Záporná úroková míra: Od podlahy pod podlahu

Mises.cz: 09. prosince 2013, Dominik Stroukal, komentářů: 6

Je dostimulováno. Snižování daní je volební smrt, zvyšování nenese a zadlužovat už také není kam. Zraky západních ekonomik se upínají k centrálním bankám, zejména Fedu a ECB, a zároveň hned klopí k zemi. Tam se u podlahy drží úrokové míry. Někteří by je rádi poslali pod podlahu, o patro níž je prý zábava v plném proudu.

Měnová politika se stala prakticky neúčinnou a jedním z možných východisek by bylo snížit úrokovou míru do záporných hodnot. K obdobnému výsledku došli ekonomové i pro současnou americkou a evropskou ekonomiku. Pokud by například americká centrální banka měla striktně následovat Taylorovo pravidlo, musela by v současných pokrizových letech nastavit úrokovou míru na zápornou hodnotu. Cesta od snižování úrokové míry až k růstu HDP ale nikdy nebyla více podobná opičí dráze.

Pro komerční banky je situace pod nulou demotivující k ukládání likvidity u centrálních bank a zvyšuje se tak obětovaný výnos z nepůjčování. Teorie mluví jasně, bude vyšší tendence půjčovat. A s novými úvěry přijde stimul. Postaví se nové domy a nákupní střediska. Zábava v plném proudu. A jako třešnička - bez účasti deflace.

Pokud by se to skutečně podařilo, můžeme se těšit na pád nedozírných rozměrů. Další úvěrová expanze poté, co dopady poslední úvěrové expanze a následného krachu ještě zdaleka nedozněly, jen odsune současné problémy. A umocní. I bez ní jsme v umělém růstu a taková expanze by cyklus nevyhladila, ale posílila.

Je však nepravděpodobné, že k tomu dojde. Cesta od pera centrálního bankéře k novým botám je nevyzpytatelná a plná překážek. Pro úvěr je potřeba dvou stran. Komerční banky půjčováním nových peněz ještě méně solventním klientům svoji ne příliš pevnou pozici příliš nevylepší. I kdyby ale měly komerční banky zájem, budou mít lidé chuť si půjčovat? Ještě více? A i kdyby měli, postaví za tyto nové peníze domy? A bude v nich někdo chtít bydlet?

Politici a centrální bankéři se tak poohlíží po dalších a ještě více nekonvenčních zbraních. Mezi mnohými je nepřehlédnutelnou záporná nominální úroková míra, ale nikoliv jen na mezibankovním trhu, ale také mezi komerčními bankami a jejich klienty. Že byste v takovém případě raději zašili peníze do matrace? I na vás se myslí. V posledních letech se tak vymyslely a oživily návrhy na to, jak lidem tuto možnost vzít a umožnit cestu pod nulu.

Nahlas se hovoří o zrušení hotovosti, například ve Švédsku a Japonsku. Bez hotovosti nelze zašívat do matrace a banky mohou záporný úrok nabízet. Oživil se návrh Silvia Gesella z roku 1906 na hotovost postupně ztrácející hodnotu, diskutuje se zavedení dvojí měny dle návrhu Roberta Eislera z roku 1932 (mimochodem, dva roky před ním jeho návrh u nás v senátu představil – a zamítnul – senátor František Modráček). Student Grega Mankiwa přišel s návrhem loterií, kdy by se losovalo, která sériová čísla bankovek přestávají platit. Richmondská pobočka Fedu představila návrh zdanění hotovosti. Připadají vám tyto návrhy bizarní? Situace na Kypru ukázala, že se politici nebojí na účty sáhnout. Řekněme si za pár let. Na této cestě skrze záporný úrok totiž není tolik překážek a taková politika by silně motivovala utrácet a HDP by se roztáčelo. Dočasně, uměle a s nedozírnými dlouhodobými následky. Pod podlahou je hladomorna.

Vyšlo v Macháčkově výměně na ihned.cz