V nejlepším zájmu dítěte

Mises.cz: 30. dubna 2020, Pájín Svobodný, komentářů: 0

Problematiku sporu názorů pro-life a pro-choice asi nemusím dlouze vysvětlovat. Ve zkratce se jedná o dva názorové tábory, skupiny, která je pro velmi přísné omezení potratové legislativy, v některých případech až pro jejich úplný zákaz, a té druhé, která je proti, tedy pro svobodu ponechání rozhodnutí na každém, kdo by z jakéhokoli důvodu chtěl či potřeboval potrat podstoupit. V tomto textu představím přelomovou myšlenku, která by tento spor mohla nadobro vyřešit do samotného konce věků.

Ano, v dokonalém světě by potraty neexistovaly. Stejně tak by neexistovala vrozená postižení, zneužívání lidí a dětí, znásilnění a všechna další nehezká zacházení jednoho člověka s druhým, při kterých může dojít ke vzniku těhotenství. V dokonalém světě ale nežijeme a je třeba na to nezapomínat. I bych chápala názory v Česku nejčastěji starší generace, věřících a mužů středního věku, kteří k potratům zastávají negativní postoj, kdyby se podle svého názoru chovali i v jiných situacích, než na sociálních sítích a veřejných akcích neheterosexuálně
orientovaných lidí. Tím rozhodně nechci tvrdit, že neexistuje nikdo ze zmíněných skupin, kdo by třeba podporoval charity či dětské domovy nebo podobné iniciativy. Když se však někoho, kdo tento názor otevřeně vykřikuje do světa, zeptám, jestli je pro hrazení sterilizací na vlastní žádost (podle unijní legislativy by tento zákrok mělo být umožněno podstoupit každému svéprávnému občanu nad 21 let, pokud o to má zájem) a antikoncepce z veřejného zdravotního pojištění (fakt, že se vůbec nejedná o pojištění, nýbrž daň, nechme spát), nebo kolik má doma adoptovaných dětí, které biologičtí rodiče z nějakého důvodu opustili, nedostane se mi kladné odpovědi. Teda ještě se mi to nestalo.

Sama užívám hormonální antikoncepci v kombinaci s bariérovou ochranou, neúčastnila bych se pohlavního styku s člověkem, který by to neakceptoval, a k dvacátým prvním narozeninám jsem si chtěla nadělit sterilizaci, protože nevidím důvod přivést na svět s dvaceti miliony dětí bez rodičů přežívajících v ústavní péči jediné další. Dle mého názoru se už tímto chovám více pro-life než většina zmíněných, kteří se tímto zařazením chlubí, i když by se jistě našli tací, kteří jsou proti užívání hormonální antikoncepce, protože v děloze podporuje mechanismus,
který brání uchycení případného oplodněného vajíčka. Avšak ve výši zmíněné kombinaci je takový účinek spíše zanedbatelný. Sterilizace mi zatím nedopadla z toho důvodu, že jsem v Česku nenašla kliniku, kde by mi ji v jednadvaceti letech provedli takovým způsobem, kterým bych chtěla. Rozhodně nechci tento zákrok podstupovat navíckrát, nebo dokonce doufat, že k němu dojde v důsledku potratu, a tudíž záměrně otěhotnět a zaplatit si za provedení potratu za tímto účelem, a ani k tomu nechci nikoho nabádat.

V svobodně smýšlejících kruzích, ve kterých se alespoň na internetu převážně pohybuji, taktéž panuje rozpor mezi váhou myšlenek, že plod, jakožto potenciální člověk, má nedotknutelné právo na život, které mu nikomu nenáleží odebrat, a právem člověka plod vyživujícího těla na rozhodování o svém těle. Zdá se nemožné vyhovět oběma stranám, ale mám za to, že jsem našla způsob, na základě kterého by se, ve smyslu zavedeného přísloví, mohl vlk nažrat a zároveň koza zůstat celá. Vycházím z platnosti těcho předpokladů: plod má nezcizitelné právo na život, těhotný člověk má nezcizitelné právo na rozhodování o svém těle a existuje velké množství lidí, kteří ve vší vážnosti zastávají názor, že každý plod má mít možnost vyvinout se v člověka, pokud tímto procesem projde ve stavu slučitelném se životem. Pokud těhotná nechce projít těhotenstvím a porodem a
potrat chce podstoupit z důvodu, že se necítí na to stát se rodičem, ne z důvodu, že si přeje plod zahubit, není důvod, aby bránila reimpantaci plodu do těla nejvhodnějšího dobrovolníka, kterých samozřejmě existují nekonečné zástupy, podle vyjádření milionů odpůrců potratů po celém světě. Tito by si mohli nechat implantovat nejvhodnější plod, podstoupit 9 (reálně by to bylo o něco méně, protože musí dojít ke zjištění těhotenství a odběru plodu) měsíců těhotenství, porodit, starat se o a vychovávat takto vzniklé dítě. Pokud skutečně těhotenství a rodičovství nemá sloužit jako trest za sex, ale jako proces, kterým vznikne dětský život, hodný stejné ochrany, jako život jakéhokoli již narozeného člověka, nemůže existovat překážka tomu, aby protestující před klinikami Planned Parenthood odložili cedule o božích záměrech a nenávisti, a stejně vášnivě se nechali oplodnit
nechtěným plodem. Nevěřím v jakékoli jiné úmysly zmíněných protestujících než blaho potenciálních dětí, tudíž nebudu rozvádět úvahy o přeplněných dětských domovech a obdobných ústavech v zahraničí, týrání svěřených (již narozených) dětí adoptivními rodiči, snahy o vyhýbání se placení výživného a mnoha dalších příkladů chování v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.