Vznik Impéria (7. díl)
Mises.cz: 29. března 2022, Garet Garrett (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0
Republika není zavázána k tomu svět někam vést nebo ho měnit. Impérium na druhé straně musí vždy projektovat svoji moc navenek. Co nyní zavazuje Američany k tomu, aby byli strážci svobodného světa?
Impérium se ocitá v pozici vězně historie.
Historie Republiky je její vlastní historií. Její minulost v sobě neobsahuje budoucnost. Republika může měnit svou politiku spolu s výměnou své vlády. To je její vlastní vnitřní záležitost. Ale historie Impérií je historií celého světa a ta patří mnoha lidem.
Republika není zavázána k tomu svět někam vést nebo ho měnit. Impérium na druhé straně musí vždy projektovat svoji moc navenek. Co nyní zavazuje Američany k tomu, aby byli strážci svobodného světa?
Když si položíme tuto otázku, zazní zlověstné fanfáry. Nepřemýšlíme jen o vlastní bezpečnosti, ale o bezpečnosti v rámci kolektivní obrany celého západního světa. A za tím leží větší myšlenky.
Teď je řada na nás.
Je řada na nás udělat co?
Převzít odpovědnost a morální vedení svobodného světa.
Udržet rovnováhu sil a postavit se proti zlu kdekoliv se objeví – v Evropě, Asii, Africe, na vlnách Atlantiku a Pacifiku, ve vzduchu a pod mořskou hladinou. Zlem jsou v našem případě barbaři z Ruska.
Je řada na nás udržet světový mír.
Je řada na nás ochránit civilizaci a sloužit lidstvu.
To je řeč a myšlení Impéria. Římské impérium nikdy nepochybovalo o tom, že chrání civilizovaný svět. Jeho dobrými záměry byly mír a pořádek. Španělské impérium přidalo spásu duše. Britské impérium přidalo vznešený mýtus o břemenu bílého muže. My jsme přidali svobodu a demokracii. Přes tyto přídavky řeč Impéria zůstává stále stejná. Je to řeč moci.
Na praporu impérií je vetkáno moto, že účel světí prostředky. To je ironické ze dvou důvodů. Zaprvé Impérium skutečně věří tomu, co hlásá jeho prapor. Zadruhé heslo pro dosažení konečného cíle je vždy Mír. Mír dosažený z milosti jeho drtivé moci. Mír dosažený takovou převahou zbraní, proti které se nebude možné postavit.
Člověk by měl vědět, že na cestě za tímto druhem míru je bod, ze kterého není návratu.
Pokud by bylo pravdou, že jediná naděje na přežití leží v naší kolektivní bezpečnosti, tak bychom neměli jinou možnost než kráčet po této cestě za jakoukoliv cenu. Avšak, pokud by to pravdou nebylo, stále by zde byly silné důvody proč po ní kráčet. Tyto důvody jsou dobře známé. Jak dnes mnozí říkají: „Svět na nás spoléhá a nesmíme ho znovu zklamat.“ Morální vedení svobodného světa není role, ze které byste se mohli snadno vyvléknout.
Co to bude pro nás znamenat?
24. června 1941, při rozšíření programu půjčky a pronájmu na Rusko, prezident Roosevelt řekl: „Bude pro nás přijatelný jen takový výsledek, kterým bude svět zasvěcený svobodě slova a vyjadřování – svobodě každého vyznávat Boha svým vlastním způsobem – svobodě od nedostatku a svobodě od teroru.“
Senátor Taft byl jedním z mála, kdo si dokázal představit, co to může obnášet. Položil otázku: „Bude snad ta část světa, kterou Stalin dobude našimi tanky a našimi letadly, zasvěcena svobodě slova? Bude zasvěcena svobodě od nedostatku a svobodě od teroru? Nebo po ruském vítězství budeme nuceni zasáhnout my s naší armádou, abychom zajistili tyto svobody dvěma stům milionům lidí, kteří nikdy nepoznali svobodu od nedostatku a svobodu od teroru?“
V říjnu 1951 magazín Collier věnoval celé jedno číslo úvahám o tom, jak proběhne Třetí světová válka s dvacítkou článků, jejichž autory byli profesoři, vojenští profesionálové, publicisté a další, které bychom mohli nazvat tvůrci veřejného mínění. A pokračování bylo nazváno osvobození ruského lidu. Zde je odpověď na otázku senátora Tafta.
Dvaaosmdesátý Kongres slepě odhlasoval Pentagonu jeho miliardy a posunul nás tak ke kasárenskému státu. Nevyřčenou premisou, která se vznášela nad celou debatou, bylo, že takové kroky již budou nezvratné. Nikdo si doposud nedovede představit, jak by výdaje podobného rozsahu mohly pokračovat donekonečna. Nikdo ovšem nemůže vážně doufat, že se nároky příští rok zmenší, nebo rok poté, nebo kdy vlastně? Pokud bude velká válečná mašinérie dobudována za pět let, co se s ní dá dělat jiného než začít válku nebo jí začít budovat zase znova opět s modernějšími a pokročilejšími zbraněmi při vyšších a vyšších nákladech? Nikdo si nemůže myslet, že se zmenší požadavky našich přátel a spojenců. Nikdo však neví, jak tuto roztočenou spirálu zastavit.
Překlad od Vladimíra Krupy.
Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.