní středisko, nový hřbitov, Dům služeb, rekonstrukce MNV, kavárna, cukrárna, úpravy komunikací atd. [49] Díky nemožnosti použití ekonomické kalkulace [50] ovšem není možné určit, zda prostředky na tyto stavby byly vynaloženy účelně. Respektive, zda byly skutečně tyto stavby v obci až tak potřeba. U obce byť střediskové s počtem obyvatel něco málo přes jeden tisíc se zdá být stavba nákupního střediska čili ,,újezdského Prioru“ [51], zdravotního střediska anebo provoz kinosálu či kavárny jako sporný.  Prostředky na tyto činnosti mohly být použity na uspokojení jiných důležitějších potřeb, jako třeba rozšíření a oprava stávajících obchodů či ordinací, vlekoucí se stavba požární zbrojnice [52], nákup kvalitnějších potravin, zemědělských potřeb, praček, oprav silnic apod.

Někdo teď bude zřejmě překvapen, že za minulého režimu existovali i sociálně potřební: "V naší obci k 1.1.1982 jsou sociálně potřební 72 jednotlivců, 13 manž. dvojic a 16 osamělých. V r. 1981 zemřelo v Újezdě 8 sociál. potřebných, odstěhovali se 2. V domovech důchodců jsou umístěni 3. Na jednorázovou výpomoc má komise k dispozici 10 000 Kčs/1982." [53] Při zhruba 1100 obyvatelích (roku 1985 dle wikipedie šlo o 1 087 obyvatel) šlo o poměrně velké procento, přesněji asi 6.5 % občanů. Tedy o dost více, něž se uvádí v knize "Sociální stát v Československu: právně-institucionální vývoj v letech 1918-1992" pro dřívější dobu, kdy platilo o národních výborech, že v rámci individuální sociální péče čili subsidiární pomoci potřebným osobám bylo zabezpečeno v průměru 1-2 % obyvatel kraje. Nebyly však nijak neobvyklé ani případy, kdy takových osob bylo méně než jedno procento [54]. K roku 1987 se uvádí, že Rada MNV projednala a schválila 30 jednorázových výpomocí sociálně potřebným občanům [55]. Bohužel nic bližšího se v kronice dále o těchto skutečnostech nedozvíme.

Celkově hodnotil kronikář situaci k zaměstnání obyvatel za rok 1983 následovně: "Po stránce zaměstnání jako hlavního předpokladu úspěšného života každého jednotlivce naší obce a celé společnosti třeba říci, že každý má svoje zaměstnání, kde si může vydělat na slušné živobytí. Životní náklady nejsou nejlevnější, zejména pokud se týká otázek bydlení a vším s tím spojeného." [56]

Vyvlastňování

Zajímavým bodem, který byl v kronice Újezda nalezen, je problém vyvlastňování. K roku 1985 se uvádí, že je velký zájem ze strany zájemců stavebníků o výstavbu v obci. Avšak: "Potíž je v získání místa, v uspokojení zájmu ze strany MNV [Místní národní výbor, pozn. autora]. Pro řešení této náročné situace nechal MNV vypracovat zastavovací plán, schválit radou ONV  [Okresní národní výbor, pozn. autora] Gottwaldov. Největší potíž je ve výkupu stavebních míst-parcel od soukromých majitelů, které je drží pro své potomky. MNV může tyto vyvlastňovat, nechce však k tomuto opatření sáhnout. Má snahu s majiteli jednat a dohodnout se s nimi o odprodeji pozemků v případě, že pozemek nebudou majitelé využívat do 2 let pro zahájení stavby. Je snahou národního výboru využít v obci a jeho intravilánu všech proluk k zastavění, čímž by došlo k růstu a zkvalitnění místního bytového fondu." [57] V roce 1987 už byl ovšem jeden pozemek pro stavbu rodinného domku vyvlastněn [58]. Někdo by se mohl podivit, že na vesnici chyběly stavební pozemky. Jde o důsledek snahy o soběstačnost v produkci potravin mírného pásma. To znamenalo snahu nezastavovat případnou zemědělskou půdu. Této soběstačnosti bylo dosaženo pouze krátce před rokem 1989, předtím nikoliv. Navíc šlo o pseudo-soběstačnost, protože na straně vstupů do této výroby se nedalo vůbec hovořit o žádné soběstačnosti. K výrobě potravin mírného pásma byla potřeba nafta vyrobené ze sovětské ropy, řada zemědělských strojů původem z NDR či hnojivo i ze Západu, někdy i zahraniční pracovníci ze spřátelených zemí apod.

Byrokracie

Problém byrokracie se v kronice za zkoumané roky vyjma jediného zápisu prakticky nevyskytuje. Tento jediný zápis ale stojí za to. Na veřejných schůzích MNV jeho předseda Miloslav Machů informoval občany i o zatíženosti činnosti národních výborů: "...které jsou regulovány asi 3 000 nejrůznějších předpisů, 700 různých indukcí a více než 1000 metodických návodů a pokynů, což ještě není vše. I přes radikální snížení výkazů o více než 20 %, vyplňují národní výbory téměř 250 různých výkazů, které jsou náročné svojí pracností, požadavkem nezměrného počtu údajů, svojí periodicitou a duplicitou, což vše ztěžuje výkon jeho pracovníků na úseku užitečnější a potřebnější práce pro společnost. Tento byrokratismus se však projevuje i na jiných úsecích života společnosti." [59] A to šlo přitom jen o trochu větší vesnici.

Závěr

Jak je vidět, došli jsme k podobným závěrům jako v jiných zdejších článcích o reálném socialismu. Nedostatky v zásobování byly, a to včetně i toaletního papíru nebo dámských vložek. Chyběl hodně stavební materiál, televize, pračky atd. Docházelo k diskoordinacím ve výrobě (nedostatek komplementárních výrobních statků nutných k dokončení výroby nějakého produktu), někdy i docela banálním (nedostatek nýtu na opasek). Problémem bylo občas i zásobování vodou. Některé z obchodů byly zchátralé a ani nové nákupní centrum se nepovedlo. Existovali sociálně potřební a byl zaznamenán i případ vyvlastňování. A tak dále. Zároveň z této stati plyne, že je vhodné studovat i obecní a městské kroniky. Byť někdy může být podávaný obraz ovlivněn subjektivním vnímáním kronikáře a schvalujícího orgánu státní správy nebo autocenzurou kronikáře či cenzurou schvalujícího orgánu státní správy anebo celkem tradičním menším zájmem o "pouhé" ekonomické záležitosti, tak zde jistý obraz o stavu tehdejší společnosti, viděný spíše zdola, dostáváme.

[39] Ibid, s. 721.
[40] Ibid, s. 786-787.
[41] Hromadící se zásoby.
[42] Pamětní kniha obce Újezda: od roku 1924, s. 1111.
[43] Ibid, s. 1141 a 1166.
[44] Ibid, s. 1154.
[45] Ibid, s. 1065.
[46] Ibid, s. 1085.
[47] Ibid, s. 1110.
[48] Ibid, s. 1227.
[49] Ibid, s. 1140.
[50] Poznámka k ekonomické kalkulaci.
[51] Pamětní kniha obce Újezda: od roku 1924, s. 723.
[52] Ibid, s. 1141.
[53] Ibid, s. 808.
[54] Rákosník, s. 377. V případě, že by tyto počty zahrnovaly i obec Loučka, by bylo uvedené procento asi 4.5 %.
[55] Pamětní kniha obce Újezda: od roku 1924, s. 1065.
[56] Ibid, s. 899.
[57] Ibid, s. 966-967.
[58] Ibid, s. 1111.
[59] Ibid, s. 1067-1068.

Literatura:
1. Pamětní kniha obce Újezda: od roku 1924 [online, 1990]. Dostupný z (přístup VI/2015):  http://www.ujezdvk.com/files/kronika_1924-2011.pdf.
2. KABÁT, J. Psychologie komunismu. Praha: Práh 2011, ISBN 978-80-7252-347-4.
3. RÁKOSNÍK, J a TOMEŠ, I. Sociální stát v Československu: právně-institucionální vývoj v letech 1918-1992. Praha: Auditorium 2012, ISBN 978-80-87284-30-8.
4. Hromadící se zásoby, dluhy a zaostalost [online, 2014]. Dostupný z (přístup VI/2015): http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/za-komunistu-bylo-lepe--hromadici-se-zasoby--dluhy-a-zaostalost.html
5. Poznámka k nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu [online, 2014]. Dostupný z (přístup VI/2015): http://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/poznamka-k-nemoznosti-ekonomicke-kalkulace-za-socialismu.html.
6. Poznámka k ekonomické kalkulaci podruhé: Motivace [online, 2015]. Dostupný z (přístup VI/2015): http://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/poznamka-k-ekonomicke-kalkulaci-podruhe--motivace.html