Strašák deflační spirály

Mises.cz: 12. dubna 2013, Robert Blumen (přidal Pavel Procházka), komentářů: 20

Co je deflace? Podle dictionary.com, je to „celkový pokles cenové hladiny nebo kontrakce úvěrů a dostupnosti peněz.“

Pokles cen, to zní velmi dobře, zvláště pokud máte bokem nějaké peníze a uvažujete o velkém nákupu.

Ale s dalším hledáním na Googlu vyjde najevo, že se jedná o naivní a prostoduchý závěr. Podle obecně přijímané moudrosti, deflace je vážným ekonomickým problémem, jak se nám St. Louis Fed snaží vnutit:

Zatímco myšlenka nízkých cen se může jevit atraktivně, deflace je ve skutečnosti reálnou hrozbou z několika důvodů. Deflace odrazuje od výdajů a investic, protože spotřebitelé, očekávající další pokles cen, odkládají nákupy a místo toho raději spoří a čekají na ještě nižší ceny. Pokles výdajů následně snižuje firemní tržby a zisky, což nakonec zvýší nezaměstnanost.

Problém s deflací je tedy ten, že se živí sama na sobě a po cestě přitom ničí ekonomiku. Jedná se o makroekonomický ekvivalent Roachova modelu: nebezpečně snadné do něj vstoupit, ale je už nemožné jej opustit. Jak vidíte, problém s deflací je ten, že redukuje spotřebu, což snižuje produkci a případně ukončuje veškerou ekonomickou aktivitu.

Wikipedie to vysvětluje následovně:

Vzhledem k tomu, že ceny zboží klesají, spotřebitelé mají tendenci odkládat nákupy a spotřebu, dokud budou klesat ceny, což má za následek pokles celkové ekonomické aktivity. Protože to má za následek nevyužité výrobní kapacity, investice rovněž klesají, což vede k dalšímu poklesu agregátní poptávky. Tohle je deflační spirála.

Deflace je tak mnohem horším jevem než její protějšek, inflace, protože Fed může proti inflaci bojovat zvýšením úrokových sazeb. Naproti tomu deflaci, jakmile jednou začne, je téměř nemožné zastavit, protože úrokové míry mohou být sníženy pouze na nulu, ne níže. Z toho důvodu „The Ben Bernank“ věří, že monetární politika by se měla soustředit na zabránění deflace víc než na předejití inflace.

Ekonom Mark Thornton odkazuje na prominentního blogera New York Times Paula Krugmana, který přirovnává deflaci k černé díře, astrofyzikálnímu objektu, jehož gravitační pole je natolik silné, že žádná hmota nebo energie, která do ní vstoupí, již nemůže uniknout. Krugman doslova uvádí:

… ekonomika překračuje horizont událostí černé díry: bod, odkud není návratu a za kterým se deflace krmí sama na sobě. Ceny klesají tváří v tvář přebytku kapacit, podniky i jednotlivci se zdráhají půjčovat, protože klesající ceny zvyšují reálnou zátěž splátek; se stagnujícími výdaji se ekonomika dostává do čím dál tím větší deprese a všechny ceny klesají mnohem rychleji.

V případě, že ještě nejste dostatečně vyděšeni, deflační soudný den již nastal v Americe, když (podle New York Times) deflace způsobila Velkou hospodářskou krizi.

Japonsko, podle agentury Bloomberg, „bojuje s deflací více než deset let s průměrným ročním poklesem cen o 0,3 % od roku 2000, kdy došlo k úpadku hospodářského růstu.“ New York Times uvádí, že nový japonský premiér Abe „má povzbudit trhy podporou výrazných měnových opatření k poražení deflace.“

Doufám, že každému je jasné, o co se jedná.

Nyní, když máte za sebou základy, mám pár otázek na lidi, kteří přišli s tímto tématem.

Proč klesající ceny přinutí lidí očekávat pokles cen?

Zjištění, že ceny klesají, znamená, že v nedávné době došlo k poklesu cen.

Jeden člověk si povšimnul, že cena zboží, které se objevuje někde na jeho hodnotové škále, po určité době klesla a mohl by s využitím této informace dojít k závěru, že v budoucnu bude cena tohoto zboží nižší. Ale druhý jedinec může vidět stejnou věc a očekávat, že se cena ustálila a zůstane na úrovni, kde se aktuálně nachází, a třetí jedinec si může vyložit pokles cen jako indikátor, že v budoucnu budou ceny vyšší.

Proč by pokles cen měl naznačovat, že tento pokles bude pokračovat i nadále? To je pouze jeden ze tří možných budoucích scénářů. Proč by trend, vycházející z posledního vývoje, měl pokračovat do nekonečna?

Proč by společnost měla upřednostnit první možnost místo zbylých dvou?

Podle ekonoma Jeffreyho Herbenera předpoklad, že klesající ceny vytvářejí očekávání stejného vývoje, je rysem některých populárních makroekonomických teorií, ve kterých jsou očekávání o vývoji cen modelovány jako součást teorie. Ve své výpovědi pro Kongres Herbener uvádí, že „sestupná spirála cen je pouze logickým důsledkem předpokladů o očekáváních v rámci společensky přijatelných ekonomických modelů. Pokud předpokládáte, že agenti působící v těchto modelech trpí očekáváními, které jsou posíleny samy sebou, pak model bude vytvářet sestupnou spirálu.“

Jsou očekávání posílena samy sebou? To by dávalo asi takový smysl, jako tvrdit, že očekávání jsou vzájemně si odporující  – poté, co lidé viděli, že ceny šly na chvíli dolů, budou očekávat, že ceny půjdou nahoru.

Jsou tyto formální modely dobrým popisem lidského jednání? V porovnání s tím, co tyto modely predikují, zde není žádná předem daná reakce na tyto události. Podle mých vlastních zkušeností, můžu tím myslet sebe nebo někoho, koho znám, jsme skočili po nízké ceně, protože jsme neočekávali, že příležitost přetrvá.

Ale co mzdy?

Teorie odkladu závisí na předpokladu, že pokles cen přinese prospěch kupujícím, kteří vyčkávají. To je pravda, pokud se bavíme o lidech, kteří mají spoustu hotovosti a můžou na ní „sedět“ neurčitou dobu. Ale většina z nás má pravidelné měsíční výdaje a jsme závislí na našich mzdách, které doplňují naše hotovostní rezervy. Naše kupní síla v momentě, kdy chceme provést odložený nákup, vychází z našich hotovostních úspor a našich mezd. Pokles mezd, pokud by byl značný, by odstranil veškeré přínosy v kupní síle, které plynuly z poklesu cen.

Pokud spotřebitelé nebudou dnes nakupovat, protože očekávání nižší ceny zítra, potom jaké jsou očekávání o jejich mzdách? Předpokládají, že jejich mzdy budou stejné, vyšší nebo nižší? Pokud nižší, tak o kolik? O tolik procent, o kolik klesly ceny?

Pokud spotřebitelé předpovídají nižší ceny a neměnné mzdy, tak proč jsou spotřebitelské ceny zahrnuty do modelu a mzdy ne? Ovlivňuje deflace pouze ceny spotřebitelského zboží a všechny ostatní ceny ponechává nedotčené?

Podle teorie deflační spirály smrti rozhodnutí nekupovat táhne ekonomiku do smrtelné spirály. Očekává někdo, že by k ní ohlo dojít, aniž by byly ovlivněny mzdy?

A co ceny aktiv?

Vedle hotovostních úspor a mezd se jedinci rozhodují, kolik utratit a kolik uložit na účet k množství, které tam již dříve uložili. Někdo, kdo se snaží ušetřit určitou částku za účelem splnění budoucích rodinných potřeb, nebude zrovna nakloněný výdajové stránce.

Většina lidí drží část svých úspor v hotovosti. Tato část úspor zvyšuje jejich kupní sílu, když ceny klesají. Ale lidé rovněž vytvářejí úspory nákupem finančních aktiv, jakými jsou např. akcie a dluhopisy, nebo reálných aktiv, např. nemovitostí nebo nájemním bydlením (pronajímáním). Všechna tato aktiva mají cenu, která může růst nebo klesat. V závislosti na kombinaci hotovosti a jiných aktiv, které jednotlivci drží, pokles cen aktiv může vytěsnit přínosy kupní síly z hotovostní části jejich úspor.

Berou lidé v úvahu hodnotu jejich minulých úspor při rozhodování, zda koupit nebo počkat? Nebo - tvoří lidé očekávání pouze ve vztahu ke spotřebitelským cenám a ignorují, co se může stát jejich úsporám během deflace?

Jestliže pokles spotřebitelských cen vytváří více méně stejné očekávání, jaký dopad mají klesající ceny na očekávání ve vztahu k cenám aktiv? Očekávají kupující, kteří pozdrží své nákupy, že ceny jejich uložených aktiv budou rovněž nižší? Pokud ne, tak očekávají, že spotřebitelské ceny budou nižší a ceny aktiv budou vyšší?

Jestliže deflace způsobuje rozpad ekonomiky, budou ceny aktiv ušetřeny?

Je to pouze nákupní chování, které je ovlivněno?

Deflační hvězda smrti začíná ničit Zemi ve chvíli, kdy je odloženo nakupování.

Ale je to pouze nakupování, které je ovlivněno očekáváními o budoucím vývoji? Pokud nakupování je ovlivněno, ale prodej nikoli, tak proč ne?

Jestliže spotřebitelé očekávají nižší ceny většiny zboží, včetně věcí, které již vlastní, je stejně tak logické, že budou prodávat svůj majetek a aktiva za účelem pozdější koupě za nižší cenu. Prodej vašeho domu tak bude nejlepším místem, kde začít. Prodej vašeho auta a leasingu bude dalším krokem. A nakonec, prodej vašich aktiv za hotovost bude rovněž ziskový. Očekávání o nižších cenách by měla vést k prodejní spirále, ženoucí ceny dolů ještě rychlejším tempem, vedoucím k ještě větším deflačním očekáváním a více prodejům, dokud každý nemá jiný majetek a aktiva než hotovost.

A pokud by se to stalo, tak kdo by to kupoval?

Dostávají se ceny dostatečně nízko?

Jestliže kupující očekávají nižší ceny, tak jak moc nízké? Konkrétně nějaké číslo? Jestliže kupující očekávají konkrétní nízkou cenu a cena dosáhne této úrovně, budou nakupovat? Nebo vždy očekávají, že ceny půjdou na ještě nižší hodnotu, než jsou dnes, bez ohledu na to, jak moc doposud klesly?

Pokud se očekávání o nižších cenách ukážou být správná a ceny klesnou na ještě nižší úroveň, pak je zde nějaký bod, kde se menšina rebelujících kupujících odpoutá od společenského konsensu a začnou vidět dno, nebo dokonce rostoucí trend? Nebo vytvářejí tato očekávání věčné přizpůsobování se k nižším cenám, jež mají za následek, že ceny budou klesat do nekonečna?

Důvod odkladu nákupů je ten, že můžete učinit nákup v budoucnu a mít navíc určitou dodatečnou hotovost pro jiný nákup nebo k úspoře. Jaký je důvod odkládání nákupu, který nikdy neučiníte?

Všichni máme zkušenosti s nákupem nového počítače nebo jiného zařízení den před tím, než byla vydána nová verze daného produktu, a jenž stojí méně a dokáže více. Pokud byste to věděli, vyčkali byste? Možná, ale možná taky ne. Pokud potřebujete počítač k práci, pak si ho raději koupíte dříve než později.

Mnoho lidí odkládá nákup iPhone 4 z důvodu koupě iPhone 5 a pak, když je dostupný, si ho koupí. Můj iPhone 4 ovšem byl do té doby opotřebovaný a já potřeboval nový telefon.

A co zákon poptávky?

Podle zákona poptávky větší množství zboží je poptáváno za nižší cenu než za vyšší. Pokud by to byla pravda, pak by lidé kupovali víc, než aby odkládali nákupy.

Co se děje se zákonem poptávky v deflaci? Ukazuje se, že zákon poptávky má mezeru: vyžaduje, aby všechny ostatní věci zůstaly neměnné. V deflační spirále smrti ale všechny věci nejsou neměnné. Spotřebitelské preference se mění v závislosti na cenách. Stacionární křivky nabídky a poptávky v takovém světě neexistují. Pro klesající ceny, u kterých se stále nedaří přimět kupující k nákupům, poptávané množství musí vždy klesnout více, aby se vykompenzovala nižší požadovaná cena. Křivka poptávky se posouvá směrem dolů rychleji, než jakým tempem klesají ceny, aby se předešlo formování rovnovážné ceny. Ekonom W. H. Hutt tuto skutečnost nazývá „nekonečně elastickou poptávkou po penězích.“

Popisuje to svět, ve kterém žijeme, nebo libovolný svět, jaký si dokážeme představit? Opravdu lidé reagují takovým strojovým způsobem na změny cen? A jak např. vysvětlíme chování kupujících při nakupování za nižší ceny?

Proč prodejci nesnižují ceny?

Proč jsou to jen nakupující, jejichž očekávání nižších cen jsou založena na poklesu cen? Jsou očekávání prodávajících zahrnuty do modelu?

Pokud ne, je to proto, že modely předpokládají, že prodejci nevytvářejí očekávání? Nebo se očekávání prodávajících neshodují s očekáváním kupujících?

Pokud prodávající očekávají nižší ceny, proč potom okamžitě nesníží své ceny, aby mohli prodat zásoby dřív než konkurence?

Podle teorie deflační spirály očekávání zmařují vyčišťování trhů. Přesto, jak uvádí Rothbard, spekulace o budoucích cenách napomáhají cenám konvergovat k hodnotám vyčišťující trh. Pokud jak kupující, tak i prodávající očekávají, že budoucí ceny budou nižší, proč tržní ceny nekonvergují na tuto novou, nižší úroveň okamžitě?

Pokud zákazníci odkládají své nákupy z důvodu očekávané nižší ceny v budoucnu, ale prodejci nespolupracují, pak se zásoby začnou hromadit. Pokud by k tomu došlo, tak proč by prodejci nesnížili své ceny bezprostředně z důvodu snížení zásob?

Každý z nás je jak kupující, tak prodávající různých věcí v různou dobu. Říct, že pouze očekávání kupujících jsou ovlivněna klesajícími cenami, je jako říct, že tatáž osoba, brzy ráno, má očekávání o svých budoucích nákupech, ale později téhož dne nemá očekávání ohledně svého současného a budoucího prodeje. Předpokládá snad model, že jsme všichni byli „lobotomizováni“, takže dvě strany našeho mozku nekomunikují spolu navzájem?

Mají výrobci nějakou kontrolu nad svými náklady?

Dříve jsem se ptal, zda prodejci mohou předvídat nižší ceny, stejně jako kupující. Pokud by výrobci očekávali nižší ceny, tak proč – místo aby vyčkali – se pouští do produkce položky nebo si objednávají suroviny za tak vysokou cenu, že nemohou realizovat zisk?

Jestliže jedna obchodní firma zažívá nižší odbyt, nemusí být schopná snížit své náklady, protože jednotlivá firma se nachází v blízkosti stavu cenového příjemce na trhu po práci a kapitálu. Tam jsou obvykle alternativní využití výrobních faktorů, které jsou oceněny více či méně v blízkosti současných cen. Ale pokud ceny a prodej klesají všude nebo pokud každý očekává, že toto je ten případ, tak proč dodavatelé nesníží jejich ceny, pokud očekávají, že jejich náklady budou nižší?

Co lidé dělají s penězi, které neutratili?

Předpokládejme, že lidé odkládají své výdaje na nákupy. Co dělají s penězi, které neutratili? Zvýší svoji držbu hotovosti? Nebo utrácejí za investiční zboží? Spoření a investování je forma utrácení, pouze výdaj jde na kapitálové zboží místo na spotřební. V takovém případě by nebyl žádný obecný pokles celkových výdajů a zaměstnanosti. Zaměstnanci by museli změnit zaměstnání z odvětví spotřebního průmyslu do odvětví kapitálového průmyslu, jak vysvětluje Hayek ve své eseji „Paradox úspor“; ale výroba by během přechodu nadále pokračovala.

Jak moc nízká cena je zapotřebí, aby lidé odložili své nákupy?

Je zde ziskovost z nákupu toho spotřebního statku, který zároveň poskytuje nějaké služby. To musí být v rovnováze oproti návratnosti hotovosti, kterou spotřebitelé drží, dokud nejsou ceny nižší. Jak již bylo uvedeno v Centru pro výzkum hospodářské politiky (Center for Economic Policy Research, zkráceně CEPR), malá změna ceny není velkou motivací počkat, pokud potřebujete nový produkt:

[Odložení nákupů] by platilo pro rychlou míru deflace, ale japonská deflace byla téměř vždy menší než 1 % za rok. V roce 2011 byla míra inflace -0,2 %. Tzn. že pokud někdo zvažoval nákup auta za 20 000 USD, mohl ušetřit 40 USD, pokud by si rok počkal. Je nepravděpodobné, že by tato míra deflace měla vliv na načasování řady nákupů ve významnějším rozsahu.

Proč se množství přizpůsobuje, ale náklady nikoli?

Pokud je zde celkové zvýšení poptávky po penězích, pak je třeba upravit ceny směrem dolů. Proč se děje to, že veškeré množství statků koupených a množství využité pracovní síly se může přizpůsobit, ale ceny nemohou?

Podle The Asia Times, když deflace udeří, továrny propustí zaměstnance z důvodu snížení nákladů. Proč výrobci nemůžou snížit ceny svých nabídek pro pracovní sílu a jejich dodavatele z důvodu zachování výroby? Pokud by mohli snížit své náklady, pak by mohli vyrábět se ziskem při nižší cenové hladině.

Celková cenová hladina nezávisí na obchodech firem, dokud jsou jejich náklady pod prodejními cenami. Proč deflační kolaps předpokládá, že podnikání nemůže dosahovat zisk pro libovolnou cenovou hladinu? Proč by nemohla firma snížit náklady?

Je to opravdu to, co způsobilo velkou hospodářskou krizi?

Co třeba úvěrová bublina ve 20. letech?

Co třeba úpadek bank? Velký pokles nabídky peněz?

Smoot-Hawleyho celní sazebník?

Co třeba režim nejistoty?

A co třeba nová mzdová a cenová politika programu New Deal, která bránila poklesu cen, aby tím umožnila zvýšení zaměstnanosti?

Závěr

Deflační spirála smrti je teoretický popis situace, ale neodráží realitu lidského jednání z několika důvodů:

1. V realitě je vždy různorodost v očekávání mezi lidmi. Zatímco někteří lidé budou očekávat další pokles cen, jiní budou zastávat opačný názor. Očekávání všech se bodu měnit nejen v reakci na změny v datech, ale i s přihlédnutím k jejich životním zkušenostem, vlastním nápadům a situaci.

2. Očekávání nejsou úplně ovlivněna cenami. Široká škála věcí ovlivňuje naše očekávání ohledně cen.

3. Pokles cen není vždy dostatečnou motivací k odložení nákupů, protože každý preferuje mít to, co chce, teď, spíš než později.

4. Očekávání kupujících mají tendenci se rovnat očekávání prodávajících, když ne hned, tak v nejbližší době. V některých případech mohou kupující držet svou hotovost o něco déle, ale většina firem nemá jinou možnost než prodat své zásoby za tolik, kolik kupující zaplatí. V ostatních případech kupující nemají možnost odložit nákupy nebo si to nepřejí a zaplatí to, co musí při koupi.

5. Každý – kupující i prodávající (a každý z nás vystupuje v obou těchto rolích v různém čase) – má očekávání nejen o spotřebních cenách, ale i mzdách, pracovních vyhlídkách, dokonce i cenách aktiv, ekonomice obecně, vývoji našeho vlastního života a budoucnosti naší rodiny. Souhrnný plán úspor a výdajů bere všechny tyto faktory v úvahu.

6. Očekávání mohou být splněna. Kupující mají své nákupní ceny. Dokonce i když cena není předem známá, tak si to uvědomí, když je uvidí vyvěšeny. I v případě, že neví, co si koupí v budoucnu, výhodná cena si najde cestu ke kupujícím.

7. Lidé potřebují dostatek hotovosti. Vedle toho se začínají porozhlížet buď po spotřebních statcích, nebo po investicích.

Převzato z mises.org.