Vznešenost liberalismu a stoka lidství

Mises.cz: 08. dubna 2012, Adam Ábelovský, komentářů: 65

Jsou lidé příliš slabí a prázdní? Je obecnou vlastností lidí křivost, zlost a hloupost? Zřejmě ano, je-li neustále tvrzeno, že liberalismus rakouské školy je neproveditelný a neakceptovatelný.

Klesá opravdu lidská znalost, morálka, mravnost a slovutnost? Asi ano, pokud se nechceme soustředit na svobody jednotlivce a jeho vlastní rozhodování. Člověk je ubohá bytost, která potřebuje vést? Mám ten pocit, že to jsou myšlenky těch, kteří odsuzují liberální pojetí společnosti a ekonomiky.

F. A. Hayek ve svých dílech poznamenal několik klíčových myšlenek a geniálních úvah. Opřel se o popření nekonečného vědění lidí a o vadnost descartovského uvažování. Racionalisté a jejich následovníci totiž, uvězněni v matematice, nepochopili další rozměry lidské společnosti, když vyjádřili schopnost vymyslet vše, tedy i nové právo, které by zcela nahradilo to stávající. Skotští filosofové A. Ferguson a A. Smith se zaměřili na vymanění lidské společnosti z kartézského uvažování, které dává „racionální“ odpověď na vše týkající se i práva a morálky.

Jsme osudově domýšliví a principielně nevědomí. I tyto teze Hayek formuloval ve svém dílu. Argumentoval neschopností znalosti spravedlivých rozdělení ve společnosti, která je dle něj spontánním řádem. Spontánní řád vzniká tím, že se jeho „prvky“ řídí jistými očekáváními na úrovni práva (pravidly), která vedou k „jistotě“ určitého záměru prvku společnosti (stát, podniky i jednotlivci). Právě v takové společnosti není možné pojmout jednotlivé záměry a stanovit tak spravedlivé rozdělení produktů společnosti. Pravidla v této společnosti by měla být podle Hayeka obecná, negativní a abstraktní. Řekněme, že obecnost pravidel je snadno definovatelná jako schopnost aplikace pravidla na všechny prvky společnosti. Negativnost znamená zákazovou formu pravidel, nikoli příkazovou. Abstraktností je míněno podtržení právě oné obecnosti tím, že pravidlo nemá být účelové a nemá vést k předem stanovenému cíli. Proč? Příkazy s cílem jsou dobré pro organizace, kde je možné předpokládat výsledky daných příkazů, nikoliv však pro společnost, která je spontánním řádem. Zákony vztahující se na úzce vymezené subjekty pokřivují společnost a trh, vytvářejí třídní cítění, napomáhají společenským nepokojům a způsobují další negativní efekty.

Je třeba vštěpovat některé hodnoty liberalismu stejně jako tomu je u etiky, morálky a mravnosti (Hayek se snaží rehabilitovat dogmatismus v tomto smyslu – není pochopen). Není snadné pochopení a docenění některých principů. Hrátky na pravdu mohou vést do pekel. Pravda mě nezajímá tak jako principy, protože to jsou reálné stavební kameny společnosti, nikoli pocity pravdy. Pravda je neznámá. Realita není pravdou, ale jejím neustálým objevováním. Nelze mít pokoru k „pravdě“ [1], je však více než žádoucí mít pokoru k principům. Pokud je pro nás společnost stokou, ve které principy prostě nemají co dělat, jsme v úpadku lidství. Vždyť nejsme svatí, ale pořád jsme většinou dostatečně morálně odpovědní. Naše běsy mohou někdy být pozitivní. Málokdy převládnou. Obecný přístup ke společnosti jako ke stoce se mi nezdá rozumným. Dejme jí šanci, braňme její ctnosti, jako je svoboda a osobní vlastnictví, a zarazme stíny socialismu všeho druhu.

A tak si myslím, že je liberalismus rakouské školy lidský, ohleduplný, lží a populismu zbavený.

[1] Pro jistotu: Pravda zde není myšleno jako protihodnota lži! Zde je myšlen širší pojem pravdy. Takovou pravdu je třeba zpochybňovat.