Wuhan a COVID: zkorumpovaní akademici umlčují vědce pro stomilionové granty

Mises.cz: 10. srpna 2021, Jan Mrcasik, komentářů: 1523

Stále více akademiků, namísto aby podporovali vědu coby svobodnou soutěž vědeckých teorií, vystupuje v roli Svaté Inkvizice. Ve věhlasných vědeckých žurnálech publikují dogmata, která zakazují přezkoumávat. Vědecké kolegy – „kacíře“, kteří si dovolí je kriticky přezkoumávat, trestají dehonestací a exkomunikací z publikací i pracovišť.

Jenže teď máme v ruce podrobně dozdrojovaný případ zkorumpovaných akademiků, kteří lhali, lobbovali, cenzurovali, dehonestovali konkurenty a ovlivňovali politiky – jen aby se ukázalo, že jim šlo o granty ve výši stovek milionů dolarů.

Čte se to skoro jako detektivka, ale je to tragický příběh korupce, konfliktu zájmů – a vědy, která se deformuje do nebezpečné karikatury sebe sama a usiluje o politickou i společenskou moc.

Ale nejprve musíme začít malou odbočkou – uvedením do tématu. Vědecká obec je totiž již léta rozdělená na dva nesmiřitelné tábory ohledně výzkumu virů, přičemž dělící linie víceméně sleduje odbornost a tedy osobní zájmy a priority ohledně výzkumu.

Řada virologů a epidemiologů věří, že abychom se lépe bránili proti epidemiím, musíme hromadně sbírat, ukládat v laboratořích a experimentovat s vysoce nebezpečnými viry. Viry, které způsobily minulé pandemie či epidemie. Viry, které již byly vymýceny a jediným zdrojem jejich nákazy jsou laboratoře samotné.

A dokonce i desetitisíce virů, které mají zatím pouhý „potenciál“ perspektivně způsobit pandemii, kdyby zmutovaly – těm se říká „Potenciálně Pandemické Patogeny“, dále jen „PPP“, a jedná se zejména o vysoce smrtící viry, které se však pomalu přenášejí, nebo se jim moc nechce infikovat lidi, dokud nezmutují. Mnoha z této skupiny vědců však nestačí jen hromadně sbírat PPP a experimentovat s nimi – cíleně je nutí evolučně mutovat tak, aby se staly doopravdovými pandemickými patogeny přenosnými na lidi. To je totiž jejich odbornost, kariéra, koníček, životní výzkum a grantové projekty.

Oproti tomu řada jiných vědců považuje takový výzkum za nezodpovědný a nebezpečný, protože jeho rizika podle nich vysoce převyšují jakékoliv přínosy a nikdy se empiricky neprokázala jakákoliv užitečnost. V čele s experty na biologickou bezpečnost, bioterorismus, bezpečnostní inženýrství a mikrobiologii v nekončící řadě studií, vědeckých prací, analýz a doporučení takové hromadné výzkumy PPP a gain-of-function experimenty na PPP odsuzují, prohlašují za hraničící s vývojem biologických zbraní či přinejmenším „nebezpečí přicházející z laboratoří nechutně ambiciózních lidí“, a označují doslova za „sebenaplňující se proroctví“ vzhledem k tomu, že známe tucty nehod, kdy z virologické laboratoře došlo k úniku a nákaze lidí právě tím virem, jehož infekci měl daný výzkum původně zabránit. Jen namátkou:

• V roce 1995 zasáhla Jižní Ameriku epidemie venezuelské encefalitidy, jejíž genom byl ale identifikován jako „zmražený“ od roku 1963 a tedy laboratorního původu. Narozdíl od celé řady epidemií v letech 1938-1972, které byly vyvolány nedostatečně deaktivovaným virem ve vakcíně, byl tento kmen neznámý a nejspíše tedy unikl z vojenské laboratoře.
• V Británii unikl v roce 2007 virus slintavky a kulhavky z odpadu laboratoře úrovně BSL-4 v Pirbrightu, odkud jej stavební technika roznesla na farmu.
• V roce 2003 unikl virus SARS-1 z laboratoře v Taipei a nakažený vědec vše tutlal z obavy, že „zneuctí svůj národ a laboratoř“. Teprve když mu jeho otec pohrozil, že spáchá sebevraždu, se vědec přiznal a nechal hospitalizovat.
• V roce 2003 unikl virus SARS-1 z laboratoře v Singapuru.
• V roce 2004 unikl SARS-1 z laboratoří Čínské Národní Virologické Laboratoře v Pekingu – a to hned dvakrát za sebou.
• V letech 2004-15 došlo v USA k osmi únikům antraxu z laboratoří BSL-4, když měl býl patogen umrtven aby mohl být zkoumán v laboratořích BSL-2, jenže umrtvení se nepovedlo.
• V roce 1967 došlo v NSR k úniku hemoragické horečky s úmrtností 23 % z laboratoří, kde byli pracovníci infikováni při přejímce nevědomky nakažených exotických zvířat, na kterých chtěli posléze experimentovat s úplně jinými nemocemi.
• V roce 1977 došlo k celosvětové pandemii chřipky H1N1, která unikla z laboratoře po 27 letech a šířila se od hranic SSSR a Číny – genetická analýza totiž prokázala, že se jednalo o kmen postrádající všechny evoluční změny od roku 1950, tzn. o zmražený v sovětské nebo čínské laboratoři.
• V roce 1979 zemřelo ve Sverdlovsku 66 lidí na antrax. Americká rozvědka DIA řekla, že to byl únik z biolaboratoře. Sověti ústy svých vědců řekli, že to je lež a šlo o přirozený přenos ze zvířat. Američtí vědci podpořili své sovětské vědecké kolegy o přirozeném původu a únik z laboratoře prohlašovali za „paranoiu“… Až do roku 1992, kdy byly analyzovány uložené vzorky tkání, vyzpovídáni aktéři a ukázalo se, že virus skutečně unikl ze sovětské laboratoře, kde prostě údržba nevyměnila filtr.

Jak velké je statistické riziko takového úniku z laboratoře? Americký National Institute for Allergy and Infectious Diseases se to pokusil vyčíslit. Vyšlo mu, že na každých 100,000 člověkohodin práce s virem v laboratořích úrovně BSL-3 a BSL-4 dojde ke 2 vystavením laboratorního technika nebezpečným patogenům – a 1 ze 12 takových vystavením vyústi ve skutečnou infekci dotyčného člověka. To se nemusí zdát jako moc, ale nebezpečí pochopitelně roste s počtem laboratoří BSL-3/4 a s délkou výzkumu – a to radikálně. Podle analýzy Konvence pro zákaz biologických zbraní je pravděpodobnost, že „vysoce nakažlivý virus ptačí chřipky“ unikne z laboratoře a způsobí komunitní šíření alias epidemii, neskutečných 20 % za každých 10 laboratoří a 10 let zkoumajících daný virus!

Bezpečnostní incidenty a infekce uniklé z laboratoří BSL-3/4 tedy nejsou žádná hypotetická eventualita, nýbrž prokázaná empirie. Nejsou otázka „jestli“, nýbrž jen „kdy“ a „s jak závažnými následky“. A to jsou data pro USA, v jejichž laboratořích pracují vědci s desetiletími zkušeností. Jejichž laboratoře BSL-3/4 většinou skutečně striktně dodržují bezpečnostní předpisy. A kde má bezpečnost vyšší prioritu, než rychlé výsledky nebo stranické politické zadání.

Oproti tomu Wuchanský institut vznikl „na zelené louce“, kdy podle jeho vlastních pracovníků „před rokem 2004 Čína neměla žádné zkušenosti s laboratořemi úrovně BSL-4“ – ani se stavbou, ani s provozem, a Čína se s Francouzi zcela rozešla „po desetiletí intenzivních střetů kvůli kulturním odlišnostem“. Jaké kulturní odlišnosti mohou znemožnit spolupráci v laboratoři? Co třeba přístup k provozní bezpečnosti? Slovy exkomisaře FDA Scotta Gottlieba, „Tyhle úniky z laboratoří se ve skutečnosti stávají pořád. I tady v USA jsme měli úniky – a co se Číny týče, posledních šest známých nákaz SARS-CoV-1 byly úniky z laboratoří, včetně té poslední která byla dost velká a o které Číňané nejdříve tajili, že jim unikla z laboratoře."

Peter Daszak a elitní žurnál Lancet zakazují nepohodlné otázky – a vyhrožuje se smrtí

Když se tedy z čínského Wuhanu rozšířila nákaza SARS-CoV-2/nCOV-19, za původce byli označeni netopýři – a zjistilo se, že nedaleko pravděpodobného epicentra stojí virologický institut, který výslovně zkoumá viry skupiny SARS a to zejména ty, které se přenášejí z netopýrů, existovala celá řada možností o původu viru. Únik z laboratoře naprosto nebyl vyloučen – zejména ve světle faktu, že jen v samotné v Číně došlo nedávno ke 4 až 6 únikům nákazy SARS-CoV-1 z laboratoří. Pro pořádek – a abychom si pak ukázali typickou manipulaci – si je ale systematicky vyjmenujme všechny:

1. Přírodní původ a zdroj nákazy:
   1. nCOV-19 má zcela přírodní původ a na lidi se přenesl z netopýrů, které někdo koupil na Wuhanském vlhkém trhu.
   2. nCOV-19 má zcela přírodní původ a na lidi se přenesl z nějakého savce-mezičlánku, na kterého se přenesl z netopýra.
   3. nCOV-19 má zcela přírodní původ, na člověka se přenesl v provincii Yunnan, kde jsou lidé nevědomky plní netopýřích virů, a odtamtud nakažený přijel do Wuhanu, kde nákazu rozšířil mezi zranitelnou populaci.
2. Únik z laboratoře:
   1. nCOV-19 byl vědci Institutu izolován přírodně z netopýrů; zkoumán z legitimního „public health“ výzkumu PPP, aniž by byl jakkoli upravován; a unikl omylem/nehodou.
   2. nCOV-19 byl vědci Institutu izolován přírodně z netopýrů; evolučně zmutován na infekčnější legálními, ale kontroverzními experimenty typu gain-of-function v rámci „public health“ výzkumu PPP; a unikl omylem/nehodou.
   3. nCOV-19 bylo bez vědomí pracovníků Institutu nakaženo zvíře, které v laboratoři zkoumali a z něhož se nákaza rozšířila (jako v NSR v roce 1967).
   4. nCOV-19 byl vědci Institutu vytvořen genetickou úpravou v rámci zakázaného vývoje biologických zbraní; a unikl omylem/nehodou.
   5. nCOV-19 byl vědci Institutu vytvořen genetickou úpravou v rámci zakázaného vývoje biologických zbraní; a vypuštěn cíleně jako zbraň.

Před tváří vědy byly bez dalších důkazů všechny tyto možnosti reálně možné (resp. žádnou nešlo a priori vyloučit) a všechny měly být stejně poctivě prověřeny nezávislým vědeckým bádáním a zajišťováním důkazů a indicií. Jenže namísto toho přišlo dogma a stigmatizace.

19. února 2020 zveřejnil elitní vědecký žurnál Lancet „dopis od 27 vědců“. Nešlo o vědeckou práci; nešlo ani o výzkumný článek či vědeckou polemiku. Šlo o hlasité ustanovení nové ortodoxie a dogma, které plošně zakazovalo vůbec bádat o jakékoli možnosti úniku z laboratoře a které nebylo podloženo žádnými vědeckými důkazy a dokonce ani argumenty – jen vysloveně politickou rétorikou ne nepodobnou té bolševické.

Text dopisu zněl takto:

„MY jsme vědci zabývající se ochranou veřejného zdraví … Společně s našimi čínskými kolegy stojíme v přední linii boje proti COVID. Rychlé, veřejné a transparentní sdílení dat o epidemii je nyní ohroženo fámami a dezinformacemi ohledně původu nákazy.

Společně tu stojíme abychom silně odsoudili konspirační teorie naznačující, že COVID-19 není přírodního původu. Řada vědců z mnoha zemí publikovala a analyzovala genom SARS-CoV-2 a drtivou většinou se shodují, že coronavirus je přírodního původu, ostatně jako i většina jiných patogenů. To dále podporují i dopisy od prezidentů US. NASEM a vědeckých komunit které reprezentují. Konspirační teorie nepřináší nic jiného, než strach, fámy a předsudky které ohrožují naši globální spolupráci v boji proti tomuto viru.

Podporujeme výzvu generálního ředitele WHO podporovat vědecké důkazy a jednotu namísto dezinformací a domněnek.

Chceme, abyste vy – čínští vědci a zdravotníci – věděli, že s vámi stojíme ve vašem boji proti tomuto viru.
Zveme ostatní, aby se přidali na podporu vědců, odborníků na veřejné zdraví a zdravotníků ve Wuhanu a napříč Čínou. Stůjme po boku našich kolegů v přední linii!

Krásná rétorika, že? „My jsme vědci“ – a ostatní tedy asi ne. „Stojíme v přední linii“ – tak jak si dovolujete překážet nám nebo dokonce nás kritizovat? „Podporujme jednotu“ – žádné odchylné názory trpět nebudeme. „Ohrožení globálního boje proti viru“ – to není možné strpět. Nedosahuje to sice úrovně soudruha prokurátora Urválka, ale blíží se to.

Ale všimli jste si toho nejdůležitějšího? Nikoli toho, co text říkal, nýbrž naopak co neříkal? Jak zní jeho jediný argument, kterým odsuzuje a stigmatizuje únik z laboratoře coby „dezinformaci, domněnku, fámu, konspirační teorii“?

„Většina vědců se shoduje, že COVID je přírodního původu. To podporují i dopisy…“

Tak. A teď se znovu podívejte na seznam všech možností o původu viru. Předpokládejme pracovně, že „většina vědců“ měla automaticky pravdu (jak tvrdí vyznavači doktríny vědeckého konsensu). Jaké možnosti původu to vyvrací? Pouze dvě – ty podle kterých byl COVID uměle bioinženýrsky, genetickou editací stvořený virus. Ale vyvrací to únik z laboratoře jako takový? V žádném případě! Pořád totiž zbývá neúmyslný únik úplně přírodního, nijak nepozměněného viru, který ale nezodpovědní výzkumníci převezli tísíc kilometrů z jeskyní řídce osídlené venkovské provincie až do centra přelidněného hlavního města a tam jej nedbale nechali uniknout.

Pořád zbývá možnost, že do Institutu nevědomky přivezli nakažené zvíře určené ke zkoumání, z něhož se nákaza tak či onak rozšířila (třeba i nelegálním „černým odprodejem“ mršiny nebo zvířete, určeného Institutem k likvidaci, na potraviny či tradiční čínskou medicínu).

A pořád zbývá možnost viru zcela přírodního původu, který však nezodpovědní výzkumníci nejen izolovali uprostřed hlavního města, ale pak na něm prováděli experimenty typu „gain-of-function of potentially pandemic patogen“, když urychlovali a směřovali evoluci viru tak, aby se stal nakažlivějším a „perspektivnějším“ PPP – ale přitom by se pořád jednalo o zcela „přírodní“ metodou a virus na naprosto „přírodním“ základě, kterým šermují Daszak et col. ve svém dopise v Lancetu.

Šlo tedy o v ČR málo známou, ale v anglosaských zemích etablovanou manipulaci s posluchači známou jako „motte-and-bailey fallacy“ – kategoricky odsoudit něco neoddiskutovatelně zavrženíhodného nebo stupidního, ale podrazácky s tím zdánlivě propojit něco, co s tím reálně nesouvisí, ale psychologicky je to takovým zdánlivým spojením zdiskreditováno. Motte-and-bailey je technika manipulace oblíbená hlavně mezi aktivisty a akademiky, protože umožňuje popiratelnost: tvářit se, že to vy jste špatně pochopili, ale autor přeci nic takového neříkal, pouze nevinně naznačoval podobnost, a tedy mu nikdo nemůže nic vytknout. (Viz třeba „popírač změn klima“, úplně identická metoda motte-and-bailey: psychologicky položit zdánlivé rovnítko mezi neoddiskutovatelně morálně zavrženíhodnými popírači Holocaustu, a mezi disidenty s „vědeckým konsensem“ ohledně teorie antropogenního a dominantně CO2 vyvolaného globálního oteplování.)

Dopad štvavého pamfletu v Lancetu a jeho motte-and-bailey manipulace na vědeckou obec byl každopádně okamžitý a zdrcující. Slovy Gillese Demaneufa: „bylo to, jako by to přibili na vrata kostela – založili novou ortodoxii. Každý se tím musel řídit. Všichni byli zastrašeni. Tohle udalo tón.“

Když si bývalý ředitel věhlasného střediska pro výzkum chorob CDC, Robert Redfield, dovolil veřejně prohlásit, že se osobně kloní k hypotéze neúmyslného úniku přírodního SARS-CoV-2 z čínské laboratoře, začal pod vlivem dopisu v Lancetu dostávat výhrůžky smrtí. Nikoli od nějakých primitivů, buranů či politických extremistů – nýbrž výhrůžky smrtí od akademiků a dokonce svých přátel z vědecké obce!

Samozřejmě bylo zcela vyloučeno, že by v Lancetu nebo jakémkoli jiném respektovaném peer-reviewed vědeckém žurnálu vyšla jakákoli „fáma, dezinformace, domněnka, konspirace“ vědecky prověřující co se vlastně ve Wuhanském virologickém institutu zkoumalo a dělo, či jaká bezpečnostní opatření v Institutu měli a dodržovali. Svobodné vědecké bádání podrobené jen faktické revizi a vědecké kritice bylo Lancetem zakázáno.

A pamflet z Lancetu se stal i jediným důvodem a argumentem cenzury Facebooku, která mazala či „uklízela do neviditelnosti“ jakýkoli příspěvek hovořící o možnosti úniku z laboratoře, nevyjímaje mainstreamové zpravodajské kanály.

Detektivní příběh: miliardový střet zájmů Petera Daszaka a akademiků zkoumajících PPP

Brzy vyplulo na povrch, že celý manifest zorganizoval a v Lancetu si prosadil jeden jediný člověk: Peter Daszak. Mezi signatáři manifestu v Lancetu je jeho jméno skromně uvedeno až na pátém místě, ale právě on měl eminentní zájem zardousit jakékoli pátrání směrem k Wuhanskému institutu ještě předtím, než nabere obrátky. Pokud by totiž hypotéza o úniku z laboratoře byla pravdivá, on by byl za všechno osobně spoluzodpovědný – a v ohrožení by byly nejen stamiliony dolarů grantů, kterými již disponoval, ale miliarda a půl dolarů, které požadoval na svůj celoživotní projekt.

Daszak je zoolog a expert na ekologii nákaz, jehož celoživotním cílem je posbírat co nejvíce virů z přírody, uložit je v laboratořích, zkoumat je a katalogovat je s cílem preventivně najít „Potenciálně Pandemické Patogeny“ schopné vyvolat globální pandemii. Shromažďování a experimentování na PPP v laboratořích úrovně BSL-3/4 je prvořadým zájmem mnoha virologů a epidemiologů. Někteří jdou ale dále: slibné kandidáty z katalogizovaných virů uměle nutí mutovat, aby se staly smrtonosnějšími, nakažlivějšími a přenositelnými na lidi.

Nejedná se však (nutně) o genetické editace jako u synteticky vyráběných biologických zbraní – jedná se spíše o něco podobného křížení a šlechtění druhů, protože cílem je simulovat přirozený přírodní vývoj. Typicky tak GoFR experimenty spočívají na extrémně urychleném a cíleně řízeném evolučním vývoji s cílem vypěstovat konkrétní požadované vlastnosti typicky tím, že jsou virem v rychlém sledu postupně nakaženy různé druhy zvířat, aby se virus mezidruhově adaptoval pro rychlejší šíření nákazy a stal se kýženou nebezpečnější PPP.

Například v roce 2013 oznámilo 22 akademiků, že chtějí vzít vysoce smrtící virus H7N9 – který se však jen neochotně přenášel ze člověka na člověka – a donutit jej zmutovat tak, aby se naopak nově stal vysoce nakažlivým pro lidi. Této proceduře se říká „gain of function research“ (dále GoFR) a jakkoli může být i úplně nevinný, ve spojení s PPP je extrémně nebezpečný.

Proč by kdokoli něco takového dělal? Akademická doktrína stojící za gain-of-function vylepšováním PPP stojí na předpokladu, že v přírodě budou nutně vznikat nové, pro lidstvo nebezpečné mutace virů, a to zcela náhodně. Pokud ale vezmeme existující viry a sami je v laboratoří jaksi „preventivně“ donutíme „přirozeně“ zmutovat do nejhorší možné podoby super-virů PPP, již je předem prozkoumáme a třeba na ně i vyvineme vakcínu, takže pokud nás příroda dožene a náhodou vytvoří ten samý super-virus také, již na něj budeme připraveni.

Pokud vám to zní jako esence šílenství zhruba v duchu „zapálit si les, aby nemohl shořet – a snažit se řídit šíření požáru hasícím přístrojem a dětskou lopatičkou,“ nejste sami. Ve vědecké obci je PPP gain-of-function research ještě kontroverznější, než samotný virologický koníček hromadnění a zkoumání nebezpečných virů PPP v laboratořích – například bývalý prezident Britské Královské Společnosti, lord Robert May, prohlásil experimenty gain-of-function za „odpudivě nezodpovědné.“ Americké vládní úřady se obávají, že gain-of-function výzkum poskytne návod teroristům jak vytvářet smrtící biologické zbraně a žádaly vědce (neúspěšně), aby alespoň cenzurovali výsledky svých výzkumů. Výzkumnické duo Klotz-Sylvester spočítalo, že pokud bude na GoFR PPP experimentovat 42 laboratoří, statistická pravděpodobnost úniku takového pandemického super-viru bude 80 % každých 13 let.

Proto v USA v roce 2014 vznikla úspěšná petice 300 vědců proti gain-of-function výzkumu PPP, která nezůstala bez odezvy – prezident Obama vzápětí uvalil na gain-of-function PPP výzkum v USA moratorium – dočasný zákaz financovat GoFR výhradně granty ze státní pokladny. Akademici posedlí doktrínou gain-of-function PPP sice po třech letech prolobbovat zrušení moratoria – ale v mezičase zazářila hvězda Petera Daszaka.

Ten je totiž prezidentem nevládní neziskové organizace EcoHealth Alliance, která se pro podmnožinu amerických vědců posedlých snahou vytvořit Potenciálně Pandemické Patogeny skrze gain-of-function stala řešením, jak pokračovat ve výzkumu, který jim v USA byl prezidentem Obamou zakázán: přenesli jej do vždy ochotné Číny, která podobnými skurpulemi a obavami z úniku z laboratoře netrpěla, a získali granty od soukromých sponzorů jako Google, na které se moratorium nevztahovalo. Daszakova EcoHealth Alliance poskytla grant 600,000 USD přímo Wuhanskému virologickému institutu konkrétně na výzkum nadějných PPP typu SARS pocházející z netopýrů – a už měla vyjednaný další grant na dokonce 750,000 USD, z něhož část dostala.

(Pro pořádek – granty z USA přes EcoHealth pokryly jen malou část nákladů na výzkum PPP ve Wuhanském virologickém institutu, a není jasné, zda EcoHealth ve Wuhanu „jen“ podporovala sbírání a experimenty na „přírodních“, ale už tak dost zlých PPP rodiny SARS - mezi které patří i COVID, nebo zda spolufinancovala i přímo gain-of-function výzkum na PPP.
Druhou možnost Čína i EcoHealth vehementně popírají, chcete-li jim věřit – ale ve Wuhanu GoFR PPP experimenty na koronavirech prováděli, tzn. jedná se pouze o otázku, zda GoFR experfimenty na PPP spolufinancovaly granty od EcoHealth, nebo zda si to Čína platila sama 100% z vlastní kapsy.)

Statisíce dolarů, to je však jen plivnutí v moři. Daszakova EcoHealth Alliance vedla, dokud směla, i svůj vlastní výzkum „Potenciálně Pandemických Patogenů“ od jejich získávání a ukládání až po umělé vytváření nebezpečných mutací skrze experimenty gain-of-function v USA. Daszakův výzkum byl financován mj. z programu PREDICT, který Daszak označil za „vizionářský“ – aby ne, když z něj dostal granty ve výši 123 milionů dolarů (67 milionů dolarů z USAID, dalších 39 milionů dolarů od Pentagonu a pak ještě drobné). Nástupce programu PREDICT, „Prevent Spillover“, měl vyplatit vědcům vč. Daszaka dalších 50-100 milionů dolarů grantů během 5 let.

A nejlepší nakonec: Daszak byl vůdčí osobností za mezinárodním projektem Global Virome Project, který s požadavkem na 1,5 miliardy dolarů v grantech a více jak „5 milionů USD ročně jen na mzdové a provozní náklady – a s otevřeným náznakem, že důležitou součástí má být Daszakův gain-of-function výzkum ve Wuhanu (viz strana 4 [61] odst. 11). A k tomu všemu dostával Daszak i štědré granty od soukromých sponzorů – nebezpečný výzkum PPP v Číně dotoval i Google, který sice vše vehementně zapíral, ale byl usvědčen z finančních dokumentů a poděkování samotné EcoHealth_Alliance.

Co z toho měl Daszak osobně? Jen v roce 2019 si z EcoHealth Alliance nechal vyplatit mzdu 410 000 USD, což v přepočtu vychází na mzdu 750 tisíc Kč měsíčně. Tak se dělá věda!

Rýsuje se tedy obrázek vnitřně rozdělené vědecké obce: jedni akademici (virologové, zoologové a epidemiologové) chtějí vést kontroverzní, nebezpečný výzkum Potenciálně Pandemických Patogenů včetně jejich umělého vytváření skrze gain-of-function a usilují o vědecké granty ve výši stamilionů, ba miliarad dolarů. A jiní akademici se jim v tom snaží zabránit, protože takový výzkum považují za nebezpečný, nezodpovědný, neetický či kontraproduktivní.

Jenže zde narážíme na systematický problém: disproporci motivaci a financování. Ti akademici, jejichž jedinou odborností a živobytím je získávat a izolovat nebezpečné super-viry PPP nebo je dokonce vytvářet nebo plánovat zvládání epidemií skrze výzkum PPP, mají osobní, kariérní a existenční zájem na tom, zajistit si výzkum a štědré finanční granty v oblasti PPP (vč. jejich umělého vytváření). Prostě je to jediné, co umí a chtějí dělat.

Proto s obrovským nasazením investují měsíce a měsíce času, aby svému výzkumu zajistili PR, mediální, akademickou a vládní podporu a finanční granty… A organizují se do skupin, aby získali větší lobbistický vliv a skrze něj si vytěžili více grantů, více vládní podpory, více mediálního prostoru a uznání pro svůj výzkum.

Kritika jejich výzkumu pro ně nepředstavuje pouhý vědecký nesoulad v rámci svobody bádání – vnímají ji jako osobní útok a existenční ohrožení své kariéry, životní úrovně i smyslu života a zuřivě se brání. A skrze moc, která jde ruku v ruce s jejich organizovaností, ekonomickým a mediálním vlivem, pak odstraňují z cesty každého vědce či politika, který by jejich živobytí - granty - výzkum ohrožoval.

Oproti tomu protistrana – vědci a organizace, které poukazují na nebezpečí a neetičnost těchto výzkumů a experimentů, z toho žádný prospěch nemají. Dělají to buď ve volném čase v rámci think-tanků a poradních organizací, nebo v rámci jednorázových analýz, jejichž vypracování jim zadá nějaký biosafety/anti-biowarfare úřad a jejichž jednorázovou publikací společně s nezávaznými „doporučeními“ to také skončí. Dá se to přirovnat ke střetu pár policistů s davem fanatických extremistů: policisté, pro které je to jen práce, nakonec usoudí, že nejsou ochotni obětovat střetu tolik co fanatici, pro které je to smyslem života – a ustoupí. Čímž fanatici nevyhnutelně zvítězí.

Stále však existuje jedna věc, která může kariéry a mnohamilionové granty akademiků posedlých PPP, resp. PPP GoFR, ohrozit: veřejné mínění. Pokud by se prokázalo, že COVID-19 unikl z laboratoře Wuhanského virologického institutu, bylo by úplně jedno, zda tam byl „jen uložen“ 100% přírodní virus v rámci virologického výzkumu PPP, nebo uměle zmutován pomocí GoFR.

Tak jako tak by se projevilo, že riziko úniku Potenciálně Patologických Patogenů z laboratoře je příliš velké – a proti miliardám naštvaných voličů by ani vysoce organizovaná a motivovaná skupinka akademiků s rozjetými kariérami ve výzkumu PPP a GoFR neměla šanci. Jejich kariéry by skončily, jejich granty by byly zrušeny, jejich osobní rizikové hobby by bylo zakázáno. Takovému scénáři se říká „Černobyl biomedicínského výzkumu“. A proto se tito akademici snaží zabránit takovému scénáři za každou cenu a s nasazením jakýchkoli prostředků.

Lhát, podvádět a zatloukat – vše pro zachování výzkumu Potenciálně Pandemických Patogenů

Cenzorní dopis v Lancetu, který vyslal jasný vzkaz, že každý vědec, který by se opovážil zkoumat možnost úniku COVID z laboratoře zkoumající PPP/GoFR bude dehonestován coby „konspirační teoretik“ a exkomunikován z vědecké obce, podepsalo hned 7 akademiků pracujících na PPP GoFR výzkumu v EcoHealth Alliance a tedy v jasném střetu zájmů: Peter Daszak, Rita Colwellová, James Hughes, William Karesh, Hume Field, Juan Lubroth a John MacKenzie.

Dalších 8 akademiků-signatářů dopisu bylo na výzkum PPP/GoFR napojeno nepřímo. Přesto všech 15 akademiků zabývajících se PPP GoFR vysloveně lživě prohlásilo, že We declare no competing interests – „Nejsme v žádném střetu zájmů“.

To ale pro ututlání jejich posedlosti hromaděním Potenciálně Pandemických Patogenů nebo dokonce gain-of-function experimentech na PPP nestačilo. Peter Daszak tak dokázal naprosto husarský kousek: infiltroval se do komise WHO, která měla nezávisle prověřit co se dělo ve Wuhanu a odkud virus pochází.

Jako ředitel EcoHealth, která s Wuhanským virologickým institutem spolupracovala na nebezpečném výzkumu PPP. Jako osoba, která Institutu přeposlala 600 tisíc dolarů. A jako blízký spolupracovník ředitelky institutu, „netopýří ženy“ Shi Zhengli, která Dastakovi veřejně děkovala za spolupráci: „Ráda bych poděkovala všem svým spolupracovníkům, zejména mým dlouhodobým spolupracovníkům Linfa Wangovi, Peteru Daszakovi a and Ralphovi Baricovi“. Byl Daszak samozřejmě v naprosto šíleném střetu zájmů.

Bylo absolutně vyloučeno, že by mohl „nezávisle“ prověřil možnost, že COVID unikl jeho kolegům a kamarádům z jím dotované laboratoře a z jeho milovaného výzkumu PPP. Jenže Daszak dokázal svůj nehorázný konflikt zájmů buď zatajit, nebo dokonce otočit ve svůj prospěch.

Komise s Daszakem tedy prošla laboratoře, ale kuriózně se přitom raději cíleně vůbec nezajímala o nic, co by mohlo být nepohodlné vzhledem k hypotéze úniku. Daszak výslovně potvrdil, že se vůbec neptali na databázi/repozitář desetitisíců Potenciálně Pandemických Patogenů, které Institut hromadil a mezi nimiž byli i blízcí příbuzní SARS-CoV-2.

Nebylo tedy žádné překvapení, že oficiální výstup komise infiltrované Daszakem zněl, že COVID-19 nejspíše přeskočil na člověka z nějakého neznámého zvířete na neznámé farmě, na které virus přeskočil z netopýra – ale únik z laboratoře, to je prý nejméně pravděpodobné. Přitom naopak hypotéza o přenosu mezičlánkem je nyní nejméně pravděpodobná – protože zvířecí mezičlánek mezi netopýrem a člověkem nebyl stále nalezen navzdory mnohaměsíční čínské intenzivní snaze najít jakýkoli zvířecí mezičlánek skrze hromadné testování všech zvířat, která by připadala v úvahu a která by čínské komunisty vyvinila.

Když se však provalil Daszakův střet zájmů, generální ředitel WHO, Tedros Adhanom Ghebreyesus, změnil kurz a prohlásil, že vyšetřování Wuhanského institutu nebylo dost důkladné. Na tiskové konferenci WHO výslovně zaznělo, že prověření hypotézy o úniku viru z laboratoře „nedostalo tak důkladnou pozornost a úsilí“, jako jiné hypotézy o původu viru. Daszak odvedl dobrou kamuflážní práci ve prospěch své akademické kliky – ale byl odhalen.

Tím ale pořád nekončíme. Před nějakou dobou se objevila hypotéza, že z Wuhanského institutu nemusel uniknout přímo sám přírodní virus: namísto toho mohl uniknout infikovaný netopýr, kterého tam zkoumali. To by vysvětlilo, jak infekce přeskočila z netopýřích jeskyní Yunnanu do Wuhanu. Peter Daszak ale vše okamžitě vehementně popřel:

„Důležitá chyba. ŽÁDNÉ NETOPÝRY ‚neposlali do Wuhanské laboratoře na genetickou analýzu vzorků nalezených v přírodě‘. Takhle tato věda nefunguje. Posbíráme vzorky, pošleme je do laboratoře, pak PUSTÍME netopýry.“

Jenže to byl další podvod. Ve Wuhanském virologickém institutu totiž prokazatelně měli řadu klecí s živými netopýry – a sami se tím pochlubili na propagačním videu Institutu z roku 2017, které vyhrabala iniciativa DRASTIC nezávisle prověřující hypotézu o úniku z laboratoře.

Daszak, který s Institutem tak úzce spolupracoval na výzkumu PPP rodiny SARS pocházejících z netopýrů, musel dobře vědět, že tam netopýry mají – a přesto vše veřejně popřel. Ale možná nelhal – možná jen manipuloval. Totiž, na shromažďování vzorků viru opravdu ve Wuhanském institutu nepotřebovali živé netopýry a pouštěli je – to je na propagačním videu institutu vidět. Tak k čemu Institut potřeboval mít živé netopýry v klecích ve Wuhanu?

Při gain-of-function experimentech s cílem vytvořit PPP s vysokou nakažlivostí se používají klece se zvířaty, na kterých se pak zkoumá jak se infekce šíří z klece na klec. Někde na to používají křečky, jinde „humanizované myši“… Dávalo by smysl, že ve Wuhanu neměli klece s netopýry na „odebírání vzorků“, nýbrž jako pokusná zvířata pro testování zvýšené infekce GoFR PPP. To by byl bombastický důkaz o charakteru výzkumu ve Wuhanském institutu, a zároveň velké podezření, že COVID mohl být úmyslně uměle evolučně zmutován v rámci GoFR PPP výzkumu.

Vehementně vyvracet „klece s netopýry za účelem analýzy vzorků“ by tak byl druh brilantní manipulace zvaný spin-doctoring: účelové odvedení pozornosti nějakým bezvýznamným a neškodným směrem pryč od toho podstatného a nepříjemného. Něco jako „Neexistuje žádný bombardér B-3“ z filmu „Vrtěti psem“ – zde v podobě „popírám, že tam měli netopýry na odebírání vzorků – protože ve skutečnosti je tam měli na experimenty GoFR.“ Ale to je samozřejmě pouhá spekulace.

Není to ojedinělé selhání. Je to systematický problém napříč vědou a peer-review žurnály.

Nevíme a zatím nemůžeme vědět, která z hypotéz o původu viru SARS-CoV-2 je pravdivá. Možná se nakonec najde zvířecí mezičlánek – a možná bude stále růst množství indicií a nepřímých důkazů, že ve Wuhanském virologickém institutu COVID měli, nebo jej dokonce uměle vylepšili pro vyšší infekčnost v rámi gain-of-function výzkumu Potenciálně Pandemických Patogenů – a COVID „přírodního (pra)původu“ jim unikl z laboratoře. Možná se jen ukáže, že zdrojem nákazy je jeden z nakažených netopýrů, které ve Wuhanském institutu přechovávali a které třeba pracovník institutu prodával na černém trhu na maso, namísto aby je bezpečně zlikvidoval.

Pointa však je, že nemůžeme zjistit skutečnou pravdu a čemukoli věřit, pokud hledání pravdy aktivně sabotuje nejen nepřátelská čínská komunistická vláda (která se obává o svou mezinárodní prestiž i soudy o náhradu škody) – ale i naši vlastní vědci, odborníci, Big Tech firmy a politici, kteří jsou v brutálním konfliktu zájmů ve snaze ochránit své stamilionové granty a svůj nebezpečný koníček shromažďování, studování a vylepšování Potenciálně Pandemických Patogenů.

Stamiliony, miliardy dolarů na výzkum, statisícové platy, k tomu prestižní konference a kariérní katapult do nejprestižnějších vědeckých institucí a žurnálů – to už je prospěch, pro kterou stojí za to dehonestovat, umlčovat, zastrašovat a cenzurovat jakékoli „kacíře“, kteří by takový štědře financovaný výzkum (a granty) mohli ohrozit nežádoucími názory, studiemi nebo poukazováním na rizika, že? A naopak – riziko, že poskytovatelé grantů od vlád až po Google aj. budou veřejně spojeni s nebezpečným výzkumem a možná obviněni ze spolupachatelství veřejného ohrožení COVID z nedbalosti, nebo minimálně z ekonomických škod, které způsobila jejich rozhodnutí, to už je pádný důvod proč zatloukat, cenzurovat a popírat vše, co se týká grantů na výzkum PPP i nebezpečnosti takového výzkumu.

Není to žádné organizované spiknutí. Není za tím žádný konkrétní stát. Není v tom žádná hierarchie. Je to jen špatně nastavený systém „akademici sami sobě“, který má tu neoddělitelnou vlastnost, že kdekoli se vynoří štědré vědecké granty, zkorumpovaní akademici ve střetu zájmů začnou lobbovat, umlčovat a likvidovat veškerou vědu a vědce, kteří představují pro jejich výzkum = granty jakoukoli hrozbu.

A kde když se nějaký průšvih hrozí stát „Černobylem biomedicínského výzkumu“, zkorumpovaní akademici-sami-sobě se to úplně přirozeně snaží ututlat stejně usilovně, jako se Sověti snažili tutlat havárii Černobylu.

Proto se grantů chtiví akademici pasovali do role kněží nového náboženství „konsensu“, kde konsensem se rozumí masa akademiků zainteresovaných na tom samém výzkumu a grantech.

Problém je, že konsensus je sebepotvrzující: je počítán z počtu vědeckých publikací v recenzovaných vědeckých žurnálech, které s ním souhlasí resp. nesouhlasí – jenže vědecké žurnály systematicky zastrašují a odmítají zveřejňovat „nesprávné“ vědecké názory odporující konsensu, čímž samozřejmě vytváří úplně falešná data o falešném konsensu.

Již jsme zde měli příklad Daszakova pamfletu, ale totéž se stalo již předtím. V říjnu 2020 vznikla tzv. Barringtonská deklarace, která vyzývala ke kritickému prozkoumání poměru přínosy:náklady Lockdownů a propuštění na svobodu těch, kteří nejsou v ohrožení ve prospěch cílené ochrany zranitelných. Lancet rád zveřejnil soudružský dopis, ve kterém 80 vědců dogmaticky odsoudilo alternativy k Lockdownům, naprosto překroutilo co Barringtonská deklarace říká, a soudružsky vyzvali k podpisu Deklarace Johna Snowa – jakési anticharty proti Barringonské deklaraci, o které se mezitím na John Hopkins Univerzity ukázalo, že vůbec není méně vědecká než John Snow. Když se však tituly a publikacemi ověnčení vědci, stojící za Barringtonskou deklarací, pokusili do Lancetu poslat vlastní stanovisko které by vysvětlilo vědeckou teorii za jejich postojem a uvedlo na pravou míru nepravdivá osočení – Lancet je bez vysvětlení odmítl. Vědci, kteří nezapadejí do konsensu, jsou totiž exkomunikováni a cenzurováni.

Nejde v žádném případě jen o COVID – takto se akademici chovají již přes 15 let a škodlivý trend jen zrychluje. Nejelitnější a nejuznávanější vědecké žurnály se jednoduše staly náboženským nástrojem dogmatismu a ortodoxie sebepotvrzující falešný, umělý „konsensus“ a netolerující žádné vědecké bádání, které se od nastolené ortodoxie odchyluje. V angličtině se tomu říká „Gate keeper“ – instituce, která svévolně rozhoduje které názory smí veřejně zaznít a které nikoli.

Když se kdokoli stane „gate keeperem“, je pro něj snadné nastolit své náboženství. Akademici coby kněží svého soukromého „náboženství konsensu“, které nedovolí zaznít jakýmkoli kritickým hlasům, s úžasnou efektivitou nastolují dogmata a ovlivňují veřejnou débatu v médiích, ale i politiku – protože o zdánlivě „objektivních vědeckých pravdách“, ve skutečnosti založených jen na konsensu a cenzuře dissentu, se nedebatuje. Nezpochybňují se. Nekriticky se akceptují coby axiomy, ze kterých pak vychází politika.

To způsobuje, že krom konfliktu zájmů skrze granty existuje ještě velmi speficická forma korupce a koluze mezi akademiky, politiky a finančními zájmy. Akademici samozřejmě primárně chtějí peníze-granty, aby se mohli věnovat svému oblíbenému výzkumu, ale také chtějí slávu, významnost a někteří i politickou moc. A většina politiků je dnes nakloněna slepě poslouchat „experty“, jako kdyby to byli jejich vůdci. Stále více politiků stále více zastává názorově vyprázdněnou pozici označovanou jako „extrémní střed“, jejíž princip zformuloval nejnázorněji kandidát na prezidenta Drahoš se svým „já nevím, na to se musím zeptat odborníků“. Každý takový politik vlastně veřejně křičí „já chci být loutkou na provázcích od akademiků!“

Politický lobbing zkorumpovaných akademiků má všechny znaky náboženství

Akademici v roli kněžích instalují ortodoxii, kde každý kdo není nekriticky poslušný jejich „konsensu“ je prohlášen za kacíře, zbaven svého světského postavení, brutálně dehonestován likvidačními nálepkami a exkomunikován. Stávají se tak cenzory – a jak se jejich postavení kněží stále více upevňuje a média i politici je stále více nekriticky poslouchají, vznáší akademici stále drzejší nároky a od pouhého lobbování a chránění svých grantů a výzkumů přechází k nárokování si politické moci. K technokracii, resp. „expertokracii“.

Připomenu, že článek 7 Ústavy ČR říká:

„Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.“

Oproti tomu akademici-kněží mají opačný názor. Třeba Smejkal coby jeden z mluvčích nikým nevolené skupiny MeSES vyzval vládu, že nesmí podléhat populistickým požadavkům většiny obyvatel na „rozvolňování“ v létě – tzn. vláda nemá poslouchat demokratickou většinu která si přeje svobodu žít na své riziko, nýbrž má poslouchat nikým nevolené, úzce zaměřené akademiky bez jakéhokoli demokratického mandátu a legitimity, kteří předepisují ochranu zdraví lidí proti jejich vůli. Totéž změny klima: akademik James Lovelock slavně veřejně prohlásil, že kvůli boji se změnou klima je potřeba pozastavit demokracii – což je sentiment, který od té doby příležitostně papouškuje kdekterý klimatický aktivista vč. českých Fridays for Future.

V médiích, školách a parlamentech se mocí a granty zkorumpovaní akademici v roli kněží chápou řečnického pultu, aby pronášeli plamenná kázání o zkáze a peklu, které všechny čeká pokud nebudou poslouchat cokoli, co po nich akademici chtějí (a pokud neodevzdají akademikům desátky a odpustky v podobě grantů na více výzkumu).

Akademici jsou podceňovaná, neviditelná politická síla, která se dere k moci napříč celým západním světem. Úzkoprofiloví lidé s nesmírně omezeným obzorem, kteří si nedovedou ani představit, jaký nežádoucí a zásadní dopad by j