Zdravotní pojištění vs zdravotní daň

Mises.cz: 10. června 2013, Josef Tětek, komentářů: 44

Typickou výtkou osvobození zdravotnictví ze státních spárů bývá tvrzení, že čistě soukromé zdravotní pojištění by bylo velice drahou záležitostí. Chudí by si jej tak nemohli dovolit, žebrali by po ulicích na drahé operace a s největší pravděpodobností by na ulici i zahynuli.

Ponechme pro tentokrát stranou hororové příběhy o státním zdravotnictví a pojďme prozkoumat otázku, zda by čistě tržní zdravotní pojištění bylo opravdu nedosažitelným luxusem. Nejprve je zapotřebí položit si otázku...

Ve srovnání s čím?

Debata o drahotě či lacinosti nemá žádný smysl, pokud pro cenu daného statku nemáme žádné porovnání. Je kupříkladu nová škodovka za 400 tisíc drahá? Oproti jízdě v MHD možná ano; ve srovnání s novým Porsche za 3 miliony se však jedná o velice dobrou koupi (bereme-li v potaz pouze schopnost vozidla přepravit osobu z místa A na místo B).

Soukromé zdravotní pojištění je obdobně třeba srovnávat se stávající zdravotní daní. Zda je určitá platba nebo odvod daní či pojištěním, zjistíme jednoduše – zaprvé, zda se jedná o platbu dobrovolnou; zadruhé, zda je výše platby odvozena od rizikového profilu plátce. Odvod strhávaný každý měsíc ze mzdy všech českých zaměstnanců nesplňuje ani jedno z těchto kritérií – jedná se o odvod vynucený a založený na výši příjmu dotyčného nešťastníka.

Zdravotní daň je stanovena jako 13,5 % z hrubé mzdy zaměstnance. Větší část daně sice formálně odvádí zaměstnavatel, nicméně skutečností je, že daň plyne z ceny práce daného zaměstnance, který je o strženou částku připraven. Situaci si můžeme přehledně znázornit:

Jak vidíme, zdravotní daň se nám za rok pěkně nasčítá, konkrétně na 160 % jednoho měsíčního příjmu. Inu, jak stojí v Listině základních práv a „svobod“: na základě zdravotní daně máte nárok na bezplatnou zdravotní péči. Což je zhruba to samé jako říci, že nájemník má na základě zaplaceného nájemného právo na bezplatný pobyt v mém bytě.

Zdravotní pojištění

Zdravotnictví je v současnosti bohužel jedno z nejregulovanějších odvětví lidské činnosti (regulovanější je snad pouze finanční sektor). Dokonce i dvě nejsvobodnější země světa – Hong Kong a Singapur – uvalují na své občany zdravotní daň. Existující zdravotní pojištění je tak deformováno zaprvé regulací a zadruhé nekalou konkurencí z povinně financovaných státních programů. V ČR se tak například můžete připojistit proti závažným onemocněním, zdravotní daň však budete muset platit nadále. I tak je však poměrně zajímavé porovnat parametry zdravotní daně s nabízenými komerčními pojistnými produkty.

Vzhledem k tomu, že české pojišťovny nabízejí přehledné online kalkulačky, můžeme si udělat menší srovnání, přičemž je třeba brát ohled na zmíněný handicap zdravotního pojištění. (Upozornění: Jelikož tento článek není PR článkem žádné pojišťovny, ani jeho autor v oboru pojišťovnictví nepracuje, nebude zde uveden odkaz na konkrétní kalkulačku a uvedené částky budou zaokrouhleny.)

Běžně nabízeným produktem na pojistném trhu je rizikové životní pojištění s volitelnými připojištěními. Modelové pojištění srovnatelné svým záměrem se zdravotní daní může vypadat následovně:

* základní parametry: jedinec ve věku 30 let, pojistná doba 30 let

Jak vidíme, dané pojištění pokrývá pojistnou událost smrti pojištěného – zde vidíme první rozdíl oproti zdravotní dani, kde stát po smrti nevyplácí pozůstalým žádné plnění. Dalším rozdílem je skutečnost, že podmínky daného pojištění jsou předem jasně definované, a to výší pojistných částek a krytými pojistnými událostmi. Smlouva s pojišťovnou je totiž oboustranným právním závazkem, narozdíl od zákonů, z nichž vyplývají právně vymahatelné povinnosti pouze jedné straně. Zatímco rozsah úhrad zdravotních úkonů ze zdravotní daně se mění s každým ministrem a laický pacient nemá šanci zorientovat se ve změti zákonů a předpisů, pojistnou smlouvu si může uzavřít na desetiletí dopředu a podmínky jsou jasně definované na několika málo stranách.

Bez zajímavosti rovněž není skutečnost, že tato modelová pojistka je o třetinu levnější než zdravotní daň vázaná na průměrnou českou mzdu. Pro lépe vydělávající jde pak výhodnost do násobků, jelikož výše platby za zdravotní pojištění se na rozdíl od daně neodvíjí od schopnosti platit.

Hlavním zájmovým bodem by ovšem měla být schopnost zdravotního pojištění pokrýt léčebné výlohy spojené s běžnými závažnými onemocněními. Jinými slovy, je 1 000 000 Kč postačující? Vzhledem ke skutečnosti, že VZP nedávno zveřejnila žebříček nejdražších onemocnění a s nimi spojených finančních výloh, se můžeme o dostatečnosti pojištění snadno přesvědčit. Seřadíme-li nejdražší onemocnění z uvedeného odkazu podle četnosti, dostaneme následujících dvacet nejpravděpodobnějších diagnóz:

Modelové pojištění by tedy bylo pro pokrytí těchto nejčastějších diagnóz z žebříčku těch nejdražších dostačující. Ano, méně pravděpodobná onemocnění mohou být nákladnější, k čemuž by případnému zájemci sloužila různá připojištění či pojištění šitá na míru (například dle zjištěných genetických predispozic).

Možnou výtkou uvedeného srovnání může být, že současná péče založená na zdravotní dani poskytuje občanům možnost preventivních prohlídek a s nimi spojených úkonů (ačkoli úhrada bývá často pouze částečná a určité typy prevence nejsou hrazeny vůbec). Modelové pojištění naproti tomu řeší pouze pojistné události, tj. onemocnění, úrazy a smrt. Odpovědí na tuto výtku může být skutečnost, že stávající komerční pojištění sice neřeší prevenci explicitně, ale implicitně svou roli hraje, jelikož výše pojistného se odvíjí od jedincovy predispozice k těžkým onemocněním – kuřáci či alkoholici tak jsou motivováni svou vášeň omezit, chtějí-li platit nižší pojistné. Mimo tento fakt je třeba brát v úvahu výše uvedený handicap stávajícího pojištění, totiž nekalou konkurenci zdravotní daně, jejíž existence parametry zdravotního pojištění deformuje. Pro inspiraci ohledně možné podoby zdravotního pojištění v čistě tržním prostředí se můžeme podívat na pojištění domácnosti, kde se s prevencí běžně pracuje – čím vyšší pojistnou částku si přeje pojistník nastavit, tím vyšší úroveň zabezpečení nemovitosti proti násilnému vniknutí pojišťovna vyžaduje. Obdobný mechanismus by pak mohl fungovat i v případě zdravotního pojištění, kdy vyšší pojistná částka na jedincovo zdraví by zakládala povinnost podstupování pravidelných a odstupňovaně detailních zdravotních analýz.

Závěr

Zdravotní pojištění nabízí předem definovanou jistotu ohledně výše platby, pojistného plnění a pokrytých pojistných událostí. Zdravotní daň nenabízí nic z uvedeného. Jediným pomyslným přínosem zdravotní daně může být v očích zastánců skutečnost, že vybrané prostředky pokrývají náklady na léčbu těch, kdo daň neodvádějí. Při takových úvahách je však dobré si uvědomit, že mechanismy zabezpečující solidaritu ve společnosti byly daněmi masivně potlačeny, nikoli povzbuzeny – jak ostatně mapuje ve svých četných příspěvcích kolega Hynek Řihák.

Rád bych tímto poděkoval Didimu za námět k článku. Děkuji!