Spojené státy socialistické

Mises.cz: 14. února 2011, Arsen Lazarevič, komentářů: 1

Po zhroucení Sovětského svazu neměly Spojené státy vážného konkurenta. Řada politologů a ekonomů proto propadla mylné naději, že nás čekají světlé zítřky v míru a prosperitě. Amerika však svoji šanci promrhala a dnes se vydává vstříc bývalému největšímu nepříteli - Sovětskému svazu. 

Sovětské impérium se rozpadlo před více než dvaceti lety. Lví podíl na pádu komunistického kolosu měly Spojené státy. Mnozí z nás včetně mě jsme je považovali za záruku svobody a za vzor, jak úspěšně kráčet po kapitalistické cestě. S nelibostí a rozpaky proto sleduji změny, které se v USA v posledních letech odehrávají. Amerika se totiž krůček po krůčku stává dalším Sovětským svazem, zemí, v níž si stát usurpuje čím dál větší roli – na úkor jednotlivce a jeho svobod.

Od Jeffersona k Leninovi

Vypovídá o tom například růst vládních výdajů. Zatímco na začátku první světové války, jak ve své Politické ekonomii strachu píše Robert Higgs, tvořily státní výdaje méně než 2 procenta HDP, a blížily se tak jeffersonovskému ideálu svobody a demokracie, loni stát vydal 37,4 procenta HDP – což má blíže spíš k ideálům Vladimíra Iljiče Lenina. Obrovské výdaje se ale samozřejmě musejí z něčeho zaplatit. A tak se zvyšují daně a roste státní dluh.

Podle mého odhadu je velmi reálné, ba pravděpodobné, že podíl výdajů státu na americkém HDP do 20 let překoná 50 procent. Bude tak vyšší než v současné Francii, která se často uvádí jako modelový příklad nefunkčního soužití silného státu a tržního systému, viz. například blog Pavla Kohouta.

Velkým problémem Ameriky je, jak jsem již naznačil, také dlouhodobě neudržitelný státní deficit přesahující 10 procent HDP ročně. Ratingové agentury by kvůli němu Spojeným státům mohly dokonce odebrat hodnocení AAA. Vývoji navíc nepomáhají ani Číňané, kteří své devizové rezervy diverzifikují a již nehodlají vkládat další peníze do ztrátových amerických dluhopisů. Američanům tak v podstatě nezbývá než problémy s rozpočtem řešit zvýšením daní a větším zapojením FEDu – jinými slovy: tištěním dalších a dalších peněz.

FED má ostatně s produkcí peněz zkušenosti. Začal je, jak uvádí například už zmiňovaná Higgsova Politická ekonomie strachu, získávat už během 2. světové války, kdy vytiskl peníze, za něž byly následně nakoupeny dluhopisy za 20 miliard. Banky tak mohly prostřednictvím inflační daně inkasovat obrovské výnosy na úkor všech občanů. Mezi roky 1940 a 1948 vzrostla peněžní zásoba M1 o 183 procent a dolar ztratil polovinu své hodnoty. Těm, co drželi své úspory v penězích, zbyly leda oči pro pláč.

Život ve strachu

Co ale považuji za ještě mnohem závažnější, je stále tvrdší omezování svobody jednotlivce a pěstování atmosféry strachu a pocitu neustálého ohrožení. Koneckonců tento názor sdílí i známá feministická myslitelka a politická konzultantka Naomi Wolf, která se dokonce nebojí srovnávat nedávný vývoj v Americe s událostmi v nacistickém Německu ve třicátých letech. Příkladem může být například protiteroristický zákon Patriot act, který hrál na vlastenecké city, zatímco tvrdě omezoval práva Američanů. Umožňuje například prohledávat záznamy o lidech bez soudního příkazu, získávat záznamy bank, knihoven či nemocnic nebo i odposlouchávat telefony. Více v zajímavé přednášce Naomi Wolf.

Zkrátka, zapomeňte na Ameriku jako symbol úspěchu a kapitalismu. Zapomeňte na Ameriku, v níž si může každý splnit svůj sen. Amerika rudne a její budoucnost je velmi nejistá.

Psáno pro server finmag.cz.