Žádná "společenská smlouva" o vzniku státu neexistuje

Mises.cz: 27. května 2018, Lubor Adámek, komentářů: 4

Jedním ze způsobů vysvětlení vzniku a obhajoby existence státu je teorie zvaná "Společenská smlouva". Na její formulaci se podílelo v historii mnoho významných filozofů¹, jejichž pojetí nejsou identická, ale alespoň ve zkratce, rámcově bychom ji mohli formulovat jako "ujednání mezi lidmi, skrz které se zbavují části svých svobod ve prospěch organizace zvané stát jako garanta a poskytovatele spravedlnosti, bezpečnosti a řady dalších nezbytných společenských funkcí".

V následujících odstavcích si dovolím tento neseriózní, naivní, prakticky paranormální koncept zpochybnit. A nebude to tak těžké...

"společenská"

Tento pojem je, bez další specifikace, zcela vágní a každý si pod ním může představit prakticky libovolné jednotlivce či skupiny osob. Je tímto pojmem, například v oblasti České republiky, označována skupina všech v současné době žijících osob? Případně jen těch, které se narodily v nějaký konkrétní čas před rokem 1993? V roce 1993, nebo až po něm? Týká se to dětí, mladistvých, dospělých? Kterých a proč? Jsou to osoby jakékoliv etnicity? Tedy například i slovenské, německé, ukrajinské, ruské? Nebo pouze české, moravské a slezské? A opět, všichni, nebo jen vybraní? Pouze občané s tím, že ne-občané "smlouvu" se státem neuzavřeli? Nebo, pokud bychom se přesunuli na jiná místa a čas, zahrnovala tato "společenská smlouva" i vězněné kulaky nově etablovaného Sovětského svazu, či trýzněné a masakrované židovské obyvatelstvo nacistického Německa? Americké indiány? Případně rozsáhlé množství, leckdy i navzájem silně nepřátelských kmenů či větších etnických seskupení, která se dnes nachází na územích často nazývaných jako Irák nebo Afgánistán? Týká se to i těch, kdo tam v posledních staletích přišli se zbraní v ruce? Kdo je to ta "společnost"? Máme zde nějaký pevný, jasný a bez vážných pochybností vymezitelný opěrný bod? Myslím, že je naopak zjevné, že je tento pojem zcela tekutý, může zahrnovat téměř kohokoliv, a v praxi je mnohdy podle momentálních politických potřeb pragmaticky redefinován. Tedy vymezen tak, jak se vládnoucím politikům zrovna hodí. To opravdu nepůsobí jako pevná součást neochvějného pilíře obhajoby existence entity vyznačující se tak obrovskou mírou privilegií - danit, vést války, nesčetnými způsoby narušovat vlastnická práva a dobrovolné transakce mezi lidmi - jakou je stát.

"smlouva"

Pomíjím některé absurdity, které se pod tímto termínem v současnosti rozumí, a nabízím obecný liberálnější pohled na nezbytné (respektive časté) znaky smlouvy, který reflektuje vlastnická práva jednotlivých lidí, a nikoliv jen bezbřehou kreativitu "elity" z parlamentu. 

A. Jasně vymezené smluvní strany. Když sepíšu s vlastníkem bytu nájemní smlouvu, tak je jasné, že se ostatních lidí, kteří ji s námi nesepsali, tedy nejsou smluvní stranou, přímo netýká. Stejně tak je pochopitelné, že když nájemní smlouvu sepsal někdy v dávnověku můj předek, tak se na mě jejich smlouva automaticky nevztahuje. 

B. Předmět smlouvy. Když si od vás koupím auto za ujednanou částku, tak je opět jasné, co v transakci přijímám (auto) a čeho se v ní vzdávám (přesná částka mých peněz), a tím je také obvykle nevysloveně (implicitně) vymezeno, čeho už se netýká (vaše výrobní linka, moje garáž, PC,...). Také platí, že mohu prodávat jen to, co je opravdu mé, co vlastním, co existuje a nikoliv majetek ostatních, dané transakce se neučastnících lidí.

C. Časová platnost. Když si ve vaší půjčovně vozidel jedno z nabízených pronajmu, je běžně stanovené, na jak dlouhou dobu pronájem trvá, tudíž mi nemůžete účtovat dobu (týden, měsíc,..) po jeho řádném navrácení, po uplynutí ujednané doby. Ledaže bychom se v průběhu dohodli (a opět s jasným časovým vymezením) na pronájmu trvajícím déle. 

D. Sankce/náhrady za neplnění. Když jeden z nás smlouvu poruší - třeba vám zdemoluji byt, který jsem si od vás pronajal, nebo mi zašlete místo mnou koupeného notebooku prázdnou krabici apod., tak je smysluplné mít tyto možné situace nechtěných škod nebo zločinu ošetřeny. Povinností zaplatit pokutu, poskytnout náhradu, odškodnit z kauce a podobně. Bylo by popřením rozumu i práva, kdyby takové povinnosti neexistovaly. 

E. Kontinuita. Jestliže akceptujeme obsah jednotlivých bodů smlouvy, tak by byl absurdní stav (a je), kdyby si ho jedna ze stran po uzavření smlouvy (mimo ujednání) zcela libovolně, a narozdíl od druhé strany, měnila. Třeba by si do ní svévolně vepisovala nové povinnosti (nové platby apod.) a měnila ty stávající, zatímco nám jako druhé straně by se hrozilo sankcemi za neplnění, za předčasné odstoupení atp. Namísto legalizace této nerovnoprávnosti je adekvátní řešení vyjednat a sepsat smlouvu novou. 

F. Dobrovolnost. Bylo by (a je) absurdní, pokládat za smlouvu vyplacení - pod hrozbou násilí - požadováného výpalného, odevzdání peněženky při přepadení na ulici apod. Opravdová smlouva je vždy dobrovolný akt. Mimo to, její běžně formulovanou součástí jsou také ustanovení o tom, kdy a za jakých podmínek může jedna ze stran od smlouvy odstoupit. Znamená to, že se nemůže stát, že vstoupíte do zaměstnání, a zaměstnavatel vás informuje, že už nikdy nemůžete pracovní smlouvu ukončit a z práce odejít (tzn. stát se de facto jeho otrokem). 

G. Vědomí. Je běžné, že jsou si smluvní strany vědomy toho, že obsah nějaké smlouvy projednávají, případně ji uzavírají. Speciálně u závažnějších a komplikovanějších transakcí jsou navíc dobré důvody toto vědomí (dobrovolnost, předmět smlouvy atd.) vyjádřit explicitně, podložit to písemnou formou.

Co z výše uvedeného splňuje nebo alespoň vzdáleně připomíná mýtická "společenská smlouva"?!

Existence státu "podložená" blouzněním
Přelud zvaný "společenská smlouva" samozřejmě nemá jasné smluvní strany. Nemáme ponětí, kdo ji akceptoval. Pokud ji někdo opravdu akceptoval, tak je to jeho smlouva, jeho záležitost, jeho problém. Taková smlouva se jako každá normální smlouva automaticky nevztahuje na cizí lidi ani na jejich potomky. Dále, nikdo není schopen říci, co je předmětem této smlouvy (no ovšem, když žádná neexistuje), tzn., že nevíme, co se jedna strana zavázala poskytovat a druhá strana platit (což ve státní praxi znamená "můžu si určit co ne/poskytovat, v jaké míře a zároveň kolik je za to, pod hrozbou trestu, občan povinen platit"). Stát, který se "společenskou smlouvou" obhajuje, navíc ani není vlastníkem toho, co násilím uzurpuje, tedy neoprávněně užívá a rozdává cizí, nedobrovolně odevzdaný, soukromý majetek. Nemůže k takovým aktivitám oprávnění od nikoho ani dostat, vzhledem k tomu, že nikdo z nás takovým oprávněním (k agresi vůči jiným a jejich majetku) sám neoplývá. Nemůžu se vzdát práv ve prospěch státu, která sám nemám. K popsanému parazitismu a redistribuci cizího se stát navíc ještě tváří jako smluvní strana, která však při svém snovém charakteru, nedobrovolnosti a absencí skutečného (soukromého) majetku ani reálnou smluvní stranou být nemůže. Není a nemá s čím. Jestliže k údajné smlouvě se státem došlo, tak by jistě mnohé z nás, kteří jsme ji "akceptovali", zajímalo, kdy eventuálně vyprší její platnost? Kdy budeme "opět" vyzváni k tomu, abychom ji po bohatých zkušenostech prodloužili, nebo v ní nadále nepokračovali? Dále by mnohé z nás zajímalo, jak jsou stanoveny sankce a náhrady za neplnění smlouvy? Když jsem přepaden na ulici, ležím zmlácen a oloupen, stát mě neochránil, a pachatele ani nedopadl, zatímco já daně platím - což musím, aby mě stát také nenechal zmlátit a oloupit - tak jaká je sankce nebo náhrada za toto státní selhání? Za neposkytnutí služby, zatímco já svůj platební "závazek" plním stále? Není to také dostatečný důvod, mimo jiné, pro mé odstoupení ze smlouvy a bez sankcí? No bohužel, tím, že žádná neexistuje, se obhájci státu vždy mohou "hájit" také tím, že ani žádné ustanovení o porušení "společenské smlouvy" a možnosti od jejího odstoupení neexistuje. To je samozřejmě naprosto absurdní. Ale tím to bohužel zdaleka nekončí.

Libertariáni že jsou snílci a utopisté?
Další intelektuální propast obhajoby tohoto mýtu je absence dobrovolnosti. Jak už jsem naznačil výše. Když přijdu do baru, vytáhnu na barmana zbraň a prohlásím, že požaduji výpalné, tak je zjevné, že se o vyjednávání a uzavření dobrovolné smlouvy nejedná. Nějakým zázrakem však principiálně to samé (akt hrozby iniciace násilí) udělá někdo v obleku, v roli představitele státu, a o výpalném už není řeč. Ale honosný oblek, uniforma, legislativa ani nějaké politické floskule z nikoho nadčlověka nedělají. Stále se nejedná o normální smluvní vztah, o dobrovolný akt. Dokonce i kdybych po čase dostal za nedobrovolné odevzdání výpalného kamión zlata. Stále nemůžu říci "ne". Nemám možnost volby "nabídku, která se neodmítá" odmítnout. A právě možnost říct "ano nebo ne" je charakteristickým znakem dobrovolnosti mezi lidmi a také každého normálního jednání o smlouvě. A tak ani tuto podmínku stát se svou "společenskou smlouvou" nesplňuje. Ještě dodejme, že na její uzavření se státem si nikdo z nás ani nevzpomíná. Asi jsme byli všichni v bezvědomí, zdrogovaní, ve spánku nebo neexistovali, když se zrovna "uzavírala". No a vzhledem k její veledůležitosti (stát její pomocí odůvodňuje svou samotnou existenci i nespočet svých privilegií) by bylo opravdu víc než na místě, aby tak elementární smlouva byla precizně explicitní, tedy celá písemná, jasná, bez jakýchkoliv pochybností dobrovolná a stvrzená podpisy všech zúčastněných... nemyslíte? Když si jdete koupit skříň nebo kytaru na splátky, tak je smlouva explicitní někdy víc než dost, ale s entitou, která vám a vašim blízkým bere celý život, každý měsíc víc než polovinu výplaty, permanentně reguluje každý detail života, a potenciálně nás při nejhorším všechny může přinutit i odejít bojovat a umírat do války... tam v naší "společenské smlouvě" explicitní, písemné, jasné a zřetelné není zhola nic?! Tam už se nikdo nenamáhal. Proč asi? No opět, protože se to nikdy nestalo. Žádná "společenská smlouva" se státem neexistuje. A to ani ve formě ústavy, která také padá na mnohém z výše uvedeného. Je to jen prchavý sen. Zoufalá obhajoba opravdu neobhajitelného.² A pak, že to libertariáni jsou snílci a utopisté.³

Závěr
Je možné zkusit tento text zpochybnit přes polemizování o tom, co je a co není smlouva. Soubojem o terminologii, o definice. Výše uvedený výčet znaků smlouvy samozřejmě není plnohodnotný nebo nesporný. Ale troufám si tvrdit, že "smlouva" opravdu není cokoliv, co člověka zrovna napadne. A že se dá vcelku solidně vymezit význam, typické znaky, a to aniž by byl tento pojem relativizovaný na "cokoliv" a ztratil tak absolutně smysl. Taky může někdo ještě tradičně namítnout "tak se odstěhujte, když se vám to nelíbí". No zkuste tuto námitku akceptovat, až se vám do bytu bude noc co noc dobíjet váš opilý soused, přepadnou vás na nedaleké ulici, nebo pod vámi pojede nepovolená varna pervitinu těsně před výbuchem. My nejsme ti, co se mají někam stěhovat, to spíš agresoři, parazité, antisociální, nebezpečné a jim podobné existence.

A nyní již pohřběme tento mýtus slovy vynikajícího Roberta Higgse: "V souvislosti se společenskou smlouvou jsem měl mnohokrát příležitost protestovat, že jsem takovou smlouvu nikdy neviděl, natož abych byl požádán o její přijetí. Platná smlouva vyžaduje nabídku, přijetí a její zvážení na bázi dobrovolnosti. Nikdy jsem žádnou nabídku od svých vládců nedostal, takže jsem také pochopitelně žádnou nepřijal. A namísto možnosti ji zvážit jsem od vládců - bez ohledu na absenci jakékoliv společné dohody - nedostal nic jiného než opovržení a hrozeb velkých postihů v případě nedodržení jejich nařízení. Jakou ohromnou drzost tito lidé předvádějí! Co jim dává právo mě okrádat a sekýrovat? Rozhodně není mou touhou být jejich ovcí na střih nebo na jatka, tak jak se jim hodí k dosahování jejich vlastních cílů".⁴

Poznámky a zdroje:
1) Například Thomas Hobbes, John Locke nebo Jean-Jacques Rousseau.
2) Dodávám, že se tato teorie běžně učí na vysokých školách. Speciálně na právnických fakultách. A že studentů, kteří tomu upřímně věří, je zdá se dost. Opravdu působivé.
3) Co se "obhajoby" týče, dokonce jsem se už i dočetl (u jednoho nejmenovaného experta na ústavní právo), že - mimo jiné - je společenská smlouvá "zvláštní typ smlouvy". No zvláštní je, to bezesporu.
4) Robert Higgs - "Svolení ovládaných" https://www.mises.cz/clanky/svoleni-ovladanych-370.aspx
5) Jako další vynikající zdroj na toto téma může posloužit Lysander Spooner a jeho slavná "Ústava bez autority" - https://www.mises.cz/clanky/ustava-bez-autority-600.aspx

Zdroj: https://luboradamek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657848