Spontánní řád v akci: Univerzální produktový kód

Mises.cz: 24. listopadu 2012, The Freeman (přidal Jakub Skala), komentářů: 10

Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo reguluje univerzální produktový kód (UPK) a vůbec odvětví čárových kódů? Pravděpodobně ne. Vzhledem k jeho komplexnosti musí existovat centrální autorita, která spravuje tato produktová identifikační čísla a čárové segmenty podobné zebrám, které jsou na téměř každém prodávaném produktu na světě. Dokonce i výrobky importované z malých vesniček v zapadlých zemích na sobě mají tyto kódy. Musí existovat mezinárodní autorita, která výrobcům tohle všechno určuje, že? Chyba.

Ale počkat, nebylo nějaké slyšení v kongresu nebo nějaký diskusní panel o několik let zpět, kde došli k závěru, že v nejlepším zájmu spotřebitele je vymyslet systém, který by spravoval zásoby téměř každého prodávaného produktu? Ne, nebyl.

Zamyslete se na chvíli nad všemi těmi věcmi, které vidíme v obchodě. Jsou jich tisíce, všechny s vlastními identifikačními čísly a čárovými kódy. Když vezmeme zboží v košíku na pokladnu a pokladní nascanuje čárový kód, systém nejen že identifikuje kupované výrobky a jejich cenu, ale také poskytne prodejci informaci o zásobách. U některých velkých prodejců mohou být stavy zásob rovnou odeslány přímo dodavatelům. Technologie čárových kódů také poskytuje prodejcům spolehlivý mechanismus k omezení ztrát produktů a příjmů díky lepšímu sledování zásob. Tato drobná inovace, kterou my spotřebitelé nyní považujeme za samozřejmou, umožnila prodejcům dosáhnout lepší efektivity – tj. nižších nákladů. To na oplátku slouží veřejnosti ve formě nižších cen, protože ve chvíli, kdy producenti sníží svoje náklady, konkurence přesune jejich zisky ke spotřebitelům.

Spontánní tržní proces vedl adaptaci systému UPK. Pro firmy určitě dávalo větší smysl adaptovat standardní systém, který podporuje koordinaci a rozděluje náklady mezi všechna odvětví, než nést celé břímě a riziko designování, implementace a správy nezávislého systému kontroly zásob. Spolupráce pomohla všem konkurentům, stejně jako jejich spotřebitelům. Systém UPK je skvělým příkladem, jak trhy mohou dát smysl něčemu, co zpočátku vypadá jako nevyřešitelný problém. Čárové kódy vznikly spontánně kvůli potřebám a přáním prodejců zboží. Neměli bychom tím být překvapeni, protože to trhy dělají vždy, když se jim vláda nestaví do cesty. Navíc, mnoho ekonomů a filosofů, inspirováno F. A. Hayekem a jeho učitelem Ludwigem von Misesem, věří, že toto je jediná cesta, kterou může nastat celkový společenský řád, jelikož spoléhá na dobrovolná ujednání mezi jedinci, která jsou podstatou pravé svobody.

Široká akceptace UPK byla zakořeněná v touze konkurujících si prodejců vytvořit a implementovat standardy uvnitř odvětví, které by jim poskytovaly lepší organizovanost. Pod tlakem konkurence hledali majitelé obchodů způsoby, jak zvýšit efektivitu, zrychlit placení a lépe sledovat zásoby. Sotva pomýšleli na revoluci ve svém odvětví. Místo toho jednotlivě toužili po vyšších ziscích, a přitom vytvořili nezamýšlené pozitivní následky pro nás všechny. Cílená snaha zlepšit bohatství spotřebitelů by mohla přinést horší výsledky. Jak poznamenal Adam Smith již v 18. století, „sledováním vlastního zájmu [majitelé firem] často pomáhají společnosti více, než kdyby se o to přímo snažili.“

V roce 1932, dlouho před tím, než byl vynalezen současný systém čárových kódů, Wallace Flint, student Harvardu, napsal tezi o tom, jak automatizovat prodej zboží. Flitnův systém používal děrné štítky a flow rack systém pro kontrolu zásob a rychlejší přesun zboží ze skladu k zákazníkovi. Technologie čárových kódů byla vynalezena v roce 1949 Normanem Josephem Woodladem, vyučujícím na nynější Drexel University. V roce 1974 byl balíček žvýkaček Wrigley prvním produktem, který byl nascanován a prodán; stalo se tak v Marsh Supermarket v Tróji, Ohiu. Od svého vzniku byla technologie čárových kódů neustále zlepšována. Technologické inovace povolily konsolidovat více dat do menších scanovacích zařízení. Dnes můžeme najít UPK na každém banánu a ne jen na skladovacích krabicích.

Nyní, o nějakých 38 let později, je UPK a scanovací technologie lepší než kdy předtím. Myslíte, že zakladatelé tohoto systému kdy přemýšleli o tom, že tato inovace takto vyroste a dá za vznik doplňujícím technologiím? Dnes mají naše telefony zabudované čtečky čárových kódů a jsou schopny nascanovat téměř všechny položky, které naleznete v každém obchodě v mnoha různých odvětvích. (Další krok, QR kódy, které používají takové ty podivné čtverečky, už je zde.)

GS1, globální nezisková organizace soukromých, konkurujících si prodejců, nyní vede pokus o stanovení standardů v tomto odvětví. GS1 u čárových kódů byla od počátku (pod jiným názvem) a nyní se rozrostla na základě konsolidací mezi severoamerickými a evropskými asociacemi. Jen ve Spojených státech má více než 200 000 členských firem. Celkově je v ní přes milion firem ze dvaceti různých odvětví. Asociace nejen že standardizuje kódy mezi odvětvími, ale také udržuje četné systémy, aby poskytovala různým odvětvím, včetně zdravotnictví, produkce alkoholických nápojů, nebo květinářskému a vydavatelskému průmyslu, specifické nástroje, které potřebují k rozkvětu.

Měli bychom ocenit dopady takové organizace. CO GS1 skrz volnou směnu a dobrovolnou asociaci vytváří okamžité výhody pro členy, ale také vedlejší efekty, jako jsou nižší ceny a vyšší pohodlí spotřebitelů. Asi si dokážeme představit, jak by podobný typ systému vedla vládní agentura.

Trhy, pokud jsou ponechány svobodné, dovolují diversifikaci a rychlou adaptaci na měnící se podmínky komplexního světa (oproti přizpůsobení šnečím tempem u státních úředníků.) Skeptici k volnému trhu, kteří trvají na tom, že řád musí být centrálně naplánován, by si měli vzít z toho příběhu poučení.

Původní článek naleznete zde.