Vznik Impéria (6. díl)

Mises.cz: 22. března 2022, Garet Garrett (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Zvláštní emocionální charakteristikou Imperiálního smýšlení je směs pýchy a strachu.

Pýcha je podobná tomu, co zažívali cestující na Titaniku. Mnoho pasažérů nevěřilo, že by se loď tak velká, a tak mocná mohla potopit. Dokud byla nad hladinou, tak se její naklánějící se paluba zdála bezpečnější než záchranné čluny na otevřeném moři. Stejné je to s obyvateli Impéria. Vykonali obrovské skutky, včetně takových, které se z počátku zdály mimo jejich možnosti. Jsou opojení svou mocí. Zažili dočasné ústupy, ale nikdy nezažili totální porážku. Jak změřit to, co se zdá být nezměrné?

Tak se museli cítit lidé, kteří žili v zenitu římské moci. Tak se cítili obyvatelé britského impéria, když vládli všem mořím a většině světa. Tak se dnes cítí Američané.

Bereme na sebe neomezené politické závazky všude po světě a s lehkým srdcem hlasujeme pro další a další desítky miliard na naše globální záměry. S opovržením se dnes hledí na ty, kteří varují: „Ani naše moc není nekonečná. Zvažme naše možnosti na vahách přínosů a nákladů.“ Odpovědí je: „Nepoznali jsme limity naší síly. Dokážeme všechno, co si zamaneme. Musíme udělat to, co je nezbytné a nutnost si vytvoří vlastní prostředky.“

Ve zdánlivém protikladu se zde vkrádá strach. Strach z barbarů za hranicemi. Strach z toho, že zůstaneme sami. Strach ze světového veřejného mínění, protože mínění světa potřebujeme mít na své straně. Strach, který je neoddělitelný od faktu, že naše bezpečnost již není v našich vlastních rukách.

Přijde čas, kdy se naše vlastní vnější stráž, náš systém satelitů, stane zdrojem strachu. Satelity umí být svéhlavé – čím více se na ně spoléháme, tím svéhlavější se stávají. Je tedy stále přítomný strach, abychom je něčím neurazili, nebo jen z toho, že nenaplníme jejich očekávání.

Přemýšlejte o tom, jaké změny se staly v anglo-amerických vztazích od doby, kdy máme v Anglii naše jaderné základny, velkou část letectva a třicet tisíc vojáků. Dřívější Republika se nebála řevu britského lva v dobách, kdy byl velký a silný. V dnešní době ovšem naše ministerstvo zahraničí znervózní pokaždé, kdy lev spokojeně nepřede. Na straně Velké Británie panuje předpoklad, že si Spojené státy nemohou dovolit nechat jí padnout. Na naší straně si začínají lidé uvědomovat, že pokud je národní bezpečnost vaším pokladem a jeho část zakopete na zahradě svého přítele, tak se vaše přátelství může stát rukojmím.

A nakonec je tady tajný a stálý strach ze spojenců – nikoliv individuálně z toho nebo onoho, ale ze zahraničních spojenců v obecném lidském principu, kdy každý z nich má vlastní život, který by si chtěl zachránit. Jak se zachovají, když toto spojenectví bude podrobeno zkoušce? Co udělají, když se ocitnou tváří v tvář děsivé skutečnosti stát se evropským bojištěm, na kterém bude hájena bezpečnost Spojených států? Když zaváhají nebo padnou, co se pak stane se zbraněmi, kterými jsme je zásobili? Co když se vzdají a vydají je našim nepřátelům?

Možnost, že bude muset čelit svým vlastním zbraním na cizím poli, patří k jedné z nočních můr Impéria.

Překlad od Vladimíra Krupy.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.