Univerzálně preferované jednání IV: Úvod 2/2

Mises.cz: 21. února 2014, Stefan Molyneux (přidal Přemysl Bosák), komentářů: 3

[Z originálu přeložil Přemysl Bosák, všechny přeložené části naleznete v sekci Literatura.]

„Střední pravdy“ a vykořisťování

Parazitismus je biologicky zcela životaschopná strategie pro mnoho živočišných druhů. Při absenci etických norem je žití z energie a zdrojů jiných bytostí naprosto racionální. Nejudržitelnější a nejstabilnější forma parazitismu je obecně vzato symbióza, neboli vzájemně prospěšná koexistence. Tak bakterie, které obývají naše střeva, pomáhají svému vlastnímu přežití tím, že nám pomáhají strávit potravu.

Avšak virus, který nám způsobuje permanentní vyčerpání a sotva nám umožní přežití, může být stěží nazván „vzájemně prospěšným“.

Když se zamyslíme nad dlouhou a pochmurnou historií katastrof, hladovění, válek a chudoby – a porovnáme ji s ohromujícím materiálním bohatstvím moderní doby, bude nám zřejmé, že jistá forma parazitismu tyranizovala naše myšlení a schopnosti po tisíciletí. Nyní, když nám posledních pár století ukázalo sílu a kreativitu lidského ducha, můžeme o našem druhu uvažovat jako o organismu, který se zbavil hrozného parazita a strašáka neustále hrozící smrti, aby nám předvedl svoje nejúžasnější schopnosti.

Když se vyléčíme z nějaké nemoci, cítíme se lépe, ne tak už původce choroby samotné. Z pohledu viru neštovic je vakcína proti neštovicím genocidní.

Stejným způsobem parazité trýznící lidstvo vnímají svobodu většiny jako naprostý horor. Jestliže je jejich parazitismus osvobozuje od nároků životní reality, tj. vydělávat si na každodenní chléb, musejí nevyhnutelně vnímat svobodu širokých mas jako zotročení jich samotných. Stejně jako by farmář vnímal „osvobození“ svého dobytka jako naprostou katastrofu.

Zavedení pravdy nutně omezuje vytváření fantazií. Omezení fantazií limituje vykořisťování. Kdybych vás byl schopen přesvědčit, že jsem živoucí člověk-Bůh a že Bůh, kterému jsem se narodil, chce, abyste mi dali 10 % ze svého výdělku, jinak že budete na věky zatraceni, pak bych se mohl stát velmi bohatým. Byl bych parazitem iluzí, na kterých bych byl závislý svou existencí stejně, jako houba závisí na teplu, vlhku – a temnu.

Ti, kteří používají morálních fantazií ke zneužívání lidstva, vždy zuby nehty bojovali proti těm, kteří ohrožovali jejich živobytí objevováním a šířením pravdy.

Známe příklad mafie, která hrozí svým možným rivalům zmrzačením a smrtí, výjevy náboženských sekt útočících jedna na druhou nebo vlády napadající se navzájem.
Když pak filozofové odhalí klamy nutné k trvalému vykořisťování, ideálně nechtějí být těmi, kdo by se pasoval do role konkurence. Nechtějí nahradit mafii nebo církev – chtějí je odstranit úplně.

Modernější analogii nabízí vztah mezi státem, lobbisty a daňovými poplatníky. Lobbisté zuřivě soupeří s jinými lobbisty o to, kdo získá více z jednoho společného daňového zdroje. Představte si ale, jak by se všichni lobbisté semkli, kdyby měli bojovat proti komukoli, kdo by navrhl odstranění státu jako instituce.

Parazité spolu budou agresivně soupeřit o omezené množství hostitelů – je ale jejich výsostným zájmem se spojit při útoku na cokoli, co by mohlo zlikvidovat hostitele jako takového.

V každé společnosti, kde jsou stát a církev formálně odděleny, má každá z těchto entit tendenci soupeřit o své přívržence. Jakmile začne církev ztrácet půdu pod nohama, stát pro sebe začne agresivně získávat vlastence – a výsledkem je sekulární socialismus. Jakmile stát začne ztrácet půdu pod nohama, církev začne získávat své přívržence – a výsledkem je náboženský fundamentalismus, často s nádechem libertarianismu.

Filozofové, kteří se staví proti všem intelektuálním chybám, jsou nicméně zapřisáhlými nepřáteli všech na iluzích se přiživujících parazitů. V oblasti fyziky „velké pravdy“ eliminují potřebu nadpřirozených sil a činí zázraky nemožnými. Vysvětlující schopnost vědy zcela zastiňuje náboženská zdůvodnění, která se vydávají za poznatky o hmotném světě.

Vědecká metoda vyžaduje, aby bylo každé tvrzení podepřeno důkazy a racionalitou. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný důkaz pro existenci Bohů – a samotná myšlenka existence Bohů je přirozeně vnitřně rozporná – teze „Bohové existují“ není udržitelná. Náboženští parazité se nevyhnutelně pokoušejí ubránit své tvrzení rozdělením reality do „dvou světů“ – vědeckého a spirituálního. Neexistuje však v současnosti žádný důkaz pro existenci takového „spirituálního“ světa, stejně tak jako neexistoval důkaz pro paralelní vesmír Platónových „forem“ před 2 500 lety.

Zavedení konzistentní a univerzální pravdy nezbytně vede k omezení a zničení kořistnického potenciálu iluzí. Konkrétně „velké pravdy“, které jsou univerzální a konzistentní, činí „střední pravdy“, které jsou ve skutečnosti fantaziemi používanými k vykořisťování, nadbytečnými a směšnými. „Střední pravdu“ náboženství známe a několik dalších zde bude prozkoumáno a odhaleno. Některé z nich vám možná budou připadat šokující.

Efektivní parazitismus

Nejúčinnější parazité nebo viry jsou ti, kteří oklamou tělo tak, že propadne lhostejnosti. Náš imunitní systém je navržen tak, aby cizí prvky v těle napadl, izoloval a zneškodnil. HIV a rakoviny se obáváme zejména proto, že jsou schopny náš imunitní systém obejít.

Stejný způsob používají intelektuální parazité, aby vyřadili z provozu obranný systém svých obětí.

Když vás v uličce napadne neznámý člověk a bude po vás chtít peníze, budete konsternováni a zděšeni. Můžete se fyzicky bránit, utéci nebo mu odevzdat svou peněženku, ale stále budete ze setkání v šoku, rozzlobení a vylekaní. Když budete svůj zážitek vyprávět přátelům, zdůrazníte základní porušení vašich osobních a majetkových práv. Budou s vámi soucítit a zmiňované uličce se v budoucnu raději vyhnou.

To je příklad „malé pravdy“, která zní: „Krást mé věci je špatné.“

Když vám však státní úředník pošle obsílku a dožaduje se, abyste mu zaplatili, možná ucítíte jisté ponížení, ale nebudete tento zážitek vyprávět vašim přátelům se stejným zděšením a pobouřením.

To je příklad „střední pravdy“, která zatemňuje „velkou pravdu“, která praví, že „krást je špatné“.

Tato kniha se soustředí na odhalení a zničení těchto „středních pravd“. Jsem přesvědčen, že lidstvo je dalekosáhle sužováno tyranií falešných etických „středních pravd“, které ospravedlňují destruktivní světonázor náboženských pověr, sekulárních despocií a kultu rodiny.

Tvrdím v této knize, že velké pravdy v etice, stejně jako v každé jiné intelektuální disciplíně, přímo vyplývají z těch malých. V matoucích mlhách „středních pravd“ je pekelně těžké se zorientovat, ale přesto to za to úsilí stojí, protože jediná fundamentální alternativa pravdy je vykořisťování, destrukce – a nevyhnutelně předčasná smrt miliónů obětí.