Zátěžové testy, při kterých pot neteče

Mises.cz: 24. dubna 2012, Peter Schiff (přidal Jan Mašek), komentářů: 24

Článek původně vyšel 14. března 2012 na stránkách Schiffovy radiové talk show pod názvem Stress Tests No Sweat.

Zátěžové testy, při kterých pot neteče

Federal Reserve provedl další zátěžové testy na významných finančních institucích a vyšlo mu, že 15 z testovaných 19ti jsou bezpečné, a to i při nejextrémnéjších podmínkách: míra nezaměstnanosti 13 %, 50procentní pokles akcií a pokles dalších 21 % v cenách nemovitostí. Má to jediný háček: vynechali ten nejdůležitější faktor, který rozhodne o dlouhodobé životaschopnosti těchto bank – úrokové sazby.

Na úsvitu posledního krachu Fed vyřešil problém hypoték s pohyblivou úrokovou sazbou[1] tak, že prakticky celou ekonomiku umístil na sazby blízko nuly[2]. Stejně jako tehdy u majitelů nemovitostí, kteří si je nemohli dovolit, i dnes naše účetní rozvaha vypadá skvěle, pokud nezohledníme rostoucí úrokové sazby. Poslední zátěžové testy předpokládaly nízké úrokové sazby, sazbu federal funds rate[3] blízko nuly a desetileté vládní dluhopisy pod 2 %. Proč by taková čísla měla být bezpečnými předpoklady? V minulosti se úrokové sazby pohybovaly kolem 6 %, což je úroveň, při které by každá velká banka zkrachovala!

Pravda je taková, že vyšší úrokové sazby jsou největší hrozbou pro ekonomiku a Fed to dobře ví. Tyto instituce jsou pákovým efektem[4] zadlužené až po uši a jejich přežití je závislé na krátkodobém financování. Běžní Američané museli skoncovat s praxí splácení jedné kreditky tak, že její zůstatek převedli na druhou, ale na Wall Street v tomto businessu jedou dál.

Nakonec, to je i ten hlavní důvod, proč Fed drží úrokové sazby tak nízko. Fed se sice verbálně hlásí k falešným ekonomickým údajům, podle kterých se Amerika staví na nohy, ale přitom dobře vědí, že bez berličky v podobě nízkých úrokových sazeb se dál nehnou ani o metr. Ben Bernanke se zoufale snaží předstírat, že dokáže udržet nízké úrokové sazby navždy, proto tento faktor schválně do zátěžových testů nezahrnuli.

Úrokové sazby lze držet nízko pomocí tisku peněz a tyto peníze se pomalu prokousávají ekonomikou do spotřebních cen. Bernanke přiznal, že ceny ropy rostou, ale bez jakéhokoliv vysvětlení prohlásil, že očekává jejich pokles. To je důkaz, že Bernanke buď nechápe, nebo je mu úplně jedno, že hlavním viníkem rostoucích cen ropy je inflace. A mezitím McDonald’s ze svého menu za dolar vyndavá jednu položku za druhou. Jak je vidět, za dolar už si nekoupíte ani malé hranolky.

Pokud Fed nechce, aby ceny základních životních potřeb neustále rostly, bude muset zvýšit úrokové sazby. Ale jakmile to udělá, zkrachuje federální vláda, bankovní systém a všichni Američané s dluhy s pohyblivou úrokovou sazbou.

Proto Fed lže o inflaci. Pokud přiznají, že inflace je skutečná, budou donuceni ji zastavit. Ale jakmile přiškrtí tiskárny na peníze, způsobí ten skutečný krach, před kterým varuji už deset let. Stejně jako intervence Fedu v roce 2001 vedla ke krizi roku 2008, reakce Fedu na krizi z roku 2008 nezbytně povede buď k obrovskému utažení opasků, nebo ke zhroucení měny.

Představte si následující scénář:

Kvůli vysokým úrokovým sazbám zkrachují banky a následně i fond pojištění vkladů FDIC[5]. Federální vláda sama nebude mít přístup k úvěrům, a proto fond nebude moci zachránit. Ke dni, kdy píšu tyto řádky, je ve fondu pouhých 9,2 miliardy dolarů. Takže nejen že příště přijdou o peníze akcionáři a držitelé dluhopisů, ale i vkladatelé!

Dnes jsou Američané mnohem méně soběstační, než byli v době Velké krize. Stačí se podívat do Řecka a vidíme, jak se ekonomika postavená na službách potýká s podobným ekonomickým kolapsem: kriminalita, pouliční nepokoje, vandalismus a stávky.

Stát má ještě v rukávu několik záchranných opatření, například prodej státního zlata, ale jednou přijde okamžik, kdy ta šaráda musí přestat. Prudce se prohlubující deficit běžného účtu nám ukazuje, že jsme čím dál závislejší na importu zboží, které si nemůžeme dovolit. Stejně jako v případě majitelů domů, kteří kdysi kasírovali peníze plynoucí z jejich předražených nemovitostí, tak i pro Washington a Wall Street brzy přestane hudba hrát. A nebude nikdo, kdo by jim pomohl po sobě uklidit ten svinčík.

Navrhuji následující pravidlo: dokud někdy ve vzdálené budoucnosti nezačne skutečný zdravý hospodářský růst, používejme sazbu fed funds rate rovněž jako „míru důvěryhodnosti Fedu“. Budeme používat rozpětí 0-20 %, což je zhruba, kam až vystoupily úroky za Paula Volckera[6], který obnovil důvěru v dolar. Takže až do konce této krize pokud bude sazba fed funds rate blízko nuly, dáme všem předpovědím, prohlášením a zátěžovým testům Fedu nulovou důvěryhodnost. Až vzrostou sazby na 5 %, budeme slova Fedu brát ze čtvrtiny vážně. Teprve až budou sazby na dvaceti procentech, budou mít tvrzení Fedu takovou vážnost, že je budeme moci s klidným svědomím uložit v bance. Pokud tu ještě nějaká bude. 

[1]  Anglicky adjustable-rate mortgage.
[2]  Anglicky teaser rate, nízká úroková sazba platná po krátkou dobu, kterou banky často používají například u kreditních karet a pomocí níž chtějí nalákat klienty. Po vypršení té doby sazby zvednou.
[3]  Federal funds rate je úroková sazba, za kterou si banky navzájem krátkodobě (přes noc) půjčují. Aktivně ji ovlivňuje Fed.
[4]  Anglicky US leverage, anglicky UK gearing.
[5]  Federal Deposit Insurance Corporation, instituce pojištění vkladů na běžných účtech.
[6]  V 80. letech šéf Fedu známý tím, že zkrotil inflaci ze 70. let. Vystřídal ho Alan Greenspan.