Věříme, že jednou bude ancap?

Mises.cz: 14. května 2020, Matthias Lukl, komentářů: 15

V diskuzích o anarchokapitalismu se někdy odkazuje na budoucnost, když se užívají obraty jako: "Až jednou bude anarchokapitalismus, jak se bude řešit, že...?" nebo "Až jednou budeme žít v anarchokapitalismu, tak...", což značně implikuje, že něco takového v budoucích časech nastane.

Jenže - opravdu věříme, že něco takového bude? Ve vší vážnosti? Třeba za sto nebo dvě stě let? Jaké jsou vlastně reálné možnosti, že anarchokapitalismus nastane? Pojďme se na to podívat!

Osobně se domnívám, že stát, jak ho známe dnes, zanikne. Myslím si, že koncept centralizované demokratické vlády zkrátka zastará natolik, že od něj dají lidé ruce pryč. Z pohledu historie není ani pravděpodobné, že bychom zrovna žili v době ideálního systému, neboť téměř každý systém v historii byl vnímán jako: "Je to hrozný, ale nic lepšího nemáme," a vždycky nakonec zanikl, takže proč by to tentokrát mělo být jiné?

Myslím, že i spousta neanarchistů a nelibertariánů bude souhlasit, že je nepravděpodobné, aby byla parlamentní demokracie ten poslední systém, ke kterému lidstvo došlo, a zůstane už na věky věků, dokud do naší planety nenarazí meteorit nebo nás nevyhladí smrtící virus.

Pokud se však shodneme, že tenhle systém nebude trvat věčně, ještě z toho nutně nemusí vyplynout, že až padne, nahradí ho nutně anarchokapitalismus.

Naštěstí se zdá, že každý systém obvykle bývá liberálnější a svobodnější než ten předchozí. Pochopitelně to nefunguje na sto procent. Je spousta zemí, které byly relativně svobodné, ale upadly do naprostého totalitního nebo diktátorského pekla, které zničilo mnoho životů, rozbilo ekonomiku a přineslo jen pohromu. Jistě, to se stává.

Nicméně v dlouhodobém měřítku spíše jdeme ke svobodě, a to, co dřív bylo zcela normální a běžné, je dnes naprosto nepředstavitelné. Představte si, že byste se klaněli králi tak jako ve středověku. A teď to nemyslím jako metaforu, ale doslova musíte padnout k zemi a poklonit se. Kdo by se dnes klaněl třeba Zemanovi, že? Nebo si představte, že by stále platilo útrpné a hrdelní právo, čili stát by vás mohl klidně mučit či popravit. Dnes naprosto nepředstavitelné. Není to tak dávno, kdy bylo normální zakazovat ženám chodit k volbám a černochům studovat na univerzitách.

Je tedy možné, že v budoucnosti bude lidstvo v některých ohledech spíše svobodnější než dnes a úloha státu se výrazně zmenší či zmizí úplně. Avšak věřím, že některé druhy svobod mohou naopak také zmizet.

Je možné, že anarchokapitalismus, jak si jej představujeme teoreticky a jak jej vykresluje literatura, nemusí nastat nikdy. Věřím ale, že nastane něco, co se k tomu v některých ohledech může blížit.

V některých ohledech stačí, aby se změnilo vnímání lidí v různých otázkách. Všiml jsem si, že mnoho lidí je extrémně citlivých na porušování ústavních pravidel. Pokaždé, když náš prezident udělá něco protiústavního, přijde z mnoha stran nějaká ta žaloba u ústavního soudu. Ze stran mnoha institucí, organizací a politických stran přichází stanoviska nesouhlasu a odmítání. Ze strany běžných lidí přichází bouřlivá kritika. Jasně, prezidentovi to téměř vždy projde, ale zkrátka pro většinu lidí je to tabu.

A možná přesně tenhle přístup potřebují vlastnická práva. Potřebujeme, aby pro lidi bylo tabu, že by stát bral lidem peníze, vstupoval na jejich pozemek nebo jim diktoval, jak mají nakládat se svým životem. A nemyslím si, že je to zase tak nereálné.

Svým způsobem také může fungovat minarchismus tak, jak si jej představoval samotný Ludwig von Mises. Sice jsem přesvědčen, že každý malý stát se jednou stane velkým státem, ale za určitých podmínek by reálný mohl být. Pokud se změní celkové paradigma lidí a stanou se z některých státních zásahů naprostá tabu, která donutí většinu lidí vyjít do ulic a hlasitě protestovat, tak by se mohlo dát držet stát na uzdě. Pokud nás čeká budoucnost, kde bude stát hrát spíše menší úlohu, je to pro mě jako pro anarchokapitalistu zcela nepochybně lepší představa, než že by zůstal stejně velký a mocný jako dnes.

Co je však hlavní pointa toho všeho, je fakt, že anarchokapitalismus není zase tak binární filozofie, jak by se mohlo na první pohled zdát. Anarchie i kapitalismus jsou spíše věc míry. Pokud stát legalizuje prodej marihuany, zvýší se míra anarchie a kapitalismu. Pokud naopak některé druhy látek zakáže, tak se míra kapitalismu a anarchie sníží.

Ač je anarchie pro mnoho lidí sprosté slovo, tak věřte, že je všude kolem vás. Všechno, co vám nezařizuje stát, je anarchie. Jak budete trávit čas o víkendu, jaké lidi si zvolíte za vaše kamarády, jaké budete mít koníčky, jaké budete zastávat názory. To všechno si můžete zvolit, aniž by vám do toho někdo mluvil. Samozřejmě to není stoprocentní anarchie, protože je mnoho věcí, které o víkendu dělat nemůžete, neboť je stát nedovoluje. Je mnoho koníčků, které jsou regulované. A některé názory rozhodně nemůžete zcela otevřeně šířit, aniž byste nenarazili na nějaký problém se zákonem. Přesto je váš život tak na 80 % anarchie. A čím víc, tím líp.

To samé platí pro kapitalismus. Vždycky bude v nějaké míře existovat. Představte si, že bychom žili v nějaké totalitě, kde je vše státní a neexistuje ani jeden soukromý podnik. Přesto stále bude nějaká míra kapitalismu. Pokud budu chovat třeba slepice a vyměním plato vajec se sousedem za flašku vína, došlo tu ke směně, které jen těžko nějak zabránit, natož pak odhalit a potrestat.

Nastane tedy v budoucnu anarchokapitalismus? Inu, možná ne, ale to neznamená, že nemůžeme usilovat o větší míru anarchie a kapitalismu, protože čím víc, tím líp. Věřím, že jednou se můžeme dostat někam, co se bude představám současných anarchokapitalistů, blížit. Možná tam stále bude existovat stát, ale bude tam rozhodně velká míra anarchie i kapitalismu.