Věci, které se mi líbí, a věci, které se mi nelíbí - Díl 2

Mises.cz: 15. října 2019, Matthias Lukl, komentářů: 1

V prvním díle jsem vysvětlil, že ač je politika značně složitá a komplexní záležitost, navzdory tomu je většina politických názorů jen o tom, že lidé chtějí, aby věci, které se jim líbí, byly základním lidských právem, zatímco věci, které se jim naopak nelíbí, byly regulovány a zakázány. Tyhle emoce mohou být natolik silné, že někteří lidé jsou schopni kvůli těmto věcem hodit za hlavu své filozofické přesvědčení a začít svoje názory racionalizovat.

Člověk, který je přesvědčen, že máme mít svobodu slova, je schopný svoje přesvědčení zradit ve chvíli, když ho nějakým svým výrokem vytočí Okamura. Člověk, který chce co nejmenší stát, ihned volá po regulaci, vyskytne-li se nějaké pro něj velice citlivé téma.

Z velké části nás to učí současný politický systém, kde hraje prim popularita. Politik slibuje lidem, že zatočí se všemi věcmi, které jeho voliči nemají rádi, a podpoří ty, které ano. Stačí jen, když mu dáte svůj hlas ve volbách.

V této části chci vysvětlit, proč je užitečné se takového myšlení zbavit. K vysvětlení jsem se rozhodl vytvořit hned několik menších podkapitol.

1) Koho vlastně zajímá, co máte rádi a co nikoliv?

Navzdory tomu, že spousta lidí neustále volá po zákazech všeho možného i nemožného, jen málo z toho se skutečně zakázat podaří. 

I když váš kolega nevynechá jedinou příležitost si postěžovat, že čím dražší auto někdo má, tím arogantnější řidič to je, a proto by drahá auta na silnicích zakázal... Nikdo drahá auta nakonec nezakáže.

I když vaše sousedka vám opakovaně říká, že fotbal a hokej je primitivní zábava, která by se měla postavit mimo zákon, není nikdo, kdo by to skutečně mimo zákon postavil.

A proč? Protože se kolem vás celý svět netočí, a to, co byste rádi zakázali nebo zavedli, s prominutím nikoho nezajímá. Je to možná smutné, ale je to tak.

Co se tedy nakonec zakáže? Obvykle to, co se nelíbí většině.

Pokud nějaká malá skupina militantních veganů chce zakázat maso, těžko se jim podaří něco takového prosadit. Aspoň dokud jich nebude početně více, nebudou mít politickou moc a dostatečnou pozornost médií. Oproti tomu zakázat kouření v hospodách bylo snadné, neboť jak se zdá, většina společnosti je překvapivě proti kouření.

Politik samozřejmě umí počítat, takže když dělá svou kampaň, slibuje zakázat nebo povolit věci podle toho, jak moc populární jsou. Úspěšný je ve volbách jen ten, kdo ví, co jsou největší palčivé problémy současnosti.

Avšak pravda je ještě trochu jinde. Spíše se nakonec podaří zakázat to, co chtějí politici, než běžní lidé. Běžní lidé se totiž o politické dění zajímají z velké většiny jen během voleb, a pak nesledují to, co se tam - v parlamentu - vlastně děje.

Nedávno jsem byl na jedné přednášce o legalizaci stejnopohlavních svateb. Přednášející předložil různé argumenty, proč by se svatby homosexuálů měly podpořit, a na závěr zmínil několik statistik, na nichž šel viděl celkový nepoměr mezi tím, co si myslí většinová společnost, a co si myslí politici v poslanecké sněmovně.

Kupříkladu až 60 % lidí stejnopohlavní svatby podporuje. V poslanecké sněmovně to bylo výrazně menší číslo, které už si nepamatuji přesně. Nicméně dále tvrdil, že většina voličů ODS stejnopohlavní svatby vnímá pozitivně, avšak z poslanců v ODS je podporují jen dva. To je také důvod, proč stejnopohlavní svatby ještě nebyly legalizované.

Přednášející dokonce zmínil jednoho poslance z Hnutí ANO, který je natolik proti stejnopohlavním svatbám, že proti nim aktivně bojuje. To praxi znamená, že chodí po sněmovně, uplatňuje svůj vliv, přesvědčuje ostatní poslance, aby hlasovali proti, a tak dále.

Takže skutečná podoba zákonů nakonec není ani o tom, co chce většina. Je to o tom, co chtějí ti, kteří jsou momentálně u moci.

2) Ale teď vážně! Jste středobodem vesmíru?

Představte si, že byste dostali kouzelnou hůlku, se kterou můžete ihned zakázat všechno, co nemáte rádi. A také udělat ze všeho, co naopak rádi máte, základní lidské právo. Využili byste ji ihned? Jak si vůbec můžete být jistí, že to, co máte a nemáte rádi dnes, nebude zítra zase něco úplně jiného? Chci říct - měli jste stejné názory, jaké máte dnes, třeba před deseti lety? A jestli ne, tak jak víte, že zrovna teď už je váš pohled na svět konečný a nebude se dále vyvíjet?

Má se tedy svět zcela dynamicky v reálném čase měnit podle vás? Když najednou dojdete k závěru, že je správné třídit odpad, měl by v tu chvíli ihned začít platit zákon, podle kterého bude pod hrozbou pokuty povinné třídit odpad? A naopak, když si to zase rozmyslíte, má to ihned přestat platit? Absurdní představa, že ano? Ale přesně po tomhle mnohdy voláte, pokud jste chronický zakazovač, jakých potkávám denně mraky.

A jak by vypadal svět, kdyby měl takovou hůlku doslova každý? To by nejspíše bylo zakázáno skoro všechno, protože u všeho se najde někdo, komu to nějakým způsobem vadí. Posloucháte black metal? Určitě jsou lidi, kteří si myslí, že je to zlá hudba, kterou by bylo lepší zakázat. Jíte maso? Zakázat! Máte doma psa? Podle některých zvířecí otroctví.

Není to koneckonců egocentrická představa, že by se svět měl formovat podle mé vůle? Proč myslíte, že pravidla naší společnosti by měly fungovat zrovna podle vás? Na světě je skoro osm miliard lidí, tak proč vy?

3) Jde to i jinak?

V prvním díle jsem uvedl příklady několika fiktivních lidí, kteří chtěli proměnit vše, co mají rádi, ve svaté právo, zatímco vše, co rádi nemají, naopak v regulaci.

Uvedu příklad dalšího člověka a budu mu říkat třeba Štefan.

Štefan je zastánce svobody. On si pod slovem svoboda nepředstavuje krásný ideální svět, kde všechno šlape podle jeho představ. Ne! On chápe, že svoboda znamená, že druhým nebude říkat, jak mají žít. Nebude jim říkat, co smí a nesmí, nebo jak musí vychovávat svoje děti a jaká mohou vlastnit zvířata. Ne, nebude jim nařizovat s jakou měnou mohou platit, jak se mohou jmenovat, jestli mohou mít kuřáckou hospodu a tak dále.

On chápe, že svoboda není o tom, že druzí dělají to, co on osobně schvaluje, ale o to tom, že druzí lidé mohou dělat také věci, které se mu nelíbí, nemá je rád. Či je dokonce nenávidí a hnusí se mu! Ale jednou se rozhodl být pro svobodu, tak se svého přesvědčení drží a nehází ho za hlavu ihned, jakmile se vyskytne cokoliv, co nemá rád.

Štefan je milovník zvířat. Myslí si, že rybaření je zbytečné týrání ryb. Je také proti jatkám, jelikož je militantní vegan a maso je mu odporné. Dokonce má averzi k zoologickým zahradám, neboť je to podle něj druh zvířecího otroctví.

Chce Štefan zakázat rybaření, jatka a zoologické zahrady? Nikoliv! On to řeší tak, že nerybaří, nekupuje maso a nechodí do zoologických zahrad. Ostatním lidem svůj pohled nevnucuje, jelikož rozumí tomu, že je to jen jeho osobní subjektivní názor a jeho etické pravidlo, které ostatní nemusí sdílet. Zcela respektuje právo druhých lidí tyto věci dělat. Ba dokonce by bránil jejich svobodu rybařit a provozovat zoo a jatka. Kdyby někdo přišel s tím, že chce něco z toho zakázat, Štefan by byl první, kdo by důrazně a nahlas vyjádřil svůj nesouhlas.

Znamená to tedy, že sedí na zadku a nedělá prostě vůbec nic? Nikoliv! On proti všemu, co nemá rád, bojuje, avšak nevolá na pomoc stát ani úředníky. Nesepisuje petice, nepíše poslancům emaily a nechodí na demonstrace, kde se požadují různé zákazy.

Místo toho má blog a také Youtube kanál, kde lidem vysvětluje, proč je podle něj dobré se vzdát masa a nechodit do zoo. Vydal také knížku a občas přednáší v knihovnách a kavárnách. Čas od času zkouší promluvit do duše přátelům a rodině, přičemž některé ovlivnil, aby maso aspoň omezili. Zásadně ale nikomu nic nenutí za pomocí státní (i jiné) násilné síly. Jen vysvětluje, proč zastává určité pozice.

Štefan to totiž na rozdíl od všech ostatních myslí zcela vážně, když říká: „Žij a nech žít.“

Nemáte rádi kuřácké hospody? Výborně, tak se jim vyhýbejte. Nemáte rádi ženská příjmení bez -ová? Tak si -ová ve svém jménu ponechejte. Nemáte rádi fotbal? Nekoukejte na něj. Myslíte si, že exotická zvířata lidem do rukou nepatří? Nekupujte si je. Vadí vám drogy? Neberte je. Nemáte rádi zbraně? Nepořizujte si je. Myslíte si, že bychom měli pomáhat chudým? Výborně! Tak běžte a pomáhejte chudým. Nemáte rádi, když jsou obchody otevřené o státních svátcích? Tak svůj obchod o svátku zavřete.

Není nutné k tomu nutit druhé.