Soukromé školství ve Velké Británii, dětská práce a stát v 19. století (1/5)

Mises.cz: 04. září 2012, HynekRk, komentářů: 0

V tomto pětidílném příspěvku se podíváme na rozsah soukromého základního školství ve Velké Británii (především v Anglii a Walesu) v době 19. století, přiblížíme si rozmanité typy soukromých škol, podíváme se na zásahy státu do vzdělání a na problém dětské práce. Naopak se budeme jen okrajově zabývat charitou ve prospěch dětí, tedy pokud se tato netýká přímo vzdělávání. Nebudeme se také zabývat vyšším školstvím. Navíc se podíváme na problém chudoby.

Soukromé školství ve Velké Británii

V době počátků průmyslové revoluce ve Velké Británii (poslední třetina 18. století) byla gramotnost neobvyklou dovedností, kdy nebyly asi 3 ze 4 dětí schopné číst, psát anebo provádět základní počty. Nicméně už v této době se filantropové, z nichž mnozí byli průmyslníci, snažili situaci zlepšit. Většinou však děti chodily do tzv. dámských škol (viz dále), kde rodiče platili 2 až 3 pence za týden a dítě. Filantropie se realizovala formou tzv. nedělních škol (Sunday School). Jedna z prvních vznikla roku 1769 v High Wycombe. Rozhodující však byl vznik podobné školy v Gloucesteru roku 1780. Ta sloužila rodinám, které si nemohly dovolit zaplatit denní školu, anebo dětem, které přes týden pracovaly. Do roku 1795 navštěvovalo tyto školy přes 0,75 miliónu dětí, které byly vyučovány dobrovolníky [1]. Dle historičky P. Horn se v ranném 19. století učení věnovali většinou lidé staří, neduživí anebo ti, kteří byli v jiných oborech neefektivní [2]. Učili tak lidé zkušení a lidé, kteří byli nejvíce efektivní právě při výuce. Dle příkladu ze severního Walesu ze 40. let 19. století učitelé pocházeli z povolání truhlář, asistent v obchodě, vysloužilý voják, hostinský, berní úředník apod. [3]. Jednalo se tak o osoby, které často čtení, psaní a počty potřebovaly. Otázkou zůstává voják, zde záleželo především na druhu zbraně - například dělostřeleci museli umět velmi dobře počítat, psát a číst.

Roku 1811 vznikla „Anglican National Society“ a roku 1808 „British and Foreign School Society“. První organizace patřila pod Anglikánskou církev a druhá organizace byla podporována různými evangelickými a nonkonformistickými církvemi a během 19. století se stala nesektářskou. V pozdních 60. letech okolo 75 % dětí ze škol, které dostávaly vládní granty, chodilo v Anglii a Walesu do anglikánských škol „Anglican National Society“ [4]. Zhruba 10 % dětí pak chodilo v tu dobu do škol „British and Foreign School Society“, 5 % do katolických škol a školy měly i jiné denominace [5]. Nicméně to se týká jen škol, které dostávaly na přilepšenou vládní granty, proto je nutné brát statistiku s rezervou. Ve 40. letech 19. století navštěvovalo tyto školy, které bývají označovány za dobrovolné školy, 250 tisíc žáků a v roce 1860 již 900 tisíc žáků [6]. V průběhu 19. století působily i nadále dámské školy, které vedly (většinou) staré ženy. Tyto učily děti číst a dívky zřejmě i šít a "tyto školy byly populární i přes školné, protože třídy byly malé a byly v domech podobných těm, v kterých děti žily. Byly také flexibilní, dovolující rodičům vzít děti ze školy, když si to tito přáli, a dávající jim nějakou kontrolu nad tím, co bylo vyučováno.“ Tyto školy díky státem masově dotovanému školství do konce 19. století zanikly [7]. Vliv na to muselo mít i zavedení povinné školní docházky. Státní inspektoři zvyklí na plukovní režim ze státem dotovaných škol pochybovali o hodnotě vzdělání v těchto školách [8]. Nejvíce navštěvovanými školami však byly výše zmíněné nedělní školy, které byly financovány nábožensky založenými filantropy a dále průmyslníky. Jen v Middlesexu jich bylo roku 1858 916 a navštěvovalo je asi 120 tisíc dětí [9]. Ve Velké Británii navštěvovalo tyto školy roku 1851 2,6 miliónu lidí a roku 1906 6,2 miliónu lidí. Přestože se většina těchto škol soustředila na výuku náboženství (velký význam mělo to, že děti se takto naučily číst: vydávály se bible, náboženské traktáty a jiné knihy v milionech kusů), tak také nabízela řadu sociálních aktivit, včetně exkurzí a zábavy [10]. Dalším typem škol byly tzv. „Ragged School“ (překlad by zněl asi školy pro trhany). Dle anglické Wikipedie sahají jejich počátky do konce 18. století. Tyto školy se zaměřovaly na nejchudší žáky zejména ze středů velkých měst [11]. Roku 1844 vznikla v Londýně „Ragged School Union“, která se zde o deset let později mohla vykázat 1 600 učiteli a 13 tisíci žáky. Tyto školy učily děti číst, psát, počítat a trénovaly často dívky v šití, vaření a chlapce v práci se dřevem a výrobou bot (studovala se i Bible). Dále školy: „... dávaly také šaty, opatřené razítkem se jménem školy, tak aby nemohly být prodány do zastavárny. Ale co bylo důležitější, děti dostávaly jednoduché jídlo skládající se z polévky, příležitostně masa, chleba a sýru, mléka a čaje.“ Také byly poskytovány výlety [12]. Londýnské školy byly podporovány bohatými filantropy (mimo jiné i Ch. Dickensem) a „London City Mission“, která byla organizací různých protestantských církví. Po vzniku státem dotovného a zřizovaného školství poptávka po těchto školách upadala. K roku vydání „Elementary Education Actu“ z roku 1870 bylo těchto škol ve Velké Británii asi 350. V letech 1844 a 1881 prošlo školami „Ragged School Union“ asi na 300 tisíc žáků [13].

Financování denních dobrovolných škol

Vraťme se však ještě k financování denních dobrovolných škol. Dle historičky P. Horn tyto závisely na školném, doplňkově pak na donacích příznivců a na grantech od vlády. Tyto granty začaly v malé míře až roku 1833 a od roku 1862 byly vypláceny podle výsledků, tj. podle úspěchu žáků škol u ročních zkoušek v psaní, čtení a počtech - tzv. 3R (Reading, wRiting a aRtihmetics). Tato 3R byla základem výuky do konce 19. století, a to i na státem zřizovaných školách [14]. J. Tooley k tomu uvádí, že „počty žáků ve školách se i nadále zvyšovaly, až v roce 1851 dosáhly, dle údajů ze sčítání lidu, hodnoty 2 114 278 žáků denního studia. Z nichž přes 85 % bylo ve školách soukromých, tedy školách, jejichž příjmy se skládaly výlučně ze školného či které byly provozovány za účelem finančního zisku.“ Jen 15 % dětí chodilo do tzv. veřejných škol, tj. i soukromých škol podporovaných vládními granty. Čistě soukromé školy pak potřebovaly asi 2/3 prostředků, které potřebovaly dotované školy [15]. Příklad z pozdějího období z roku 1888 uvádí pro jednu školu v Oxfordshire, že ředitel školy dostával během let podíl z grantů, který se rovnal přes 1/4 jeho základního platu. Ten zde byl roku 1880 80 liber ročně. Pětinový podíl vychází (pomocí výpočtu z údajů k ředitelovi) u první asistentky (základní plat 50 liber ročně) a u druhé asistentky byl tento podíl ve výši 1/3 základního platu 15 liber za rok [16]. Vzhledem k platům se na této škole nejednalo o nezanedbatelnou, ale ani nijak vysokou částku. Doplňme, že ještě roku 1895 chodilo do dobrovolných škol 2,4 miliónu žáků, zatímco do čistě veřejných škol lokálních školských rad (school board) chodilo 1,9 miliónu žáků [17]. Jak je tedy patrné, tak tento typ škol byl podobně jako dámské školy založen z velké částky na podnikání a méně pak na charitě. Zatímco u Ragged School a nedělních škol převažovala charita.

Rozsah gramotnosti a výuky

„James Mill v roce 1826 poznamenal, že i mezi těmi nejnižšími vrstvami je nyní gramotnost zcela běžná, a že čtení psaní a počty jsou 'běžnými požadavky kladenými dnes i na nejnižší vrstvy.'“ [18] Odhady prováděné roku 1818 a 1834 parlamentní komisí uvádí počet žáků ve školách ve výši 478 tisíc, respektive 1 294 tisíc. To vše bez jakéhokoliv státního zásahu [19]. Dle historičky Ch. Garwood historici odhadují, že do poloviny 19. století obdrželo nějaké vzdělání 2/3 dětí z pracujících vrstev. K parlamentnímu rozhodnutí z roku 1870 – tzv. „Education Act“ - uvádí: „Zdá se nicméně, že práce charitativních a dobrovolných škol plus snaha o samovzdělávání a zlepšování mezi horními částmi pracující vrstvy pohodlně otevřely brány znalostí dlouho před tím, než byly tyto principy vtěleny do práva.“ [20] Také dle P. Horn bylo masové gramotnosti dosaženo většinou do roku 1870 a „Education Act“ z téhož roku měl dopad na nejchudší děti ze slumů velkých měst a na více odlehlé venkovské oblasti [21]. Ovšem na děti ze slumů se zaměřovaly i výše uvedené „Ragged School“. Co se týká slumů, tak se jednalo většinou o cihlové pavlačové domy, které nelze moc srovnávat s dnešními slumy v rozvojových zemích.

Do začátku 70. let 19. století většina lidí byla dle autorky schopná číst a psát. V roce 1871 bylo 80 % mužů a 75 % žen schopno zapsat svoje jméno při příležitosti svatby [22]. V Londýně byla gramotnost vyšší a čtení bylo podporováno tím, že zde bylo více užitečné než v tehdejších odlehlých oblastech. Registr sňatků ukazuje, že mezi roky 1861 a 1870 se podepsalo 90 % mužů a 84 % žen v Londýně a Middlesexu. V Kentu to bylo 80 % a 81 % a v Lancashire 76 % a 55 % [23]. J. Tooley cituje dílo E. G. Westa, v kterém se uvádí, že míra školní docházky a gramotnosti byla v Anglii a Walesu 90 % či více [24]. Zároveň upozorňuje, že dle dnešních statistik „například ve Spojeném království je negramotnost běžná.“ A uvádí, že podobné výsledky mají i jiné země - třeba Německo, Švýcarsko, USA atp. Dále zmiňuje časté absence ve školách v USA (zejména státních) a ve Velké Británii [25].

Další školy

Vedle těchto výše uvedených škol existovaly i další možnosti vzdělávání. V literatuře lze najít o nich alespoň zmínky. Příklad z důlního podnikání ukazuje, že někteří zaměstnavatelé poskytovaly školy pro děti svých zaměstnanců [26]. V pozdním 19. století začaly některé továrny poskytovat mateřské školy pro děti svých zaměstnanců [27]. Dále například existovala charitativně financovaná škola pro chudé chlapce „Henry Blessley's Class for Poor Boys“ v Portsmouthu, která se připomínala ještě v 80. letech 19. století. Existovaly školy pro výuku řemesel, jako bylo pletení slámy anebo výroba krajek. Dále nebylo neobvyklé, že chudobinec (almshouse) založený filantropem byl spojen se školou [28]. Roku 1862 je zaznamenána výuka v klubu pracujících mužů. Vzdělávání se věnovaly i friendly societies. Od roku 1880 existovaly kluby pro pracující dívky. Jeden z nich pro příklad vyučoval šití, hudbu, matematiku a provozoval knihovnu a dispensář [29]. Je velmi pravděpodobné, že ve skutečnosti byla výuka dětí ještě rozmanitější a některé metody výuky (třeba domácí výuka) nejsou v pramenech řádně podchyceny. Ještě doplňme, že až do roku 1870 hrálo čistě veřejné školství velmi malou roli. Uplatňovalo se zejména u dětí zločinných a ve workhousech (veřejných chudobincích) [30].

[1] Downs, s. 71 a 74-75. Pro srovnání: cena pšeničné mouky byla roku 1785 1,75 pence a roku 1797 4,5 pence za libru (Ibid, s. 51).
[2] Horn, s. 149.
[3] Ibid, s. 149.
[4] Horn, s. 9 a anglická Wikipedie. P. Horn uvádí mylně rok 1814 jako rok vzniku „British and Foreign School Society“, ta v tu dobu jen obdržela nové jméno.
[5] Sacks, s. 46. Předpokládám, že autorka vycházela ze stejného šetření jako předchozí odkaz.
[6] Garwood, s. 70-71. Populace Anglie byla v roce 1841 a 1861 asi 14,87 a 18,78 milionu obyvatel (anglická Wikipedie - heslo „Demography of England“). Není ovšem jasné, k jakému území Ch. Garwood údaj vztahuje.
[7] Sacks, s. 46-7.
[8] Horn, s. 18.
[9] Sacks, s. 47.
[10] Horn, s. 139-141 a Sacks, s. 47. V prvním zdroji je uveden i příklad, kdy tato škola vybírala školné 1 penci za měsíc. Anglická Wikipedie (heslo „Sunday School“) zmiňuje, že tyto školy nenavštěvovaly pouze děti, ale i dospělí - například rodiče studentů.
[11] Anglická Wikipedie – heslo „Ragged School“.
[12] Sacks, s. 48-49.
[13] Anglická Wikipedie – heslo „Ragged School“. Údaj z roku 1867 udává podstatně větší počet těchto škol.
[14] Horn, s. 11 a 37.
[15] Tooley, s. 29. Tooleyho údaj se zjevně nevztahuje pouze k dobrovolným školám, tak jak tento termín vymezují jiní zde citovaní historikové, ale zahrnuje širší spektrum škol.
[16] Horn, s. 16. Celkově grant činil na této škole tedy asi 100 liber.
[17] Ibid, s. 23.
[18] Tooley, s. 30.
[19] Ibid, s. 29. Jak bylo výše zmíněno, stát začal poskytovat nějaké malé granty školám roku 1833.
[20] Garwood, s. 72.
[21] Horn, s. 36.
[22] Ibid, s. 16.
[23] Ball, s. 165. Procenta gramotnosti dopočtena. To, že se někdo podepsal, může indikovat dle autorů jen omezené znalosti čtení, přesto je to dle nich celkem užitečný údaj. Na druhou stranu, jak je patrné níže a výše (nedělní školy), vzdělávali se lidé i dále v dospělosti – tj. i po svatbě, i když se to týkalo spíše mužů.
[24] Tooley, s. 28.
[25] Ibid, s. 27. Dle některých studií nechodí do školy ve Velké Británii každý 10. mladý člověk. Podnětný je také popis současného soukromého a veřejného systému školství v Indii – ciz Tooley, s. 32-35.
[26] Wilies, s. 31. Na důlní podnikání se nevztahovalo nařízení týkající se výuky dětí v továrnách z roku 1844 – viz 2. díl příspěvku. V odkazu však nejde o výuku mladých pracovníků.
[27] May, s. 33.
[28] Sacks, s. 18 a 110, podobně i s. 47 a Hallet, s. 32.
[29] Newby, s. 98, Řihák a Sacks, s. 57-58.
[30] Sacks, s. 49-50.

Původně vyšlo na webu Liberálního institutu.