Věční reformátoři

Mises.cz: 15. září 2013, Jakub Skala, komentářů: 2

[Vyšlo na blogu autora.]

Kdy naposledy jste slyšeli pojmy jako reforma výroby sklenic nebo reforma poskytování thajských masáží? Asi nikdy. To proto, že soukromí výrobci a poskytovatelé služeb se – na rozdíl od státu – musí neustále snažit zlepšovat svoje nabízené služby. Nereformují. Kontinuálně zlepšují svoje produkty a ti, kteří jen trochu zaostávají a nesplňují přání svých zákazníků, záhy krachují. Tržní proces je vcelku prostý, obstát na něm už tak snadné není.

Oproti tomu stojí jako solný sloup sektor státní, v tomto konkrétním případě školství. To vytrvává na místě, ačkoliv neustále slyšíme zkazky o tom, že je třeba reformovat. Jedni navrhují vyšší platy učitelů, další zlepšit kázeň, zkrátit docházku v ZŠ o rok, státní maturity, nestátní maturity a tak dále. V tak zaostalém systému, jako je ten náš, už možná reformovat (nikoliv jen zlepšovat) skutečně třeba je, ale nikdo neví jak. Lépe řečeno snad každý si myslí, že ví jak, ale zlepšení současného stavu je stále v nedohlednu. Co s tím?

Nebudu předstírat, že vím, jak by takový nejlepší vzdělávací systém měl vypadat. Každý na to máme jiný názor, ale všichni máme v zásadě jen jednu možnost – poslat dítě do státní školy, kterou musíme platit z daní.[1] Nemůžeme si vybrat mezi rozdílnými vzdělávacími systémy, různými přístupy k dětem a různými výukovými metodami. A v tom tkví právě ten problém.

Proč by měl být vhodný jeden způsob výuky pro všechny děti? Proč by měl cizí úředník rozhodovat o tom, co a jak se budou učit naše děti?

Stát bohužel svými regulacemi úspěšně brání vzniku konkurenčního odvětví, ve kterém budou pouze soukromé školy, které se budou snažit přilákat co nejvíce dětí a nabízet jim (resp. jejich rodičům) ty nejlepší služby. Školy by nabízely celou variaci služeb, které by lákaly různé děti podle jejich zaměření a nesnažily by se z nich udělat uniformní masu, jako je tomu nyní. Takové školy by měly ty nejlepší předpoklady najít efektivní a moderní vzdělávací systém. Celou sadu systémů, které by fungovaly naráz. Místo toho nám stát nabízí a nutí katastrofální vzdělávací systém, ve kterém se budoucí učitelé zpravidla rekrutují z těch nejhorších absolventů této mašinérie.

Standardní námitka proti soukromému vzdělávacímu systému říká, že „školství je příliš důležité, aby mohlo být ponecháno trhu.“ Je to ale přesně naopak: školství je příliš důležité, než aby mohlo být ponecháno v rukou státu, který ho zoufale nezvládá posunout blíže požadavkům dětí a rodičů. A tak se neustále „reformuje“.

Školství potřebuje jedinou reformu: okamžitě celé zprivatizovat. Počínaje mateřskými školkami a konče univerzitami.

[1] Jistě, můžeme poslat děti do soukromých škol a platit tak státní i soukromé školy. To si ale může dovolit jen málokdo. Kdybychom nemuseli platit ty státní, mohli bychom si dovolit i ty soukromé.