Svoboda a vlastnictví (4/7)

Mises.cz: 03. května 2016, Ludwig von Mises (přidal HynekRk), komentářů: 0

Ve srozumitelných velmi tajných diskusích mezi vnitřními kroužky tomu bylo jinak. Zde se zasvěcení netajili se svými záměry ohledně svobody. Svoboda byla, dle jejich názoru, dobrým rysem v minulosti v rámci buržoazní společnosti, protože jim poskytovala příležitost se angažovat ve svých plánech. Ale když triumfoval socialismus, tak zde již není více třeba svobodného myšlení a autonomního jednání na úrovni jednotlivců. Každá další změna může být jen odchylkou od perfektního stavu, kterého lidský druh dosáhl při dosahování blaha socialismu. Za takových podmínek by bylo jednoduše šílenstvím tolerovat opozici.

Svoboda, říkají bolševici, je buržoasním předsudkem. Obyčejný člověk nemá žádné vlastní ideje, nepíše knihy, neotvírá se herezi, a nevynalézá nové metody výroby. Chce si jen užívat života. Nemá žádné použití pro třídní zájmy intelektuálů, kteří žijí jako profesionální opozičníci a inovátoři.

To je jistě nejarogantnější pohrdání prostými občany, které kdy bylo vymyšleno. Není nutné zde rozporovat tento bod. Otázkou není, zda anebo ne obyčejný člověk může sám využít výhodu svobody k myšlení, řečnění a psaní knih. Otázkou je, zda profituje anebo neprofituje netečný rutinér ze svobody dané těm, kteří ho zastiňují inteligencí a silou vůle. Obyčejný člověk se může dívat s nezájmem a i opovržením na jednání lepších lidí. Ale těší se ze všech benefitů, které mu úsilí vynálezců zpřístupňuje. Nemá žádné pochopení pro to, co je v jeho očích prázdné puntičkářství. Ale jakmile jsou tyto myšlenky a teorie použity podnikavými byznysmeny pro uspokojení některých z jeho latentních přání, spěchá si pořídit nové produkty. Obyčejný člověk je bez pochyby hlavním příjemcem všech úspěchů moderní vědy a technologie.

Je pravdou, že člověk průměrných intelektuálních schopností nemá žádnou naději dosáhnout stavu kapitána průmyslu. Ale suverenita, kterou mu přiděluje trh v ekonomických záležitostech, stimuluje technology a organizátory převést do jeho užití všechny úspěchy vědeckého výzkumu. Jen lidé, jejichž intelektuální horizont nepřesahuje vnitřní organizaci továrny, a kteří si neuvědomují, jak byznys funguje, nedokážou postřehnout tento fakt.        

Obdivovatelé sovětského systému nám znovu a znovu říkají, že svoboda není nejvyšším dobrem. "Nemá žádnou hodnotu", jestliže předpokládá chudobu. Obětovat ji za účelem dosažení blaha pro masy, je v jejich očích plně ospravedlnitelné. Nebýt několika nezkrotných individualistů, kteří se neumí přizpůsobit způsobům správných chlapíků, jsou všichni lidé v Rusku zcela spokojeni. Můžeme nechat nerozhodnuto, zda byla tato veselost sdílena miliony ukrajinských sedláků, kteří podlehli smrti hladem, vězni nucených pracovních táborů a marxistickými vůdci, kteří byli popraveni. Ale nemůžeme přejít přes fakt, že životní standart lidí žijících ve svobodných zemích Západu byl neporovnatelně vyšší než na komunistickém východě. Vzdáním se svobody jako ceny, která je placena za získání prosperity, učinili Rusové bídný obchod. Nyní nemají jedno ani druhé.