Stát miluje průměrného člověka

Mises.cz: 28. října 2013, Jakub Skala, komentářů: 2

Představte si, že by stát skrze nějakou šikovnou definici prohlásil, že auta musí být poskytována veřejně jeho prostřednictvím. Ožehavým tématem by mohla být například barva těchto státních automobilů. Jak by také mohla vypadat předvolební debata?

Komunisté by tvrdili, že auta mají být červená.
ČSSD by prosazovala modrá auta.
ODS by byla pro modrá auta bezplatně a nadstandardní červená za příplatek.
TOP09 by odmítla vyhraněnost jednotlivých názorových proudů a přišla by s kompromisem: auta budou fialová, a tak budou spokojeni všichni.

Inu, spokojený by byl asi málokdo.

Příklad je sice trochu přitažený za vlasy, ale bohužel není příliš vzdálen skutečnosti z jiných odvětví. Stát nenechává prostor pro pluralitu preferencí. V podání státu existuje zpravidla jedno řešení, které musí platit pro všechny bez ohledu na to, zda takové řešení chtějí, nebo ne. Jedny školy, jedny nemocnice, jedno MHD, jedny silnice…

Jak už to bývá, na druhé straně stojí dobrovolná spolupráce jedinců. Tam, kde je ponechána svoboda výběru, se objevuje obrovská škála zboží a služeb, která se snaží co nejvíce přiblížit skutečným přáním zákazníků. Neexistuje jen jeden výrobce mobilních telefonů, je jich tucet a každý z nich nabízí celou řadu různých modelů od low-endových až po ty špičkové. Každý zákazník si potom sám může vybrat, který telefon se nejvíce blíží jeho preferencím a jeho možnostem. Vybírá ze stovek kombinací různých parametrů. Může si sám zvolit.

A v tom tkví jádro pudla. Svoboda volby je jedním ze zásadních faktorů na cestě k většímu bohatství (nejen materiálnímu!), a tedy i lepšímu životu. Na volném trhu dokáží podnikatelé uspokojovat i ty nejmarginálnější zájmy jednotlivců počínaje skákání padákem a konče třeba jízdou Kaipanem. Na trhu si může každý vybrat z tisíců možných produktů. Na druhé straně u služeb poskytovaných státem je výběr minimální. Musíme (a skutečně musíme) brát to málo, co nám nabízí. Tato nabídka je potom určena zhruba tím, co by si přálo největší množství voličů. Pokud budete mít trochu nestandardní požadavky, máte smůlu. To politikům oblíbenost nezajistí.

Jistě by někdo mohl namítnout, že i u státu si můžeme vybrat – vždyť každá strana nabízí jiný pohled na to konkrétní téma. V první řadě je otázka, nakolik vyčerpávající tento výběr je. Stačí nám vybírat si z pár možností? Mnohem větším problémem ale je, že si vybíráme ve všech oblastech naráz. Musíme se zároveň rozhodovat o školství, zdravotnictví, dopravě, sociální politice atp. Šance, aby se některá ze stran přiblížila skutečným přáním člověka, je minimální. Dává to asi tolik smyslu, jako vybírat si naráz čtveřici auto, telefon, stůl a lustr.

Kdyby si člověk alespoň vybral a měl jistotu, že přesně to následně dostane. Když z obchodu odejdete se Samsungem, už vám ho nikdo nevezme. Když ale hodíte lístek do urny jedné ze stran v naději, že snad dostojí svému programu, nemáte žádnou jistotu, že tomu skutečně takto bude. Můžete jen doufat.

Ve chvíli, kdy rozšíříme princip, podle kterého stát poskytuje služby, i na další odvětví, přijde nám tento způsob rozhodování zcela groteskní. Přesto si ale stále značná část lidí myslí, že současný způsob rozhodování je nezbytný. Buď modrá auta, nebo červená. Nic jiného. Naštěstí existují odvětví, ve kterých nejsme nuceni automaticky akceptovat státní řešení. Čím víc odvětví mimo rukou státu bude, tím se budeme mít lépe.