Trh vs. stát v praxi

Mises.cz: 26. listopadu 2011, Jakub Skala, komentářů: 29

Několik let jsem bydlel v Dejvicích, ale osud tomu chtěl a od začátku listopadu bydlím v Nuslích. Ačkoliv bylo bydlení v Dejvicích skvělé, něco tomu přece jen chybělo. Večerky. Když jsem si chtěl jít večer koupit něco k jídlu nebo častěji pití – a jak už to tak bývá, studentský život vede k tomu, že člověk si prostě musí jít o půlnoci koupit ten pack Plzní nebo vychlazenou láhev sektu – neměl jsem příliš možností.

Teď je všechno jinak, v okruhu 500 m od domu mám okolo deseti, patnácti obchodů s potravinami a alkoholem. Zhruba polovinu z nich tvoří vietnamské mini obchůdky, v jednom z nich mají víceméně nejlepší ovoce a zeleninu široko daleko. Ale proč to všechno píšu – ceny! Pokaždé, když tam jdu nakupovat, připadám si jako ve skutečném ráji konzumu :)

Ty ceny, přátelé. Ve večerkách bývají obvykle znatelně vyšší než v normálních obchodech, zákazník si připlácí za lepší (delší) servis. Dokonce i na Žižkově, kde je koncentrace takových obchodů relativně vysoká, jsem většinou platil víc, než je průměr ve velkých obchodních řetězcích. Ne tak ovšem v Nuslích, kde je krámek na každém rohu a někdy tam jsou i dva. Ceny tady jsou nižší většinou o 20-40% než ve standardních obchodech (Globus, Tesco, …). Občas mám pocit, že ceny jsou i pod úrovní Makra. Dokonce i Žabka, která není známá tím, že by bojovala cenami, víceméně drží krok s vietnamskými krámky. Nezbývá než zvolat: Sláva konkurenci.

A tak jsem včera v deset večer při cestě domů zas naplnil squashový bag proviantem, láhve vína o sebe vesele cinkaly a já spokojeně odcházel.

Zákaz práce

Bohužel to nebylo jediné zajímavé poznání ze včerejška. Došlo i na mě, když mi HR včera oznámilo, že jsem pracoval příliš usilovně, a tak v prosinci už pracovat nemůžu vůbec. Ne že bych já neměl zájem a ne že by firma neměla zájem. To si jen státní úředníci řekli, že na dohodu o pracovní činnosti můžu ročně odpracovat maximálně xy hodin a víc ani ránu.

Asi nikdy nepochopím, jak je možné, že se dva lidé nemohou svobodně domluvit na něčem, co nikoho jiného nijak neomezuje. A tady nejde o nějaké „kontroverzní“ téma typu drogy (ačkoliv ani tam to nechápu). Tohle je křišťálově čisté – jeden člověk nabízí práci, druhý ji poptává. Dohodnou se na všech detailech dobrovolné směny, ale stát jim ji zakáže uskutečnit.

A tak v prosinci, místo toho abych roztáčel kola kapitalismu, budu sedět doma. Svět bude díky moudrému rozhodnutí státu zase o něco krásnějším místem.

Závěr

Asi nikoho nepřekvapí, že i včera to dopadlo jako vždy. Tam, kde je ponechán prostor pro volný trh, dochází ke spokojenosti zákazníka i výrobce. Tam, kde se rozhodl zasáhnout stát, obě strany tratí.