Vím, že nic nevím

Mises.cz: 18. ledna 2012, Miroslav Polách, komentářů: 73

Žijeme v komplexním světě. Každý den čelí lidstvo obrovskému množství dílčích rozhodnutí. Stejně jako mají své hranice stroje vytvořené lidmi, mají své hranice i věci, které vytvořila příroda. Lidský mozek, jedna z nejsložitějších struktur ve známém vesmíru, má svou kapacitu a limity – lze jím tedy pochopit vše?

V čem je problém?

Jistě se mnou bude většina lidí souhlasit, že není ve fyzických silách člověka skákat kilometr do výšky, zvedat miliardy tun v posilovně atd. Pokud jde o naše fyzické výkony, jsme si poměrně dobře vědomi věcí pro nás nemožných. Jsme si stejných bariér vědomi u naší inteligence? Dnes a denně vidíme snahu politiků, sociologů či ekonomů řídit společnost – aniž by si tito lidé položili úplně nejzákladnější otázku – je řízená společnost v našich mentálních možnostech, nebo se snažíme o skákání kilometr vysoko? Charles Darwin kdysi prohlásil: „Ignorance častěji než inteligence plodí sebevědomí,“ není tedy taková společnost jen výplodem ignorance lidí, kteří v ní usilují?

Troška historie a biologie

Historie našeho vesmíru je příběhem, jehož nadpis by mohl být Sdružování nebo Spolupráce. Od Velkého třesku neustále docházelo ke vzniku komplexnějších a komplexnějších systémů. Přibližně 300 tisíc let po Velkém třesku se oddělila hmota od záření a začaly vznikat první atomy. První atomy se začaly sdružovat a vytvářet molekuly, z molekul vznikaly bakterie, z bakterií buňky, z buněk zvířata a z jednotlivých zvířat jejich společenství. Pokud se dnes podíváte na plejtváka obrovského, je to systém tvořený 100 000 biliony buněk, které se různě specializují a spolupracují. Teď se snažte vcítit do kůže plejtváka, když si jedna z buněk se svou inteligencí řekne, že bude druhým direktivně říkat, jak se mají chovat – byla by schopna koordinovat 100 000 bilionů kamarádů? Druhé buňky ji klidně mohou demokraticky zvolit jako nejchytřejší a nejlepší z nich, je však v jejích možnostech vytvořit a pochopit plejtváka?

Společnost jako komplexní systém

Na naší planetě žije něco kolem 7 miliard lidí, každý z těchto lidí je naprostým unikátem v podobě znalostí a dovedností, kterými disponuje. Denně tito lidé kooperují, aby jednotlivé znalosti a dovednosti dali dohromady a vytvořili věci, které samotný člověk neumí vyrobit (příkladem je i taková tužka). Lidská společnost je velmi komplexním plejtvákem, plejtvákem, který dokáže produkovat věci, které jsou nad fyziologické možnosti jednotlivce, a disponovat znalostmi, které není v silách jednotlivce pojmout. Abychom kooperovali a vytvářeli věci, které uspokojí potřeby lidí, které neznáme, potřebujeme tržní mechanismy. V dlouhém procesu evoluce jsme si osvojili cenový mechanismus, který dokáže sloučit znalosti a dovednosti jednotlivců k vytváření extrémně složitých věcí a systémů. Díky němu jsme se mohli specializovat a vyměňovat spolu plody své práce – společnost se stala něčím víc než jen součtem jednotlivců. Bohužel je tento mechanismus výsledkem spontánního vývoje, a proto se jej spousta lidí snaží „vylepšit“. Současná společnost nepotřebuje více plánování z vrchu dolů, nepotřebuje regulace, dotace, záchranné fondy ani fikce „obědu zadarmo“ či hodného státu – potřebuje více dobrovolné spolupráce a návrat k přirozeným procesům utváření mezilidských vztahů, potřebujeme více svobody. Tomáš Baťa kdysi řekl, že každá krize začíná krizí morální. Dokud neporazíme své ego a naši politici, sociologové a ekonomové si neuvědomí, jak málo toho ví o tom, co si myslí, že dovedou řídit a plánovat, budeme řešit hypoteční krize, krize eura a spousty dalších krizí, které jistě teprve přijdou.