Válka, autoritářství a výchova dětí

Mises.cz: 28. listopadu 2015, Přemysl Holub, komentářů: 18

Vliv způsobu výchovy dětí na kvalitu jejich života a chování v dospělosti už v dnešní době není tajemstvím. To, že lidé v dospělosti vědomě či podvědomě svým chováním kopírují svá traumata z dětství a předávají je tak dalším generacím, také není novým poznatkem. Lloyd DeMause, jeden z průkopníků psychohistorie, posouvá poznatky z tohoto oboru o krok dále. Tvrdí, zjednodušeně řečeno, že lidská civilizace minulosti i současnosti je zrcadlem způsobu výchovy dětí, která, jak DeMause přesvědčivě dokládá ve svém díle “Původ válek v dětském zneužívání [The Origins of War in Child Abuse]”, byla historicky a v jisté míře stále je děsivou přehlídkou násilí, zneužívání, týrání a zanedbávání.

DeMause věnoval výzkumu v oboru psychohistorie třicet let svého profesního života a výsledek shrnul takto: “Historie dětství je noční můrou, ze které jsme se teprve nedávno začali probouzet. Čím hlouběji do historie se podíváme, tím horší úroveň péče o děti nacházíme a tím pravděpodobněji jsou děti zabíjeny, opouštěny, bity, terorizovány a sexuálně zneužívány.” [1]

V kmenových kulturách historie lidské civilizace bylo brutální zacházení s dětmi normou. Pravidelné mučení a obětování nemluvňat bohyním bylo pouze jedním druhem teroru, na kterém ty “šťastnější” děti a sourozenci byli nuceni participovat a nebo být jeho svědky. Tyto prožitky byly poté zakotveny v centru strachu mozku dítěte (amygdala) a způsobily to, že člověk se stal časovanou bombou ve smyslu násilí v dospívání nebo dospělosti, projevující se výbuchy krutosti v kmenových nájezdech a válkách, které - pokud zrovna nebyly k dispozici vhodné sousední kmeny k vyvraždění - byly ventilovány na vlastních soukmenovcích.

U dítěte dojde k zabudování takového prožitku z dětství v mozkových centrech strachu a k vytvoření tzv. “špatného já”, tj. části osobnosti, díky které je možné ospravedlnit jakékoliv utrpení nebo trest, protože “já jsem špatný a zasloužím si trpět”. Na neurobiologické úrovni zároveň dochází k poškození mozkových center empatie. Tímto způsobem je mozek týraného dítěte přednastaven k tomu, aby později mohlo dojít k “odštěpení” jeho “špatného já” a k vyprojektování této části osobnosti do nějakého uměle vytvořeného nepřítele. Nepřítel je napaden a zabit, ale ve skutečnosti jde především o potrestání a zabití svého vlastního “špatného já”, a to je také hlavním předmětem agrese. Násilí je tak vlastně součástí obranného mechanismu a sebedestrukce ve formě pokusu o odstranění vlastního, nenáviděného “špatného já” z dětství.

DeMause ukazuje, jakou roli hraje výše uvedený proces při vzniku válek a tvrdí, že války jsou ve skutečnosti sebedestruktivního charakteru. Jde především o zabití a zničení vlastních “špatných já” vytvořených v mozcích lidí v důsledku dětských traumat – týrání, zneužívání a zanedbávání. DeMause podrobně a přesvědčivě aplikuje tuto teorii k vysvětlení vzniku holokaustu a druhé světové války. Židé, ačkoli k tomu nebyl jediný racionální důvod, se stali oběťmi, do kterých bylo vyprojektováno “špatné já” německé populace, které bylo třeba vymýtit. Příčinou vzniku “špatného já” v podvědomí Němců byla, jak DeMause podrobně dokládá svým výzkumem, brutální a autoritářská výchova generace německých dětí na přelomu 19. a 20. století.

DeMause uvádí podobnou dynamiku a principy u vzniku svatých křesťanských válek a křesťanství samotného. Brutální znásilňování a týrání dětí, především ženského pohlaví, bylo během středověkého křesťanství zcela běžné za účelem preventivního “vymýcení hříchů” z dítěte, které k nim údajně mělo od narození sklon. Cituji: “Křesťanství se zformovalo na základě extrémní potřeby uspokojení disociovaných osobností všech mučedníků prostřednictvím opakovaného prožívání mučení v dětství skrz církevní rituály, které napodobují utrpení a smrt Ježíše Krista; utrpení, které mučedníci opakují ve svých maniakálních extatických transech a snaží se tak vyhnout smrti tímto dobrovolným depresivním mučením.” [2]

A dále: “Křesťanský válečník se ztotožnil se svým všemocným zabijáckým matko-bohem [Killer Mother God] a zabíjí, aby “zbavil svět zla”, ale ono zlo, se kterým bojuje, jsou jeho vlastní “hříchy”, jeho vlastní zážitky z dětství, zabudované v malých chlapcích jako zlo z dřívějška v jejich disociovaných osobnostech oběti [Victim Alters]." [3]

„Tak se v dětství naučili, že jedinou cestou k získání lásky matky, Ježíše, Boha, je utrpení za vlastní hříšnost. Proto bylo pro všechny sebedestruktivní křesťanské armády nutné neustále hanit nevěřící, útočit na silnější sousedy a do svého čela dosazovat grandiózně nekompetentní lídry, aby tak provokovali ničivé útoky svých nepřátel.“ [4]

Co se týče moderních demokratických států, ty jsou produktem pokročilejších, ne tak brutálních způsobů výchovy dětí. V tomto smysu jde každopádně o velký pokrok, ale stále máme daleko k využití celého potenciálu lidské mírové civilizace založené na empatii a lásce, které člověk v dětství tak urgentně potřebuje pro svou spokojenou a naplňující existenci v budoucnu. Stále ale platí to, že moderní státismus a válčení jsou ve skutečnosti ryze emocionálním, zcela iracionálním, obranným mechanismem proti důsledkům traumat z dětství a nenaplněných potřeb bezpečí, autonomie, seberealizace a předvídatelné budoucnosti. Cituji: “Moderní nacionalismus se stal náboženstvím jako náhrada za křesťanství, když francouzské Shromáždění vztyčilo národní oltáře podobné těm církevním s nápisy: “Občan je narozen, žije a umírá pro la patrie [vlast]”. Národní vlajka a národní hymna se staly svatými náhradami kříže a církevních chvalozpěvů. Školy začaly učit vlastenectví namísto oddanosti Bohu. A noví národní lídři zjistili, že popularitu je možno jednodušeji získat prostřednictvím vyprovokování války než dosažením duševního nebo ekonomického pokroku.” [5]

Věřím, že empatický a láskyplný způsob výchovy dětí (oproti současné většinové výchově založené na autoritářství, dominanci a neúctě, i přes absenci fyzických trestů) se stane v budoucnu jedním ze zcela zásadních, pro mnohé až překvapivých, katalyzátorů pozitivní proměny naší společnosti, a konečně otevře cestu k plnému využití lidského potenciálu ve všech sférách naší existence.

———————————————————————————————————————

[1] Lloyd DeMause: The Origins of War in Child Abuse - Chapter 1: The Killer Motherland
[2], [3], [4] Lloyd DeMause: The Origins of War in Child Abuse - Chapter 9: Bipolar Christianity: How Torturing “Sinful” Children Produced Holy Wars
[5] Lloyd DeMause: The Origins of War in Child Abuse - Chapter 10: Patriarchal Families and National Wars