Za hranice představivosti

Mises.cz: 18. března 2014, Miroslav Polách, komentářů: 0

Imaginace přírody

Okolní svět je neskutečně nádherné a fascinující místo. Zkuste se jen na chvilku zamyslet nad poznatky moderní vědy. Domníváme se, že žijeme na planetě obíhající hvězdu hlavní posloupnosti na okraji ramene spirální galaxie nacházející se v prostoru, který započal svou existenci nepředstavitelnou explozí před nějakými 13,7 miliardami let. Jsme doslova potomky hvězd. Naše těla se skládají z prvků, které při vzniku vesmíru neexistovaly. Vznikly jako vedlejší produkt hvězdného života a smrti. Navíc atomy našich těl jsou z 99 % prázdným prostorem. Toto vše jsou poznatky, které jsou relativně mladé. Představte si, že nastoupíte do stroje času a vrátíte se o 50 let nazpátek – kolik z nich by zůstalo nezměněno? Vždyť i dnes tak běžně přijímaná teorie velkého třesku byla ještě v první polovině 60. let 20. století mnohými astrofyziky vysmívána. Zkuste se nyní vrátit o 100 let nazpět. Jaké byly naše představy o hmotě? Teprve v roce 1897 J. J. Thomson zjistil, že jsou atomy dále dělitelné, a objevil elektron. Na experimentální potvrzení existence neutronu jsme čekali až do roku 1932. Kvantová mechanika popisující chování tak malých částic byla naprosto neznámou teorií. Kdybyste měli odvahu a vydali se dále do historie, tak by vás např. ještě na konci 15. století upalovali za názor, že Země je kulatá.

Jak vidíme, naše představy o světě se vyvíjejí. Vytvořili jsme metodu pozorování světa, která takovou evoluci myšlenek umožňuje. Vznikla věda. Věda na rozdíl od víry umožňuje změnu. Existuje v ní stále prostor pro pochyby. Je v ní absolutní anarchie. O správnosti vědecké teorie nerozhodují volené orgány či demokracie nebo jiná forma plánovaného „řádu“, je v ní jeden jediný nemilosrdný kat naprosto nezávislý na intelektu člověka = experiment. Nikdo nedovede dopředu s jistotou plánovat, jak nějáký experiment dopadne – proto je taky děláme. Sedí-li výsledky experimentu s našimi odhady, fajn, nesedí-li, naše teorie je chybná. Je úplně jedno, kdo ji vymyslel či jak je pěkná nebo kolik experimentů ji už předtím potvrdilo. Stačí jedno jediné pozorování, které s ní není v souladu, a teorie je špatně.

Jak omezené byly naše představy o světě, dokud jsme se spoléhali jen na svou intuici. Jak primitivní byla naše představivost, dokud jsme nezačali naše názory na svět utvářet, porovnávat a hodnotit dle vědeckých metod. Díky vědě již chápeme, že svět je daleko více fascinujícím místem, než by kdy mohl kdokoliv z našich předků snít.

"Byli jsme vedeni k představě věcí nekonečně zázračnějších než představy básníků a snílků minulosti. Ukazuje to, že imaginace přírody je mnohem, mnohem větší než imaginace člověka. Například o kolik pozoruhodnější je pro nás to, že jsme připoutáni vlivem záhadné přitažlivosti k otáčející se kouli – polovina z nás vzhůru nohama – která si miliardy let pluje prostorem, než představa, že jsme neseni na hřbetu slona nadnášeného želvou plovoucí v bezedném moři." 

Richard Feynman, nositel Nobelovy ceny za fyziku

Imaginace trhu

Dnes žijeme v nejlepší době, která kdy na naší planetě pro lidstvo existovala. Životní úroveň průměrného pozemšťana nebyla nikdy v historii větší. Každému z nás dennodenně usnadňuje život spousta technologických vylepšovátek. Díky novým technologiím jsme schopni komunikovat s našimi blízkými, ať už se nacházejí na jakémkoliv místě na planetě. Používáme zařízení, která vylepšila naše analytické schopnosti a možnosti se vzdělávat či bavit. Jejich propojením vznikla síť, která významným způsobem změnila svět. Pro přemísťování používáme neživé stroje, které zrychlily náš pohyb a dopravily nás až na Měsíc. Samozřejmě by se takto dalo neskutečně dlouho pokračovat. Důležité je, že když se zamyslíte a opět vydáte na cestování časem do minulosti, tak spousta z těchto vynálezů vznikla teprve nedávno. Před padesáti lety by skoro nikoho nenapadlo vymyslet internet a jistě by si ani v těch nejdivočejších snech nepředstavil, že bude tak rozšířen. Vždyť ještě ke konci 90. let se někteří „ekonomové“ typu Paula Krugmana nechávali slyšet, že dopad internetu na světové hospodářství nebude větší než dopad faxu. Před stopadesáti lety byste do práce pravděpodobně jezdili pěškobusem a v životě neslyšeli o elektřině, natož o výhodách střídavého proudu.

Zajímavým rysem technogického pokroku je opět jeho evoluce. Různé nápady a postupy se spolu kombinují, čímž dávají vzniknout novým inovacím. I něco tak jednoduchého jako tužka je výsledkem kombinace spousty technologií a nápadů – těžby dřeva, jeho zpracovávání, těžby grafitu, vlastností grafitu atd.

Dalším rysem technologického pokroku je existence konkurence. I technologie spolu soupeří. Např. jedním z nejslavnějších soubojů je válka proudů mezi Thomasem Edisonem a Nikola Teslou. Edison zastával myšlenku stejnosměrného proudu pro přenos elektrické energie, Tesla propagoval střídavý proud, který z tohoto souboje nakonec vyšel vítězně. Soupeří staré technologie s technologiemi novými – kolik lidí v minulosti nevěřilo v praktické využití automobilu a stále věštilo krásnou budoucnost koním jako dopravnímu prostředku?

Lidé neustále vymýšlí způsoby, jak něco dělat lépe a jinak. Otázkou však je, jak poznat, který postup a myšlenka jsou lepší než jiné? Ve vědě je takovým rozhodcem experiment. Na volném trhu to je zisk. Všimněte si, že ani jedno není závislé na našich názorech, na tom, co se nám líbí nebo kdo to říká. Schopnost dosáhnout zisku dává jednoduchou zpětnou vazbu – čím je zisk větší, tím je daný nápad přínosnější. Pokud naše řešení zisku nedosahuje, mrháme zdroji a bude nejlepší, když budou uvolněny na podporu jiného nápadu, ziskovějšího a přínosnějšího.

Následování tržních signálů dělá naše řešení extrémně inteligentním. I když budete naprosto přesně vědět, jak má něco vypadat, jinými slovy víte, jaká je ideální podoba třeba takové tužky, čelíte dalšímu problému – jak ji vyrobit? Leonard Read ve své famózní eseji Já, tužka ukázal, jak úžasně složitý a různorodý je proces jejího vzniku. Ve výrobě tužky vidíme výsledek dlouhotrvajícího evolučního výběru, který se podřizuje tržním signálům. Ne nějakému centrálnímu plánu, protože ve skutečnosti neexistuje nikdo, kdo by věděl, jak ji vyrobit. Stejně tak neexistuje nikdo, kdo by věděl, jak její výrobu naplánovat a přiblížit se alespoň na dohled ke geniálnosti a efektivitě tržního řešení.

Ekonomie a historie nás učí, že imaginace trhu je mnohem, mnohem větší než imaginace člověka. Podívejte se na to, jak si dnešní dobu lidé představovali před 60 lety, jaké plánovali vynálezy. Marty v Návratu do budoucnosti přicestoval do roku 2015 a myslím, že s velmi velkou jistotou mohu prohlásit, že se ocitl v naprosto jiném světě, než jaký nás příští rok čeká. Žijeme v jiné době, než kterou si byli schopní lidé v minulosti představit. Jistě, bylo pár proroků jako například Arthur C. Clarke, kteří dovedli celkem obstojně nové technologie předpovědět. Avšak ani tyto kapacity nedokázaly vše domyslet a jistě by je na naší době mnoho překvapilo.

Když se doopravdy hluboce zamyslíte nad tím, co mají věda a trhy společné, zjistíte velmi jednoduchou věc = je to svoboda. Svoboda pochybovat a hledat jiná řešení. Omezte svobodu bádání a zabijete vědu. Omezte svobodnou volbu jednotlivce a zničíte trhy. V obou dvou případech hloupneme, protože imaginace jakéhokoliv člověka se nemůže rovnat imaginaci přírody ani trhu. 

"Svoboda pochybovat je nesmírně důležitá ve vědecké oblasti, a věřím, že i v oblastech jiných."

Richard Feynman