Studentské půjčky: Další federální debakl

Mises.cz: 27. března 2013, The Freeman (přidal Jakub Skala), komentářů: 8

Ačkoliv se možná nechystáte zpět do školy, připravte se zaplatit účet za vysokoškolské vzdělávání. Stejná cháska, která vám přinesla realitní krizi, poštovní úřad požírající miliony a vzdělávací systém, který se zhoršuje, zatímco náklady na něj rostou, vám teď přináší krizi studentských půjček.

Nedávná zpráva Federální rezervní banky New Yorku říká, že hodnota nesplacených studentských půjček se blíží 1 bilionu dolarů, což z nich dělá největší a nejrychleji rostoucí sektor spotřebitelských půjček s výjimkou hypoték. Na rozdíl od jiných druhů spotřebitelských úvěrů, které poklesly, vzrostl objem studentských půjček od roku 2007 o 75 %.

Federální vláda neúnavně tlačila na rozšiřování přístupu k vysokému vzdělání vytlačováním soukromého sektoru z programů půjček a úpravou podmínek splácení skrze rozhodnutí prezidenta (executive order). Tento postup nápadně připomíná obsesi s vlastnictvím domů, která nás přivedla do současných problémů.

Stejně tak jako tomu bývalo u potenciálních majitelů domů, jsou dnes i studenti podněcováni si beztrestně půjčovat. A zhoršuje se to: Ministerstvo školství půjčilo v roce 2010 133 miliard dolarů a v roce 2011 157 miliard. Trendy v opožděných splátkách taktéž sledují podobný vzorec, jaký se objevil u krize se subprime hypotékami. S programy zaměřenými na splátky „založené na příjmu“ a splátkovými kalendáři je stále více pravděpodobné, že federální vláda, a tedy i daňový poplatník, budou muset nakonec zaplatit desítky miliard dolarů za půjčky, které nikdy nebudou splaceny.

Tento fenomén má také reálné společenské následky. Dvě třetiny absolventů vysokých škol mají nesplacenou studentskou půjčku ve výši alespoň 25 tisíc dolarů a 53 % nedávných absolventů je buď nezaměstnaná, nebo podzaměstnaná (jejich práce neodpovídá jejich vzdělání), a tak rapidně roste počet těch, kteří odkládají svatbu nebo koupi vlastního bydlení.

Tento chybný přístup k politice vyprodukoval více než jen bublinu studentských půjček, která může poškodit ekonomiku. Spustil také inflační spirálu v poplatcích za studium a poskytl školským úředníkům incentivy být nafouklí a neefektivní. Jak poukazuje jedna nedávná zpráva: „V žádném jiném sektoru by nemohly růst režijní náklady takovým tempem – vedoucí pracovníci by přišli o svá místa.“

Miliardy dolarů, které se točí v tomto systému, nafoukly ceny vysokých škol. Od roku 2000 vzrostly poplatky na veřejných čtyřletých školách o 72 % (očištěno o inflaci) a za posledních 25 let rostly ročně o 6 procentních bodů rychleji než životní náklady. Jakmile ceny vzrostou, vládní půjčky rychle zadotují rozdíl, a tak dovolují vysokým školám dál zvedat poplatky. Kruh se uzavírá.

Jedním, kdo z toho profituje, je online vzdělávání. Ačkoliv toto vzdělávání nikdy nenahradí klasické vysoké školy, současný ekonomický stav z něj dělá legitimní alternativu. Poskytuje plejádu vysoce individualizovaných vyučování za zlomek ceny tradičního modelu.

Přílišné utrácení za vysoké vzdělávání dosáhlo zlomového bodu. Podobně jako agresivní vládní intervence na trhu nemovitostí vedly k řadě ekonomických distorzí a v konečném důsledku stály daňového poplatníka miliardy, směřuje problém studentských půjček ke stejnému osudu, pokud nebudou implementovány zásadní reformy.

Vláda musí opustit byznys úvěrování, aby byla nahrazena aktivním a inovativním soukromým trhem s rozumnými úvěrovými standardy. V tomto prostředí by byla uskutečnitelná řada různých uspořádání včetně např. smluvního souhlasu mezi firmami a studenty, ve kterých by se studenti zavazovali pracovat pro danou firmu výměnou za půjčku na studium.

Než se ale dostaneme do takové situace, je nezbytné, abychom si uvědomili, jak neproduktivní a nákladná je situace, ve které se federální autority snaží diktovat výsledky pomocí agresivních intervencí na trhu.

Musíme se vrátit k základním principům a neustále se sami sebe ptát, jaká je správná role vlády ve svobodné společnosti.

Převzato z fee.org.