Výhody neefektivity

Mises.cz: 05. března 2013, The Freeman (přidal Jakub Skala), komentářů: 0

Trhy jsou často správně charakterizovány jako výjimeční řešitelé problémů. Při správných pravidlech hry (včetně soukromého vlastnictví, volné směny a vlády práva) lidé sledující svůj vlastní zájem dokáží více či méně úspěšně zkoordinovat svoje plány navzájem a tak vytvářejí všeobecný řád, aniž by věděli nebo potřebovali vědět, jak se má vše udělat. Z tohoto důvodu ekonomové občas říkají, že trhy jsou mnohem „chytřejší“ než jakýkoliv jeden člověk.

Ale já si myslím, že trhy jsou mnohem důležitější pro problémy, které „vytvářejí“, než pro problémy, které řeší.

V roce 1920 vysvětlil Ludwig von Mises, že daný jedinec ve společnosti může racionálně plánovat – tj. nacházet nejefektivnější, nejméně nákladné způsoby k dosažení daného cíle – jen a pouze pokud zná peněžní ceny, které ho vedou. Bylo by z jeho pohledu lepší postavit most z molybdenu, nebo z oceli, nebo z nějaké kombinace obou? Nebo by místo mostu měl investovat do trajektu? Tyto otázky jsou obtížné samy o sobě ve světě s peněžními cenami, ale bylo by nemožné je zodpovědět, pokud bychom neznali peněžní ceny oceli, molybdenu a všech dalších zdrojů potřebných k postavení konkrétního mostu (nebo zkonstruování konkrétního trajektu).

Tímto způsobem peněžní ceny – ceny, které vyplynou z volné směny vlastnických práv na volném trhu – pomáhají řešit jedincův problém, jak a zda vůbec postavit most. S jejich pomocí je jedinec alespoň v principu schopen odhadnout, jaké mohou být náklady různých alternativ. A ta, která vytváří nejvíce zisku, ta, u které odhaduje jedinec, že očekávané zisky převýší očekávané náklady nejvíce, bude mít také tendenci být tou nejefektivnější (tj. investice bude mít nejvyšší výnosnost).

Zhruba 20 let po Misesovi vysvětlil Friedrich Hayek, jak tyto trhem vytvořené ceny dovolují nedokonale informovaným jedincům koordinovat svoje plány s ohromným množstvím lidí roztroušených v celé globální ekonomice, aniž by museli vědět, co a jak konkrétně dělají. Pokud vzrostou ceny benzínu, nikdo jim nemusí říkat, aby ho používali méně, ačkoliv to je přesně to, co zvýšená vzácnost benzínu, která stojí za zvýšenou cenou, vyžaduje.

Misesova a Hayekova analýza tržní ekonomiky zlepšila naše chápání toho, co Adam Smith uprostřed osmnáctého století myslel svojí „neviditelnou rukou“. Pokud uvážíme, že proces koordinace umožněný cenami je opakován znovu a znovu pro všechno zboží a služby produkované v ekonomice, je snadné vidět, proč je mnoho ekonomů uneseno schopností trhu řešit problémy.

Tento koordinační proces také přináší světlo na to, jak vládní politiky – kolektivistické nebo intervencionistické - které eliminují nebo narušuj tyto ceny, učiní celý svět o mnoho hloupější.

Jakkoliv úžasná je tržní ekonomika při řešení problémů, skutečný génius tržního procesu tkví v tom, že přináší problémy k lidské pozornosti v první řadě. Předtím, než můžete nějaký problém vyřešit, musíte o něm vědět. To je, věřím, skvělý náhled, kterým na počátku 70. let přispěl Izrael Kirzner k našemu chápání trhu – konkrétně proces podnikatelského objevení chyby.

Jednou implikací tohoto náhledu je, že vládní politiky, které podkopávají (nepopiratelně nedokonalou) spolehlivost peněžních cen, také znemožňují hledání neefektivnosti: podkopávání cen vrhá pochyby na samotný význam neefektivity.

Striktně vzato, neefektivita existuje tam, kde pro nějakou osobu v daném čase a místě náklady činnosti převáží její zisky. Viděli jsme, že abychom mohli racionálně kalkulovat náklady a zisky, potřebujeme peněžní ceny vstupů a výstupů v našem případě oceli a mostů. Takže ve chvíli, kdy vláda naruší práva soukromého vlastnictví, zasahuje do obchodu, zkresluje ceny a manipuluje s penězi, nejen že je v důsledku obtížnější být efektivní, ale také podkopává stoličku pod samotnou schopností vůbec poznat neefektivitu.

Za použití pravidel aritmetiky je jednoduché vidět, že tvrzení 1 + 2 = 4 je nesprávné, ale co když máme tvrzení _ + _ = _ ? Jaké je řešení tohoto problému? Je zde vůbec nějaký problém? Peněžní ceny vyplňují prázdná místa, „vytvářejí chyby“, tj. odkrývají omyly, které by bez nich nebyly viditelné, které pozorní podnikatelé mohou spatřit a opravit. Pokud zůstanou omyly a neefektivity neviditelné, je nemožné vůbec začít hledat lepší způsob dělání věcí.

Ekonomika bez neefektivností je buď taková, kde každá znalost je natolik perfektní, že nikdo nedělá chyby, nebo je to ta, kde vládní politika dokázala zabránit samotné možnosti neefektivity. Ve světě překvapení a objevování, experimentování a inovací je první možnost nemožná a druhý typ ekonomiky je, jak ukázal Mises před téměř sty lety, stejně nemožný jako netolerovatelný.

A tedy žijící ekonomiky musí „vytvářet“ neefektivity (a celou spoustu), aby připravila půdu větší efektivitě a pokračujícím inovacím. A to přesně tržní proces neustále dělá – díky bohu.

Převzato z fee.org.