Tajemství mezních párů

Mises.cz: 11. března 2012, Daniel James Sanchez (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 25

Nejvýznamější událostí na úsvitu ekonomické vědy, podle Ludwiga von Misese, bylo uvědomění si, že v lidském společenství existují určité pravidelnosti. Stejně jako Kepler, Galileo a Newton objevili, že pohyb hmotných těles se řídí neměnnými zákony, tak první ekonomové objevili, že existují neměnné zákony řídící tržní fenomény.[1]

Klíčový význam mezi těmito objevy mělo zjištění, že ceny nejsou jen pouhá čísla, která lidé svévolně přiřazují komoditám. Existují určité kauzální zákony, které řídí formování cen.

Termíny užívané při popisu těchto zákonů již mezi lidmi celkem zdomácněly. Každý už někdy slyšel o nabídce a poptávce, ačkoliv ne každý ve skutečnosti ví, co znamenají. Ti, kteří prošli nějakým úvodním kurzem ekonomie zde mohli zaslechnout, že se rovnovážné ceny ustaví na úrovni, kdy se „nabídka vyrovná s poptávkou.“

Rakouský ekonom Eugen von Böhm-Bawerk pokládal tuto formulaci nabídky a poptávky za celkem dobré první přiblížení, ale objevil, že ceny jsou určeny daleko přímějším způsobem něčím jiným.

Na jakémkoliv trhu statků budou vždy existovat čtyři lidé, jejichž hodnocení těchto statků je postaví do výjimečné pozice. Böhm-Bawerk nazval tyto čtyři lidi „mezními páry.“ Právě tyto mezní páry přímo určují ceny.

V tomto článku se pokusím seznámit čtenáře s tím, jak k tomu dochází. Níže uvedené příklady z větší části pocházejí ze 4. knihy Böhm-Bawerkovi Pozitivní teorie kapitálu, ačkoliv některé byly upraveny s ohledem na dnešního čtenáře.

Izolovaná směna

Znakem vědecko-výukové metody rakouské ekonomie je začít s nejjednodušším fenoménem a pak se postupně propracovat k vyšší komplexnosti. A tak i Böhm-Bawerk začíná analýzu tvorby ceny s nejmenším možným počtem účastníků – se dvěma. To se nazývá izolovaná směna.

Například pokud máte na jedné straně někoho, kdo má stříbro a chce koně. Pojmenujme jí žokejkou Janou. Na trhu koní je Jana kupujícím.

Na druhé straně máme souseda, který má koně a chce stříbro. Pojmenujme ho chovatelem Alešem. Na trhu koní je chovatel Aleš prodávajícím.

A řekněme, že stříbro je denominováno v jednotkách hmotnosti zvaných unce a to nejmenší prakticky směnitelné množství stříbra je 1/100 unce.

Jana by byla ochotná zaplatit za Alešova koně 30 oz, ale o nic víc. Tudíž můžeme říci, že její maximální kupní cenou je 30 oz. Můžeme si vytvořit její škálu hodnot, která znázorňuje tento stav. (V závorkách jsou věci, které v současnosti nevlastní)

Žokejka Jana
1.    30,01 oz stříbra
2.    (kůň)
3.    30,00 oz stříbra

Chovatel Aleš by byl ochoten prodat svého koně za 10 oz ale o nic méně. Jeho minimální prodejní cenou je 10 oz. Jeho hodnotová škála bude vypadat takto.

Chovatel Aleš
1.    (10,00 oz stříbra)
2.    Kůň
3.    (9,99 oz stříbra)

Takto jsme si načrtnuli naší „imaginární konstrukci“ či myšlenkový experiment. Co můžeme logicky vydedukovat na základě dat v této imaginární konstrukci?

Zaprvé můžeme vidět, že v této situaci je možné uskutečnit vzájemě výhodnou směnu. Výměna koně za stříbro, která se odehraje v rozsahu mezi 10 oz až 30 oz bude výhodná jak pro Janu tak pro Aleše.

Nelze ovšem apriorně vydedukovat, kde v tomto rozsahu bude ona konečná cena smluvená. Je zde prostor pro handlování a podle toho, která strana prokáže více obchodní obratnosti, prohnanosti, tvrdohlavosti nebo přesvědčivosti, může být cena buď u horní nebo u dolní hranice.

Jednostranná konkurence

Nyní postupme na žebříku komplexnosti o jeden stupeň výše a přidejme dalšího kupujícího. Martin má také zájem koupit Alešova koně. Jeho maximální cena, kterou by byl ochoten zaplatit, je ovšem nižší než Janina. Byl by ochoten dát nanejvýš 20 oz. Jeho škála hodnot je taková:

Martin
1.    20,01 oz stříbra
2.    (Kůň)
3.    20,00 oz stříbra

Směna již není izolovaná a tak je zde prostor pro konkurenci. A konkurence situaci změní. Řekněme, že Jana nabídla Alešovi za koně 15oz a jsou již připraveni si plácnout. Pokud se Martin nespokojí jen s nečinným přihlížením, tak přehodí Janinu nabídku. Místo 15 oz může nabídnout 16 oz, protože to je pořád pod jeho maximální cenou 20 oz. A chovatel Aleš za jinak stejných okolností raději svého koně prodá za 16 oz než za 15 oz.

Tím to ale neskončí. Jana může zvýšit nabídku na 17 oz, protože to je stále ještě pod jejím maximem 30 oz.

Toto vzájemné přehazování se logicky zastaví na jakékoliv ceně nad 20 oz. Tam se z Martina stane vyloučený kupující. Jana, která má vyšší maximální cenu, je ochotnějším kupujícím než on.

Cena bude jako vždy pod maximem úspěšného kupujícího. To je její horní mez.

Co ale dolní mez? Ta samozřejmě bude jako vždy někde nad minimem prodávajícího (10 oz). Ale v této situaci cena také musí přesáhnout maximum vyloučeného kupujícícho (20 oz). To je úroveň, které musí Jana dosáhnout, aby definitivně přehodila Martina. Konečná cena se tedy bude tvořit v rozmezí mezi 20 – 30 oz.

I když je Martin vyloučeným kupujícím, jeho hodnocení přesto má svůj vliv na cenu, kterou Jana nakonec zaplatí. Pokud by byl ochoten přihodit více (měl by vyšší maximální cenu), tak by to zdvihlo dolní mez trhu. Kdyby byl ochoten zaplatit méně, tak by to tuto mez snížilo.

Teď si přidejme ještě více kupujících: Marii, Petra a Karla. Jejich maxima budou 28 oz, 25 oz a 22 oz. Můžeme si pak vytvořit následující tabulku:

Kupec koně    Maximální cena kupujícího
Jana                30 oz
Marie               28 oz
Petr                 25 oz
Karel               22 oz
Martin              20 oz

Stejně jako v předešlém scénáři je Jana stále tím nejochotnějším kupujícím. Je v pozici, kdy přehodí nabídky všech ostatních na Alešova koně. Takže můžeme říci, že ona bude tím, kdo na něm odjede. Ovšem rozsah, ve kterém se bude formovat cena, kterou nakonec Alešovi za koně zaplatí, je docela jiný.

Proces vzájemného přehazování bude prokračovat tak dlouho, dokud Jana nepřehodí Marii na ceně 28 oz stříbra, konečná cena se ustanoví v rozmezí 28-30 oz a Jana dostane koně.

Nyní zde máme více vyloučených kupujících. Jak jsme viděli v předchozím scénáři, vyloučený kupující může mít dopad na cenu, která nakonec bude zaplacena. V tomto scénáři už vidíme, který z vyloučených kupujících bude tento dopad mít.

Marie (stejně jako Petr, Karel a Martin) je vyloučenou kupující. Ale její pozice je zvláštní v tom, že ze všech vyloučených kupujících nabízela tu nejvyšší maximální kupní cenu. Abychom užili Böhm-Bawerkova termínu, ona je „prvním vyloučeným kupujícím“.

Ačkoliv odchází s prázdnou stejně jako ostatní vyloučení kupující, tak její hodnocení je výjimečně důležité pro vytvoření konečné ceny, která za koně bude zaplacena. Jana nemůže nabídnout cenu menší než 28 oz stříbra, protože to by dostalo Marii zpět do hry.

Při jednostranné konkurenci mezi kupujícími se tedy cena pohybuje v takovémto rozmezí:

I.   horní hranici tvoří maximum, které je ochoten nabídnout úspěšný kupující
 II. dolní hranici tvoří buď
                            A.    maximální cena prvního vyloučeného kupujícího, nebo
                            B.    minimální cena kterou je ochoten akceptovat prodávající (podle toho, která je vyšší)

Tak můžeme vidět, jak má přítomnost většího počtu kupujících na trhu vliv na zužování limitu, ve kterém se výsledná cena bude pohybovat.

Situace by byla v zásadě stejná, kdyby na trhu bylo více prodejců koní a pouze jeden kupující (samozřejmě za předpokladu, že by kupující pokládal všechny nabízené koně za stejně kvalitní).

Ten nejochotnější prodávající (ten s nejnižší minimální prodejní cenou) by byl tím, kdo svého koně úspěšně prodá. A cena koně by byla ohraničena:

I.   dolní hranici tvoří minimum, které je ochoten akceptovat úspěšný prodávající
II. horní hranici tvoří buď
                           C.    minimální cena prvního vyloučeného prodávajícího, nebo
                           D.    maximální cena kterou je ochoten nabídnout kupující (podle toho, která je vyšší)

Oboustranná konkurence

Na většině dnešních trhů si samozřejmě konkuruje větší počet prodávajících i kupujících. Takže je důležité pochopit dynamiku oboustranné konkurence.

Ta se zprvu může jevit jako velmi komplikovaný případ, ale buďte bez obav. Není to tak těžké jakmile si tím projdete. Nebudeme si už prodávající a kupující personifikovat jmény. Kupující budou K1, K2, etc. a prodávající budou P1, P2, etc.

Deset kupujících, z nichž každý chce koupit koně, přijde k osmi prodávajícím, z nichž každý chce prodat 1 koně.

Zde máme deset kupujících, z nichž každý chce koně, a jejich maximální ceny, které jsou ochotni zaplatit:

Kupující    Maximální kupní cena
K1              30 oz
K2              28 oz
K3              26 oz
K4              24 oz
K5              22 oz
K6              21 oz
K7              20 oz
K8              18 oz
K9              17 oz
K10            15 oz

A zde je osm prodávajících, z nichž každý prodává jednoho koně a jejich minimální prodejní ceny:

Prodávající    Minimální prodejní cena
P1                   10 oz
P2                   11 oz
P3                   15 oz
P4                   17 oz
P5                   20 oz
P6                   21,1 oz
P7                   25 oz
P8                   26 oz

Za prvé můžeme v této situaci s jistotou prohlásit, že se uskuteční nanejvýš 8 směn, protože na trhu se nabízí k prodeji pouze 8 koní. Pouze 8 z 10 kupujících může odjet na koni.

Navíc víme, že jestli vůbec někdo získá koně, tak to bude 8 nejochotnějších kupujících, protože ti jsou v pozici aby přehodili nabídky 2 nejméně ochotných kupujících.

Řekněme, že K5 zahájí handlování oznámením, že za koně je ochoten zaplatit 13 oz. Zpoza něj se sborem ozve „já také!“ Všech 9 zbylých kupujících bude zlákáno vyhlídkou na získání koně za tak nízkou cenu. Tudíž můžeme říci, že poptávané množství koní při ceně 13 oz je 10.

Na druhé straně ale pouze dva prodávající (P1 a P2) by byli ochotni takovou cenu přijmout. Zbytek by byl vyloučen. Můžeme tudíž říci, že množství nabízených koní při ceně 13 oz jsou 2.

Při ceně 13 oz tedy existuje na trhu jasný převis poptávky nad nabídkou a tento převis má důležité implikace.

P1 a P2 mohou uspokojit pouze 2 z 10 ochotných kupujících. Řekněme, že by váhali, jestli mají předat svoje koně K2 a K4 za 13 oz. Na trhu se ve stejnou chvíli nalézá 8 dalších kupujících, kteří by klidně byli ochotni zaplatit i 14 oz za to, aby dostali koně. Budou tito nečinně sedět a nechají se vyloučit z obchodu s prodávajícími, kteří jim nejpravděpodobněji mohou nabídnout koně za nejlepší cenu?

A navíc P1 a P2, kteří vidí větší počet (a chtivé pohledy) ostatních kupujících, budou ochotni rychle přijmout tuto nízkou cenu, když je jasné, že by mohli dostat více?

Prodávající jistě brzy přijdou na to, že je v jejich zájmu nekývnout prvnímu zájemci a počkat si na vyšší nabídky a kupující budou svým hodnocením tlačeni k tomu, aby se navzájem přehazovali.

Jakmile se cena zvýší, tak se změní jak požadované množství tak množství nabízené. Kupující postupně odpadávají a dříve vyloučení prodávající jsou vtahováni na trh.

Například cena 16 oz se ukáže být příliš pro K10, ale dostačující k tomu, aby P3 začal nabízet svého koně. Pak je to 9 kupujících proti 3 prodávajícím. U ceny 18 oz řekne K9 „díky, ale nemám zájem,“ zatímco P4 řekne „teď se konečně můžeme bavit.“ Pak je to 8 kupujících oproti 4 prodávajícím.

Takto se převis na trhu postupně začíná snižovat. Dokud ale bude nějaký převis existovat, tak vzájemné přehazování bude pokračovat. Jak to vyjádřil Böhm-Bawerk: „Dokud budou konkurující si kupující ve většině, a tento fakt bude na trhu znám, tak nedojde ke konečnému urovnání. Na jedné straně budou mít prodávající vždy možnost a pokušení využít přebytek kupujících k dalšímu navýšení ceny. Na druhé straně vzájemně protikladné zájmy kupujících je přimějí k dalšímu navyšování nabídek.“

Převis poptávky je tedy inherentně nestabilní. A tato nestabilní dynamika zmizí teprve když zmizí převis poptávky.

Například cena se posune z 19 oz na 21,05 oz. V tom okamžiku K6 odpadne, P5 je vtažen na trh a máme zde 5 prodávajících proti 5 kupujícím. Již zde není většina kupujících. Nabízené množství se rovná poptávanému množství.

Co když se prodávající pokusí vyšroubovat cenu ještě výše? To mohou, ale jen do určitého bodu.

Pokud by například prodávající chtěli trvat na 23 oz, K5 by byl vytlačen z trhu a P6 by byl vtažen zpět. Pokud by k tomu došlo, tak by zde byla většina prodávajících a tudíž by nastal převis v nabídce.

Pak by došlo k témuž ději, jako když existovala většina kupujících. Prodávající by se začali předhánět v tom, kdo nabídne koně levněji a stlačlili by cenu zpět dolů.

Stavem, kdy na trhu dojde k uzavření obchodů je ten, kdy není ani převis poptávajících ani převis kupujících, tedy když se „poptávka rovná nabídce.“

Například náš trh by mohl nalézt rovnováhu při ceně 21,05 oz. Při této ceně pět nejochotnějších kupujících nakoupí koně od pěti nejochotnějších prodávajících. Trh se „vyčistí“.

Tato „cena čistící trh“ je cenou, při které nejsou žádní „frustrovaní kupující“ (převis poptávky), kteří by říkali: „Ostatní koupili koně za 21 oz. Byl bych zaplatil totéž, ale žádný už na mě nezbyl.“ A nejsou tu „frustrovaní prodávající“ (přebytek nabídky) kteří by říkali: „Prodal bych svého koně klidně i za 19 oz, ale nikdo už ho nechtěl koupit.“ Jinými slovy není zde „přebytek“ nebo „nedostatek.“

Na trhu pak zbudou jen úspěšní směnitelé, kteří říkají: „To byla pro mě dobrá cena,“ a neúspěšní, kteří říkají: „To byla pro mě příliš nízká/vysoká cena.“

Mezní pár

Z výše uvedeného lze odvodit, že na trhu existují čtyři důležité pozice, které tvoří limity, v nichž se odehrává cenová tvorba. Tyto pozice vytváří „mezní páry.“

První dvě důležité pozice spolu dohromady tvoří mezní pár, který vytváří horní mez pro cenu čistící trh. Nazvěme je tedy „horním mezním párem.“

1.    Poslední úspěšný kupující

To je ten nejméně ochotný z úspěšných kupujících. Pokud by cena pokračovala v růstu, byl by první z kupujících, který by odpadl. To proto je „mezním“ (na rozhraní). Pokud by cena vzrostla a vyloučila ho, nastal by převis nabídky a tudíž nerovnovážný trh.

2.    První vyloučený prodávající

Toto je ten nejochotnější z neúspěšných prodávajících. Je „mezním“, protože kdyby cena o trochu vzrostla, tak bude prvním z prodávajících, který se vrátí. Pokud cena vzroste, aby ho vtáhla zpět na trh, tak nastane převis nabídky a nerovnovážný trh.

Horní hranice ceny čistící trh je tedy určena buď maximální cenou kterou je ochoten zaplatit poslední úspěšný kupující nebo minimální cenou, kterou by byl ochoten přijmout první vyloučený prodávající: podle toho, která je nižší.

Pak zde máme „dolní mezní pár.“

3.    Poslední prodávající

To je ten nejméně ochotný z úspěšných prodávajících. Pokud by cena klesla, byl by první, kdo by z trhu vypadl. Pokud cena klesne a on vypadne, nastane převis poptávky a tudíž nerovnováha na trhu.

4.    První vyloučený kupující

To je nejochotnější z neúspěšných kupujících. Kdyby cena pokračovala v poklesu, on by byl prvním, kdo by vstoupil zpět na trh. Pokud cena poklesne dostatečně na to, aby ho tam vtáhla, pak nastane převis poptávky a tudíž nerovnováha trhu.

Dolní hranice ceny je tudíž určena buď minimální cenou posledního prodávajícího nebo maximální cenou prvního neúspěšného kupujícího: podle toho, která je vyšší.

Na trzích s mnoha kupujícími a prodávajícími budou tyto hranice obvykle velmi blízko sebe a výsledkem často bude jediná možná cena čistící trh.

To měl Mises na mysli, když napsal, že ceny „jsou určovány mezi velmi úzkými mezemi: hodnoceními mezního kupujícího a toho z mezních prodávajících, který se zdržel prodeje na straně jedné a hodnoceními mezního prodávajícího a mezního potenciálního kupce, který se zdržel nákupu.“[2]

Nemáme zde prostor, abychom naší analýzu rozšířili na případ, kdy každý z tržních účastníků chce koupit nebo prodat více koní. Jak ukázal Rothbard, toto rozšíření „nepřinese v analýze žádnou podstatnou změnu.“[3]

Jsou to stále mezní páry, které jako dvojice strážných ohraničují rozmezí, ve kterém může dojít k vyčištění trhu.[4]

Společenská funkce rovnovážných cen

Proč je důležité, aby se trh čistil? Proč je důležité mít tržní systém, který je charakterizován konkurenčními nabídkami? Proč je ze všech možných systémů rozdělování produktu nejlepší ten, který je založen na ochotě platit kupní cenu nebo ochotě přijmout prodejní cenu?

Jedním z faktorů, který je určující pro tuto ochotu ke směně, je jak moc osoba dotyčné zboží potřebuje. To nemůžeme kvantitativně změřit, ale díky našemu porozumění můžeme pochopit rozdíl mezi tím, když Marie chce koně k tomu, aby mohla zorat pole a nakrmit tak svou rodinu a tím, když Petr chce koně k rekreačnímu ježdění o víkendech. A můžeme si snadno představit, jak se toto relativní srovnání naléhavosti potřeb promítne do nákupní ochoty dotyčných.

Většina lidí asi přijme s pochopením tvrzení, že takové rozdíly by se měly projevit na tržním výsledku.

Ovšem dalším faktorem ovlivňujícím nákupní ochotu je to, jak je dotyčný účastník trhu bohatý. Například Jana může chtít koně stejně jako Petr jen k rekreačnímu ježdění. A přesto, protože má více majetku, tak bude schopna přehodit svou nabídkou nešťastnou Marii.

Mnoha lidem se takový tržní výsledek nelíbí a tak jsou k tržnímu systému kritičtí.

Co těmto kritikům ovšem uniká je to, že cenový tržní systém neslouží primárně k rozdělování již vyprodukovaného zboží určitým způsobem na jednom místě a v jednom čase. Jeho hlavní úloha a hlavní význam pro lidstvo spočívá v koordinaci a optimalizaci budoucí produkce. Jak napsal Mises: „Alokace té části nabídky, která již byla vyprodukována a je dostupná různým jednotlivcům dychtícím získat určitá množství dotyčných statků je pouze sekundární funkcí trhu. Jeho primární funkcí se nasměrování produkce.“[5]

Trh je charakterizován „vládou spotřebitele“. Spotřebitel volí se svými penězi a tím dává vzniknout výrobním strukturám, které nejlépe uspokojují jeho potřeby.

Řekněme, že by Jana a Marie byly podnikatelky, které by koně kupovaly kvůli výrobě dalšího zboží. Kdyby byla Jana schopná nabídnout více než Marie díky svému většímu bohatství, tak by to znamenalo, že spotřebitelé v minulosti považovali Janu za lepší správkyni výrobních prostředků než Marii.

Svou volbou dosadili Janu na významější místo ve výrobní struktuře. Protože je každý nejprve a především spotřebitelem (výroba se odehrává kvůli spotřebě), tak je v zájmu každého, aby byly výrobní prostředky směřovány k těm, kteří je umějí nejlépe využít pro uspokojení spotřebních potřeb.

Pokud by bez ohledu na cenu byl kůň přidělen Marii místo Janě, to by mohlo být jednorázovým povzbuzením pro Marii. Kdyby se ale z takového přidělování stalo pravidlo, tak by Marie ztratila mnohem více jako spotřebitel než by mohla získat jako výrobce.     

V našem dřívějším příkladu se ovšem Jana a Marie nepřehazovaly o koně jako o kapitálový statek. Jana ho chtěla jako spotřební statek. A co to pak má společného s tržní strukturou produkce?

Jana vskutku může mít více hlasů na trhu než Marie. Ovšem nakolik bylo její bohatství získáno prostřednictvím poskytování zboží a služeb ostatním, tak je obrazem toho, jak moc přispěla jako výrobce k uspokojení potřeb spotřebitelů.

A čím více je takový příspěvek odměňován, tím větší podněty lidé dostávají, aby maximalizovali svoje budoucí přispění. A to platí i o chovatelích koní jako je Aleš.

Tržní systém, který dal Janě vyšší kupní sílu než Marii je tentýž systém, který povede Aleše a další chovatele k tomu, aby odchovali dost koní. Nemůžeme mít jedno bez druhého.

V tomto systému budou koně (stejně jako ostatní zboží a služby) nejpravděpodobněji dodáváni na trh v dostatečném množství, aby se dostali jak na Janu tak na Marii.

Při pohledu na komplexní skutečné trhy je téměř nemožné poznat, kteří čtyři lidé vytváří mezní páry pro jakoukoliv existující cenu. Také obsazení těchto rolí se neustále mění. Ale přesto zde mezní páry stojí jako tichá stráž na rozhraní mezi efektivitou a plýtváním, určující cenu, která bude směřovat „výrobní faktory do těch směrů, které uspokojí nejnaléhavěji pociťované potřeby zákazníků.“[6]   

Pozn:
1)    „Ekonomie nicméně pro vědu otevřela sféru dosud nepřístupnou a nemyslitelnou. Odhalení pravidelností v následnosti a vzájemné provázanosti tržních jevů překračovalo rámec tradičního systému učení.“ Ludwig von Mises, Lidské jednání, úvod.
2)    Mises, Lidské jednání, kapitola 16, oddíl 1.
3)    Rothbard, Zásady ekonomie, kapitola 2, oddíl 5.
4)    Existuje určitý představitelný druh situací, kdy toto neplatí, ačkoliv má malý praktický význam. Viz. Böhm-Bawerk, Pozitivní teorie kapitálu, str. 215.
5)    Mises, Lidské jednání, kapitola 30, oddíl 2.
6)    Ibid.