U rudého snědeného krámu - I. díl

Mises.cz: 11. března 2013, HynekRk, komentářů: 25

V tomto příspěvku se nebudeme snažit pokračovat v díle dnes již poněkud zapadlého spisovatele Ignáta Herrmanna. Koneckonců hlavní postava románu a filmu kupec Žemla přece spáchal sebevraždu a postavu rytmistra Kyllijána v socialistickém hospodářství pro to, aby byly krámy jako vyjedené, nepotřebujeme. Primárně se zde budeme zabývat nedostatky v zásobování obchodů v době vlády komunismu v Československu, ale narazíme i na jiné problémy.

Prozkoumáme, zda skutečně chyběla jen káva a tropické ovoce, jak tvrdí jedni. Anebo chyběl i toaletní papír či vložky, jak tvrdí druzí. Příspěvek je prakticky zcela založen na studiu knih (často od renomovaných historiků) o historii níže uvedených vesnic, městysů a měst na Moravě i v Čechách a Slezsku. Aby to bylo statisticky významnější, tak jsem vybral o něco více jak 15 obcí, na druhou stranu z důvodu rozsahu jsem získané informace o některých dalších obcích neuváděl (celkem sběr údajů trval jen kolem dvou hodin, z čehož plyne, že tomuto období se historici docela věnují a uvádějí často i údaje o hospodářské situaci). Jde jak o místa, kde počet obyvatel a rozvoj stagnoval, tak i místa, kde počet obyvatel velmi rostl, a která byla značně budována (Břeclav, Hlučín, Mělník, Veselí nad Moravou). Příspěvek se nezabývá, pokud možno, obdobím prezidenta Klementa Gottwalda, protože šlo o dobu převratných změn (zejména zestátnění), které začaly již za prezidenta Edvarda Beneše, a dobu, kdy se ještě ve zvýšené míře projevovaly důsledky druhé světové války. Ta sice nevedla u nás k tak rozsáhlým materiálním škodám jako v jiných zemích, ale přinesla Československu ohromný úbytek pracovní síly, daný jak vyvražděním židů a ztrátami českého obyvatelstva, tak zejména ztrátou většiny německé pracovní síly, která byla dílem pobita na ruských a ukrajinských pláních či jiných bojištích a dílem vysídlena po válce. Za tyto ztráty nebyly po válce adekvátní náhrady, a tak toto období nebudeme z důvodu objektivnosti zvažovat. Protože jde dnes o docela živé téma, použijeme ve zvýšené míře citací.

Dotkneme se letmo i cen, ale budeme mít na paměti, že ceny byly vytvořeny ad hoc administrativním nařízením (v lepším případě okopírovanými ze Západu) a ve skutečnosti nepředstavovaly ceny, protože neodrážely vzácnost. Pokud však ceny neodrážejí vzácnost, je nasnadě, že musí docházet k přebytkům a nedostatkům zboží a služeb. Nedostatky zboží a služeb zvyšují náklady spotřebitelů na jejich získání. Například tím, že lidé museli stát na zboží ve frontách s tím, že se na některé nedostalo, anebo museli čekat, protože zboží v obchodech zcela chybělo. Stojí to prostě čas, je nutné vybudovat si zvláštní kontakty a mohou vznikat i nepříznivé dopady na psychiku lidí. Například Jindřich Kabát popisuje ve své knize „Psychologie komunismu“ stresující dopady věčného shánění [1]. Proto třeba taková srovnání cen, jako je jinak záslužný počin www.zakomunistu.cz, jsou ve skutečnosti k cenám za komunismu příliš schovívavé. Přebytky pak představují plýtvání vzácnými výrobními faktory, které jsou zbytečným vynaložením ztraceny, což znamená snížení produkce nějakého jiného zboží nebo služeb, a tím i menší uspokojení potřeb spotřebitelů.

Nebudeme zde ovšem rozporovat a rozebírat skutečnost, že na konci socialismu byla životní úroveň o dost větší než na jeho začátku a že zároveň růst životní úrovně dosti zaostal za zeměmi tzv. Západu. Je třeba ještě připomenout, že Československo (spolu s podobně vyspělou NDR) bylo nejvyspělejší socialistickou ekonomikou. Pro milovníky (velmi hrubých) statistických odhadů můžeme nabídnout následující odhadované porovnání HDP na hlavu v evropských zemích [2].  Nyní již přejdeme k suché historii.

Doubravice nad Svitavou (okres Blansko): Přijďte jindy! Kdy? Na sv. Dindy?

V knize „Mýty o socialistických časech“ se obecně konstatovalo, že existovalo tzv. úzkoprofilové zboží, kterého byl nedostatek, a muselo se pracně shánět. Nedostatkové nebylo dle této knihy jen subtropické ovoce (většinou dováženo od západních firem), ale i takové běžné věci (vyráběné v ČSR nebo Sovětském bloku!) jako toaletní papír, dámské vložky, cukr, dětské boty atd. [3] Tato tvrzení zde ověříme. Autoři této knihy dokládali nedostatky (pouze) na kronice (tj. na úředním dokumentu!) městečka (tehdy vsi, titul městečko nebo městys byl oficiálně za komunistů zrušen) Doubravice nad Svitavou; zde se mimo jiné píše pro rok 1979, že „dle sdělovacích prostředků, vezmeme-li v úvahu pouze čísla jednotlivých znaků všech sortimentů potravinářského zboží, dalo by se říci, že je vše v naprostém pořádku… Podíváme-li se na tuto otázku z hlediska požadavků spotřebitele, existuje celá řada výrobků ať už tuzemských, nebo zboží z dovozu, kde není spotřebitelská poptávka plně uspokojována.“ Dle kronikáře chyběly dlouhou dobu luštěniny jako čočka a fazole. V horkém květnu a červnu lahvové pivo, sodovky a minerálky. Mléko s obsahem tuku 3,5 % nebylo k dostání téměř po celý rok. Při bohaté úrodě okurek toho roku nebyl až do konce září k dostání ocet. Chybělo i maso, masné výrobky, mletá paprika atp. O tři roky později chyběly porcelánové talíře, hrnky, jízdní kola, šicí stroje, různé textilní zboží, přechodně sádlo, sýry atp. Takže: „… tak tedy jen sháníme toto tzv. úzkoprofilové či nedostatkové zboží, a to vše nakonec jen proto, abychom od omrzelých prodavaček slyšeli stále stejné: přijďte zítra či po neděli.“ [4]

Slezský Krnov: Kdo neměl ramena na boj o místo u korýtka, ten setřel

„Velký problém po válce zde představovala výstavba bytů. Na Krnovsku se stavělo velmi málo. Preferováno bylo Ostravsko a zničená Opava (Krnov byl ovšem také značně poničen). V některých letech se byty vůbec nestavěly. Největší sídliště Pod Cvilínem bylo vybudováno až v sedmdesátých letech… Přes původní sliby o tom, že Krnovsko nebude novým administrativním členěním postiženo [zrušení Krnovského okresu roku 1960, pozn. autora], se preferovalo preferování Bruntálu [okresní město, pozn. autora] a jeho okolí, patrné v bytové a investiční výstavbě, tehdy centrálně řízené.“ [5]

Protěžované ocelové srdce republiky na příkladu Hlučína: Maso nemáme, ale můžete za to využít jesle, které nepotřebujete

Hlučín patřil do oblasti protěžovaného ocelového srdce republiky - Ostravska. Místní kronika se zmiňuje v 60. letech o 93 neplatičích nájemného v bytech, což mělo být dle knihy na tehdejší politické poměry, postupy a zvyklosti překvapivě mnoho (viz i dále). Rozvoj infrastruktury města nedržel krok s růstem počtu obyvatel: „Město zásoboval státní obchod, ale síť prodejen nedostačovala požadavkům zákazníků. Na Rovinách se situaci podařilo částečně zlepšit otevřením prodejny potravin. I tak vládl všeobecně neustálý nedostatek masa, což muselo být velmi nepříjemné a pro dnešní poměry téměř nepochopitelné.“ Zato využití jeslí se zde pohybovalo kolem 70 %. „Stálý nedostatek bydlení si vynucoval stavbu nových kapacit.“ [6]

V 70. letech 80 % obyvatel žilo v nových bytech a výstavba dalších pokračovala, a to i při kritickém nedostatku stavebnin. Ty se v podstatě měly přidělovat. Například: „Aby stavebník dostal třeba obklady, musel se prokázat stavebním povolením.“ „Nedostatkovým zbožím bylo kakao. V masnách se běžně tvořily fronty, maso se obvykle prodalo již v dopoledních hodinách a pracující ženy pak mohly odpoledne koupit pouze drůbež a uzeniny.“ [7]

V 80. letech: „V pořadníku na byt zůstávalo 100 uchazečů.“ Konečně zanikly jesle na Zahradní ulici, už delší dobu se potýkaly s nevyužitím kapacit. Co se týče obchodů: „V letních měsících scházely v prodejnách potravin slazené minerální vody, mezi sýry nebylo příliš na výběr. Vázlo zásobování ovocem a zeleninou. Co se týká průmyslového zboží, nedostávalo se mrazniček a barevných TV přijímačů. V prodeji masa obchodníci často vázali jeden druh na jiný, méně atraktivní, nebo dostaly hospodyňky k požadovanému druhu masa automaticky dováženo maso horší kvality nebo odřezky apod. Panoval nedostatek ponožek a punčochového zboží. Výčet by mohl pokračovat jízdními koly Favorit a babetami.“ Z kroniky lze vyčíst zlepšení situace na vánočním trhu a zřejmě radost kronikáře nad tím, že nechyběl „dokonce ani kapr!“ Vedle jižního ovoce však byl nedostatek i česneku. Pokračujme dále: „Dnes již tyto řádky zřejmě vzbuzují úsměv, ovšem tehdy byla rada města nucena zavést u nedostatkového zboží prodej 50/50, tzn. 50 % dopoledne a 50 % odpoledne, čímž vyšla vstříc zaměstnaným ženám. Ve stavebnictví chyběly v té době všechny druhy stavebního materiálu [8]. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe, ale třeba současné zvyšováni DPH má dopad na přístupnost zdaněného zboží a jeho kvalitu. Na druhou stranu se objevují prodejny s kvalitnějšími, ale dražšími potravinami.

Mikulov: Zlato bylo i tehdy in

S. Vrbka uvádí, že kvalitní zboží se dalo sehnat pouze v Tuzexu. V něm se nakupovalo buď za západní měnu, anebo zvláštní poukázky zvané bony. Sehnat bony od veksláků nebylo pro většinu lidí snadné, a navíc to bylo trestné. Bony se však daly koupit za zlato [9]. Co dále? V kronice stojí, že „v roce 1981 došlo k úpravě maloobchodních cen masa a masných výrobků jejich zvýšením o 30 %. Rovněž byly zvýšeny ceny pohonných hmot. Obyvatelé tyto úpravy přijali jako nutná hospodářská opatření.“ Dle autora však tehdy lidé nakupovali do zásoby i benzín [10]. Také s půjčkami to nebylo tak snadné, třeba po roce 1970 „nastávala druhá vlna represí, a tak si málokdo dovolil vzít půjčku, protože nevěděl, z čeho by ji splácel v případě, že by se soudruhům znelíbil. Cena domku se pohybovala kolem 150 000 Kč, což bylo na tehdejší příjmy dost peněz.“ Tehdy byl na straně poptávky po práci jen jeden monopolní zaměstnavatel - stát, pozice člověk tak opravdu nebyla snadná. Výstavba sídliště v 70. letech se potýkala s nedostatky v uložení materiálu a jeho zabezpečení před zcizením, blátivými cestami, špatnými přístupovými cestami a „v dubnu [roku 1976, pozn. autora] měla být kolaudace bloku C, pro velké množství závad nebyl tento objekt v uvedeném termínu převzat.“ [11]

Dolní Dunajovice: Pitná voda je problém

Problémem v této obci (okres Břeclav) byla kvalita pitné vody, která silně zapáchala, až smrděla, objevovaly se v ní nečistoty – řasy, rez a vysoký obsah dusičnanů. Voda byla naprosto nevhodná pro kojence a malé děti. Správce vodovodu činil nezbytné kroky k nápravě, ale trvalo mu to velmi dlouhou dobu a původní kvality vody nebylo dosaženo [12]. Odpornou vodu si dobře pamatuji i z Brna.

Tento pramen obsahuje i porovnání cen některých vybraných výrobků za roky 1965 a 1986. Krystalový cukr za tu dobu zlevnil o 13 % a hrubá mouka stála stejně. Ostatní uvedené věci však zdražily. Káva zrnková a litr vína zdražily o 20 %, čokoláda na vaření o 30 %, salámy o 33 %, rum o 43 %, hovězí a vepřové maso o 81 % a 57 % a litr benzínu podražil z 2,40 Kčs na 9 Kčs – tj. o 275 %! Srovnání pro barevný televizor není možné učinit, protože k roku 1965 tyto ještě nebyly k mání, ale k roku 1986 stál barevný televizor 17 tisíc korun [13]. Protože však bylo dané zboží mnohdy nedostatkové (ceny neodrážely vzácnost tohoto zboží) a k jeho získání bylo nutné obětovat čas, nervy, další peníze (úplatky) atp., tak je zřejmé, že skutečné ceny byly vyšší než uvedené ceny. Nicméně pro učiněné srovnání to není až tak významné. I když se v zásobování zbožím jistě vyskytovaly fluktuace a situace se spíše zhoršovala. Předchozí postřeh pěkně ilustruje na stejné stránce toto tvrzení: „Velký zájem byl o průmyslové zboží, jako mrazničky, elektrické šicí stroje, barevné televizory, nebyl však tento zájem pokryt – byl nedostatek.“ [14]

Jihlava: Zlatá nedostatková 60. léta

Pro Jihlavu se lze dočíst o kritické situace v jihlavské nemocnici, která pracovala ve zcela nevyhovujících podmínkách. A to již před rokem 1960 byly připravovány projekty a plány na výstavbu nového areálu, ale ještě v dubnu 1968 (tj. asi po deseti letech) se orgány města obrátily dopisem na předsedu vlády, ÚV KSČ, ministerstvo zdravotnictví atd. a upozorňovaly na těžkou a neudržitelnou situaci nemocnice [15]. Nostalgikové však nemusí ani dnes zoufat, protože systém financování zdravotnictví je pořád převážně veřejný; pokud si chtějí připomenout staré dobré časy, mohou například navštívit plně funkční „musejní“ expozici v Brně v poliklinice na ulici Zahradníkova. Ale zpět do ježkova města: „Zcela klasickým případem, který provázel Jihlavu téměř celou druhou polovinu 20. století, byl téměř katastrofální technický i hygienický stav vnitřního města.“ [16] Před srpnem 1968: „Mezi hlavní problémy se řadilo především zastavení některých již připravených investic, ale také velice prozaické problémy se zásobováním, kdy bylo konstatováno, že se po územní reorganizaci [roku 1960 byl zrušen Jihlavský kraj a Jihlava připojena k nově vzniklému Jihomoravskému kraji se sídlem v Brně, pozn. autora] zhoršilo zásobování, což mimo jiné způsobilo časté „výlety“ především zaměstnanců Motorpalu za nákupy do Prahy či Brna. Po roce 1960 se Jihlava i nadále potýkala s nedostatkem bytů a zejména stavem bytového fondu, který byl bohužel ve stále horším stavu.“ [17] Pramen podobně jako u Krnova jakoby implicitně sděloval, že zásobování a přidělení dalších prostředků záviselo na politickém rozhodování. Problémy s bydlením se v průběhu 60. let prohlubovaly třeba i v Novém Jičíně [18]. Opravdu šlo o zlatá léta?

Veselí nad Moravou: Trvalá ekonomická krize, sociálně spravedlivá společnost a bydlení

V historii východomoravského města Veselí nad Moravou se píše zajímavá věc, a to sice, že se obecně zvyšovala životní úroveň, avšak v 70. letech byl růst možný jen díky podpoře ze SSSR. Nabízí se tak otázka, zda byl vztah ČSSR a SSSR skutečně tak jednostranný, jak se u nás traduje, to zde však řešit nemůžeme. Zajímavé je však další tvrzení: „V dalších letech ekonomický vývoj přerostl v trvalou krizi, kterou navenek reprezentoval nedostatek jakéhokoliv zboží v obchodech.“ [19] Dále zde byly tzv. závazky, hlavně akce Z, což byla dle pramenu masově politická, organizační a kulturně výchovná práce se zaměřením na závěry pléna Ústředního výboru (KSČ). Ve městě bylo odvedeno roku 1974 na 30. výročí SNP (Slovenské národní povstání) 123 340 brigádnických hodin, na obyvatele to bylo více než 10 hodin [20]. Přepočteno na práceschopné obyvatelstvo to samozřejmě muselo být více; pokud bychom vzali, že tuto „nadpráci“ provedlo 50 % obyvatel, tak dojdeme k závěru, že na jednoho pracanta připadlo 20 hodin – tj. 2,5 dne práce za rok navíc. I když jistě někteří lidé dělali tuto práci dobrovolně (viz i dále). Co bydlení a jeho dostupnost? K výstavbě nových panelových domů v 70. letech se dočteme, že: „Vyskytly se i problémy, protože část obyvatel se nemohla z finančních důvodů do státních bytů přestěhovat, protože neměla na nájem.“ [21] Vzpomene-li si čtenář na výše uvedený Hlučín, tak je patrné, že ani tehdy na bydlení neměl rozhodně každý.

Lysice: Výstavka masa je putovní

Pro městečko (tehdy ves) Lysice (okres Blansko) se můžeme pro situaci po roce 1955 dočíst: „Stále ještě přetrvávaly problémy v zásobování masem.“ Zajímavostí je, že na sanitní auto zde byla ještě v roce 1951 provedena sbírka [22]. Výhodou vesnic a malých měst (a zahrádkářských kolonií) bylo to, že si člověk mohl sám něco vypěstovat a mohl chovat i nějaké zvířectvo. Díky menší anonymitě zde mohlo být snadnější se napojit na lokální šedou ekonomiku a sehnat si různou pomoc.

Miroslavské Knínice: Panika, zdražení alkoholu, uhelné prázdniny a brigády

Pro Miroslavské Knínice (okr. Znojmo) se uvádí: „V roce 1976 se objevily zásobovací problémy. Od jara trvající sucho přispělo k šíření fám, že dojde ke značnému růstu cen. Někteří občané se obávali, že potraviny budou na lístky nebo vůbec nebudou k dostání. Panika způsobila zvýšený nákup mouky a cukru.“ [23] Na podzim roku 1978 pak bylo zdraženo víno a tvrdý alkohol, tentokrát se to obešlo bez paniky (anebo si alkohol vypálili na černo?). Mrazivé počasí v lednu a únoru roku 1979 se projevilo v celostátním měřítku potížemi s dopravou a nedostatkem uhlí [24]. Dále: „Všechny veřejné instituce musely šetřit energií, a tak byly například vyhlášeny uhelné prázdniny.“ [25] K mrazům a nedostatku uhlí viz dále. Opět k tématu skutečné pracovní doby a dobrovolnosti za socialismu je zajímavá i poznámka o tom, že „v roce 1979 došlo k částečnému útlumu stavebních akcí v obci, neboť není možno neustále vyžadovat od občanů odpracování stovek namáhavých brigádnických hodin.“ [26]

Netín: Hřebíky a žárovky prostě nebyly

Obchodní činnost v šedesátých letech v obci Netín (okr. Žďár nad Sázavou) vypadala následovně: „Zásobování, o kterém se v tisku psalo jako o plynulém a standardním, komentuje ve své kronice Ant. Sýkora: „Místní Jednota nemá hřebíky, ani ty malé, a žárovky nebyly půl roku. Neseženou se hrábě, vidle a motyky, kterých je často zapotřebí. Je bída i o chléb, kdo si nepřispíší, nedostane.“ [27] „Po maďarských událostech v roce 1956 nastává panika a nákupní horečka. Lidé skupují mouku, cukr, sůl, rýži, tuk aj. zboží. Přes drobné úpravy cen však koupěschopnost neklesá. Je nedostatek oříšků, jižního ovoce, rozinek a mnoho dalšího zboží. Lidé stojí fronty na uzeniny, na maso, na ovoce a zeleninu. Tato situace trvá nepřetržitě až do poloviny 80. let minulého století.“ Zlepšení přinesla nová prodejna (i dnes zde působí prodejna potravin a smíšeného zboží, přestože vybavenost automobily dnes bude jistě vyšší), která zde byla otevřena roku 1975 a byla dle citované knihy tehdejší dobu dobře zásobovaná a občané byli po letech spokojeni, a to i s vánočním přídělem, který byl rozdělován pro jednotlivé rodiny. Avšak „až v 90. letech přinesla doba dostatek jakéhokoliv zboží a fronty byly odstraněny.“ [28]

[1] Kabát, s. 273-274 a 411. K budování sítě zvláštních kontaktů (vztahů) viz Kabát, s. 391-395.
[2] Maddison, s. 278. Je otázkou, jak se autor vyrovnal s existencí přebytků a masivní výrobou na sklad  – viz dále.  HDP u východních zemí bylo zřejmě ve skutečnosti nižší než uváděné údaje. Problematické jsou také samy internacionální dolary.
[3] Drda, s. 31.
[4] Ibid, s. 31.
[5] Blucha, s. 153.
[6] Chrástecký, s. 73.
[7] Ibid, s. 76.
[8] Ibid, s. 82.
[9] Vrbka, s. 175. Zajímavý popis k tuzexovému obchodován podává Kabát, s. 279-280.
[10] Ibid, s. 179.
[11] Ibid, s. 173.
[12] Paměti Dolních Dunajovic, s. 51.
[13] Ibid, s. 54. U položek, kde byla dána cena rozptylem, byla vzata v úvahu průměrná hodnota ceny.
[14] Ibid, s. 54. Samozřejmě při takovém srovnání je nutné zvažovat i kvalitu daného zboží a její růst či pokles (tzv. skrytá inflace), což je mimo možnosti zde uvedeného srovnání, které má ovšem tu výhodu, že nepracuje s váhami. Časovou náročnost shánění popisuje Kabát na s. 411.
[15] Pisková, s. 651.
[16] Ibid, s. 650.
[17] Ibid, s. 650.
[18] Jurok, s. 295.
[19] Plaček, s. 424.
[20] Ibid, s. 425.
[21] Ibid, s. 426.
[22] Zřídkaveselý, s. 358.
[23] Hodeček, s. 261.
[24] Tj. v době, kdy se uhlí o těžilo více než dnes a podobné to bylo i s těžbou černého uhlí.
[25] Ibid, s. 262.
[26] Ibid, s. 262. Obecně viz Kabát, s. 411. Ke snaze totality blokovat volný čas člověka i Kabát, s. 423-424. Dále je nutné zmínit existenci povinné vojenské služby.
[27] Bláhová, s. 309.
[28] Ibid, s. 310.