Sousedův teleport omezuje mou svobodu!

Mises.cz: 09. června 2018, Urza, komentářů: 12

Občas se setkávám s názorem, že před rokem 1989 jsme sice nesměli vycestovat, ale od dnešní situace se to zas tolik neliší, jelikož ač teď můžeme, nemáme za co; a zcela běžně lze narazit na trochu slabší výrok, že i když je kapitalismus efektivní, dává veškeré výhody pouze bohatým, protože svobodu chudých omezují jejich špatné finanční možnosti. Ne že bych snad rozporoval větší možnosti bohatých lidí oproti chudším, čehož jsme mimochodem svědky v každé době a za každého režimu; rád bych však rozebral právě tu údajnou nesvobodu chudých.

V rámci boje s chudobou vedeného různými organizacemi občas padne otázka, proč jsou vlastně lidé chudí a kde se chudoba bere. Dle mého názoru vůbec nedává smysl se takto ptát, neboť chudoba je výchozím stavem; byla tu vždy, dávno před civilizačními výdobytky, takže se nikde nebere, ona prostě tu je, dokud někdo něco neudělá. Správná otázka zní: „Kde se bere bohatství?“ A odpověď není až tak složitá; bohatství pramení z práce, specializace (dělby práce), dobrovolné směny, úspor, investic – zkrátka za bohatstvím stojí kapitalismus.

Bohatství samozřejmě nevzniká všude stejným tempem, takže někteří lidé jsou přirozeně bohatší než jiní, což platí i pro celé společnosti. Dochází k takzvanému „rozevírání nůžek“, které je typicky vnímáno jako něco negativního. Kde je však příčina tohoto jevu? Troufám si tvrdit, že se jedná o naprosto přirozený důsledek bohatnutí společnosti, které probíhá tak, že někdo dodá masám lidí něco, co chtějí, sám na tom pohádkově zbohatne a mírně zvýší životní úroveň všech svých zákazníků. Představme si třeba prvního masového výrobce ledniček: Spoustě domácností trochu zlepšil život, sám sobě hrozně moc.

Představa, že „rozevírání nůžek“ probíhá způsobem, že bohatí na volném trhu bohatnou na úkor chudých, je absolutně scestná; trh není hra s nulovým součtem. Díváme-li se jen na relativní bohatství, může se zdát, že bohatí bohatnou a chudí chudnou; ve skutečnosti však bohatí prostě jen bohatnou rychleji a chudí pomaleji, což je průvodním jevem bohatnutí společnosti jako takového. Kdykoliv se někomu podaří přijít s něčím, co miliony či miliardy lidí doopravdy ocení, takže jsou za to ochotni zaplatit, naprosto zákonitě vzniká nerovnost. A bojujeme-li proti tomu, aby někteří lidé na volném trhu pohádkově zbohatli, pak bohužel zároveň bojujeme i proti tomu, aby zbohatla i spousta jejich zákazníků, takže poškozujeme celou společnost. Nemluvě o tom, že mezi bohatými a chudými je v současnosti daleko větší fluktuace než kdy v historii; nikdy nebohatlo tolik chudých jako v kapitalismu.

Přesto však kolem sebe v každodenní realitě vidíme na jedné straně bohaté, kteří si mohou dovolit téměř cokoliv, a na straně druhé chudé, jejichž možnosti jsou oproti boháčům mizivé. Je svoboda těch chudáků omezena? Já tvrdím, že nikoliv. Nemám-li peníze na skvělou dovolenou, kvalitní vzdělání, dobré bydlení či drahou operaci, nejsem nesvobodný jen proto, že můj soused na to náhodou peníze má. Ostatně jaký je rozdíl v tom, jestli nějakou možnost nemám kvůli penězům nebo proto, že technologický vývoj ještě není dost daleko? Proč to v jednom případě všichni chápeme jako danost a nikdo se necítí omezen na svobodě kvůli vynálezům, které budou mít lidé za sto let, ale tolik z nás to odmítá pochopit v případě druhém?

Když teď nebudu mít dost peněz na kvalitní kloubní implantát, mnoho lidí řekne, že jsem holt méně svobodný kvůli svým majetkovým poměrům, které mě omezují, protože jiní si ten implantát dovolit mohou. Prakticky nikoho by ale nenapadlo mluvit o omezení mé svobody v době, kdy daný implantát prostě ještě nikdo nevynalezl. Mnozí tvrdí, že když dnes nemohu vycestovat do Ameriky, je má svoboda cestovat omezena nedostatkem kapitálu; kdo by ale před stovkami let, když se z Evropy do Ameriky cestovat vůbec nedalo, vůbec mluvil o omezení mé svobody?

Proč je teď „nesvobodný“ ten, kdo žije z ruky do pusy a nemůže si dovolit víc než uspokojení základních potřeb? A proč nebyl nesvobodný relativně bohatý člověk v dávné minulosti, ačkoliv si toho nemohl dovolit o mnoho více a musel bojovat o své přežití? Proč dnes vnímáme jako nesvobodu a hrozné omezení, když někdo nemá na to, aby si zaplatil kvalitní plombu, když ve středověku neexistovaly plomby vůbec žádné, rovnou se trhaly zuby a těžko to kdo považuje za nesvobodu? Je vážně něco omezením mé svobody jen proto, že to nemohu mít, ale soused ano? Protože když to pouze nemohu mít (a nikdo jiný také ne), lidé se nad tím nepozastavují a prostě to akceptují.

Představme si, že za nějaký čas někdo vynalezne teleport; lidé začnou pomalu opouštět konvenční cestování auty či letadly a budou se přemisťovat z místa na místo v nulovém čase. Zpočátku to však bude drahé, záležitost spíše pro bohaté. A já bych se klidně vsadil, že pokud tou dobou nebudeme už žít v anarchokapitalismu nebo něčem podobném, objeví se najednou celá řada lidí, kteří se budou cítit hrozně omezeni tím, že si nemohou dovolit teleportaci! Dokud teleporty neměl nikdo, nikoho ani nenapadlo cítit se krácen na svých právech, ale jakmile existují a někdo je má, dotyční automaticky vnímají jako nespravedlnost, že oni ne.

Díky neustálému (technologickému) pokroku mají dnešní chudí přístup ke spoustě věcem, které si nemohli dovolit včerejší bohatí; cítí se však omezováni tím, že možnosti současných bohatých jsou širší, takže volají po přerozdělování. Právě přerozdělování však brzdí ten pokrok, takže místo abychom chvíli počkali, než se všechny výdobytky dostanou k chudým přirozenou cestou (a bohatí objeví zas nové, které se za nějaký čas rozšíří), sebereme je bohatým, čímž poškodíme nejen je (a v konečném důsledku i příjemce těch dávek), ale také navíc zbrzdíme celkové bohatnutí společnosti, v důsledku čehož musí více lidí stále setrvávat v bídě.