U rudého snědeného krámu VI: Nedostatky a nekvalita pohledem schůzí ČNR: Nedostatky podruhé

Mises.cz: 06. listopadu 2013, HynekRk, komentářů: 7

[Všechny články seriálu naleznete také v sekci Literatura.]

Neuspokojování potřeb spotřebitelů

To, že socialistické hospodářství nedokázalo uspokojovat řádně potřeby spotřebitelů, dokládá i 4. schůze ČNR ze dne 10. prosince 1986. Komunista, místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise Zdeněk Krč prohlásil: „Rozhodující část osobní spotřeby bude realizována na vnitřním trhu. Jsme si vědomi toho, že vnitřní trh zatím neodpovídá struktuře koupěschopné poptávky a požadavkům kupujících. Stále ještě existuje řada nedostatkových výrobků a jiných, které jsou těžko prodejné. Vláda proto uložila ministrovi obchodu, aby v úzké spolupráci s příslušnými ministry řídícími výrobní resorty zpracoval konkrétní program vedoucí k postupnému odstranění nedostatkovosti na vnitřním trhu. Nízký zájem spotřebitelů o některé výrobky z tuzemské produkce svědčí o nedostatečné a pomalu probíhající inovaci. Inovace sortimentu v některých skupinách spotřebního zboží je dosud zajišťována převážně dovozem, zatímco u tuzemské výroby je málo výrazná, bez zásadnějšího zvýšení užitné hodnoty. Musíme proto zajistit, aby naši spotřebitelé mohli za poctivě získané prostředky nakoupit to, co požadují, zboží kvalitní, s vysokými užitnými a estetickými vlastnostmi.“ [1] Zde se implicitně konstatuje zaostávání československé socialistické ekonomiky, protože moderní inovované výrobky v některých skupinách spotřebního zboží bylo nutné zajistit dovozem, zatímco inovace u tuzemské výroby je málo výrazná, bez zásadnějšího zvýšení užitné hodnoty. Ovšem skutečně rozhoduje o tom, zda se dané zboží prodá, jen jeho inovování? Hádám, že inovovaný povoz by asi dnes většinu lidí na rozdíl od automobilu zřejmě neoslovil a celkem by se tedy moc nekupoval.

Nepochopení toho, že lidská společnost a trh je dynamickým systémem a že trh má sice tendenci směřovat k rovnováze (tzv. ergodicita), ale je z ní opět a opět vychylován, vedla Zdeňka Krče k prohlášení, že „v pětiletém plánu vytváříme předpoklady pro zajištění rovnovážného trhu potravin a pro rozšíření nabídky průmyslového spotřebního zboží. Naším cílem je dosáhnout vyrovnaného uspokojení potřeb všech sociálních a příjmových kategorií. To na jedné straně znamená zabezpečovat nabídku základních druhů zboží v nižších cenových polohách. Na druhé straně jde i o to, aby na trhu byl i vyšší podíl vysoce kvalitních, módních a luxusních výrobků v pestrém a bohatém sortimentu.“ [2] Stav trhu potravin bude za pár let jinde a určitě nebude v rovnováze. Tato citace je ještě zajímavá tím, že rezignovala i na ideál rovnosti [3] a šla proti duchu standardizace, která je pro centrálně plánované hospodářství žádoucí (viz dále). Zdeněk Krč volal i po tom, aby obchodní organizace daleko více než dosud prohlubovaly součinnost s výrobou při průzkumu trhu [4]. Chyběly prostě náležité informace o skutečných potřebách spotřebitelů. Respektive jak tyto potřeby správně odhadnout, což je činnost, při které podnikatel nebo jím pověřená osoba riskuje vlastní majetek a čelí riziku omylu a ztráty majetku, což pak vede i k uvolnění výrobních faktorů včetně práce, tedy k jejich nezaměstnanosti. Podnikatelé tedy čelí nejistotě. Omyl a ztráta však představují užitečnou informaci, protože říkají, že tudy to nejde.

Na 4. schůzi ČNR vystoupil komunistický poslanec a předseda Českého svazu spotřebních družstev Josef Prchal, který adresně uvedl, co konkrétně chybí v obchodech, chyběla nejen nejrůznější elektronika, ale i drobné věci: „Neuspokojení dodávek stolních a přenosných barevných televizorů vedly a vedou nejen k vysoce neuspokojené poptávce, ale mají také dopad na výsledky plnění plánu maloobchodního obratu. Moderní audiovizuální technika na trhu chybí a dodávaná rádia, magnetofony a radiokombinace se nesetkávají vždy se zájmem spotřebitelů. Problémy trvají i v zajištění žádaných strojírenských výrobků, což je zvláště patrné u mrazniček, ale i nástrojů, nářadí, automatických praček s vrchním plněním, náhradních dílů, ale i dodávek jízdních kol a šicích strojů. Rovněž nedostatek je u některých stavebních materiálů, těžkých lepenek, dveří a dalších.“ [5] Tento poslanec také upozornil, že zahraniční trh je zásobován na úkor vnitřního trhu: „Ministerstvo obchodu, ČSSD spolu s obchodními organizacemi usilují, aby uspokojování poptávky a realizace maloobchodního obratu byla v žádoucí struktuře, aby nebylo ohroženo plnění základních záměrů plánu v oblasti prodeje průmyslového zboží a vylepšení sortimentu u potravin. Je však nutné otevřeně prohlásit, že mnohé z nedostatků na vnitřním trhu pramení z přežívajícího vztahu výroby k obchodu v dodavatelsko-odběratelských vztazích, kdy všechna dosud prováděná opatření ke zlepšení stavu se ukázala jako málo účinná i k zahraničnímu obchodu, kterému dává výroba značnou přednost před vnitřním trhem.“ [6] Jenomže vývoz zejména do nesocialistických zemí byl nutný pro získání deviz a možnost dovozu pokročilých výrobních a spotřebních statků, a to včetně moderních lékařských přístrojů (viz kapitola o Praze). Z této citace je také dobře patrné, že výroba se míjela s požadavky trhu.

Socialistický poslanec a svého času i generální tajemník „Československé socialistické strany“ Jiří Fleyberk pak na stejné schůzi uvedl, že: „Ať již jednáme o státním plánu a rozpočtu nebo o jiných věcných problémech z oblasti činnosti národních výborů, poukazují poslanci soustavně na některé vážné problémy materiálně technické základny národních výborů. Uvedu například nedostatek materiálů pro opravy a údržbu, náhradních dílů pro služby a autoopravárenství, rozpory v krytí nezbytné potřeby vozidel, která představuje často prostou obnovu stávajícího vozového parku, špatnou kvalitu některých stavebních materiálů dodávaných velkým stavebnictvím nebo asfaltů pro opravy komunikací apod.“ [7] K autoopravárenství viz poslední část této kapitoly.

I na 5. schůzi ČNR ze dne pondělí 30. března 1987 zaznělo to, že socialistické (veřejné vlastnictví výrobních faktorů) hospodářství neplnilo adekvátně potřeby spotřebitelů. Komunistický poslanec František Marienko uvedl, že sice například obchodní organizace ve spolupráci s výrobními organizacemi zpracují hlavní směry inovace spotřebního zboží i koncepce rozvoje vybraných sortimentů, ale dosavadní výsledky však neodpovídaly představám ani potřebám rozvoje trhu: „Nabídka nových, technicky i ekonomicky dokonalejších výrobků je neuspokojivá a úroveň vnitřního trhu v tomto směru zaostává za průmyslově vyspělými zeměmi. Tento stav se projevuje především u elektrotechnického zboží a strojírenských výrobků, ale i u celé řady dalších druhů spotřebního zboží. Mimo to chybí i mnoho výrobků, u nichž jsme byli v minulosti tradičními výrobci, jako jsou např. malolitrážní motocykly apod.“ [8] Za pozornost stojí, že je zde samotným komunistou a poslancem konstatováno zaostávání za průmyslově rozvinutými zeměmi!

Tentýž uvedl, že „je jistě mnoho cest a způsobů, jak tuto situaci řešit. Osobně jsem toho názoru, že není v silách naší ekonomiky rozvíjet další výrobní odvětví jen proto, aby vše, co chybí pro výrobní spotřebu nebo pro zabezpečení vnitřního trhu, jsme řešili domácí výrobou. Stávající šíře sortimentu výrobků je již nad poměry a možnosti našeho státu a každé další jeho rozšiřování by zcela zákonitě bylo na úkor efektivnosti výroby a vedlo by k dalšímu prohlubování již dnes neuspokojivého stavu v dodavatelsko-odběratelských vztazích i nepříznivé situace v oblasti náhradních dílů.“ [9] K šíři sortimentu výrobků za socialismu uváděl ekonom W. Eucken následující postřeh: „Plánovací úřady zvládají své řídící a hodnotící úkoly relativně lépe, když se v malém počtu podniků vyrábí zboží masové spotřeby, s malým počtem typizovaných surovin a výrobních postupů. Relativní stejnorodost zemědělské výroby také vysvětluje, proč lze zemědělství centrálně plánovat relativně snadněji než průmysl. Tak vedla centrálně řízená ekonomika k tomu, že se nejen uskutečnila typizace a normalizace, ale že byly při nové výstavbě všeobecně preferovány podniky s největším rozsahem produkce.“ [10] Preferují se tedy velké podniky a omezený masově vyráběný sortiment výrobků. Tak se omezuje nutnost objevovat kvanta informací a nutnost využívání již známých kvant informací, zároveň dochází k zhoršení v uspokojování potřeb spotřebitelů, ke vzniku přebytků a nedostatků zboží a služeb a k masovému plýtvání vzácnými výrobními faktory. Společnost je finálně chudší, než by byla za existence soukromého vlastnictví výrobních faktorů.

O přebytcích (stavu zásob) se zmínil na 6. schůzi ČNR v úterý 30. června 1987 ministr financí ČSR a komunista Jiří Nikodým, že „zatímco v resortu ministerstva zemědělství a výživy tento vývoj byl v podstatě ovlivněn nižší zemědělskou produkcí, vývoj zásob v obchodě měl naprosto rozdílné kvalitativní podmínky. Důvody na jedné straně spočívaly v omezení dodávek některých výrobků pro vnitřní trh a tím ke snížení normativů u řady položek, na druhé straně ve výrazném zvýšení doprodejových akcí, které byly k očistě zásob organizovány. Doprodejní akce v roce 1986 nabízely zboží za 2,1 mld. Kčs, což bylo o 900 mil. více než v roce 1985. Úspěšnost těchto doprodejů nebyla stoprocentní a část nerealizovaných prodejů se projevila v nárůstu zásob partiového zboží. Výrazná nerovnoměrnost vývoje zásob u hospodářských organizací a zejména skutečnost, že k jejich poklesu došlo až v závěru roku, svědčí o tom, že problematice jejich řízení a usměrňování v souladu s plánem a úrovní výroby je třeba neustále věnovat pozornost jak z úrovně podniků, tak centrálních orgánů.“ [11]

Nedostatky ve službách

Místopředseda ČNR Josef Kaňa se na 2. schůzi ČNR vyjádřil ke službám a dle něho (respektive dle XVII. sjezdu KSČ) zde bylo třeba urychleně řešit nápravu, a to ať již jde o přizpůsobení a rozšíření placených služeb v souladu s rostoucí životní úrovní obyvatelstva, jejich dostupností, kvalitou i pohotovostí a přizpůsobováním vyššímu stupni technické vybavenosti domácností. Nemělo by se dle něj proto stávat, aby majitel spotřebiče chodil od jedné opravy k druhé a narážel na bariéru neochoty i nedostatek náhradních dílů a součástek [12].

Na 4. schůzi ČNR prohlásil ministr financí ČSR Jiří Nikodým, že „i když se v práci místních zastupitelských sborů mnohé zlepšilo a zvýšila se její cílevědomost a účinnost, stále ještě přetrvávají nedostatky. Vidíme je zvláště v organizaci a řízení placených služeb. Jde zejména o nízkou kvalitu, dlouhé dodací lhůty, nevhodnou otevírací dobu provozoven. Opodstatněné výhrady jsou i k veřejnému stravování, městské hromadné dopravě a spokojeni nemůžeme být ani s veřejně prospěšnými službami. Letos zvolené národní výbory, jejich poslanci, aktivisté i pracovníci by měli činnost na těchto úsecích lépe organizovat a cílevědoměji kontrolovat. Vždyť úroveň v těchto oblastech je výmluvnou vizitkou účinnosti jejich celkového působení.“ [13]

Na 6. schůzi ČNR si tentýž posteskl, že: „...pokud jde o výsledky jednotlivých odvětví řízených národními výbory, ne všude můžeme být spokojeni. Neustále slyšíme oprávněnou kritiku na placené služby, veřejné stravování, bytové hospodářství, městskou dopravu, zdravotnictví i na situaci v dalších úsecích včetně veřejně prospěšných služeb. Přitom právě do rozvoje terciárního sektoru národního hospodářství, který je jim svěřen do řízení a správy, vkládáme miliardové částky. Tak např. na oblast bytového hospodářství bylo v r. 1986 vynaloženo 8,8 mld. Kčs. Průměrné náklady na jednu bytovou jednotku dosáhly v ČSR 8 021 Kčs, z toho platil stát 3 510 Kčs.“ [14] Za půlroku se tedy toho moc nezměnilo. Jistě část těchto financí (přesněji výrobních faktorů) přišla vniveč, když byla vynaložena na služby, které kryly málo intenzivní potřeby obyvatel.

Komunistická poslankyně Gertruda Hambalčíková na stejné schůzi uvedla na téma služeb, že „z pohledu plnění státního plánu na úseku místního hospodářství, dopravy, silničního hospodářství a automobilového opravárenství byly splněny materiální i finanční ukazatele plánu. Ve všech oborech byl zaznamenán růst produktivity práce, dosaženy úspory pohonných hmot i materiálu. Přes toto úvodní kladné hodnocení uplynulého vývoje nebylo však ani zde vše v pořádku. Mezi nedostatky patřila především otázka kvality. Dokladem toho byly i časté stížnosti cestující veřejnosti na zabezpečení dopravních služeb, nízká kvalita staveb a oprav silniční sítě i vysoký počet reklamací na opravy vozidel v autoopravnách a pomalé přibližování služeb občanům jak z časového, tak i místního hlediska při zajištění dostatečné kapacity. Jak jistě všichni víme z tisku i rozhlasu, právě problematikou služeb se v nedávné době zabývalo i předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Kriticky zhodnotilo dosavadní stav i vývoj a přijalo řadu opatření k nápravě.“ [15] Splnění plánu, produktivity práce a úspor tedy neznamenalo splnění potřeb spotřebitelů! Nelze se tedy dívat jen na plnění plánovaných ukazatelů.

[1] Stenoprotokoly 4. schůze, Místopředseda vlády ČSR Zdeněk Krč, list s004002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004002.htm. Ke Zdeňku Krčovi viz česká Wikipedie, heslo „Zdeněk Krč“.
[2] Ibid.
[3] Co můžeme říci o touze po rovnosti? „Vynucování rovnosti má tedy tyto následky: prokazatelně potlačí motivaci, odstraní přizpůsobovací procesy tržní ekonomiky, zničí veškerou efektivnost při uspokojování přání spotřebitelů, velmi omezí tvorbu kapitálu a povede k jeho spotřebě…“ Protože do reálného příjmu je nutné zahrnout i (stěží nějak ocenitelný) duševní příjem a protože se rodí lidé na různých místech a s různorodými schopnostmi, není možné dosáhnout rovnosti příjmů ani příležitostí (Rothbard, s. 340-3). Proč také sledovat jen aktuální příjem? Majetek anebo minulé zážitky mají také přece svůj význam atp. Výsledkem pak je, že touha o dosažení rovnosti se mění na snahu o dosažení jiné nerovnosti.
[4] Stenoprotokoly 4. schůze, Místopředseda vlády ČSR Zdeněk Krč, list s004002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004002.htm.
[5] Stenoprotokoly 4. schůze, Poslanec Josef Prchal, list s004009, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004009.htm. K Josefu Prchalovi viz česká Wikipedie, heslo „Josef Prchal“.
[6] Ibid. Autor netuší, co byla zkratka ČSSD.
[7] Stenoprotokoly 4. schůze, Poslanec Jiří Fleyberk, list s004010, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004010.htm. K Jiřímu Fleyberkovi viz česká Wikipedie, heslo „Jiří Fleyberk“.
[8] Stenoprotokoly 5. schůze, Poslanec František Marienko, list s005007, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/005schuz/s005007.htm.
[9] Ibid.
[10] Eucken, s. 12 (stránky nečíslovány).
[11] Stenoprotokoly 6. schůze, Ministr financí ČSR Jiří Nikodým, list s006002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006002.htm.
[12] Stenoprotokoly 2. schůze, Místopředseda ČNR ing. Josef Kaňa, list s002007, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/002schuz/s002007.htm. K Josefu Kaňovi viz česká Wikipedie, heslo „Josef Kaňa“.
[13] Stenoprotokoly 4. schůze, Ministr financí ČSR Jiří Nikodým, list s004005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004005.htm.
[14] Stenoprotokoly 6. schůze, Ministr financí ČSR Jiří Nikodým, list s006002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006002.htm.
[15] Stenoprotokoly 6. schůze, Poslankyně Gertruda Hambalčíková, list s006007, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006007.htm