Úskalí nákladové teorie hodnoty

Mises.cz: 02. července 2011, Robert P. Murphy (přidal Jan Zvěřina), komentářů: 30

Jedním z nejvýznamnějších mezníků dějin ekonomického myšlení byla tzv. Marginální revoluce proběhnuvší po roce 1870, při které byla nákladová teorie hodnoty (přesněji řečeno pracovní) nahrazena teorií subjektivní hodnoty. To znamenalo pro ekonomii nezpochybnitelně pokrok analogický s nadřazeností teorie relativity nad Newtonovou mechanikou. Pro rakouské ekonomy je tato revoluce obzvlášť významná, jelikož Carl Menger – zakladatel rakouské školy – je považován za jednoho ze třech průkopníků nového přístupu.

V tomto článku popíšu obecnou nákladovou teorii a vyzdvihnu některé nejvážnější nedostatky. V budoucím článku ukážu, že má moderní subjektivistický přístup lepší vypovídací schopnosti a vyhýbá se všem zmiňovaným úskalím.

Obecná nákladová teorie hodnoty

V této kratičké eseji nechci zabředávat do citací konkrétních ekonomů z minulosti. Namísto toho představím obecnou verzi nákladové teorie hodnoty, abych shrnul jejich náhled. Klasičtí ekonomové – velikány jako Adam Smith, David Ricardo a Frederic Bastiat nevyjímaje – se sice ve svých zpracováních lehce různili, ale obecně se drželi nějaké formy nákladové teorie (přesněji řečeno, pracovní teorie hodnoty, kterou Karl Marx přejal od klasických ekonomů). Těm, kteří preferují akademické zpracování reagující na argumenty zastánců nákladové teorie, doporučuji shlédnout tento článek.

Účel ekonomické teorie hodnoty

Účelem ekonomické teorie hodnoty – ať už nákladové, pracovní či subjektivní – je vysvětlit ceny různých statků a služeb v tržní ekonomice, tj. vysvětlit jejich „tržní hodnotu“. Čím to, že zlaté cihly a automobily jsou tak hodnotné, zatímco staniol a ponožky nikoli?

Vysvětlit tvorbu a výši různých tržních cen sice není jediným úkolem ekonomické teorie, každopádně je to její klíčová součást. Nákladová teorie hodnoty je legitimním přístupem a jistě danou problematiku částečně objasnila. Ale následkem svých nedostatků, kterými se budeme zaobírat, nákladová teorie byla nakonec vytlačena daleko uspokojivějším vysvětlením.

Nákladová teorie hodnoty

Jak název napovídá, nákladová teorie hodnoty vysvětluje, že finální cena statku (nebo služby) se odvíjí od toho, jak nákladné je statek vyprodukovat. Představte si auto s maloobchodní cenou 10 000 dolarů. Nákladová teorie vysvětlí tuto tržní hodnotu tím, že výrobce musel utratit (například) 5 000 dolarů za motor, 2 500 za kovy a plasty na rám, 1 000 za čelní sklo a okénka, 500 za pneumatiky a 500 dolarů připadá na mzdy a amortizaci strojů nezbytných ke smontování vozidla.

Přímé výrobní náklady 9 500 při finální ceně 10 000 umožňují zdravou rentabilitu investovaného kapitálu. Nákladová teorie hodnoty tvrdí, že kdyby byla konečná cena nižší než 10 000 – třeba 9 300 – producenti by neměli žádnou motivaci k tomu, aby setrvali v automobilové výrobě. Někteří z nich by odvětví opustili a svůj kapitál investovali jinde. Jejich exodus by snížil nabídku aut, čímž by vzrostla jejich cena do takové míry, aby pro výrobce mělo smysl automobily produkovat.

Na druhou stranu, pokud by cena automobilu byla podstatně vyšší než 10 000 – například 13 000 – pak by byla „míra zisku“ v tomto odvětví daleko vyšší než v jiných se srovnatelným rizikem. Investoři by se nahrnuli do automobilového průmyslu, což by zvýšilo nabídku a stlačilo ceny.

Pro shrnutí, nákladová teorie hodnoty poskytla ucelené vysvětlení empirických pravidelností tržní ekonomiky. Je skutečně pravda, že retailová cena silně koreluje s výrobními náklady. Nákladová teorie hodnoty podala přijatelný mechanismus k vysvětlení tohoto jevu. Rozvinutí nákladové teorie bylo pro ekonomii určitým krokem kupředu.

Vztáhnete-li nákladovou teorii k moderní době, všimnete si, že je to velmi přirozený přístup, a ukazuje na sofistikované porozumění trhu. Například turisté v New Yorku mohou být v počátku šokováni zjištěním, kolik stojí sendvič v „Big Apple“. Pozorný člen výpravy si ale povšimne, že majitel obchodu platí astronomické nájemné pramenící z jeho umístění naproti Broadwayi. Jakmile poukáže na skutečnost, že sendviče „musí stát tolik“, protože jinak by obchod zkrachoval, ostatní turisté přestanou být na majitele tak naštvaní.

Úskalí nákladové teorie hodnoty

Přestože to bylo lepší než nemít nic, nákladová teorie hodnoty trpěla mnoha závažnými nedostatky. V podstatě nákladová teorie je nevyhovující kvůli tomu, že nevysvětluje faktory určující tržní ceny. Spíše jen vysvětluje vztahy mezi tržními cenami.

„Náklady“ jsou také cenami. Vysvětlit cenu auta odkazem na cenu motoru, pneumatik, skel atd. ve skutečnosti neznamená vysvětlit cenu samu o sobě. Přinejlepším to odsouvá vysvětlení o krok zpět: Proč má motor cenu 5 000 dolarů, atd.? (1)

Dokonce samotná nákladová teorie hodnoty (alespoň tak, jak jsem ji popsal výše) připouští, že aktuální „spotová“ cena statku je určena něčím jiným než náklady na produkci. Tato teorie se explicitně zabývá případy, kdy je aktuální tržní cena vyšší nebo nižší než dlouhodobá cena „ukotvená“ podle nákladové teorie, a snaží se popsat síly, které tlačí tyto „vychýlené“ ceny zpět k dlouhodobé „přirozené“ ceně.

Klasičtí ekonomové nebyli hloupí. Věděli, že náhlé nutkání ze strany veřejnosti koupit větší množství určitého statku povede k okamžitému nárůstu ceny. Jenže jediné, co na to mohla nákladová teorie říct, bylo, že trh má tendenci obnovit stejnou míru zisku v odvětví prostřednictvím zvýšení produkce, což vybalancuje zvýšenou poptávku.

Jinými slovy, nákladová teorie hodnoty mohla vysvětlit dlouhodobý cíl, vůči kterému má každodenní spotová cena tendenci směřovat. Nákladová teorie nemohla vysvětlit, co ve skutečnosti tyto spotové ceny v jakýkoliv určený den formuje.

Jelikož nemohla nákladová teorie vysvětlit, jak jsou aktuální tržní ceny tvořeny „od píky“, byla nepoužitelná v okamžiku, kdy přišla řeč na nereprodukovatelné statky. Očividně nemohla mít cena Mony Lisy nebo originálního Shakespearova rukopisu nic společného s tím, jak nákladné bylo tato mistrovská díla vyprodukovat.

Nákladová teorie to má obráceně

Zde vidíme metodologický problém nákladové teorie: Tím, že vysvětluje konečné ceny statků náklady na jejich výrobu, tato teorie implikuje, že ekonomická hodnota je objektivní vlastností fyzických předmětů. Ze zdrojů se hodnota přelije do statku, který pomohly vyprodukovat. V kontrastu s tím subjektivní teorie hodnoty Mengera a dalších ekonomů začíná s ohodnocením spotřebních statků a propracovává se zpět skrze ceny práce a ostatních vstupů.

Když se spotřebitel rozhoduje o nákupu, náklady na výrobu předmětu jsou obvykle irelevantní. Pro ilustraci, budeme-li se držet našeho hypotetického příkladu, pokud se firma rozhodne použít dvojnásob zdrojů k výrobě stejného auta, nemůže si účtovat 20 000 dolarů jednoduše kvůli tomu, že „tolik stála výroba“.

Příklad z jiného soudku: pokud objeví farmář na svém poli meteorit napěchovaný zlatem, bude za něj požadovat tolik, kolik trh snese. Neprodá ho za méně než ostatní producenti zlata jenom na základě toho, že měl prakticky nulové náklady na produkci.

Závěr

Přestože nákladová teorie hodnoty poskytla ucelené vysvětlení dlouhodobého vztahu mezi cenou a náklady reprodukovatelných statků, není adekvátní teorií stanovení tržní ceny. Marginální subjektivistický přístup, se kterým přišli Menger a další, je daleko lepší, což ukážu v budoucí eseji.

Reference:

(1) Pracovní teorie hodnoty se této léčce vyhýbá tím, že vysvětluje finální cenu statku celkovým množstvím práce vynaložené během produkce včetně práce vykonané v minulosti při produkci komponentů daného statku. Pracovní teorie hodnoty ale přináší další problémy navrch nad ty, kterými trpí obecná nákladová teorie, jak vysvětluji v článku The Labor Theory of Value: A Critique of Carson's Studies in Mutualist Political Economy, Journal of Libertarian Studies, vol. 20 (Winter 2006), pp. 17–33.

Původní článek naleznete zde.