Trh a ochrana životního prostředí II.

Mises.cz: 04. června 2014, Kolektiv Mises.cz, komentářů: 3

[Napsal Lukáš Pavlík, první část naleznete zde.]

Případ č. 1

Člověk A zabere část řeky X, která se nachází na jejím horním toku. Začne zde chytat ryby, tím zmenší jejich počet po proudu. Přijde člověk B a zabere část řeky X na jejím dolním toku. Kvůli činnosti člověka A se nachází na části řeky X vlastněné člověkem B méně ryb, než by bývalo bez činnosti člověka A. Člověk A nepoškozuje vlastnická práva člověka B, protože zde byl dřív. Člověk B si měl zjistit, zda-li neprobíhá nějaká činnost proti proudu nad jeho částí řeky X. Musel by brát v potaz, že zde probíhá rybolov. Co když ale člověk A začne místo lovu ryb stavět přehradu? Má člověk B nějaký nárok na určitou kvalitu vody, množství ryb, velikost průtoku? V čase obsazení části řeky X člověkem B, si člověk B musí zjistit, zda-li protiproudu řeky neprobíhá nějaká činnost a tu vzít v úvahu, to jsme si již řekli. V této chvíli je člověk B vystaven riziku změny stavu řeky v budoucnu, oproti přítomnosti. Člověk B zabral řeku v situaci, kdy člověk A v řece lovil ryby. Kalkuloval tedy s tím, že se počet ryb může snížit. Zde se za změnu počítá změna předmětu podnikání. Tedy, pokud člověk A nejprve používal udici k chytání ryb a chytil jich 20 za den, zatímco nyní používá sítě a chytí 100 ryb, nepoškozuje vlastnická práva člověka B. Pokud se ovšem změní předmět podnikání – stavba mlýna, odklonění části řeky, vlastnická práva člověka B jsou poškozena. Platí zde ovšem zásada, že škoda je vnímána subjektivně, tedy člověku B nemusí vadit změny ze strany člověka A. Jestliže se domluví a uzavřou nějaký druh smlouvy, pak se postupuje v případě sporu podle ní.

Případ č. 2

Člověk A zabere část řeky X, která se nachází na jejím dolním toku. Tedy, vše, co se bude dít proti proudu řeky, bude mít dopad na část řeky, kterou vlastní člověk A. Člověk A zde chytá ryby, kterému připlují v dostatečném množství. Člověk B obsadí kus řeky nad obsazeným kusem člověkem A, tedy případné důsledky jeho činnosti ponese i člověk A. Člověk B musí zajistit, aby nebyla poškozována vlastnická práva člověka A. Znovu se zaměřme na předmět podnikání. Člověk A chytá ryby, pro které je důležité mít jistou úroveň kvality vody. Člověk B tedy nesmí narušit kvalitu vody v takovém rozsahu, že by to narušilo množství ryb, které člověk A chytá. Člověk B přichází k řece později, než člověk A, musí proto respektovat způsob využití řeky člověkem A, který nesmí být narušen. Respektive, a jsme u toho znovu, člověku A musí vadit činnost člověka B – subjektivita poškození.

Případ č. 3

Člověka A a člověk B o sobě neví. Člověk A obsadí dolní tok řeky, člověk B horní tok řeky (tedy činnost člověka B má důsledky na člověka A). Člověk B začíná vodu využívat, ale důsledky jeho činnosti jsou plaveny po proudu až k území člověka A. Člověk A tedy podá žalobu za znečištění na člověka B. Soud v tomto případě musí rozhodnout ve prospěch toho, kdo dané území obsadil dřív a má tedy právo jej využívat podle svého gusta. Nikdo z obou stran však není schopen doložit, že obsadil svůj kus řeky dříve než ten druhý. Jak tento spor soud vyřeší?

Nabízí se jedno řešení. Jestliže člověk A obsadil dolní tok řeky, souhlasil s jejím stavem v okamžiku, kdy jej obsadil. Tedy, jakákoliv změna, která by mu vadila, musela být způsobena činností člověka B, který obsadil horní tok řeky. Proto znečištění muselo být způsobeno člověkem B. Tedy, přepokládáme stav řeky v době obsazení člověkem A za čistý, respektive status quo, který nesmí být porušen tak, aby to jejímu majiteli vadilo.

Ovzduší

Posledním z těchto neživých přírodních zdrojů je ovzduší. Common law v historii používalo koncept vlastnictví v tom smyslu, že pokud člověk vlastnil půdu, vlastnil území nad ním až do vesmíru a pod ním až do středu Země.[12] To vše však bylo před vznikem letectví, kosmonautiky, které jsou však dnes běžnou praxí. V současnosti převládá tzv. teorie zón. U té můžeme vytyčit tzv. efektivní vlastnictví. Co to vlastně je? [13]

Představme si, že vlastníte kus pozemku, na kterém máte sad. Stromy dosahují výšky 15, 20 metrů. Člověk se stává vlastníkem vzduchu nad svým pozemkem do výšky korun těchto stromů. Proto je například možné, že letadlo může letět nad vaším pozemkem ve výšce 10 km. Jeho let totiž nepoškozuje vaše vlastnická práva, protože letí příliš vysoko.

Co se týče hluku, prachu nebo kouře, který nás poškozuje na našem území, platí pro něj naprosto stejná pravidla jako pro neoprávněný vstup na cizí pozemek nebo nepřípustné obtěžování.

Letiště

S rodinou se chcete přestěhovat z centra rušného velkoměsta za jeho hranice do klidné vesničky. Pozemek, který jste si koupili, se ovšem nachází vedle menšího letiště pro sportovní letadla. Při koupi jste si od majitele letadla zjistili, že provoz na letišti probíhá ve dne, nikdy však v noci. Vy jste s tím souhlasili a akceptovali místní podmínky. Zde je změna času letů (na noc), která by vám jako vlastníku nemovitosti blízko letiště vadila, porušením vlastnických práv. Majitel letiště je (soudem) donucen uvést provoz do původního stavu nebo vám nahradit škodu ve výši, se kterou souhlasíte. Je to typově podobné příkladům se znečišťováním vody. Dá se to stejně jak dobře použít i na případ výstavby silnice a v důsledku provozu hluk, kvůli kterému nemůžete spát. 

Tragédie obecní pastviny

Tento koncept přinesl americký ekolog Garrett Hardin v roce 1968 ve své slavné eseji Tragedy of The Commons. [14]

Tato tragédie je Hardinem popsána na příkladu pastviny pro ovce, ale dnes ji můžeme vidět i u slonů v Africe nebo velrybách v oceánech. O co vlastně jde?

Existuje pastvina pro dobytek – např. ovce. Ta je schopna maximálně uživit 200 ovcí, přičemž se sama regeneruje. Dlouhodobě tedy není problém těch 200 ovcí uživit a přitom neztrácet na kvalitě spásané trávy. V okolí této pastviny žije 10 rodin. Aby byla pastvina efektivně dlouhodobě využívána, je žádoucí, aby trávu spásalo právě 200 ovcí. Ale každá z rodin si spočítá, že když bude pást více ovcí, bude z nich mít více mléka, vlny, masa. Jak se zachovají? Budou maximalizovat zisk. V zájmu každé rodiny je tedy nechat se pást co nejvíce ovcí. Každá rodina pošle na pastvinu ne 20 ovcí, jak by to bylo efektivní, ale 30. Co se stane s pastvinou dlouhodobě?

Zde můžeme pozorovat situaci, kdy výnosy plynou pouze pro pastevce, který přidal ovci, zatímco náklady nesou všichni zúčastnění. A jelikož každý se snaží mít na pastvině co nejvíce ovcí, kvalita půdy a její schopnost regenerace postupně klesá. Ústředním bodem je, že každá přidaná ovce přináší vyšší výnos jednotlivci, než náklad, který je rozložen mezi všechny pastevce. Racionálně jednající jednotlivec bude logicky zvyšovat počet ovcí. Následkem toho dochází k znehodnocení přírodního zdroje, či případnému úplnému zániku.

V tomto příkladu jsme předpokládali, že jednotlivci upřednostňují svůj osobní zisk a nespolupracují s ostatními. Jaké jsou alternativy řešení? Existují v zásadě dva přístupy – privatizace zdroje – soukromé vlastnictví, nebo regulace a limity využívání – veřejné vlastnictví – prostřednictvím státu.

Uveďmě příklad tragédie obecní pastviny a jeho řešení.

Populace slonů v Africe během 80. let 20. století se snížila na polovinu, z 1,2 mil na 600 tisíc kusů. [15] Poptávka po slonovině přicházela a stále přichází především z Asie, kde jsou sloní, ale i nosorožčí kly žádaným artiklem v tradiční východní medicíně. Ve většině afrických zemí se se slony jedná jako s veřejným bohatstvím, patří všem. Takto nejasně vymezená vlastnická práva způsobují pokles počtu slonů. Podívejme se na data. V Keni bylo zakázáno pytlačení. O ochranu slonů se tedy staral stát prostřednictví národních parků, které vlastnil a chránil. Populace slonů zde mezi lety 1981 a 1989 poklesla z 65000 na 16000. V Botswaně naopak vlastnictví slonů bylo přenecháno vesnicím, na jejichž území se slon pohyboval. Tedy, sami místní obyvatelé se starali o populaci slonů. Jejich počet zde za stejné období naopak vzrostl o 48000, konkrétně z 20000 na 68000. [16] V Botswaně není obchod se slony zakázán, proto mají jejich vlastníci motivaci udržovat jejich stavy a nenechat jejich populaci dlouhodobě klesat. [17] Na tomto příkladě je jednoznačně vidět efekt jasně vymezených soukromých vlastnických práv. K tomuto výsledku je však třeba brát v potaz i další 2 vlastnosti vlastnických práv, jak jsme si je vysvětlili v předchozích kapitolách. Vymahatelnost a především převoditelnost, v tomto smyslu směnu. Kdyby lidé nemohli slony lovit a prodávat jejich kly nebo kůži, motivace se o ně starat by nebyla tak velká. Ať už tedy mluvíme o slonech v Botswaně, lososech v Anglii či bobrech v Kanadě, výsledek je v zásadě stejný.[18] V případě ochrany zdrojů soukromými vlastnickými právy je jejich stav lepší, než v případě státní ochrany.

Závěr

Trh a ochrana životního prostředí podle většiny lidí nejdou k sobě. Příroda bývá často označováno jako selhání trhu, kde musí zasáhnout stát. V své práci jsem dostatečně nastínil směr řešení, kterým by se ochrana přírody mohla posunout. Samozřejmě netvrdím, že trh dokáže řešit vše naprosto perfektně, to není ani v lidských silách, spíše jsem chtěl poukázat na to, že to dokáže, když ne lépe, tak alespoň stejně dobře jako stát.

Tato práce má za cíl ukázat praktickou alternativu vůči dnešnímu státnímu systému ochrany životního prostředí. V práci více či méně vycházím z konceptu Free Market Environmentalism, který je bohužel nejen v českých vodách velice málo rozšířený. V práci rovněž přesvědčivě demonstruji, že „selhání trhu“ v případě ochrany přírody je naprosto zcestné, stejně jako víra, že stát dokáže řešit problémy obecně lépe než trh. Logicky se nám nabízí další otázky, zda tato „selhání“ nejsou vyvratitelná i v jiných oblastech ekonomiky jako zdravotnictví, sociální zabezpečení či bezpečnosti. 

Co se týče tématu ochrany životního prostředí, nabízejí se nám směry k větší privatizaci „veřejných statků“ nebo změna soudního systému na common law, který historicky úspěšně fungoval po celá staletí ve Velké Británii. Obrovskou výhodou tržního systému v této oblasti je spravedlnost. Každý musí nést zodpovědnost za své jednání a nesmí poškozovat ostatní. V dnešní politické hře plné korupce se občan, který nemá kontakty a prostředky cokoliv ovlivnit, nedomůže svých práv. V tržní, svobodné společnosti se řešení problémů budou nacházet mezi lidmi a budou respektována ta pravidla, která budou vyhovovat jim, ne úředníkům a politikům bez odpovědnosti.

Reference

[0] GROSSMAN G., KRUEGER A. (1995): Economic Growth and the Environment, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 110, No. 2., pp. 353-377 [online]. [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://planet.botany.uwc.ac.za/NISL/Gwen%27s%20Files/Articles/Course/EconomicGrossman.pdf
[1] ROTHBARD, Murray. Právo, vlastnická práva a znečištění ovzduší [online]. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2007, s. 41 [cit. 2014-04-26]. ISBN 978-80-86389-47-9.
[2] ROTHBARD, Murray. Právo, vlastnická práva a znečištění ovzduší [online]. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2007, s. 41 [cit. 2014-04-26]. ISBN 978-80-86389-47-9.
[3] HARDIN, G., 1968: „The Tragedy of the Commons”, Science, č. 162, str. 1243–1248
[4] URBANOVÁ, T.: Tržní přístup k ochraně životního prostředí, strana 16
[5] MEINERS R. E. – YANDLE, B., 2000: Jak common law chrání životní prostředí, Liberální institut, Praha, str. 39, ISBN 80-86389-05-7
[6] MEINERS R. E. – YANDLE, B., 2000: Jak common law chrání životní prostředí, Liberální institut, s. 17, Praha, str. 39, ISBN 80-86389-05-7
[7] ŠÍMA, J., 1999: „Inflace legislativy přírodu neochrání”, Laissez Faire, č. 6, str. 1
[8] HAYEK, F. A. , 1945: „The Use of Knowledge in Society,” American Economic Revue, č. 4, str. 519- 530
[9] ŽIŽKA, Jan. Břidlicový plyn – argumenty pro bublinu, argumenty pro zázrak: Přibývá studií, které krotí přehnaná očekávání – ať už jde o ekonomiku, či příznivý dopad na emise CO2. [online]. 2013 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.ceskapozice.cz/byznys/energetika/bridlicovy-plyn-%E2%80%93-argumenty-pro-bublinu-argumenty-pro-zazrak
[10] BULÁKOVÁ, Martina a Kristina VALENDINOVÁ. Žádná revoluce se v Evropě nekoná. [online]. 2013 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.presseurop.eu/cs/content/article/4223941-zadna-revoluce-se-v-evrope-nekona
[11] MISES, L., 1990 [1920]: Economic Calculation In The Socialist Commonwealth, Mises Institute, ISBN 0945466072
[12] ROTHBARD, M., 1997: „Law, Property Rights, and Air Pollution”, v idem: The Logic of Action II, Edwar Elgar, Cheltenham, str. 121–170, ISBN 1-85898-570-6
[13] ROTHBARD, M., 1997: „Law, Property Rights, and Air Pollution”, v idem: The Logic of Action II, Edwar Elgar, Cheltenham, str. 121–170, ISBN 1-85898-570-6
[14] HARDIN, G., 1968: „The Tragedy of the Commons”, Science, č. 162, str. 1243–1248
[15] Elephants, Economics and Ivory by Edward Barbier; Joanne Burgess; Timothy Swanson; David Pearce Review by: Barnaby Phillips Africa: Journal of the International African Institute
Vol. 61, No. 4 (1991) , pp. 534-535 Published by: Cambridge University Press on behalf of the International African Institute Stable URL: http://www.jstor.org/stable/1160538
[16] Elephants, Economics and Ivory by Edward Barbier; Joanne Burgess; Timothy Swanson; David Pearce Review by: Barnaby Phillips Africa: Journal of the International African Institute
Vol. 61, No. 4 (1991) , pp. 534-535 , p. 2 , table 1.1 ,  Published by: Cambridge University Press on behalf of the International African Institute Stable URL: http://www.jstor.org/stable/1160538 
[17] ŠÍMOVÁ, Tereza. Proč vlastnit velryby, slony i vzduch. Proč vlastnit velryby, sloni i vzduch [online]. 2006 [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.libinst.cz/clanky-a-komentare/2007-proc-vlastnit-velryby-slony-i-vzduch/
[18] SMITH JR., Fred L. The Market and Nature: Ecological central planning cannot protect the environment, but it can destroy our civil and economic liberties. The Freeman: The Market and Nature. 1993. Dostupné z: http://www.fee.org/the_freeman/detail/the-market-and-nature