Zahalené muslimky v českých školách

Mises.cz: 06. září 2014, Urza, komentářů: 5

Vlnu nenávistného rozhořčení vyvolala pravdoláskařka Anna Šabatová svým prohlášením, podle kterého by české školy neměly mít právo zakazovat svým studentům nošení pokrývek hlav, neboť tím diskriminují muslimské studentky, pro které jsou tradiční šátky součástí vnějších projevů víry; z nejrůznějších anket a internetových diskusí je patrné, že většina respondentů či diskutérů považuje její rozhodnutí za špatné.

Ti, kdo danou situaci komentují, se v podstatě dělí na dva nesmiřitelné tábory: jedni její rozhodnutí ostře odmítají, neboť se domnívají, že muslimové mají zůstat tam, kde jsou, kde si mohou dělat, co chtějí, ale neměli bychom je zvát do Evropy, případně někteří dokonce prohlašují islám jako takový za čisté zlo; druzí naopak tvrdí, že bychom neměli nikomu upírat právo náboženského vyznání a jeho vnějších projevů, i když odporují zdejším zvyklostem. Postoj Anny Šabatové tedy rozproudil ostrou diskusi mezi zastánci islámu a jeho odpůrci. Je však islám (případně náš přístup k němu) vůbec podstatou tohoto problému?

Domnívám se, že nikoliv. Ačkoliv s pohledem Anny Šabatové bytostně nesouhlasím, můj nesouhlas rozhodně nepramení z toho, že bych byl zastáncem nějakého nucení muslimů přijmout zdejší zvyky a kulturu, když zde žijí (a aby mě někdo špatně nepochopil, pro úplnost dodávám, že rozhodně nejsem ani zastáncem toho, aby nám muslimové cpali kulturu a zvyky jejich); jsem však zcela přesvědčen, že je naprostý nesmysl, aby k otázce povolování či zakazování pokrývek hlavě ve školách existoval nějaký „globální postoj“ českého státu, vlády, ombudsmana, případně libovolné jiné rádoby autority. K čemu by takový postoj byl dobrý? Klade si vůbec někdo otázku, z jakého důvodu je nutné, aby měly všechny školy něco globálně povolené či zakázané?

Pravdou bohužel je, že řešení, které by bylo morální, efektivní a generovalo pravděpodobně méně problémů než libovolné jiné, to jest, že školství by bylo čistě soukromé, stát by do provozu škol neměl vůbec co mluvit, určovat pravidla, případně kohokoliv jakkoliv dotovat, je za současné situace neprosaditelné, neboť jej většina lidí (pod vlivem propagandy, které se jim dostalo právě ve státních školách) naprosto automaticky odmítá. Nicméně i v mezích současného stavu: K čemu je zapotřebí, aby někdo rozhodl o tom, zda se ve všech českých školách pokrývky hlav nosit smí, nebo nesmí? Proč toto rozhodnutí nenechat na jednotlivých školách?

Vždyť čemu může vadit, když v jedné škole budou pokrývky hlav zakázané, zatímco v jiné ať si studenti klidně chodí zahalení od hlavy k patě i v tom největším vedru? Každý rodič pak může vybrat pro své děti takovou školu, která se mu bude zdát nejvhodnější (a je samozřejmě na každém, zda jsou jeho prioritou šátky, nebo třeba dojíždění do vedlejšího města). K tomu ani není zapotřebí žádného soukromého školství, to lze realizovat i ve školství státním!

Obávám se však, že tento problém umělé nutnosti „globálního řešení“ se zdaleka netýká jen šátků ve školách; často se lze doslechnout o „střetu kultur“ například v souvislosti s tím, že někde jsou zakázané šátky na hlavách, jinde byl zase zrušen vánoční strom, protože to prý uráželo nějaké muslimy. Nicméně jak již jsem psal výše, nejsem zastáncem žádného nucení místních muslimů k přijetí naší kultury, ale ani toho, abychom my přijímali kulturu jejich. Jediný důvod, proč má tolik lidí pocit, že je třeba, aby buď „oni“ přijali kulturu naši, nebo „my“ tu jejich, spočívá dle mého názoru v tom, že si neumějí představit jiné než „globální“ řešení, které vypadá tak, že nějaká kultura rozhodne, které je „oficiální“ náboženství, jazyk, kultura, zvyk; místo toho, aby si zcela přirozeně každý rozhodoval o sobě. Jeden ať má na zahradě vánoční strom s palírnou chlastu a pořádá zabíjačku, druhý nechť tam po libosti rozprostře modlitební koberečky a postí se tam uprostřed zahaleného harému; neexistuje žádná obecná nutnost, že by jeden z nich musel přijímat zvyky toho druhého (samozřejmě se může stát, že jeden začne toho druhého k přijetí nějakých zvyků nutit násilím; zde je pak obrana zcela na místě, neboť zde došlo ke skutečnému problému, nikoliv jen k tomu, že někoho něco uráží a podobně).

Bohužel zde máme i veřejné prostory, na kterých řešení není zdaleka tak jednoduché, neboť tam nelze snadno prohlásit: ať si každý uznává své zvyky a tradice – ale na svém; veřejný prostor je naneštěstí tak nějak trochu všech. Správným a čistým řešením je privatizace všech veřejných prostor (což by mimochodem do značné míry řešilo i onen tak často skloňovaný „střet kultur“); nicméně chápu, že to není ve dnešní společnosti řešení průchozí. Přijmeme-li tedy existenci veřejných prostor (kam spadají bohužel i školy) jako neměnný fakt, pak by bylo zřejmě nejlépe nehledat řešení u nějaké „globální“ autority, ale činit rozhodnutí spíše lokálního charakteru (tedy například nechat na jednotlivých školách rozhodnutí, co jejich studenti smějí a nesmějí nosit na hlavách). Důvodem je jednak to, že vhodné řešení pro jednu instituci nemusí být vhodným i pro druhou (je tedy lepší nechat jim volbu a nenutit jim žádné vyšší nařízení, kterého se musejí držet) a řešení šitá na míru lokálním specifikům jsou obvykle lepší než uniformní řešení obecná, ale jednak také to, že čím globálnější platnost mají různé zákazy a příkazy, tím více se stupňuje onen „střet kultur“; ostatně jde o míru eskalace problému: o co jinak zní, když něco zakáže/povolí jedna škola v Horní Dolní, než když se to zakáže/povolí v celé ČR? Všechna ta globální pravidla pak rozdělují lidi na zastánce a odpůrce, čímž jen generují nenávist a napětí (a celkem nezáleží na směru oné nenávisti, ono to bude jednou tak, podruhé onak, každopádně kdo seje vítr, sklízí bouři).

Neřadím se k zastáncům ani odpůrcům islámu, nechci nic zakazovat, přikazovat, omezovat a ve výsledku eskalovat; a všechna „globální řešení“ právě k takové eskalaci vždy povedou. Často je mi předhazováno, že zde máme „válku kultur“ a nechci-li, aby „vyhrála“ kultura „naše“, pak jsem buď multikulti pravdoláskař, nebo dokonce jsem na „jejich“ straně; já jsem však pouze proti eskalaci tohoto konfliktu a jeho přesouvání na úroveň „my“ versus „oni“, neboť taková „hra“ nikdy nemá vítězů, jen poražených. Prosím, mějme rozum a nenechme se strhnout do iluzorních konfliktů, ve kterých si musíme vybrat svou stranu a ve kterých je jediným řešením buď to, že „oni“ přijmou „naši“ kulturu, nebo naopak. Nechme jednotlivce, ať si upraví své vztahy mezi sebou dle vlastního uvážení; a zakáže-li nějaká škola studentům pokrývky hlavy, prosím, nedělejme z toho globální problém a nepožadujme, aby všechny české školy musely kvůli tomu svorně šátky zakázat, nebo povolit. A studentky, které se bez šátků prostě neobejdou, nechť si vyberou takovou školu, ve které to zakázané není.