Špatná zpráva! Stát bohužel nezačne fungovat nikdy

Mises.cz: 19. září 2019, Matthias Lukl, komentářů: 1

Před pár měsíci proběhla masivní demonstrace v Praze na Letné. Sešlo se až čtvrt milionu lidí, aby dali najevo současnému premiérovi České republiky, proč už ho mají dost. Premiér Andrej Babiš má za sebou dotační podvody, aférky a politické hry, jejichž smyslem bylo se vyhnout trestnímu stíhání.

Navzdory poměrně velkému počtu demonstrujících, je však nutno připomenout, že se demonstrovalo i v minulosti. Připomeňme si kupříkladu tu tak zvanou „pravicovou“ vládu Petra Nečase, která zvýšila sazbu DPH (a žádná další vláda už ji tuším nesnížila), přišla se školným na vysokých školách, chtěla lidem sebrat polovinu peněz z jejich stavebního spoření a provedla několik dalších reforem, které byly údajně nutné, protože stát na tom byl finančně špatně. Lidé měli této vlády plné zuby, takže vyšli na ulic a dali najevo, že tudy cesta nevede. Byla to obrovská demonstrace a mluvilo se tehdy o tom, že tak velká od revoluce snad ani nebyla. Celá Nečasova vláda stejně skončila naprostým fiaskem, protože se objevily kauzy zneužívání kontrarozvědky pro osobní účely a podobně.

Mimochodem, byla to Nečasova vláda, která přinesla oblíbený český internetový mém – Za všechno může Kalousek.

V budoucnosti, za dvacet, třicet i více let, se také bude demonstrovat. Bude to však jiný vládce, jiné kontroverzní aférky, jiné korupční kauzy, jiná hesla na transparentech a zároveň úplně stejná jako vždy. Někteří protestující tvrdí, že demokracie není o tom jít jednou za čtyři roky k urně a hodit tam lístek. Je nutné ji sledovat po celý rok, a když jsme nespokojení s prací našich zástupců, musíme to dát najevo. Inu pravda, takový je úděl demokracie – být věčně nespokojený s výsledky našich zástupců, které jsou všem vnuceny celoplošně.

Na sociálních sítích vidím neustálé stížnosti na to, jak systém nefunguje. 

Nedávno se objevila zpráva, že se bude rušit povinná maturita z matematiky, což rozjelo velkou debatu o školství. Někteří jsou silně pro to, aby maturita z matematiky byla zachována, jiní jsou zase silně proti. V diskuzi se objevuje spoustu stížností na to, jak školství obecně nefunguje, je to s ním rok od roku čím dál horší, maturita ztratila svou prestiž a hodnotu a tak dále.

Lidé si stěžují na stát neustále. Na byrokracii, na EET, na nesmyslné měření radarem na úseku, kde je omezení na 20 km/h a je to napsané na značce, která je schovaná za stromem. Na to, že se omezují řidiči nebo držitelé zbraní. Že nás Evropská unie zásobuje obrovskou mírou mnohdy i zcela nesmyslných regulací.

Lidé po celém světě cítí, že stát nefunguje. Projevy jeho nefunkčnosti vidí ve svém každodenním životě. Někdy tenhle nefunkční systém způsobuje potíže, diskomfort, nepohodlí. To je ještě relativně dobrá věc, protože někdy tenhle systém také ničí lidské životy. A někdy je dokonce i bere.

Kdykoliv vidím, jak stát selhává ve všech svých úlohách, myslím si jakožto anarchokapitalista svoje.

Anarchokapitalismus je hezká životní filozofie, která se skládá ze dvou částí. Jedna část vysvětluje, proč volný trh je funkčnější systém, než stát, který docela efektivně plní svou deklarovanou roli – uspokojování lidských potřeb. Stát v té úplně stejné roli fatálně selhává, a to jak ekonomicky, tak i eticky.

Proč tomu tak je? Na to má odpověď druhá část, ze které se anarchokapitalismu skládá. Ta stojí na premise, že násilné donucení je špatné. Ale to není vše – také se opírá o ucelené vysvětlení rakouské ekonomické školy, proč stát nemůže fungovat už ze své podstaty. „Tragédie obecné pastviny“ vysvětluje, proč se veřejné prostředky budou vždy plýtvat. „Subjektivní teorie hodnoty“ vysvětluje, proč cokoliv zaváděné celoplošně bude některým vyhovovat, jiným však nikoliv. „Nemožnost ekonomické kalkulace“ vysvětluje, proč ani ten nejlepší vládce na světě s tou největší dobrotou v srdci bude vždy v porovnání s volným trhem ve své roli fatálně selhávat.

Stejně jako dnes už lidstvo ví, že Země obíhá kolem Slunce, nebo že existují atomy a kvarky a černé díry, tak úplně stejně bylo lidstvo seznámeno s poměrně zásadními argumenty, proč stát nemůže a nebude fungovat.

Přesto jej z nějakého důvodu ignorujeme a stále doufáme, že stát snad jednoho dne fungovat začne. Doufáme, že příští premiér bude slušný a hodný člověk, který nebude mít žádné aféry a korupční skandály. Že příští prezident bude vzor, který nás bude reprezentovat ve světě a bude dodržovat a respektovat ústavu. Doufáme, že systém dotací začne sloužit svému účelu – tedy bude pomáhat malým a středním podnikům. Ne, že jej budou vysávat velké korporace jako Agrofert. Že školství dosáhne vyšší kvality, maturitě se vrátí její prestiž, a vše bude jak má být. Policisté tu budou pro nás, žádná šikana, žádné absurdní úsekové měření, jehož účelem je vydělat starostovi obce peníze na pokutách. A možná příští vláda nebude banda posedlá regulacemi a vytvářením nových daní na všechno možné i nemožné.

To se bohužel nestane!

(Popravdě stát by nezačal být funkčním ani kdyby se tohle všechno stalo, ale to je momentálně vedlejší.)

Je to ironické, protože kdokoliv navrhne nějaké byť i jen trochu libertariánské řešení problému, bývá často zesměšňován, dehonestován a považován za extrémistu. Nejliberálnější strana v ČR – Svobodní – byli nedávno na Seznam Zprávy označeni jako komici.

Kdokoliv snad naznačí, že bychom mohli zrušit systém dotací, je označen za blázna těmi stejnými lidmi, kteří si pak stěžují, že dotace vysál Babiš. Bohužel tak to je – dokud existuje systém dotací sám o sobě, tak navzdory tomu, jak nastavíte pravidla pro jejich čerpání, vždy to bude obří korporace, která najde s armádou právníků způsob, jak systém obejít a čerpat. Vždy to bude malá garážová firma, pro kterou budou dotace daleko hůře dostupné.

Dokud budou existovat funkce jako je prezident nebo premiér, vždycky po nich půjdou jen ti nejhorší z nejhorších. A vždy to budou ti nejhorší z nejhorších, komu se podaří se na takové posty dostat. Dokud budou mít tyto funkce různé pravomoci jako je možnost odvolat ministra a dosadit si tam jiného, tak toho vždy takoví lidé budou využívat. Kdokoli naznačí, že by se takové funkce měly omezit či dokonce zrušit úplně, je ihned onálepkován jako extrémista a troll těmi stejnými lidmi, kteří si pak stěžují, že si prezident nebo premiér dělají, co chtějí.

Dokud bude školství v rukou státu, tak to bude vždycky fiasko. Pokud o tom, co se bude učit, jak, kde, kdy, kým a za jakých podmínek, bude rozhodovat nějaký úředník tamhle od stolu, případně nějací lidi v CERMATu, tak to vždycky bude přemíra byrokracie a masivní ztráta času, které obětujeme jednu sedminu našeho života, abychom zjistili, že jsme se nejvíce stejně naučili sami při koukání na poučná Youtube videa. Vždy ve školství bude důležitější mít správně vyplněný klasifikační arch, než skutečné vzdělání.

Lidé školství kritizují neustále. Dokonce už i etatisté vidí, že se vzdělávací systém zasekl v dobách Marie Terezie a neustále ho kritizují. Když se však objeví nějaká iniciativa jako je kupříkladu Svoboda učení, které požadují liberálnější systém, možnost unschoolingu, benevolentnější pravidla při zakládání soukromých škol a podobně, ihned se na ně ukazuje prstem a dávají se jim různé nálepky. „To jsou ti stejní blázni, co věří, že očkování způsobuje autismus a chtějí rodit doma?!“

Dokud bude existovat parta lidí, jejichž úkolem je neustále vymýšlet, co by se celoplošně mělo zakázat, tak vždy budou přicházet nápady na to, jak omezit držení zbraní, nebo pravidla pro to, co je ještě v pohodě psát na sociální sítě a co už je tak zvaně „hate speech“.

Dokud bude existovat Evropská unie, budou nám denně padat na hlavu stovky šílených nápadů jako je celoevropská minimální mzda, společná EU armáda, přimíchávání biopaliv do benzínu a tak dále.

Dokud bude existovat stát, bude vše takové.

Pro anarchokapitalistu je stát zcela předvídatelný a chová se přesně tak, jak bylo popsáno ve spisech rakouských ekonomů. Je předvídatelný jako šíření ohně napříč lesem po tom, co zapálíme jeden strom. Je stejně předvídatelný jako rozbití skleničky po tom, co ji upustíme na zem. Už víc jak dvě stě let se denně potvrzují všechna slova Frédérica Bastiata.

Být naštvaný na stát, že neumí zařídit fungující školy, neustále vše daní a řídí ho člověk, který kašle na ústavu, je tak trochu jako být naštvaný na déšť, který mi pokazí mou plánovanou procházku do lesa nebo na otravnou mouchu, která mu tady bzučí celý den. Moucha nebo déšť jsou prostě takové, jaké jsou, a nikdo s tím nic neudělá.

Takže drazí etatisté, je mi líto, ale bohužel, stát nezačne fungovat. Ne, nezačne fungovat, když vyměníme jedny politiky za jiné. Ne, drobné modifikace systému jako je zrušení nebo naopak zavedení povinné maturity z matematiky žádnou spásu nepřinesou. Demonstrace na Letné také nepovedou k žádnému dlouhodobému řešení. Stát prostě fungovat nebude, protože je to už ze své podstaty nefunkční systém. Nebude fungovat zítra, ani za týden, ani za dvacet let, ani za tisíc let. Nejvyšší čas si to přiznat. Přestaňme čekat na Godota.

Nechápejte mě špatně, neříkám, že bychom neměli pracovat na zmenšování státu, či že neexistují způsob, jak ho udělat snesitelnější. Neměli bychom ale čekat, že dokud to bude, budou věci fungovat.